A prosím, teď nepoliticky, zkuste se podívat, vždycky je dobré se dívat na ty dobré příklady do zahraničí, to, co udělaly ostatní státy. A tady si vezmu jako příklad právě Německo. Sousední Německo a takzvaná devítieurová, velmi levná jízdenka prakticky na všechny vlaky, na veřejnou dopravu v těch regionálních vlacích. Jak už to bývá, kritici, kteří říkají, je to zbytečné, je to příliš velké rozhazování, tak v médiích ukazovali nebo šermovali, argumentovali obrázky z přeplněných vlaků, z přeplněných nástupišť, a je pravda, že to se v Německu občas stalo nebo dělo, že se někde zkrátka lidé do těch vlaků nevešli, ale pak ti obhájci také ukazovali, a je o tom řada v té řekněme cestovatelské společnosti nebo komunitě, řada osobních zážitků, blogů, článků, zkušeností, jak třeba někdo projel celé Německo právě na těch 9 eur vlastně kombinací jednotlivých jízdenek v jednotlivých regionech.

A o tom celém ten můj příběh, nebo ta žádost je. Že veřejná doprava, která, přátelé, vlastně plní mnohem víc řekněme ukazatelů, požadavků, je ekologická, je energeticky velmi levná, velmi málo náročná. Vlastně i vám, kolegové v koalici, by měla plnit vaše cíle, o kterých mluvíte, že chcete být, nebo chceme být, v tom se asi shodneme, méně energeticky závislí na Rusku, to znamená, chceme spotřebovávat méně pohonných hmot, ať už tedy nafty, nebo benzinu. To všechno dosahujeme právě použitím té veřejné dopravy. Velmi jednoduše. Když člověk, cestující, sedne ať už tedy do regionálního autobusu, nebo do vlaku, tak zkrátka jede energeticky a i tedy spotřebou pohonných hmot za mnohem méně, než když jede individuálně autem tou individuální osobní dopravou.

Ale bohužel kroky, které hrozí, a já neříkám, že to nakonec tak dopadne, budu rád, když to bude jinak, ale kroky, které zatím hrozí, tak vyčítám z těch mediálních článků, z médií. Bez navýšení rozpočtu hrozí velký propad, velké snížení kvality veřejné dopravy, hrozí šéfové železnic i dálnic - pozor, i ŘSD. A opravdu to, co se děje třeba teď na české železnici, dnes to řešila v novém složení správní rada, byla to ta zpoždění na hlavním koridoru, tak ona sice byla způsobena řekněme tou velkou investiční činností, která se teď sbíhá a na některých úsecích finišuje, která byla připravena a rozjeta právě v minulém, předminulém roce za nás, za vlády hnutí ANO, kdy se opravdu povedlo nasypat do železnic ohromné množství peněz, tak ale hrozí přesně opačný efekt. A pan ministr dopravy Martin Kupka i připustil během letních měsíců, že v tom plánovaném rozpočtu pro dopravu hrozí, a tady cituji z mediálního vyjádření, až 25 miliard korun plus dalších zhruba 10 miliard z evropských zdrojů. Je to z toho důvodu, že končí operační program Doprava 2 a ještě nenaběhl operační program Doprava 3.

No a pokud o ty peníze doprava přijde, tak co se stane, co hrozí? Hrozí to, že kvůli nedostatku peněz nebudou realizovány potřebné průběžné opravné a údržbové práce. Už teď hrozí, že Správa železnic bude muset ustoupit od cyklické údržby. To je taková údržba, asi každý z vás trochu znáte, kdo se o to zajímáte, která předchází tomu lepení závad a krizovému opravování, ale která s nějakou predikcí pravidelně za relativně menší peníze udržuje infrastrukturu stále v provozuschopném stavu. A tento výpadek by byl opravdu ohromný. Vlastně kvůli tomu nedostatku zdrojů by se železničáři tak nějak zúžili, nebo došlo by k tomu, že by to bylo vše o operativě, o odstraňování náhlých závad, které budou přibývat, ale už by to nebylo o opravování, nebo řekněme zajištění provozuschopnosti rychlosti tratí a i jejich právě oblíbenosti u občanů, u cestujících, na nějaké dlouhodobé, efektivní, ale také levné úrovni. No a bohužel není to jenom o železničářích. Toho škrtání se bojí také silničáři, Ředitelství silnic a dálnic, kde bylo jasně řečeno, že to snižování přidělených finančních prostředků by znamenalo zásadní omezení jednotlivých akcí včetně oprav a rekonstrukcí.

Asi chápete mou konstrukci nebo argumenty, proč bych tento bod rád dnes zařadil, projednal. Vlastně jsou možné dva scénáře, pokud byste s tím souhlasili, že se mu budeme věnovat. Je možné, a veřejně prozradím, řeknu, že bych sám byl rád, když se to dozvíme, že pan ministr dopravy Martin Kupka má třeba připraven scénář, chystá se na to, aby ten rozpočet byl navýšený, aby byl dostatečný, a pak je to i od Sněmovny nějaký signál veřejnosti, že to s veřejnou dopravou opravdu myslíme vážně a i vy jako koalice že i ten nástroj, kterým chcete pomoci lidem od té inflace, od té krize, která na ně dopadá, že ten nástroj použijete. Nebo se může stát to, že takový scénář zatím nemáme. Pak si myslím, že to také může být způsobem cesta win-win, kde mám připraven draft usnesení, kde bychom vyzvali ministra financí, aby resort dopravy nepodcenil, aby mu zajistil dostatek prostředků, a může to být i nástroj pro hospodářský výbor, který na toto téma bude jednat právě příští týden ve čtvrtek 1. září, a takovým mandátem tady od pléna být vybaven ten hospodářský výbor, myslím si, že by to byla věc ne politická, kde opozice ostřeluje koalici, ale kde dáváme najevo napříč politickým spektrem, a já to o dopravě často říkám, že není pravicová, ani levicová, že tohle myslíme společně vážně.

Poslední argument, který dodám, jsou konkrétní čísla a fakta, ať je máte. K dnešnímu dni ten rozpočet dopravy, tak jak ještě za naší vlády byl nastaven, je ve výši něco přes 127 miliard korun. V těch úvodních návrzích, které jsme viděli ve střednědobých rámcích, jsme se opravdu zhrozili. I se započtením evropských a dalších zdrojů se pohybujeme někde kolem 100 miliard korun, přátelé. To je o třetinu, to je ohromný propad, který si absolutně nedovedu představit. Hrubým odhadem, když počítáme i s inflací, se zdražováním cen ve stavebnictví, no tak my se bavíme o tom, že doprava by potřebovala alespoň 140, ale v ideálním případě 150 miliard v návrhu rozpočtu pro příští rok. Toto je můj argument a prosba na vás, abychom se tomuto bodu, může to být relativně krátké jednání, i dnes pověnovali.

Zrekapituluji svoji žádost. Bod jsem nazval Hrozící nedostatek financí na základní provoz českých železnic a dálnic a prosím o vaše zvážení, za prvé tedy, jako zařazení nového bodu do programu Sněmovny, a pokud by byl zařazen, tak paní předsedající, prosím, abyste si poznačila, prosil bych, aby byl zařazen, budu ctít své předřečníky, takže jsem navrhl, aby byl zařazen jako první za již nebo dosud předtím zařazené předchozí body. To znamená, pokud by se Sněmovna rozhodla pro nějaké předchozí, tento můj dopravní aby byl hlasován jako další v pořadí. Děkuji za pozornost a věřím ve vaši vstřícnost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane poslanče. Bod hrozící nedostatek byl zaznamenán. A já ještě načtu omluvu. Připravit se už může pan poslanec Lubomír Brož, ale omlouvá se pan poslanec Jaroslav Dvořák, a sice od 15 hodin do konce dnešního jednacího dne ze zdravotních důvodů.

A tedy pan poslanec Lubomír Brož a poté paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych si tímto dovolil na program dnešní schůze navrhnout nový bod, bod, který považuji za hodně důležitý v současné situaci, a jedná se o valorizaci rodičovského příspěvku ve světle současné dramatické inflace. Jak jistě všichni víte, a padá to tady neustále dokola, ceny v České republice provází skokové navýšení v podstatě každý den. Není jistě pro nikoho novinkou, když zmíním, že extrémní a nebývalé zdražování můžeme pozorovat v cenách energií, stavebních materiálů, pohonných hmot, služeb, potravin. U těch potravin samozřejmě, u těch je to nejdůležitější. Jezdit nemusíme, omezíme cesty autem, ale samozřejmě shodneme se na tom, že jíst musíme všichni. Zkrátka a dobře zdražuje naprosto všechno, jak jsem říkal, ze dne na den a inflace neustále roste. Podle informací současná inflace je již na výši 17 %, a podle predikcí ještě nejsme zdaleka na jejím vrcholu. Fakticky to tak znamená, že populace v průměru zchudla už minimálně o 17 %.

A tento dopad drtivě samozřejmě dopadá na rodiny s malými dětmi, kde je zaměstnán pouze jeden z rodičů. Rodičovský příspěvek tvoří aktuálně v případě jednoho dítěte celkovou částku 300 000 korun. Je to částka, kterou vlastně zvedla naše předchozí vláda z částky 200 000 korun. Zdálo se, že to navýšení je výrazné, jednalo se vlastně o třetinu. Ale musíme si uvědomit, že nelze opomenout, že ta částka je celkovou částkou, kterou čerpá jeden či druhý rodič po dobu, kdy jsou s dítětem na mateřské dovolené. ***