(16.20 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
A poslední je takový dopis, pro mě to byla taková citovka, od jednoho kolegy jsem dostal a popisuje mně tady nedostatek dětské psychiatrické péče. Myslím, že už to tady dneska také bylo. Psychiatrům přibylo 80 % pacientů za deset let, v současné době psychiatrickou diagnózou může být nemocno v České republice až 1,1 milionu lidí. V takové situaci ministr Válek říká, že reforma psychiatrické péče není třeba a radu vlády pro duševní zdraví nepotřebuje. A tady jsou popisy potom jednotlivých článků, jednotlivých případů, jak přibylo těch 80 % za deset let, chybí hlavně psychiatři pro děti. Já si myslím, že těchhle případů je celá řada. V současnosti nesmíme zapomenout na to, že sem přišlo poměrně dost stigmatizovaných lidí, právě i těch uprchlíků z Ukrajiny, že i jim je potřeba se věnovat, takže tady jenom říkám, že jsou další věci, které nás zase budou stát peníze, musíme se o to postarat a je to ten nápor třeba na tu zmiňovanou psychiatrickou péči, na kterou dneska malé dítě, respektive jeho rodiče čekají třeba v řádu mnoha týdnů, několika měsíců.
Takže to je můj příspěvek k tomu, proč nesahat na ty peníze ve zdravotnictví, proč nechat zdravotním pojišťováním ve fondech dostatek zdrojů. A říkám to znovu, můžeme předpovídat další covidovou vlnu, můžeme předpovídat možný nárůst třeba ještě migrantů a podobně, dalších problémů. Já jsem přesvědčen o tom, že je potřeba to těm pojišťovnám nechat a že těch 12 miliard za to opravdu nestojí. Nebo 14 uspořených miliard. Protože ony by nezmizely z těch fondů zdravotních pojišťoven, to se dá ohlídat. Ale mít tam nějakou rezervu a nejít úplně na dřeň. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já také děkuji. To bylo stanovisko v rámci poslaneckého klubu hnutí ANO, kdy byl pověřen pan poslanec Jiří Mašek. Já jsem převzala řízení schůze, ale zbylo tady na mě mnoho omluv, které se nahromadily mému kolegovi, který řídil schůzi, takže se omlouvám, než dám slovo dalšímu řečníkovi, musím všechny omluvy přečíst.
Nejdříve se omlouvá paní předsedkyně Alena Schillerová a to od 16.00 do 17.30 z pracovních důvodů. Dále zde mám omluvu pana Romana Bělora a to od 16.10 do 17.30 z pracovních důvodů, Aleš Dufek od 16 do 17 hodin ze zdravotních důvodů, pan Jaroslav Faltýnek dne 4. května z důvodů rodinných na celý den, pan ministr spravedlnosti pan Pavel Blažek, a to dnes od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Pavel Růžička, a to mezi 18. až 23. hodinou. Dále je zde omluva pana poslance Josefa Kotta, a to mezi 17. až 23.45 a od 17 hodin do konce jednání z rodinných důvodů, omluva Roberta Stržínka, a to dnes mezi 14. a 16. hodinou z pracovních důvodů. Pak je tady omluva pana předsedy Andreje Babiše po zbytek jednacího dne, a to z pracovních důvodů. Tohle si myslím, že je dvakrát - Roman Bělor 17.30 až 20.30 z důvodů pracovních. A poslední omluvení pana ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, a to dnes od 13.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Takže to byly omluvy a nyní se hlásí o slovo s přednostním právem zpravodaj a to je pan poslanec Tom Philipp, takže tímto mu předávám slovo. Máte slovo.
Poslanec Tom Philipp: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážení kolegové, nechtěl jsem vystupovat, nedá se nic dělat. Náhodný kolemjdoucí, který by šel tady kolem té místnosti, nebo by se náhodou díval na televizi, což si nedovedu představit v takovém krásném počasí, jaké teď panuje mimo tuto místnost, by mohl mít pocit, že za ty čtyři roky se vyřešily všechny problémy českého zdravotnictví. Slyšeli jsme tady, prostřednictvím paní předsedající milý Jirko, kterého si jinak velmi vážím, že máme zajištěnu hemodialýzu. Ano, máme ji zajištěnu, ale už mnoho let. To, o čem Jirka mluvil, to byly doby socialismu, které tady měly jaksi nějaké limity padesát let, ale dál už dialýza nebyla. To je ale dávno za námi, to není nic, co by sem teď přinesla ta minulá vláda.
Dozvěděli jsme se o tom, že tato vláda zařídila eRecept. Nezlobte se na mě, už jsem to říkal předtím, když tady mluvil pan poslanec Babiš. Ne, eRecept nezařídila tato vláda, tedy ta minulá vláda pana premiéra Babiše. To zařídila vláda pana premiéra Sobotky. Na tom se pracovalo čtyři roky, byl to velmi zbastlený projekt, který se podařilo za ty čtyři roky dostat zpátky k životu, a pak za pana ministra Ludvíka se to rozjelo. A pan doktor Blahuta, který tehdy vedl SÚKL, na tom nechal svoje zdraví. A můžu to říct, já jsem to v té době dělal s ním, já jsem to viděl. On objížděl konference, přesvědčoval praktické lékaře. Byl k tomu veliký odpor, lékárníci to nechtěli, všichni to nechtěli. A dneska samozřejmě vidíme, jaké to bylo požehnání, a v době covidu bychom bez toho byli jak bez ruky. Ale pan doktor Blahuta za to dostal kopačky ze SÚKLu od nové vlády, která tehdy přišla. Tak jen abychom si připomněli ty konsekvence. Náhodný pozorovatel by si mohl myslet, že to všechno udělala Babišova vláda.
Reforma primární péče. To je další věc, kterou vždycky když slyším, tak mně zbytek vlasů stojí na hlavě, protože prostě o tom se čtyři roky mluví - a řekněte mi, kde ta reforma je? Kde pan minulý ministr, dvakrát ministr Vojtěch Adam, udělal nějakou reformu? Ano, nalily se tam možná nějaké peníze, ale praktiků je stále málo, praktiků pro děti a dorost je stále málo. A slyšeli jsme a víme to všichni, psychiatrů, dětských psychiatrů, ale i diabetologů a v některých krajích revmatologů, jako jsem já. Prostě je jich málo. Nic se v tom zásadního nezměnilo. Jediné, co se udělalo, a zase musím bohužel říct, že to nebyla tato vláda, která s tím začala, přidalo se vysokým školám, takže v tuto chvíli studuje na vysokých školách, myslím tím lékařských fakultách, o 200 studentů víc. Ale to nebyl projekt, který by přinesl pan ministr Vojtěch. To je projekt, který jsme rozjeli s panem profesorem Duškem, a on to nezrušil, buď mu sláva za to, pokračoval v tom, dotáhl to. Samozřejmě sláva padá i na něj, protože to prostě nezrušil.
Mluví se o tom, že zdravotnictví dostalo obrovskou finanční injekci. Vypadá to trošku, jako by ta vláda vzala nějaké svoje peníze a ty peníze do toho dala. Ne, ta tam dala naše peníze. Já jsem rád, že je tam dala. Samozřejmě, jsem zdravotník. Já jsem rád, že se posílil ten resort, že tam ty peníze jsou. Ale nejsou to nějaké peníze vlády, jsou to naše peníze, vás všech, jsou z našich daní. Takže ani ne ze zdravotního pojištění, protože to zdravotní pojištění zůstalo stále stejné, to je 13,5 %. To jsou peníze z našich daní. Mohlo se za to udělat něco jiného, ale já jako zdravotník, jako občan a i třeba budoucí pacient jsem rád, že to rozhodnutí vláda udělala, že tam ty peníze dala. Ale jsou to pořád naše peníze, nejsou to peníze vlády, které by tam ona jako ze svého dala.
A co se týká těch urgentních příjmů, opět jsem rád, že myšlenka na urgentní příjmy tu vznikla. Vznikla tady proto, že právě ten sektor praktických lékařů nefunguje tak optimálně, 24 hodin denně, a je potřeba se o ty pacienty 24 hodin denně starat. Lidi nestonají od osmi do dvou, lidi stůňou prostě furt. A protože je potřeba i po té druhé třetí hodině je nějak ošetřit přes celou noc, tak tady vznikla myšlenka urgentních příjmů. Je to dobré, nicméně v tuto chvíli je to trošku virtuální. Já doufám, že se tam podaří ty peníze dostat přes evropské fondy, že pojišťovny tam nějakým způsobem zafinancují - ony už teď jsou na to kódy, takže to financují. Ale zase, není to něco, co by bylo dotaženo, co by bylo hotovo. Prostě se to rozjelo, ale rozhodně se to za ty čtyři roky nikam nějak zásadně neposunulo. Tak zase taková další, bych řekl, trošku těšínská jablíčka pro pacienty. ***
