(13.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
V roce 2017, když jsme přebírali tento resort, tak platba za státního pojištěnce byla něco nad 900 korun, bylo to konkrétně 920 korun. My jsme ji navyšovali - 969, 1 018, 1 057, 1 767 a nakonec pro rok 2022 1 967. To jsou známá fakta vyplývající z rozpočtu, ze zákona. A navýšení těchto plateb, a já jsem o tom vedla, on to tady pan předseda zdvořile neřekl, ale my jsme se velmi přeli, to byly velké spory a troufnu si říct, že i velké pracovní hádky nás dvou. Ale pak jsem nedala jenom na tu debatu s ministrem nebo s náměstky, ale skutečně jsem se bavila s pojišťovnami, bavila jsem se s řediteli nemocnic, nechávala jsem si dělat od expertů Ministerstva financí analýzy, protože mnohdy měli velké oči, řekli na investice, pak se ukázalo, že to třeba nejsou schopni proinvestovat. Takže jsem se tomu skutečně věnovala, co jsem mohla. A říkám odpovědně, že ty peníze byly nutné vzhledem k podfinancovanému stavu českého zdravotnictví. Zvedaly se ceny zdravotní starostlivosti, léků, technologií. Museli jsme zvýšit platy. Vždyť jsme jim všem tleskali, děkovali jsme jim za covid, za tu hrůzu, kterou si prošli, a pak jsme je samozřejmě za to museli odměnit. Vždyť ti lidé tam byli od rána do večera, mnohdy riskovali svoje zdraví, nebyla vakcinace, nastavovali... Víte, jaká tam byla nemocnost, jak jsme to neustále řešili. Nakonec jste to sledovali také, i když z opozičních lavic.
A my jsme jim chtěli zabezpečit nejen důstojný život odpovídající nezpochybnitelné náročnosti povolání lékařů a sester, ale i dalších, dalšího obslužného aparátu, abychom zejména zabránili hromadnému odchodu kvalitních pracovních sil z oboru zdravotnictví do zahraničí. Blízkost Německa je pro nás výhodou, ze které profituje český průmysl a ekonomika, ale bohužel v oblasti zdravotnictví tomu tak není. Já jsem z jižní Moravy - stejný problém Rakousko, úplně to samé. Blízkost jedné z nejrozvinutějších ekonomik Evropy bude trvale vytvářet konkurenci českým nemocnicím a zdravotnickým zařízením a je nepochybné, že čeští zdravotníci budou v Německu vždy lépe hodnoceni, avšak rozdíl nesmí být propastný. Musíme adekvátně ohodnocovat naše lékaře a lékařky.
Já se třeba zeptám pana ministra, on mě teď neposlouchá, ale... (Ministr Stanjura diskutuje s poslancem Jakobem. V sále je hluk.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se, opravdu se pokusím tady zjednat větší klid. Jakkoli je ten sál úplně poloprázdný, tak je s podivem, jaký hluk tady jsme schopni vytvořit. Požádám vás o to, abyste se ztišili a paní předsedkyně mohla pokračovat. Prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Velmi děkuji, paní předsedkyně. Nechci tady nikoho zkoušet, ale dívali jste se třeba, pane ministře, nebo někdo jiný, na to, kolik je dneska průměrný plat lékaře ve státní nemocnici, nebo sestry? (Poslanec Brázdil - poznámka z pléna, že tu žádný ministr není.) Je tady, je tady. Já se na něho dívám. Nemusíte mě... Já ho sleduji.
To znamená, i o kolik se zvýšil, že už se domnívám, že už je to důstojný plat. Ano, namítnete mi třeba, že je to i se službami, ten argument často slyším. Ale ono se to nedá... Často to slyším od personálu, když jsem s nimi třeba mluvívala... (K poslanci Svobodovi:) Od vás neříkám, že ne, pane docente, prostřednictvím paní předsedající. Ale myslím si, že už je to dneska, pohybuje se přes 100 000, ten průměrný plat, a to je v pořádku, já to schvaluji určitě, u sester je to něco přes šedesát, samozřejmě je to průměr, takže neříkám, že to berou všichni, někdo bere víc, někdo bere méně, ale myslím si, že už jsou to, a po zásluze, protože je to jedno z nejnáročnějších zaměstnání.
