(16.10 hodin)
(pokračuje Lubomír Brož)

S ohledem na neexistenci dalších systémových řešení péče o malé děti, nedostatku jeslí, dětských skupin, zkrácených úvazků a dalších, je většina těchto rodičů doma s dítětem do jeho dvou, tří, možná čtyř let věku. Bez ohledu na to, jaký ten rodič měl předchozí příjem před odchodem na rodičovskou dovolenou a bez ohledu na jeho dosavadní životní standard, včetně těm dosavadním příjmům odpovídající náklady, můžou to být hypotéky, náklady na provoz domácnosti, nyní neskutečně předražené energie, výdaje na další potomky a další věci, má tedy tento rodič měsíčně příjem v případě tří let, když vezmeme, že jsou na mateřské dovolené, tak je to zhruba 8 000 korun měsíčně. Znovu u toho říkám, 8 000 korun měsíčně příjem na rodičovské dovolené. Pominu to, že rodič mohl mít před nástupem na rodičovskou dovolenou třeba desetkrát větší příjem, čímž se mu samozřejmě možná i nastavily ty vyšší náklady. Nicméně i z toho odváděl peníze zpět, nemalé částky, do státního rozpočtu. Ale zejména se to týká těch rodin s průměrnými a nízkopříjmovými příjmy. Tam je tohle opravdu velice markantní pád. Ve světle stávající inflace to prostě nejsou peníze, ze kterých se dá žít, to mi jistě dá každý za pravdu.

Všichni se shodují na tom, že je potřeba pravidelně valorizovat důchody. V médiích jsem zaznamenal, že by mělo dojít snad k trojí valorizaci. To je samozřejmě úplně v pořádku a naprosto to podporuji. Nicméně ten rodičovský příspěvek zůstává stále někde bokem, jako by to pro současnou vládu nebylo důležité, nemá být řešen. Mě by zajímalo, proč jeho měsíční výše je vlastně mnohem nižší než u většiny důchodů. Mě by tedy zajímalo, jestli vládní koalice chce rodičům na rodičovské anebo těm, kteří usilují o tu rodinu, kteří mají zájem ji založit, vzkázat, že vlastně pořídit si potomka je dneska luxus, protože ono to tak za chvilku bude vypadat, anebo že je snad má živit druhý z rodičů, protože jiná varianta v tomhle případě pro tyhle rodiny dneska neexistuje.

Pan ministr Jurečka měl podle zpráv v médiích, které jsem zachytil někdy v zimě nebo na jaře letošního roku, navrhovat zvýšení rodičovského příspěvku o těch původně inflačních zhruba 15 %. Pokud to tak bylo, tak je to opravdu chvályhodné, za to bych ho pochválil. Nicméně koaliční vláda tento návrh neschválila dle mých informací. Vláda by měla své kroky svým občanům vysvětlovat a měla by objasnit, co tedy plánuje, pokud se rozhodla nezvýšit rodičovský příspěvek. Protože její pomoc v té současné době - já to tady nebudu opakovat - je prostě naprosto a naprosto mizivá v současné situaci.

Znovu zdůrazňuji, že teď ten bod, o kterém bych chtěl, abychom tady vedli diskusi a našli třeba nějaké řešení, se týká rodin s dětmi, kdy jsou rodiče na rodičovské dovolené. Chtěl bych se zeptat samozřejmě hlavně při tom bodu lidoveckého ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky - jeho hlavní náplní činnosti by mělo být zejména bojovat za zájmy a ochranu rodin s malými dětmi - co plánuje udělat s rodičovským příspěvkem. Mám vážné obavy, že pokud tento bod nebude schválen na pořad jednání, tak ta odpověď zní, že vláda s tím nic hodlat nedělá.

Chtěl bych vás poprosit o tu podporu ve jménu těch rodin, které už jsou, kdy rodiče jsou na té rodičovské dovolené, ale i těch, kteří právě v současné době o pořízení dítěte, třeba toho svého prvního, uvažují. Protože pro ně je tohleto strašně důležité a klíčové. Rostou energie, ceny, inflace a možná že mnohdy spousta těch mladých rodin si řekne ne, ještě počkáme, nebudeme pořizovat dalšího potomka. Já si myslím, že to není vůbec v zájmu naší země. Děkuji.

