(10.00 hodin)
(pokračuje Jan Síla)

Všemi vládami od 90. let bylo financování zdravotnictví udržováno okolo 7 % z HDP, přičemž průměr Evropské unie byl kolem 9-9,2 %. Až teprve minulá vláda pana Babiše byla jako první dotlačena covidovou pandemií ke zvýšení plateb za státní pojištěnce tak, že současný podíl na HDP je 8,8 %, téměř 9 %, a tím jsme se začali blížit průměru Evropské unie, pochopitelně při výrazně nižším HDP u nás ve srovnání s HDP v zemích na západ od naší hranice, ale přitom při srovnatelné kvalitě, přičemž za vstupy ve zdravotnictví platíme stejné ceny. Jako konkrétní příklad mohu uvést třeba z mého oboru, že cena za mikrochirurgickou operaci výhřezu meziobratlové ploténky je u nás zhruba 4 000 korun a v SRN je to 3 800 eur.

Lze konstatovat, že kvalita našeho zdravotnictví je vykoupena nízkými mzdami zdravotníků při výrazně vyšším pracovním nasazení oproti západnímu zahraničí. Hlavním důvodem tohoto necitlivého snížení plateb za státní pojištěnce - (Poslankyně Schillerová ukazuje předsedajícímu, že není přítomný žádný ministr.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, registruji připomínku, že nejsou přítomni ministři, je to připomínka správná. Já se omlouvám, pane poslanče, já na tři minuty přeruším jednání schůze a požádám předsedy klubů, aby zajistili přítomnost... (Z pléna poznámka, že do sálu přichází ministr Kupka.) A omlouvám se, pan ministr je přítomný. V tom případě nevidím rozpor, můžeme pokračovat. Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Hlavním důvodem tohoto necitlivého snížení plateb za státní pojištěnce je snaha o komercionalizaci zdravotnictví, jak se o to konkrétně snažily všechny pravicové vlády, hlavně ODS, od 90. let. Svědčí o tom naposled konkrétně zmínka v programovém prohlášení vlády, že bude usilovat o větší konkurenci mezi zdravotními pojišťovnami. Toho lze ale dosáhnout jedině tehdy, jestliže se sníží množství služeb hrazených zdravotními pojišťovnami, to znamená, bude muset existovat větší spoluúčast pacientů. Toto se vlastně už dneska děje.

Já se domnívám, že spousta lidí ani neví, že od 1. ledna letošního roku došlo ke změnám, co se týká hrazení služeb z veřejného zdravotního pojištění, ale to je na jinou diskusi, na jinou debatu, ale tyto změny prakticky dopadají hlavně na důchodce a lidi nad 50 let věku. Jedná se třeba o zhoršení nebo snížení plateb za protézy zubní, je tam spousta jiných věcí, o kterých nikdo nemluví, ani veřejnost, ani média vůbec nevědí ve skutečnosti, co se děje. To se dozvídají pacienti, až když se dostanou k dentistovi, k zubaři a ten jim řekne - bohužel, měl jste nárok na totální protézu jednou za pět let a teď podle nového je to za tři roky, to znamená, zaplatíte si to sám. A ty ceny se pohybují v desítkách tisíc korun.

Novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se zabývá snížením příjmů do systému, ale legální vyvádění prostředků ze systému neřeší. To je zásadní problém, který třeba mně vadí. Protože zákon o veřejném zdravotním pojištění historicky vycházel z toho, že úhrada smluvnímu poskytovateli by neměla být dána libovůli zdravotní pojišťovny či volnou dohodou smluvních stran, ale vychází z právních předpisů, to je z dokumentů typu seznam výkonů s bodovými hodnotami a z úhradové vyhlášky pro daný rok. Za Topolánkovy vlády však zapracovala privatizační lobby, a to následně: K 1. lednu 2008 byla novelou č. 261/207 Sb. provedena nenápadná, ale zcela zásadní změna. Do tehdejšího § 17 odst. 5 byl implantován doplněk a tato věta a tento text nyní zní: "Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady, výši záloh na úhradu hrazených služeb a regulačních omezení" - a teď pozor! - "jinak". Takto se vlastně tuneluje na nový způsob. Nikdo si toho ani nevšimne a všechno je legální.

