(15.50 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
Proto jsem přesvědčen, že je lépe ve fondech těch pojišťoven peníze nechat. Jsem ochoten diskutovat samozřejmě s panem ministrem Stanjurou o tom, a on to sám nabídl v rámci svých ranních vystoupení tady, že bychom se měli bavit o tom, v jaké výši to má být. Má to být ve výši 5 % obratu těch pojišťoven? To by pak byly vlastně fondy naplněné třeba dvaceti miliardami. Nebo to má být 10 %? Čtyřicet miliard. 15 % a tak dále. Čili je to otázka, kolik to má být. Ale rozhodně by ty fondy neměly být prázdné.
A nyní se k vám obrátím zase jako k pětikoaliční vládě. Já to tak průřezově díky té bezpečnosti zdravotnictví a takovému celkovému vhledu na to, jak to děláte, tak to sleduji vcelku s pobavením. Já vám rozumím. Vy chcete dostát svým předvolebním slibům a chcete mít co nejvyrovnanější státní rozpočet a rozhodně minimálně, protože toho se nedá dosáhnout v současné době, ale určitě chcete nenavyšování toho státního dluhu. Rozumím vám. Ale přátelé, to nejde za každou cenu. A rozhodně to nejde dělat to na vrub zdravotnictví. Vy jste vlastně ušetřili na zdravotnictví 20 miliard korun z celkových 80 miliard úspor, které jste představili. To je čtvrtina toho, co jste uspořili. Mně to přijde neuvěřitelné. V té době, když nemáme vyřešený covid, kdy tady máme Ukrajince, kdy tady máme hrozbu toho, že se covid vrátí, a tak dále. Vždyť tady je hrozba, že budeme další miliardy potřebovat uvolnit! Tak v tuto chvíli vy svým způsobem zaříznete pana ministra Válka - před chvílí tady byl.
Takže já asi to beru tak, to je, jako kdyby teď v době toho válečného konfliktu stejná vláda rozhodla, že sebere několik miliard nebo několik desítek miliard třeba Armádě České republiky, což by mně přišlo absolutně nesmyslné, ale já tady tu paralelu docela vidím. A tam je taky problém - je tam konflikt. My nějakým způsobem pomáháme Ukrajině i vojensky, ale hlavně potřebujeme zvyšovat svoji obranyschopnost. A nejsem si vědom toho, že by to úplně dobře paní kolegyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího, skousla, takový návrh. Takže mně to přišlo, že to spadlo na to zdravotnictví, že tam ty úspory se nějakým způsobem nabízely, tak proč si na ně nesáhnout? A když říkám, že to je osvědčený scénář, když vidím, že jsou někde peníze, tak si je pojďme vytáhnout v tuhle chvíli, tím splníme svůj volební program. Někdo nás za to bude mít rád, ten, kdo to pochopí, tak nás úplně rád mít nebude.
Tak totéž v podstatě se děje teď v rámci migrační krize, kdy my chceme po vás migrační plán. Chceme vědět, jaké budou dopady do jednotlivých krajů, jak to bude vypadat na jednotlivých školách, jaké s tím budou třeba finance, co to bude znamenat pro jednotlivé nemocnice, jak to bude s ubytováním. A to všechno se pojí s tím - mimochodem se ještě pohybujeme v nouzovém stavu, který jste si vydobyli do 28. května. A bude zajímavé, až se o tom budeme bavit dál, jak je to potřeba a na co to je potřeba. Tak v tuto chvíli všechno sanují kraje a obce. Všechno platí kraje a obce. A ty kraje a obce to platí z jednoho důvodu, že z rozpočtového určení daní tam z minulých období mají poměrně dost peněz. Vy to máte zmapované, víte to, a proto je necháváte to platit, a slibem nezarmoutíš, my vám potom něco pošleme. Takže to už máme druhý segment.
A ten třetí jsme všichni my občané. Protože vaše opatření typu "my se poradíme a řekneme vám ve středu" se zúžila na to "my se poradíme, středa už není a možná vyšleme signál". A tím to v podstatě končí. Plošná opatření u energií, pohonných hmot a podobně 24 států v Evropě nějakým způsobem řeší, my se blížíme ke statečnému rozhodnutí, že tam někde uspoříme korunu padesát, což ti lidé ani nepocítí.