A teď ke zdravotním pojišťovnám. Od doby, kdy jsme převzali resort zdravotnictví, tak celkové zůstatky zdravotních pojišťoven po období poklesu a stagnace, ty grafy jsem tady měla mockrát, se začaly zvyšovat až na dvojnásobek hodnoty, kterou měly ve chvíli, kdy jsme resort přebírali. Celková platba za státní pojištěnce v roce 2021 byla ve výši téměř 130 miliard, protože to bylo nezbytné - tam jsme zvyšovali tu platbu dvakrát, to víte - pro vyřešení komplikované zdravotnické situace globální pandemie. My jsme mnohdy nevěděli... Ceny vakcín se měnily. My jsme to museli předfinancovat ze státního rozpočtu. To zpoždění, kdy vám to pojišťovny potom refundují, to už víte určitě, tak mají nějaké zpoždění. Odhadovalo se to. Jednou nám vyčítali, že jsme jich objednali málo, pak nám zase vyčítali, že jsme toho objednali moc. On po bitvě je každý generál. Ono bojovat s neviditelným nepřítelem také nebylo nic jednoduchého. Nevymlouvám se, byla to veřejná služba a dělali jsme, co jsme mohli, tak jako děláte vy teď v této těžké krizi, která je také složitá.
Takže jenom takovou stručnou komparaci. V roce 2016 šlo na státní pojištěnce 62,3 miliardy korun. V roce 2017 to bylo jenom o trošku více, 65,3. V roce 2018 to bylo 68,4 miliardy. V roce 2019 - 71,8. V roce 2020 - 97,3. V roce 2021 - 127. A pro rok 2022 jsme plánovali, a vlastně ta legislativa se tady změnila, 138,9 miliardy. Takže systematicky jsme navyšovali platby za státní pojištěnce tak, abychom dorovnali dluh v systému, který tu byl po léta předcházejících vlád vytvořen. Předcházející vlády, 2007 až 2017, navýšily platbu za státní pojištěnce o necelých 18 miliard za deset let. 18 miliard za deset let. A pak si řekněme, jestli bylo, nebo nebylo zdravotnictví podfinancované. My jsme navýšili platby za státní pojištěnce o téměř 75 miliard korun. Ano, byl tady covid. Byli jsme pod tlakem covidu, to je jednoznačné. Ale ten nepoměr si myslím, že je evidentní.
Prvního března roku 2020, to nikdy nezapomenu, v 16 hodin odpoledne byly potvrzeny v České republice první případy koronavirus SARS-CoV-2. A naše vláda byla tímto okamžikem zcela v odlišné situaci, než si kdokoli mohl představit v těch nejtemnějších snech. Jak jsem říkala, museli jsme se tomuto neviditelnému nepříteli postavit, semknout se, naučit se fungovat a tak dále. Bylo to prostě těžké období. Nechci už ho tady připomínat. Ale znova tady říkám, bez neutuchající snahy zdravotníků by ty ztráty byly daleko, daleko vyšší. Takže naše špičkové zdravotnictví, a to si musíme pořád připomínat, naše špičkové zdravotnictví nás vlastně z té lapálie dostalo. A to jsme si vždycky jako bývalý kabinet byli vědomi, plně vědomi. A navyšování plateb za státní pojištěnce právě zrcadlilo finanční náročnost zdravotnické starostlivosti a reagovalo to na aktuální vývoj. A bylo zcela opodstatněné v důsledku aktuální situace. My jsme měli jediný cíl - zabezpečit vysokou kvalitu zdravotní péče a chránit zdraví českých občanů. Každý občan musí dosáhnout na bezplatnou péči a musí pro něho být dostupná. A nechtěli jsme, když jsme měli takové vysoké náklady kvůli covidu, ohrozit to, že nebude dostatek peněz.
Logika navyšování platby za státní pojištěnce v důsledku inflace, která tady je, jak ji nazývají odborníci, pádivá, řekli jsme si tady během posledních dnů a týdnů ta čísla několikrát, nárůst inflace, je logická. Jestliže se nám takhle navyšují ceny, tak se nám to promítá všude. Rostou ceny léků. Rostou ceny úkonů. Budou vyšší náklady - zdravotníci a tak dále, to se o tom tady můžeme bavit hodiny. To znamená, má to na to vliv a má to samozřejmě jasný důvod. A ukázalo se to vlastně, my jsme to samozřejmě nemohli tušit, že přijde taková doba, že tady budeme mít dalších víc než 300 000 státních pojištěnců, myslím teď uprchlíky, o které se samozřejmě musíme postarat, to naprosto nezpochybňujeme. Ale je to další výdaj, další náklady. A ty peníze budou potřeba. Takže já nechápu, a tento krok, znova opakuji, nepovažuji vůbec za logický. ***
