(11.30 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Dále by v jednotlivé smlouvě musel ten který subjekt vyhodnotit, ve kterých ustanoveních smlouvy se takto určité činnosti promítají, a provést takto výběrové znečitelnění textového obsahu smlouvy. Takováto kaskáda vyhodnocování podmínek, které nemají ani v částech, a hlavně ani vcelku jednoznačné právní vymezení, vyvolává nebo může vyvolat naprostou ztrátu právní jistoty a možnosti správně usoudit, za jakého rozsahu znečitelnění určitých částí smlouvy bude smlouva zveřejněna v souladu s požadavky zákona o registru smluv. Jistota či nejistota tohoto vyhodnocení má fatální dopady, zda smlouva vůbec nabude účinnosti, a následně zda nepozbude platnosti s rizikem vzniku bezdůvodného obohacení, závažných dopadů na účetnictví, vykazování dotací, vymáhání závazků, tak jak jsem už uvedl úplně na začátku. Nově navrhované ustanovení § 2b odst. 3 by tuto nejasnost odstranilo.
Dalším nezamýšleným, ale obdobně zajímavým nebo důležitým problémem je, že není vyjasněna legislativní vazba mezi novým § 2b a dosavadním § 9 odst. 2 infozákona, který stanoví průlom do ochrany obchodního tajemství tam, kde jde o základní informaci o poskytnutí veřejných prostředků, a to co do údajů o rozsahu a příjemci těchto prostředků, tedy kolik veřejných prostředků a komu bylo poskytnuto. Tradičně se uznává, že nelze nikdy utajit, komu a za kolik bylo z veřejných prostředků zaplaceno. Podle předloženého návrhu však není zřejmé, zda § 9 odst. 2 má mít povahu lex specialis vůči nově navrženému § 2b, tedy že informace, které by se neposkytly podle nově navrženého ustanovení 2b, se přesto poskytnou v rozsahu, kdyby teoreticky představovaly obchodní tajemství, ovšem jen v rozsahu, kolik veřejných prostředků a komu bylo poskytnuto ve smyslu výše uvedené tradice. Navrhované ustanovení 2b odst. 3 by tedy tuto nejasnost řešilo, a to alespoň v oblasti smluv, neboť zákonem stanovená povinnost takovou informaci zveřejnit v registru smluv automaticky vylučuje možnost uplatnění obchodního tajemství v rozsahu komu a za kolik.
Dalším důvodem pro vyloučení aplikace 2b odst. 1 při uveřejňování smluv je skutečnost, že ustanovení 2b odst. 1 obsahuje prakticky totožnou výjimku, jaká je již nyní obsažena v § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, přičemž podle naposled uvedeného ustanovení se neuveřejňují smlouvy uzavřené v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání uvedené právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku. Informace týkající se běžné obchodní činnosti totožných povinných subjektů jsou tak chráněny již nyní, jejich duplicitní ochrana by tak byla zjevně nadbytečná, mohla by vyvolávat nějaké následné interpretační problémy.
Co se týče ustanovení § 2b odst. 1 písmeno b) vylučující poskytování informací o činnostech majících průmyslovou nebo obchodní povahu, pokud by jejich poskytování povinný subjekt znevýhodnilo, je tato výjimka do značné míry srovnatelná s již existující výjimkou v § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, kterou používají pouze takzvané povinné subjekty založené za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu. Uplatnění výjimky v § 2b odst. 1 písm. b) by tak při uveřejňování smluv v registru bylo nadbytečné, pokud by se na smlouvu uplatnilo ustanovení § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, případně by fakticky negovalo výjimku z výjimky. Já myslím, že už se v tom většina posluchačů musí v tuto chvíli ztrácet, a to je vlastně podstata tohoto mého příspěvku.
Uvědomte si, že jsme zkrátili lhůtu u tohoto tisku, a tato debata, která by měla proběhnout na půdě ústavně-právního výboru, tak v podstatě neměla šanci proběhnout, protože jsme na to zkrátka a dobře neměli čas. Proto je z těch důvodů, které jsem vám naznačil, vhodné ponechat rozsah informací uveřejněných v registru smluv nedotčený výjimkou v § 2b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, tak jak byl navržen.