Takže já jenom chci říct, a zase víme, že z minulých období, kdy se dařilo, dařilo se relativně ekonomicky, neměli jsme ty problémy, bavme se o předcovidové době, tak si lidé naspořili. Lidé ty peníze mají. A proč by nám to ti lidé vlastně nezasponzorovali? Vždyť na těch vysokých cenách energií a pohonných hmot, ale i potravin vybereme prímový dépéháčko, takže ony se nám ty peníze vracejí. A já si myslím, že už si to lidé začínají, tohleto všechno, co tady říkám, uvědomovat. Bylo by dobré, abyste si to uvědomili i vy a abyste těm lidem něco zkusili také pustit.
Když se budu bavit o zdravotnictví, tak ono to vypadá, že to je všechno zalité sluncem, že těch peněz je tam hodně. Ale já mám vhled i do krajského zdravotnictví a vím, že to všechno zase tak úplně růžové není. A ty kraje dávají do krajských nemocnic poměrně hodně peněz. A jestliže my tady vezmeme 14 miliard, tak neříkám, že se ten systém nějakým způsobem rozsype, ale ta hrozba, že ty nemocnice se dostanou do propadu, teď se nebavím o nemocnicích zřizovaných ministerstvem, ale krajských nemocnic, ta je docela reálná. A my to umíme řešit na těch krajích.
Kraje těm nemocnicím formou takzvaného závazku veřejné služby, což je obezlička, jak poslat do té nemocnice peníze, když tam chybí, a je to na takové věci jako na lékařskou službu první pomoci, na některé méně atraktivní obory, jako je třeba interna nebo obory, které se nezaplatí v uvozovkách přes tu pojišťovnu tak dobře, tak závazkem veřejné služby se tam ty peníze dorovnají. A my, mně to připadá, zase počítáme s tím, že když to nebude z toho zdravotního pojištění, ty časy už tady taky byly, nebo když se ty platby budou zdržovat, tak to ty kraje samozřejmě zaplatí, protože se o své nemocnice chtějí postarat.
Teprve včera, nebo respektive dneska ráno v průběhu toho jednání, když my jsme se ostře ohradili proti tomu snižování plateb za státní pojištěnce a kolegové z SPD udělali totéž, a ono už to rezonovalo nějaký týden dopředu, tak přišel pan Stanjura s tím, a musím poctivě říct, že to řekl na začátku toho jednání, že by rád hovořil o automatu ve smyslu pravidelné valorizace tak, abychom to odpolitizovali, abychom skutečně do toho zdravotnictví za státní pojištěnce dokázali peníze posílat v přiměřené výši. Já té přiměřenosti naprosto rozumím. Ale jak začínáme? Začínáme tím, že to o 400 korun podsekneme, abychom si udělali takovou dobrou nižší základničku, a na ni budeme nějak navazovat. Já bych byl rád, kdyby se skutečně dodrželo to, co tady pan ministr Stanjura slíbil, a přizval nás jako opozici k těmto jednáním, protože my bychom u toho opravdu chtěli být a chtěli bychom našim občanům garantovat to, že to bude systém, který bude správný, trošku objektivní, odpolitizovaný, ale hlavně zajistí pro zdravotnictví dostatek financí.
Ještě bych se zmínil, že jsme dokázali v rámci, i přes tu covidovou krizi, zvednout platy zdravotníkům o 6 % procent a dokázali jsme tehdy vyplatit také covidové odměny ve výši 12 miliard korun. To jsou ještě peníze, které mně chyběly po pravdě do těch 40 miliard, jak jsem říkal, že byly mimořádné výdaje s covidem. Takže opravdu tomu zdravotnictví se dařilo.
A teď bych několik slov k tomu, kdo jsou ti státní pojištěnci a jakou čerpají péči. A chtěl bych to ještě porovnat vlastně, jaké finance za ty státní pojištěnce tečou do zdravotního pojištění a jaké finance tečou za jiné občany. Tak při zhruba 40tisícové hrubé mzdě při 13,5procentním odvodu na zdravotní pojištění se jedná zhruba o 5 300, 5 400 korun na zaměstnance. Zaměstnanec - tato částka. OSVČ má stanoveno na tento rok odvod 2 617, nebo jako základ, a OBZP potom 2 187. A vedle toho tady je kategorie státních pojištěnců, která svým složením je relativně problematická a relativně drahá. A tito pojištěnci, na hlavu je tam ten odvod v té výši teď 1 967 a po vámi plánované kosmetické úpravě neboli redukci 1 567 korun. ***