Ten bod navrhuji jako, jak to tady padalo, jako první po dalších schválených bodech.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Rozumím. Děkuji, pane poslanče. Jako další je přihlášena paní poslankyně Helena Válková, připraví se paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně, před poloprázdným sálem. Milé kolegyně, milí kolegové, i já tady zvednu svůj hlas. Myslím si, že to i někdo udělat musí, protože se tady hodně hovoří, a zcela legitimně, oprávněně, zdůvodněně, s mnoha argumenty, o ohrožených dětech, rodinách nízkopříjmových, ale i o té široké, doufejme, že stále širší střední vrstvě. Zatím jsem tady nezaznamenala oblast - proto jsem se k tomu i přihlásila - ochrany práv nebo práva starších lidí - tím starším nemyslím eufemisticky neurčitý pojem, kterému se každý vyhýbá, někdy kolem šedesáti, ale řekněme 65+ - na důstojnou poslední životní etapu.

Ta energetická, ale nejenom energetická, ale i cenová, zdravotní krize dopadá velmi výrazně i na tuto věkovou kategorii. My tu všichni víme... Myslím si, že bychom optikou těch lidí, kteří se v téhle životní fázi nacházejí a nemají třeba tu výsadu, že zrestituovali majetek, jsou (nejsou?) v pozici, kdy mají profese, které jim až do konce života zajistí velmi důstojnou obživu, mám na mysli právníky, lékaře a další odborníky, experty, ale myslím tím naše spoluobčanky a spoluobčany, kteří se živili v běžných profesích a teď v 70, 75, 80 letech čelí nejistotě, úzkosti, strachu z budoucnosti, a my jim nabízíme občasné zvýšení jejich důchodu. Možná že to stačí - myslím, že ne - v dobách mírových, klidných. Myslím mírových v tom smyslu i z hlediska energetické krize, čili v dobách, kdy je předvídatelnost cen, které zaplatím za to, co mi právě ten důstojný zbytek života umožní. Taková doba nyní není a možná bude hůře. Nechci strašit.

Mně se líbil projev pana ministra Blažka. Budu se snažit být také jako on. To znamená, nepřilévat oleje do ohně a spíš se snažit nacházet konstruktivní řešení. Chci jenom proto vládu upozornit na to, že má velmi dobrý, pod vedením paní profesorky Bílkové řekla bych výborně pracující vládní výbor pro práva starších osob, který se v době pandemie osvědčil a který jistě je schopen po odborné stránce i na té úrovni srovnatelné s úrovní jiných členských zemí vypracovat komplexní plán, který by zajistil, aby starší lidé ve věku - opravdu záleží na tom, jak to pojmeme, ale kdybychom řekli od těch 65+ na těch posledních deset, patnáct, dvacet let - budu optimistická - tak aby měli zajištěno teplo. Bohužel musím říci v nemocnicích zejména, protože tam kombinace stáří, psychického stavu a určité minimální teploty je předpokladem, aby tu nemoc, která je postihne, nebo tu nezbytnou operaci vůbec zdravotně zvládli, čili aby neskončili zbytečně předčasně zde na tomto světě jenom kvůli tomu, že jsme se tomu problému dostatečně nevěnovali. Čili jednak je to otázka dopadu té energetické krize na jejich životy v období, kdy jsou zvlášť zranitelní nejen svým věkem, ale třeba i nemocí.

Další oblastí je nicméně řada lidí, kteří si zaslouženě chtějí užít toho důchodu a nemají třeba v těch 75 letech dostatek prostředků cestovat. Tady navážu na svého milého kolegu, pana poslance Kolovratníka, a z osobní zkušenosti mohu potvrdit, co on říkal v obecné rovině. V sousedním Německu ten devítieurový lístek, jízdenka, umožňuje právě rodinám s dětmi a starším lidem, kteří třeba už ani nemají soustředění, pozornost, fyzické, somatické schopnosti na to řídit vůz na čtyřproudových vozovkách, které tam jsou, tak umožňuje procestovat v regionálních vlacích dost velký kus Evropy - protože to Německo je veliké - a užít si to takzvaně, dokud jsou ještě zdraví. My naopak tuto oblast, jak jsem od něj slyšela, minimálně nepovažujeme za klíčovou, nemáme peníze, a patří také mezi oblasti, které by se daly označit adjektivem krizové. Čili i optikou zase těch starších lidí je to velmi důležitá věc, aby se měli na co těšit. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP