(16.00 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
A já vám řeknu tu skladbu. Těch státních pojištěnců je 6 milionů. Jsou to ti, co jsou nevýděleční nebo nejsou výdělečně činní. Jsou tam například děti do 15 let. Těch je pro vaši informaci asi 1 730 000. Jsou tam nezaopatřené děti starší 15 let, těch je asi 600 000. Je tam velká skupina důchodců - 2 845 000. Tyhle ty skupiny, které jsem říkal, a nebudu se tady bavit o minoritních jako osoby důchodového věku, invalidní ve 3. stupni a podobně, ty nechám stranou, to jsou jednotky tisíc. Ale jsou to lidé, kde máme skoro 4 miliony lidí, jejichž zdravotní péče je extrémně drahá, a my na ni dáváme nejmíň! My na ni dáváme teď po té vaší úpravě 1 500 něco drobných. Je to málo, nestačí to.
Náš systém je samozřejmě solidární. Počítáme s tím, že ti, co dávají, ti zaměstnanci, těch 5 400, tak jsou solidární s těmi ostatními. Ale vy jako pravicová vláda, která by ráda snižovala daňové zatížení, já vám řeknu jenom například, neříkám, že by tak mělo být, ale mohlo by to být, kdybychom o půl procentního bodu, nebo vy jste třeba navrhli snížit právě tu "zdravotní daň" z 13,5 % na 13 %, tak byste se dostali v podstatě úplně na stejnou číslovku a stejný efekt. To je jenom o počtech, jak to má nebo nemá být. Ale rozhodně z hlediska státních pojištěnců by se ty částky měly sbližovat s těmi ostatními. Čili ten tlak na to, aby se platba za státního pojištěnce zvedala, je naprosto legitimní.
Potom tady mám nějaké poznámky k tomu zdravotnictví, jak vypadalo, jak vypadalo, když jsme vám ho předávali. A to zdravotnictví, nebudu vás s tím unavovat, protože už to tady z velké části odeznělo, ale jenom zopakuji nadpisy a okomentuji je. Dali jsme rekordní objem do zdravotnictví. Je to z těch zmíněných 322 miliard na více než 530 miliard korun v průběhu čtyř let. Dlouhodobě kritizovaný nízký poměr výdajů z HDP vzrostl ze 7,8 % za čtyři roky na 10 %. Znovu říkám, dostali jsme se do lepší poloviny Evropské unie. To, že se zahájilo mnoho staveb, že se přivedly peníze z Evropské unie, zajistilo kofinancování k získávání přístrojů transparentní, tak o tom už tady mluvit nebudu, protože se tady o tom mluvilo. Podařilo se oddlužit některé nemocnice. Opět je tady nebudu jmenovat.
A to podstatné, to je to zvýšení platů, kde skutečně proti roku 2013 došlo k téměř dvojnásobnému zvýšení platů u zdravotních sester a u lékařů z 58 000 zhruba na 101 000. Samozřejmě všechno uváděno se službami, přesčasy a podobně, to je potřeba přiznat. Nicméně došlo k tomu, že lékaři mají dneska 2,7násobek průměrného platu v republice. Snažili jsme se něco udělat v tom zdravotnictví a vydat peníze také na získávání studentů jak středních zdravotnických škol, tak se rozšířil počet míst studentů lékařských fakult. Je to běh na dlouhou trať, nicméně se to všechno děje.
Elektronizace zdravotnictví - samo o sobě úžasné věci. Já mám velmi dobrou zkušenost s eReceptem a věřím, že lékaři, co tady sedíte, přestože myslím, že kolegové z ODS to nepodporovali dlouhou dobu, tak že dneska to oceňují a přiznají, že třeba v té covidové vlně nám to pomohlo v rámci primární péče.
Léky a zdravotnické pomůcky, další kapitola. Zvýšila se dostupnost inovativních léků a zpřístupňují se léky pacientům na vzácná onemocnění. Tady bych chtěl zase podotknout, a opět to říkám, že se o tom musíme bavit, je to pravda a budete to tak chtít dělat. Ale v současnosti byly informace v tisku, že se transportovalo do České republiky 15 dětí s cystickou fibrózou, což je vzácné onemocnění, jehož léčba je drahá. A my do toho ty peníze samozřejmě dáváme. Říkám to jenom proto, že budeme těch peněz potřebovat hodně. A uvědomte si, že tady jsou léky, zejména biologická léčba, léčba onkologických onemocnění, kde třeba pro 16 lidí - nebudu vám číst názvy těch léků - stojí ta léčba na rok téměř jednu miliardu korun. My jsme se prostě posunuli tak daleko, že tyto lidi léčíme. Já bohužel pamatuji dobu, a bylo to ošklivé, byl jsem mladý lékař, když jsem začínal, a člověk, kterému bylo 65+, respektive třeba 55+ a k tomu diabetes, tak ti lidé se třeba nedostali na dialýzu a podobně. Čili takovéhle věci tady nikdy nebudou a my musíme udělat maximum, aby ti lidé dostali prostě všechno.
Nedovedu si představit, že bych potom někomu dokázal říct, že příští rok už pro vás ty léky nemáme. To prostě nejde. A to, co je méně bolestivé a co by se samozřejmě mohlo stát, že v tichosti vás nezařadíme, i když ještě vloni bych vás zařadil, ale já vás nezařadím, protože na to není... Samozřejmě vám to asi úplně natvrdo nikdo neřekne, ale dostanete jinou, standardní léčbu, ne tak účinnou. To jsou prostě věci, ke kterým bychom se v žádném případě neměli dopracovat, a měli bychom udržet to zdravotnictví na téhle úrovni, jako ho máme. A proto je z mého pohledu nutné držet zhruba těch 10 % HDP, protože při předpokladu, že se republika ekonomicky zmátoří, tak samotné udržení 10 % HDP znamená ten absolutní růst financí do zdravotnictví rok od roku. Myslím si, že by to mělo stačit.
Boj proti rakovině tady široce představil pan předseda Babiš, takže tam bych do toho víc nezabrušoval. Zmínil bych se spíš o reformě primární péče. Reforma primární péče je naprosto základní záležitost, ale závisí na lidských zdrojích, na praktických lékařích. Zmínil jsem tady absolutní nedostatek praktických lékařů pro děti, s praktiky pro dospělé to není o mnoho lepší. Nicméně ta šance, jak zekonomizovat a zefektivnit zdravotnictví, je zvyšování kompetencí právě těch mladých praktických lékařů a zvýšení atraktivity tohoto oboru, aby do toho oboru chtěli, aby věděli, že můžou sami něco rozhodnout, sami něco předepsat, sami se aktivně účastnit léčby pacienta. Ta reforma primární péče určitě, na té se začalo pracovat.
Koncepce urgentní péče. Urgentní péče, z toho mám velikou radost, protože jsem původně záchranář. Třicet let jsem to dělal, deset let jsem dělal vedoucího lékaře letecké záchranky. Pořád jsem byl v sanitce nebo ve vrtulníku a k tomu jsem vedl pracoviště a končil jsem v pozici ředitele královéhradecké záchranky. Nebudu vás tím unavovat, krásné vzpomínky. Ale chci vám říct, že i v rámci těch záchranek nebo nemocnic, když se dostanete k tomu, že máte nějaký omezený budget peněz, tak se dá odvádět skvělá práce, když se zorganizuje optimálně. A ta záchranka na tohleto je krásný obor.
Celou dobu jsme snili o tom, aby se podařilo to, co my jsme v Hradci měli, aby se to podařilo plošně, že budete mít spádové traumacentrum a spádový urgentní příjem. To jsou dvě věci, které na záchrance extrémně zvyšují možnost přežití pacientů, jak úrazových, tak neúrazových stavů. A teď se podařilo v rámci předchozí vlády zahájit koncept budování 78 urgentních příjmů ve všech dříve okresních, dneska většinou krajských nemocnicích. A je to věc, která je zásadní. Pomůže to dořešit i takzvanou lékařskou službu první pomoci. A zase je to ale spojené s financemi. Vždyť tady v tomto případě ty finance z velké části, myslím, že zhruba z 85 %, jdou z evropských dotačních fondů a je tam relativně příznivá spoluúčast. Nicméně to, co se dnes děje ve stavebnictví, tak to, co bylo naplánováno za miliardu, tak už dneska po třech letech je za dvě. Je tam určitý problém, ale to se podařilo všechno nastartovat.
Péče o duševní zdraví. Původně byl megalomanský plán, že se udělá 100 center duševního zdraví, že se bude deinstitucionalizovat psychiatrická péče a že to bude probíhat ambulantně v příznivém prostředí. Vázne to ale na personálu. Zatím se podařilo 30 těch CDS otevřít a zhruba ten plán, pokud mám dobré informace, tak se dneska redukuje a uvažuje se zhruba o cílovém počtu 70. Ale uvidíme, jak se k tomu postaví současná vláda a současné vedení ministerstva.***
