(20.10 hodin)
(pokračuje Ivana Mádlová)

To tady v podstatě už probíráme několik hodin z různých stran, v podstatě používáme různé argumenty z různých segmentů péče, data, ekonomiku a tak dále. Na řadě věcí se nemůžeme shodnout. Zdravotnictví se skládá z různých segmentů. Byli tady zmiňováni praktici, byla tady zmiňována lůžková zařízení. A já bych vám ráda přiblížila další segment péče, který se prakticky bez zdravotní péče vůbec neobejde, a tento segment je vymezen zákonem o veřejném zdravotním pojištění v § 22 a je to zvláštní ambulantní péče. Zde se jedná o poskytování péče pojištěncům s akutním nebo chronickým onemocněním. Jsou to lidé, kteří mají určitý hendikep, ať už mentální, nebo smyslový, nebo tělesný, a v každém případě jsou závislí na pomoci jiné osoby. Jsou to také pacienti, kteří vyžadují paliativní péči anebo jsou v terminálním stadiu.

Pracuji v resortu zdravotnictví 37 let a poslední roky pracuji právě na zdravotně-sociálním pomezí. Mám zkušenosti z jednotky intenzivní péče, z akutního lůžka, z následné péče, s řízením úseku zdravotní péče. Mám zkušenosti ze zdravotní pojišťovny, kde jsem pracovala, takže si myslím, že povědomí o resortu zdravotnictví mám poměrně veliké. Chtěla bych vám přiblížit, co taková zdravotní péče v domovech se zvláštním režimem obsahuje. Všeobecně je známo, nebo je spíše povědomí, že tato zařízení jsou pro seniory, kteří už nedokážou sami o sebe se doma postarat, nebo nejsou schopni příbuzní z různých důvodů se o ty své blízké osoby postarat. A pak jsou to osoby, které k tomu mají takové onemocnění, že vyžadují umístění v domovech se speciální péčí, a těmto zařízením se říká domovy se zvláštním režimem. S prací a vůbec s provozem v těchto zařízeních mám sama osobní zkušenosti.

Je to segment, kde každoročně probíhají nejednoduchá jednání o úhradách zdravotní péče. A je pravdou, že skutečně tito klienti, potažmo pacienti, se bez zdravotní péče, ať už praktika, specialistů, nebo všeobecných sester, skutečně neobejdou. Tito klienti mívají obvykle Alzheimerovu nemoc, nebo demenci, nebo Parkinsonovu chorobu, což jsou skutečně onemocnění, která jim nedovolují zůstat ve vlastním sociálním zařízení, a potřebují speciální péči. V těchto domovech pracují jak sociální pracovníci neboli pečovatelé, tak zdravotníci, čili jsou to především všeobecné sestry, praktické sestry a jsou to také fyzioterapeuti a často jsou to i nutriční terapeuti. Všichni tito zdravotníci podléhají zákonu 96 o nelékařích, to znamená, že jsou to zdravotničtí pracovníci, a jejich práce je v podstatě odkázaná na financování ze systému zdravotní péče.

Tito klienti jsou také státními pojištěnci s ohledem na svůj věk. To znamená, že většinou jsou to osoby, které jsou nad 65 let věku, průměrný věk je asi kolem 80 let. To znamená, že jsou to státní pojištěnci, o kterých se tady dnes bavíme a za které se bude snižovat úhrada od státu. Tito pacienti, já nebudu teď říkat klienti, protože to jsou klienti sociálních služeb, ale dnes o nich budu hovořit jako o pacientech, kteří vyžadují zdravotní péči, tak o tyto pacienty se stará praktický lékař a v těch domovech jsou to skutečně sestry, kde jsou jasně dané požadavky ze zdravotní pojišťovny, aby tato zařízení vůbec mohla fungovat. Jedná se o všeobecné sestry, jak jsem říkala, o praktické sestry, ale jedná se také o sestry se specializací, u kterých je jasně přiřazený konkrétní výkon. A pokud ta sestra se specializací v tomto domově není, tak tento výkon se nemůže realizovat. A je to výkon poměrně zásadní, protože ten je vlastně přijímací, kdy ta sestra musí zhodnotit podle určitých kritérií zdravotní stav toho klienta, aby se vůbec mohla zahájit tedy ta ošetřovatelská péče.

