(17.50 hodin)
(pokračuje Hubert Lang)
Já bych chtěl říci, že dnes bylo přijato usnesení bezpečnostního výboru, kdy jsme na to měli opravdu, jak říkala paní místopředsedkyně Sněmovny, prostřednictvím pana předsedajícího, celkem dvě a půl, necelé tři hodiny, protože nám to bylo přikázáno ze strany vedení Sněmovny. Tam pan předseda bezpečnostního výboru vždycky říkal: A teď je 9.20 hodin a 9.35 hodin a podobně, abychom se vešli do nějakého limitu, takže z mého pohledu zcela nedůstojné. A přes to, že tady zaznělo, že to usnesení bylo přijato, je třeba říci, že to bylo 8 : 7 - 8 poslanců bezpečnostního výboru za vládní strany bylo pro, 7 poslanců opozice se zdrželo. To znamená, samozřejmě bylo přijato usnesení, kdy my zejména v bodě 3, aby Poslanecká sněmovna ukončila nejpozději do 19 hodin projednávání rozpravy k této věci, jsme se zdrželi, a zatím jsme se zdrželi, že nemáme úplně jasno, jestli budeme mít volné hlasování, nebo se musíme ještě poradit o tom, jestli opravdu lex Ukrajina II na základě všech těch věcí, které jsem tady zmínil, podpoříme, či nepodpoříme.
Já bych chtěl říci, že mě mrzí jedna věc: mrzí mě to, že vlastně od začátku března, nebo kdy jsme několikrát na bezpečnostním výboru ty věci projednávali, jsme nechtěli házet klacky pod nohy ani ministrovi vnitra, ani všem těm lidem, kteří nějakým způsobem na tom pracují, ať už to jsou hasiči, policisté, neziskový sektor, hejtmani, municipalita a podobně. My jsme pouze upozorňovali, že některé věci mohou nastat, a bohužel to, jak jsem tady četl, a proto vlastně je tady to zpřísnění, je tady lex Ukrajina, některé věci nastaly. Můžeme poskytovat pomoc, budeme poskytovat pomoc, ale za určitých podmínek. A ten, kdo si to nezaslouží nebo to bude zneužívat, z mého pohledu by tu pomoc získat neměl. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Další v pořadí pan poslanec Lang. (Pan poslanec Lang cestou od řečnického pultu: Už jsem hovořil.) Pan poslanec Mašek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Navážu na kolegu Langa, který poměrně obšírně a detailně tady většinu problémů popsal. Mé vyjádření k lex Ukrajina II je takové, že se ukazuje, že ten zákon je samozřejmě potřebné projednat, protože od přijetí lex Ukrajina I se řada věcí změnila a objevily se tady různé komplikace, na které je nutno reagovat. Ale chtěl bych tady předem říci, že řada těch komplikací se tady objevit nemusela, respektive v mnohem menším měřítku, než je tomu dneska ve skutečnosti. Zároveň sám považuji, a to tady chci předeslat, přijetí lex Ukrajina II jako krok k tomu, aby mohl být ukončen nouzový stav, a předpokládám, že také obratem nouzový stav bude ukončen. A opět tady připomenu současné koalici, dřívější opozici, jaké nám dělala problémy v době, kdy tady šlo o lidské životy, v době covidové pandemie, a kdy nám nouzový stav neprodlužovali, a dnes svojí silou ve Sněmovně si ho prohlasovali, i když objektivně potřeba není. Takže chci věřit, že s lex Ukrajina II ten nouzový stav bude ukončen.
Řeší se tady problémy, kterým, jak jsem už řekl, se dalo předejít. Dalo se jim předejít tím, že by byli vyslechnuti naši poslanci, opoziční poslanci na výboru pro bezpečnost, kde jsme již 3., respektive 10. března - a podotýkám, to bylo dva týdny, respektive tři týdny od zahájení konfliktu na Ukrajině a vzniku migrační vlny - navrhovali opatření zejména při registraci, která by měla řadě těch problémů, které jsme tehdy již předpokládali, předejít. Stalo se ale to, že v té době vítězil jednoznačný názor koalice - prostě musíme pomáhat za každou cenu, umírají tam lidé, teď s tím nezdržujte. Bylo tam také bohužel trošku arogance. Snažili jsme se o to opakovaně.
