(10.40 hodin)
(pokračuje Vladimír Zlínský)
Já si myslím, že hlavní problém našeho zdravotnictví je problém personální. Otázka zní proč. Spousta lidí si myslí, že ta práce zdravotníků, toho lékaře, je mimořádně atraktivní, mimořádně zajímavá i pro mladé lidi. Ale bohužel si myslím, že se to kolo dění začíná otáčet, že nad tou atraktivitou toho povolání převládá spíš ta náročnost a ta odpovědnost. Protože ti mladí lidé musí mít kontakt s negativně naladěnými osobami. Kdo z nás přichází k lékaři ve výborné psychické pohodě? Jsou samozřejmě stresované nedostatkem spánku a odpočinku. Jsou vystavení ohromnému informačními smogu a přívalu informací, které se na ně valí ze všech stran a ze všech přístrojů. To všechno vede k tomu, že místo aby ta digitalizace lékařům práci ulehčovala, tak spíš to vede k přetěžování jejich centrálního nervového systému.
Dále se nám podařilo - a já proti tomu nic nemám, abyste si nemysleli, že jsem nějaký odpůrce toho, aby lidé, včetně zdravotníků, žili, bavili se, poznávali svět a zážitky. Ale bohužel s tím, jak i toto prožívání se dostává mezi mediky a mladé lékaře, tak to nedobře působí na jejich schopnost sloužit nekonečné služby a být vystavování stresu. Já mám obavu, že myšlenka, že zvýšíme počet našich studentů studujících medicínu nebo tady tyto medicínské obory, že to povede k náhlému zlepšení toho stavu, tak to si myslím, že to tak nebude. Protože i pokud ti lékaři dokončí to studium, tak se musí ti lidé redistribuovat do oborů, které nejsou úplně atraktivní. Jsou to praktičtí lékaři pro dospělé, praktičtí lékaři pro děti a dorost, případně jiné odbornosti, kde je nutné, aby ti lékaři byli redistribuováni do těchto oborů co nejrychleji, protože spousta nás lékařů během krátké doby odejde do starobního důchodu.
Nedovedu si představit, jakým způsobem budeme tyto mladé lékaře motivovat k tomu, aby šli do těchto méně atraktivních oborů. Skutečně jich bude potřeba velké množství. Vidím tedy kromě té finanční motivace také motivaci vzdělávací. Protože si myslím, že na to mnoho těch mladých lékařů slyší. Slyší na to, že se o ně někdo bude starat, že je bude vzdělávat, že je nenechá v těch ambulancích odborně zakrnět, aby tam jenom vypisovali nějaké papíry pořád dokola. Aby měli pocit, že ten systém má zájem na tom, aby se vzdělávali nejenom formálně, ale hlavně prakticky a reálně. Já bych byl velice rád, kdybychom si položili otázku, za jakých okolností a podmínek by ti starší lékaři byli ochotni se skutečně o ty mladé lékaře starat, vzdělávat je, předávat jim praktické zkušenosti a zručnost.
Dále bychom se měli ptát těch mladých lékařů, jestli tedy nejsou přetížení z těch služeb, protože taková služba na příjmové ambulanci v nemocnici je pro mladé lékaře přímo pohroma, jak jsem slyšel. Je to pro ně nesmírně stresující už několik dní před službou. Řeknu to na rovinu, že mnozí z nich už nespí, a pak je ta služba nesmírně náročná a únavná. Pak mnohdy musí během krátké chvíle nastoupit do práce. Pak tam samozřejmě hrozí ten syndrom vyhoření. Možná jste si všimli, pokud jste navštívili nějaké zdravotnické zařízení, že mnozí ti mladí lékaři a vůbec i starší jsou takoví apatičtí a mnohdy nejeví moc zájem o to, aby s námi komunikovali.
Teď zmíním tu druhou věc, o které jsem hovořil, že se o ní moc nemluví, a já ji považuji za důležitou. Možná se vám bude zdát jako trochu science fiction, už jsem tady o tom mluvil, to je ta oblast geneticky upravených patogenních organismů. Já bych si strašně přál, abychom se v tomto smyslu všichni, alespoň ti, kteří máme přírodovědné vzdělání, snažili nabýt těch aktuálních vědomostí, co vlastně ta molekulární biologie, genetika, syntetická biologie, umožňuje. V posledních letech se nesmírně rozvíjí studium makromolekulárních mechanismů, patogenity těchto mikroorganismů, což jsou neskutečné makromolekulární stroje, které umožňují patogenní projev. Hlavně tedy mluvím o bakteriích. Myslím si, že již nyní nebo v blízké budoucnosti budou vědci schopni stvořit superbakterii, kde v jedné entitě, v jedné té bakterii, může být nakombinováno mnoho těch patogenních schopností, nebo těch strojů. Dokonce se do těch bakterií dají vložit i plazmidy, což jsou části DNA, které umožní rezistenci na veškerá známá antibiotika. Totéž samozřejmě platí pro viry a plísně. Nechci tedy strašit. Nemám důvod strašit, ale jsou to spíše moje obavy, abychom to brali v potaz, že to je možné. Že je možné zkonstruovat patogeny, které mohou být lehce patogenní až smrtící. Při té nejhorší variantě, která mě napadla - říkám, že to je nejhorší varianta, netvrdím, že se to stane zítra, ale musíme to brát v potaz - je možné redukovat reprodukční schopnosti populace. Anebo je možné, nebo bude možné, ovlivnit mentální schopnosti populace tímto způsobem.
Takže já bych chtěl, abychom si toho byli vědomi, těchto rizik. Nechci vyvolávat paniku, ale chtěl bych, abychom se nad tím začali zamýšlet, jakým způsobem taková rizika detekovat a případně se jim bránit. Považuji za bláhové si myslet, že se to nestane, pokud je to v lidských možnostech. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s přednostním právem... Paní předsedkyně Schillerová dává přednosti panu poslanci Lubomíru Wenzlovi. Prosím, máte slovo. Poté se paní předsedkyně hlásí.
Poslanec Lubomír Wenzl: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl v krátkosti vyjádřit k tomu nyní projednávanému bodu, novele zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, pohledem člověka nezdravotníka, ale profesně se zdravotnictvím spojeného. Jsem přesvědčen o tom, že cílem každé vlády by mělo být udržet, ale hlavně rozvíjet systém zdravotní péče, který je u nás na velice kvalitní úrovni, a což je důležité, dostupný všem občanům naší republiky. Touto předkládanou novelou z mého pohledu, jsem o tom přesvědčen, je toto ohroženo.
Poskytovatelé zdravotní péče a zejména ti, jejichž zřizovatelem je veřejný sektor, ze systému veřejného zdravotního systému získávají prakticky 99 % plateb za jimi provedené výkony. Zdravotnictví prošlo zatěžkávací zkouškou v uplynulém období. Všichni jsme jim tleskali a dneska jim chceme vzít peníze - 14 miliard korun. Ta situace, která vznikla v důsledku boje proti epidemii koronaviru, dopadla na všechny občany naší země, a zmínil to i můj předřečník, kdy došlo k poklesu preventivní péče, došlo k zastavení nebo omezení elektivní péče. To je potřeba teď dohnat a ty peníze prostě v tom systému budou chybět. ***