To je z mé strany vše. Doufám, že všichni, kteří se tady opakovaně zaklínali tím, že chceme být naprosto nebo dostatečně transparentní a chceme produkovat kvalitní legislativní produkty v této Poslanecké sněmovně, pochopí, že se tomuto pozměňovacímu návrhu máme věnovat a že na to bude čas na půdě ústavně-právního výboru. Znovu opakuji, nechtěl jsem nikoho obcházet, že jsem to načetl až dnes a že to až dnes přednáším - prostě z časových důvodů se nějaké textem vyjádřené řešení objevilo až teď. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci - já vám děkuji, pane poslanče. Předpokládám, že se k tomuto návrhu přihlásíte v podrobné rozpravě.
Nyní s přednostním právem je přihlášen pan předseda Michálek do obecné rozpravy. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh obsahuje tři základní změny. Jednak je to vůbec rozšíření nově na veřejné podniky, které vůbec pod stošestkou doteď nebyly a informace podle stošestky neposkytovaly, to je zejména obchodní společnost ČEZ a další podobné dominantně ovládané, nikoliv však stoprocentně ovládané firmy kontrolované státem. Za druhé je tam návrh na rozšíření informací, které se poskytují ohledně odměn třeba státních úředníků a dalších záležitostí, které byly historicky předmětem velkého sporu. Když si o to novináři žádali, tak se vedly dlouhé soudní spory, naprosto zbytečně vytěžující naši justici v případech, kde měly být ty informace poskytnuty bez dalšího. A poslední změna, která je předložena, je zavedení informačního příkazu, který už tedy v zákoně je, ale nyní ho zlepšujeme tak, aby skutečně v situaci, kdy se věc dostane k odvolacímu správnímu úřadu, odvolací správní úřad měl všechny údaje nezbytné k tomu, aby mohl posoudit, jestli informační příkaz má, nebo nemá být vydán. Dneska bohužel vzniká situace nepřezkoumatelnosti, kde odvolací orgán vychází z toho, že pokud není doložen ve spise některý důvod, nebo nemá informaci, jestli ten důvod se uplatňuje či neuplatňuje, vrací věc orgánu prvního stupně k dalšímu řízení a nedochází k vydání informačního příkazu. Čili logicky povinný subjekt, který se chce vymanit z této povinnosti, to zneužívá a důvody neuvede, a tím se ta doba prodlužuje. Praktickou zkušenost mám i já, když jsem si žádal nějaké informace, tak to trvalo asi tři roky, rozhodoval o tom třikrát Nejvyšší správní soud a teprve po třech letech ty informace byly poskytnuty. Takže skutečně bychom se měli zasadit o to, aby ten zákon fungoval zejména v praxi, nikoliv jenom na papíře.
Dále zákon, jak byl předložen, řeší řadu palčivých problémů, jako je zneužití práva na informace, ochrana informací o kritické infrastruktuře nebo ochrana informací z arbitráže, což jsou důležité údaje, které potřebujeme chránit. Teď v rámci druhého čtení navrhuji na základě dohody předsedů koaličních klubů změnu, která vychází z toho, co bylo připraveno i ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Je to obsaženo v systému jako sněmovní dokument 1027 a jde v podstatě o reakci na technické připomínky k legislativnímu textu, které zazněly na ústavně-právním výboru, problematika toho dvojitého odkazu, o kterém mluvil pan poslanec Haas.
A pokud jde o pozměňovací návrh Radka Vondráčka, který byl podán o několik dnů později a z velké části vychází z toho našeho pozměňovacího návrhu, tak si myslím, že to je věc k jednání. Myslím si, že bychom se o tom měli poradit, protože návrh pana kolegy Vondráčka v podstatě znamená, že registr smluv zůstane ve stejné úpravě, jako je dneska, že zákon o registru smluv obsahuje odkaz na stošestku, takže cokoliv se neposkytuje podle stošestky, tak se neposkytne podle registru smluv, a tím pádem, když my jsme rozšířili v případě ochrany hospodářské soutěže některé důvody odmítnutí ve stošestce, tak se to potom může propsat i do zákona o registru smluv. ***