A teď, abych byl trošku konkrétní, tak o co nám šlo? Šlo nám především o to, abychom měli dokonalou identifikaci. O tom už tady mluvil kolega Lang jako bývalý důstojník cizinecké policie, takže nebudu to tady rozvádět, ale dokonalá identifikace těch běženců je z mého pohledu strašně důležitá. Upozorňovali jsme na to již tehdy a tady skutečně docházelo k registraci běženců na nejrůznější doklady, ten začátek byl hektický. Chápu, že když bylo třeba 17 000 běženců za den, že to bylo složité, nicméně kdo pracoval třeba ve zdravotnictví, dělal aspoň nějakou základní vědu a výzkum, ví, že když shromažďuje nějaké podklady, tak si musí na začátku opravdu na chvilku sednout a rozmyslet si, co všechno bude sledovat, jaké parametry bude sledovat, protože k tomu se už pak zpátky nikdy nedostanete. A dnes, když nám pan ministr vnitra na výboru pro bezpečnost argumentuje a chceme po něm nějaká čísla, tak on nám řekne: No, děláme pilotní projekt v několika městech a z toho nám vychází taková a maková procenta. Dovedete si představit - věřím, dobře, že kdyby se na začátku řada parametrů sledovala od prvého počátku, psala se někde do excelové tabulky, aby se tím do budoucna daly nakrmit ty systémy, tak bychom měli mnohem jasněji.
Já už dneska tuším, proč ten migrační plán nejde na svět podle našich představ. Moje představa, kdybych byl na místě starosty, ta představa by byla taková, že jsem schopen dostat informace, nejen kolik lidí mám někde v tom svém městě, v jakém jsou složení, o tom, jakého jsou profesního složení, kolik je tam dětí. Mohl bych se možná i dozvědět, jaký počet těch dětí nebo jejich rodiče budou mít zájem o to, aby děti nastoupily do škol a školek, ale to bych musel hned na začátku ty informace komplexně získávat. Bylo by to o trochu víc práce, ale dneska bychom byli v uvozovkách za vodou a řadu informací bychom skutečně měli. A to by ale musela být dokonalá identifikace. I z bezpečnostního hlediska jsme tehdy navrhovali fotografování, navrhovali jsme ho opakovaně. Ministr vnitra k tomu přistoupil, respektive Policie České republiky, říkám, návrhy byly 3. a 10. března, tak začalo se fotografovat až 25. dubna, v době, kdy tady už bylo více než 250 000 migrantů. My jsme to navrhovali v době, kdy tady bylo kolem 60 000 migrantů.
Další věcí, kterou jsme navrhovali, bylo evidovat překročení schengenské hranice. Vím, že ty přívozy Ukrajinců byly hektické, ale při troše dobré vůle, byť by ty údaje byly neúplné, by určitě alespoň základní evidence se získat dala. Přistupujeme k tomu nyní v rámci lex Ukrajina II, že to budeme vyžadovat, a jsme vlastně sto dní od začátku války, takže my jsme mohli a měli reagovat výrazně dříve.
Důležité bylo také uvádět, odkud ti lidé přicházejí. I na to jsme upozorňovali, z jaké části Ukrajiny jsou. Nicméně nedělo se to. Co se z toho dalo predikovat? Že ti, co jsou z bezpečné části Ukrajiny, což je dneska více než dvě třetiny území, by se s velkou pravděpodobností asi vraceli zpátky. Ale prostě tyto údaje opět nejsou v evidenci a nevíme, jaké procento je z bezpečné části Ukrajiny.
Jistě měl padnout dotaz na to, a ti lidé - chápu, tady bylo argumentováno tím, že v první fázi nevěděli, jestli tady chtějí zůstat déle, nebo chtějí svůj budoucí život spojit s životem v České republice natrvalo nebo na dlouhou dobu, ale jistě ten dotaz měl padnout a kolonka měla být vyplněna. Řeknu vám rovnou proč - protože samozřejmě by stálo za to, věnovat pozornost lidem, kteří měli zájem nebo mají zájem tady dlouho zůstat. Již pro ně mohly běžet jazykové kurzy, měli jsme se jim věnovat přednostně, a ne to chytat dodatečně, když nevíme ani, kde je oslovit, na jaké adrese je nalézt, kam jim zavolat a kde ty informace získat.
Takže těch věcí je celá řada. Je to i otázka třeba profesí, jestli ti lidé by měli zájem tady pracovat, eventuálně v jaké profesi. Jako starosta bych byl strašně rád, kdybych si někde klikl do počítače a tyhlety údaje měl - kolik je tady lidí, v jakém složení, kolik dětí, kolik z nich bude chtít navštěvovat školky, školy v mém městě, jaké jsou tam profese k mání, jestli jsme schopni je zaměstnat, jak se o ně můžeme postarat, a podobně. A tento předpoklad - teď už jsem to pochopil, pane ministře - vy nám splnit nemůžete, protože ta data nemáte. ***