Tato věta obsažená v § 17 odst. 5 umožnila zdravotním pojišťovnám a vybraným poskytovatelům odpoutat se od vyhláškové regulace prostou vzájemnou dohodou. Zdravotní pojišťovny zůstaly plně závislými na veřejných prostředcích povinně vybraných od pojištěnců, ergo zákon byl co do litery naplněn. Současně však zdravotní pojišťovny získaly v jejich vynakládání smluvní volnost, jako by byly soukromými podniky. Pro privátní poskytovatele zdravotních služeb vzniklo něco jako ráj na zemi. Existující právní stav přímo vybízí k tomu, aby zdravotní pojišťovny selektivně zvýhodňovaly z veřejných peněz vybrané podnikatele ve zdravotnictví, zpravidla s vazbami na rozhodující funkcionáře pojišťoven nebo vládnoucí politickou garnituru, což v konečném důsledku znamená mnohamiliardové ztráty systému ve prospěch kapes podnikavců ve zdravotnictví, a tím zhoršení dostupnosti a kvality zdravotních služeb. Pokud by se podařilo dostat pouze 50 % těchto prostředků zpět do systému, tak bychom nebojovali proti odebrání 20 miliard ze zdravotnictví, které mají sloužit mimořádnému záplatování státního rozpočtu. A nejen to, nemusela by se sbírat víčka z PET lahví na léčbu vážně nemocných dětí a my bychom si tuto diskusi, kterou tady vedeme, mohli odpustit.

Tuto již čtrnáct let trvající neudržitelnou situaci musí vyřešit zásadní změna zákona. Do pravidel smluvní politiky se musí zavést jednoznačné protikorupční mechanismy. A to je důvod, proč navrhuji, aby byla tato novela vrácena zpět do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Julius Špičák, ale před ním ještě s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já mám prosbu. Je tady velmi důležitý zákon - novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Jsme ve třetím čtení. Tímto zákonem se bere 14 miliard veřejnému zdravotnímu pojištění a nesedí tu zástupce předkladatele, nesedí tu ministr financí. Ještě bych chápala, kdyby tu seděl ministr zdravotnictví, protože já jsem vždycky měla trochu pochybnost o tom, že to předkládá ministr financí, ale nechť. Ale není tady ani jeden, ani druhý. Děkuji, že je tady ministr dopravy, ale ten asi reagovat na toto nebude. Takže pane místopředsedo, já vás žádám, aby byl zavolán, aby byla nějaká krátká pauza na to, aby se sem dostavil jeden nebo druhý. Že zasedá vláda, to mně je líto, ale to je věcí této vlády, jak si organizuje svoji práci, vy jste svolávali... (Do sálu vchází ministr Stanjura.) Takže pan ministr je tady. Děkuji. Tím pádem pauza už nemusí být. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan ministr financí mě požádal o krátké opuštění sálu. Já jsem řekl, že si dovedu představit, že na pár minut to není problém, vrátil se podle dohody.

Prosím, pane poslanče, máte slovo a připraví se paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím.

 

Poslanec Julius Špičák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, těch projevů zazněla cela řada. Já se pokusím být velmi autentický, protože na rozdíl od předchozích vážených a ctěných kolegů mám pocit, že mám přece jenom do těch dat jiný vhled, a seznámím vás s fakty, které dosud nezazněly. Bohužel stále budu narážet na zásadní rámec problému resortu a to je to, že činnost jeho vedení je nekoncepční, nebo špatně koncepční, a ještě, jak budu dokumentovat, tak bych řekl, až arogantně nekomunikuje.

Nyní k financování. Já si dovolím demonstrovat, o jakou celkovou částku se hraje. Takže máme tady onu platbu za státní pojištěnce, což je tedy 5,8 milionu lidí, a v podstatě za současné situace se jedná o 136 miliard ročně a celkově o 30 % příjmů, které jdou vůbec do resortu. Jinak pro zajímavost, v roce 2020 byla tato částka 97 miliard, v roce 2021 byla 126 miliard a nyní, jak říkám, 136 miliard. Celkově do resortu v roce 2018 plynulo 305 miliard, loni to bylo o 100 miliard více a letošní plán je 420 miliard. Se zohledněním inflace bude ovšem zapotřebí, aby resort pracoval se 480 miliardami, takže plánovaná částka zdaleka tedy nemůže v podstatě pokrýt potřeby resortu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP