A pak se tady ozývaly věty, že i ostatní země jako Maďarsko, Rumunsko, Slovensko jsou také velmi postiženy migrační krizí. Ano i ne. Průchody ano. Ale Slovensko se nemůže srovnávat s počtem lidí, kteří dostali dočasnou ochranu, ne že prošli, ale dostali dočasnou ochranu na Slovensku, s Českou republikou. Česká republika je podstatně výše. A pokud si to srovnáme, tak jsme vlastně na hlavu na druhém místě za Polskem, těsně za námi je Rakousko. Země jako Slovensko, Maďarsko, Rumunsko jsou země, které mají velké registrace na vstupu do té země, ale už nemají tak vysoké počty těch, kteří tam reálně o dočasnou ochranu požádali.

Co se týká pana kolegy Nachera, ten se ptal na nouzový stav, jestli je poslední. A já říkám ano, je, pokud se nám povede schválit novelizaci lex Ukrajina. To není vydírání, to je konstatování. My chceme, aby ten nouzový stav byl skutečně poslední.

Další - otázka na relokační mechanismy. Jsou různé relokační mechanismy. A to slovo lze chápat různě. Něco je to, v čem jsem odpovídal kolegovi Juchelkovi, ale jsou relokační mechanismy, které souvisejí s provozem krajských asistenčních center pomoci Ukrajině, které umožňují ve chvíli, kdy je to centrum naplněno, kde je dlouhá čekací doba, tak umožňují relokaci těch lidí hasičům, kteří převáželi v době největšího vytížení právě na základě krizového usnesení vlády lidi třeba z Krajského asistenčního centra Praha příkladově do Krajského asistenčního centra Pardubice. A takovéto relokační mechanismy stále potřebujeme, protože se nám může stát, že některé z těch center bude v nějaké noční hodině fatálně vytíženo třeba i nějakou specifickou skupinou uprchlíků, a my potřebujeme, aby se ta zátěž rovnoměrně rozložila na jednotlivá krajská asistenční centra pomoci Ukrajině. Nemůžeme tohle bez krizového opatření, které bylo schváleno v nouzovém stavu, dělat.

A ještě jedna poznámka, která byla opakovaně v několika příspěvcích. Omlouvám se panu kolegovi Nacherovi, asi ne v jeho, ale teď jsem si na to ještě vzpomněl. Proč v Polsku nemají krizový stav a podobně? Ale podívali jste se podrobně do sousedních krizových legislativ? Podívali jste se na to, na co tady správně upozorňoval pan kolega z SPD, teď nevím, který z nich to byl, ale správně upozorňoval na to, že naše krizová legislativa bohužel zná jenom tři stupně, které my můžeme uplatnit? A my nemáme dostatečně diverzifikovaný krizový zákon, který by umožnil reagovat různými stupni nebezpečí na nejrůznější stupně nějaké aktuální společenské nebezpečnosti, která tady je. Nemůžeme to srovnávat. Opravdu ne. Dejte si Parlamentním institutem udělat komparativní studii jednotlivých krizových legislativ. A je to nesrovnatelné. My bohužel máme buď stav nebezpečí, nouzový stav, nebo válečný stav. To jsou v podstatě tři jediné stavy, se kterými my si umíme poradit.

Ano, potom můžeme postupovat podle krizového zákona a označit událost migrační krize za mimořádnou událost. Ale mimořádná událost je krizovým zákonem definována jako krátkodobá událost typu povodní, typu tornáda, typu, co já vím, nějakého velkého požáru. To je mimořádná událost. A kdybychom my aplikovali na krizová opatření ustanovení krizového zákona v rámci mimořádné události, tak se dostáváme na hranu toho, že v případě, že to někdo z vás napadne, nám to soud také shodí. Proto ten nouzový stav je určitě bezpečnějším mechanismem pro to, abychom mohli krizová opatření ve všech oblastech, které jsem vyjmenoval, uplatnit, a zároveň říkám, musíme to nahradit jinou speciální legislativou v rámci lex Ukrajina, jeho novelizace v rámci měsíce června, abychom se z nějaké právní pochybnosti, že nám soud něco shodí, byli schopni dostat. Vycházím z názorů profesionálů. Vycházím z rozboru právníků Hasičského záchranného sboru, Policie České republiky. Nevycházím jenom z nějakého svého pocitu a z nějaké predikce toho, co by mohlo neschválení nouzového stavu přivodit.

Z nějakého důvodu mám u pana kolegy Nachera poznamenáno: Nelustrujeme my, lustruje maďarská strana. My nemáme zatím žádný jednotný evropský systém. Bohužel neexistuje pro vstup jednotný evropský systém. A pokud my chceme mít nějakou lustraci občana, u kterého je v uvozovkách podezření, že má i maďarský pas, tak musíme oslovit maďarskou stranu. To je bohužel nutné. A proto se na to asi i tak dlouho čeká.

Příprava strategie. My máme dvanáct strategických týmů, nebo třináct, teď se možná pletu, strategickou skupinu. Je to živý dokument, který se vyvíjí stále. Dnes jsem slíbil bezpečnostnímu výboru, že i ty naše experty, datové analytiky, dovedu na zasedání bezpečnostního výboru, a oni vám budou prezentovat v té době snad už hotový dashboard. Ale pokud se i podíváte do toho manažerského shrnutí třicetistránkové prezentace, tam máte termíny, tam máte odpovědnosti. A pokud budete kontrolovat i ty termíny, tak i co se relokačního mechanismu týká, tak my ten termín dodržujeme. Pokud se ten termín posouvá, vždycky dává strategická skupina pravidelně Ústřednímu krizovému štábu vysvětlení, proč se něco mění, proč se něco posouvá, jestli přibyl nějaký konkrétní úkol. Naopak, my se přece držíme schématu krizového řízení. My jsme nevymysleli žádnou radu pro zdravotní rizika číslo dvě. My tady máme Ústřední krizový štáb, který řídí ministr vnitra, a ten zřídil strategickou pracovní skupinu. Strategická pracovní skupina v jednoduchém schématu má na sebe navázanou ještě expertní externí skupinu, kde samozřejmě konzultuje nějaká východiska. Ale všechno je to v tom stromu, jak to sami hasiči chtěli, abychom tentokrát právě z krizového řízení a strategického plánování krizového řízení nijak nevybočovali.

Tak tady se dívám, že to snad jsou ty nejdůležitější věci. (Nahlíží do svých poznámek.) Modulární jednotky. Teď jsem si ještě o tom psal - pro paní místopředsedkyni Vildumetzovou - s panem generálním ředitelem Vlčkem. Dodávky nových modulárních jednotek a jejich výroba jsou v téhle exponované době otázkou asi čtyř až pěti měsíců. Nejsou. Vyrábějí se. Poptávka je obrovská. Poptali jsme některé ze zahraničí v rámci mezinárodní humanitární pomoci. Ty některé na území České republiky, několik málo, máme, ale v tomhle případě postavit stanové městečko bylo logičtější, protože by to ani na tu kapacitu, kterou jsme teď potřebovali, 150 míst nestačilo.

Jenom k těm stanům. Ty stany jsou vyhřívané. Třikrát denně je tam pravidelně dováženo jídlo. Děti nespí nikde na zemi. Je tam romská humanitární organizace v Troji. Starají se o ně. A provoz je takový, že je to naplněno. K dnešnímu ránu, pokud si pamatuji přesně to číslo, 142 lidí ze 150, 101 z nich děti. Takže se samozřejmě snažíme Hlavnímu nádraží ulevit. Mnohokrát bychom potřebovali i součinnost samozřejmě lokální sféry. Snažíme se je oslovovat. Mimochodem dnes mám informaci, že je zprovozňováno - nebudu ani prozrazovat kde, omlouvám se - ale v rámci České republiky další zařízení, kam se vozí lidé v nouzi a v humanitární katastrofě. A do 31. 5., na to jste se také ptali, chceme mít ty kapacity, aby nikdo na zemi spát nemusel. Ale zároveň zcela jasně říkám, také chceme, aby se ti, kdo mají maďarské občanství a v České republice nic nedostanou, pokud možno do Maďarska vrátili.

Já už tady teď večer nebudu hrát nějakou politiku, jestli máme, nebo nemáme strategii. Máme. Máme ji od začátku. Strategické rozhodnutí bylo Národní asistenční centrum pomoci Ukrajině a čtrnáct krajských asistenčních center. Strategická skupina funguje od první minuty. A vaše slova trochu urážejí lidi, kteří v ní opravdu s maximálním nasazením pracují.

A ještě za jedno chci poděkovat. Opakovaně jsem poděkoval snad při všech veřejných výstupech hejtmanům, starostkám a starostům, neziskovému sektoru, dobrovolníkům i všem jednotlivcům, kteří nám všem, ne vládě, nám všem pomohli takovou migrační vlnu, se kterou žádný plán, který jsem po kterékoli předešlé vládě zdědil, nepočítal. Po předešlé vládě jsem zdědil plán, který počítal s velkou migrační vlnou v rozsahu 20 000 lidí měsíčně. To jsme měli za týden. Takže tahle společnost to zvládla. Ne vláda, ne opozice. Tahle společnost. A já jsem na lidi v České republice pyšný. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.) ***