Požadavky jsou také přísné i co do počtu personálu, to znamená, že pokud tyto domovy mají nepřetržitý provoz, tak je vyžadován šest a půl úvazek sestry. Asi nemusím zdůrazňovat, že i v těchto zařízeních je obrovský problém sehnat profesi všeobecné sestry, protože je to práce nesmírně fyzicky, a zejména psychicky náročná, a nemůžeme v těchto zařízeních absolutně konkurovat platům v lůžkových zařízeních, a to mnohdy ani ambulancím. Takže ta situace není jednoduchá a naši klienti vyžadují poměrně náročnou i specializovanou ošetřovatelskou péči. Provádějí se tam specializované nebo specializovanější výkony, kromě té základní péče, které vyžadují určitou erudici, a ty sestry si musí skutečně obnovovat svoje vzdělání, musí si doplňovat novinky v těchto výkonech. A aby mohly jezdit na školení, tak zase to souvisí s úhradami ze zdravotní péče, protože samozřejmě kde jinde ty peníze brát? A je nutné tedy i v tomto směru udržovat erudici v souladu s těmi nejnovějšími poznatky. Protože pokud by nedocházelo vlastně k aktualizaci novinek, nebo kdyby sestry nenavštěvovaly tyto vzdělávací akce, tak by mohlo docházet i k používání nesprávných postupů, nesprávných materiálů. Zbytečně by mohly vznikat komplikace a to si myslím, že je samozřejmě velmi nežádoucí. Takže je nutné brát i v potaz to, že nejen ta péče je hrazena, ale samozřejmě i potom to další vzdělávání.

Co se týče těch specializovaných výkonů, tak si dovolím upozornit na ty, které se provádějí nejčastěji. Je to například podávání léků. Já tady zmíním podávání léků ústy, abyste si dokázali vůbec představit, co to znamená u takového pacienta, který má Alzheimerovu nemoc nebo demenci, podat mu lék, protože on sám není vůbec schopen. On si nepamatuje, že ty léky má užívat, samozřejmě není absolutně schopen si ty léky přijmout. A ty léky musí podávat sestra, nikoliv sociální pracovník, protože je to odborný výkon, a ta sestra musí předtím, než ten lék podá, tak musí nějakým způsobem zhodnotit v rychlosti stav toho pacienta. A ten lék velmi těžko přijímá, protože takovíto pacienti vůbec nechápou, co po nich chcete. Když jim řeknete "otevřete ústa", tak oni vám nerozumějí, oni nechápou, co po nich chcete. Polkněte, vezměte si lék, to všechno je velmi zdlouhavý proces, velmi náročný, který vyžaduje specifickou komunikaci, specifický přístup. Nemůžete na ně zvyšovat hlas, nemůžete být rychlý, musíte počkat, když odmítají, protože potom jdou třeba do agrese. To znamená, že opravdu bez toho zdravotnického pracovníka se v těchto zařízeních absolutně neobejdete. Poté, když se vám podaří ten lék podat, tak musíte zkontrolovat dutinu ústní. Sdělit klientovi, že má vypláznout jazyk. Zase - často nerozumí, co se po něm chce. To znamená, že je to opravdu velmi složité, a pokud by tito pacienti léky neužívali, tak je to velký problém. Protože oni nemají jenom tu demenci, ale oni mají pochopitelně i nemoci, které jsou spojené se stářím. To znamená, že tam jsou stavy po cévních mozkových příhodách. Jsou to pacienti urologičtí, mají gynekologické problémy, vyžadují očaře, ale také vyžadují úplně samozřejmě psychiatra, který za nimi dochází.

To znamená, že vidíte, že pacienti v těchto zařízeních nevyžadují jenom...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, omlouvám se, vašich prvních deset minut uběhlo. A nyní, prosím, pokračujte, máte dalších deset minut. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji. To znamená, že se tam nejedná jenom o tu základní péči praktika a všeobecné sestry, ale tito klienti vyžadují i ambulantní specialisty, což se někde nebere úplně tak jako v potaz, protože dost často se k těmto domovům přistupuje jako k domovům, kde ten klient vlastně v klidu ve stáří prostě nějakým způsobem stráví ten svůj zbytek života, že se věnujeme jenom společenským aktivitám, procházkám a podobně. Ale tito pacienti mají opravdu řadu zdravotních problémů a toho zdravotnického pracovníka prostě potřebují. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP