A pak se tady argumentovalo dneska těmi několika desítkami miliard na účtech zdravotních pojišťoven. No já bych vám chtěla, vážení kolegové, říci, že ona to není závratná suma, a víte dobře, že jsou vzácná onemocnění, bohužel, kde ta léčba třeba stojí mnoho milionů za rok. Takže my bychom vlastně tím poléčili několik dalších osob, které třeba se té léčby nemohou domoci. Takže ono všechno je třeba vidět z několika úhlů pohledu.

Další věcí, která tady je, kdyby nám nevadilo to, že je snížen rozpočet, tak v tom případě se musím se zeptat - z kterého nástupiště jste přijeli? Dobře víme, že v literatuře máme jedno zvláštní nástupiště, které vede do zvláštních prostor oblíbených u našich dětí, a já bych tam pak očekávala Harryho Pottera, který mávne kouzelnou hůlkou a řekne: Nevadí, máme méně peněz, ale budeme moci za to více léčit. Tak to přece není.

A ještě je tu jedna věc, kterou musím říci osobně. Myslím si, že máme štěstí jako republika, že máme v čele resortu odborníka, a skoro si myslím, že je škoda tak vysoce odborného člověka na tyto věci, které ho nutíte dělat.

Já tedy musím říci, že dnes nebudu hovořit o kardiovaskulárních nemocích, což byste třeba mohli očekávat, ale budu se věnovat zejména náročnosti léčby diabetu. A to proto, že podle všech predikcí, které jsou, je to jedna z nejvíce rostoucích prevalencí v naší populaci, a je potřeba věnovat se také potřebě léčit tyto pacienty. Čili není to vzácná nemoc, je to běžné onemocnění, setkává se s tím lékař prvního kontaktu, a samozřejmě tito lidé se musí také léčit.

Podívejme se tady na diabetiky. Je tam prudký nárůst diabetu a v současné době, rok 2022, je předpoklad, že bude 10 % naší populace trpět diabetem. Uvidíme, až bude konec roku, zda ta predikce je správná, a bohužel se domnívám, že asi bude správná, protože v tomto případě jsme velmi vyspělá země. Tam se většinou dotáhneme na to, co nechceme. Podíváme-li se na to, tak se v České republice léčí zhruba 900 000 pacientů s diabetem, nebudeme rozlišovat jednotlivé typy, není to žádná přednáška v tomto směru, a průměrná výše nákladů pro tohoto pacienta opravdu je zhruba 58 000 korun za rok. A to se domnívám, že při desetiprocentní prevalenci v české populaci je opravdu velmi mnoho a musíme přemýšlet o tom, že musíme mít také na léčbu těchto pacientů.

Ale abychom se úplně nevyhnuli těmto komplikacím, tak musím říci, že tito pacienti samozřejmě mají řadu komplikací, a to komplikací zejména kardiovaskulárních, cévních, a víte velmi dobře, že tito diabetici trpí něčím, čemu se říká diabetická noha. Vznikají na to specializované ambulance, specializované poradny, a tam potom ta léčba opravdu jde do mnoha stovek tisíc korun za rok. A bohužel těch pacientů je mnoho. Takže i tady máme určitý gap, kdy bychom měli tuto léčbu ještě potencovat, protože o tyto pacienty zcela dobře postaráno v naší republice není. Je to regionálně velmi nerovnoměrné.

No ale protože diabetes ruku v ruce jde samozřejmě s tím cévním postižením a s dalšími komplikacemi, a to bude jediná zmínka o kardiovaskulárním aparátu, kterou vás dnes budu tedy obtěžovat, tak novým fenoménem posledních dvaceti let je chronické srdeční selhání, které přibývá ve vyspělých zemích u diabetiků, máme tam několik desítek procent postižených, a já bych si tady dovolila říct čísla kolegů z Brna, aby to nebylo, že to je pražská škola, tak brněnskou školu.

V současné době se odhaduje, že máme zhruba 230 až 240 tisíc pacientů se srdečním selháním, a pravděpodobné odhady jsou zhruba léčba 8 miliard korun jenom na tuto jednu diagnózu. Takže tam vidíte, že 14 miliard tedy je opravdu téměř málo. Je potřeba si uvědomit, že tito lidé jsou opravdu nemocní, jsou často hospitalizovaní a bohužel mají velké komplikace, na které tedy umírají. Pak už, pravda, tedy nepotřebují nic od nás a to je škoda.

Další věcí, kterou se musíme zabývat, je selhání ledvin. V České republice zhruba 10 % obyvatel má chronické onemocnění ledvin. Ledviny jsou zákeřné, protože dlouho nebolí, až potom pacient může přicházet tedy již ve stadiu, kdy mu neumíme pomoci jinak než třeba dialyzační léčbou.

Ale jinak abychom se vrátili k diabetu, tak u diabetiků, prosím pěkně, až v 70 % jsou komplikace aterosklerotické, což znamená opět potřebu nejenom léčby, ale také vyšetření eventuálně a dalších výkonů. Jinak co se týče v roce 2035, tak se odhaduje, že dokonce bude opravdu okolo 70 milionů v Evropě diabetiků, a my bohužel jistě se do těch odhadů vejdeme, tak jako vždycky toto dokážeme. Zdá se, že v roce 2050 bude pravděpodobně okolo 15, možná až 20 % diabetu, a říkám znovu, že toto číslo mě netěší. Ale to, co můžeme udělat dnes, je prevence. A ta prevence také něco stojí. Edukace řádně vyškoleným odborníkem samozřejmě je okolo 85 000 za rok na toho pacienta a je potřeba jim tuto edukaci poskytovat, protože čím více edukujeme diabetika, čím déle dokážeme, aby přijal způsob života, který mu doporučujeme za svůj, oddálíme nástup nejenom nemoci v těžší formě, ale také komplikací, a snížíme nákladovost samozřejmě na jeho léčbu, čili to je velmi důležité.

Já to trošku zkrátím, protože chápu, že doba pokročila. Ale podívejme se na průměrné roční náklady na zdravotní péči u pacientů s diabetem v České republice. Nebudeme chodit tedy do zahraničí. Je to zhruba 33 000 korun. Z toho máme 25 až 30 % konkrétně u pacientů s diabetem typu 2, to je ten, který můžeme nějak ovlivnit nějakou edukací na léčbu diabetu. 15 až 20 % vynakládají na léky, ale 55 až 65 % té sumy je potom na náklady hospitalizace u pacientů, kteří projdou komplikací, což je velmi nepotěšující. Procento těchto pacientů dlouhodobě roste a musíme opravdu počítat s velkým nárůstem.

Je třeba říci, že 12 % těchto diabetiků trpí poškozením sítnice. Jim opravdu jde o zrak. Ale tady není jenom zdravotní problém, je tu také sociální problém. Ti lidé ztrácejí možnost práce tam, kde pracují, eventuálně je potřeba potom tedy i nějaký příspěvek v jejich neschopnosti. 12 % pacientů s diabetem trpí poškozením funkce ledvin a opět plní ambulance nefrologie. A navíc tedy bohužel narůstá tento počet, zhruba 1,5 % pacientů s diabetem musí podstoupit amputaci končetiny, samozřejmě dominantně dolní, což znamená, že tam je zase invalidizace a opět nárůst spotřeby peněz.

Co se týče potom sociálních dopadů, což teď tedy není přímo tato kapitola, ale abyste věděli, tak celkové náklady sociální péče v souvislosti s diabetem se jenom v naší republice pohybují okolo 12 miliard korun, a protože rozpočet je jeden, tak samozřejmě se přelévá z kapitoly do kapitoly. A to nehovořím o jejich problémech na bázi psychologie, psychiatrie a podobně.

Další věc, kterou musíme zohlednit a měli bychom tady naopak peníze přidat, a ne ubrat, je možnost léčby inzulinovou pumpou pro diabetiky. Jak víte, to je pro ně velmi komfortní. Má to jedinou věc. Oni samozřejmě musí také testovat hodnotu své glykemie. Samozřejmě oni mají placený určitý počet těchto prostředků, ale bylo by potřeba tam naopak ty prostředky hradit více, čili nikoli peníze ubírat, ale naopak přidat. Bohužel se stává, že u těchto pacientů končí léčba transplantací, což je velmi drahá léčba, a bohužel průměrný věk transplantovaných pro komplikace diabetu je okolo 40 let věku, což jsou lidé, kteří mají doma malé děti, jsou zcela v produktivním věku, a tady je potřeba co nejdále oddálit tedy tyto komplikace.

Kdybychom se podívali na náklady, zůstaneme v nákladové efektivitě, na pacienty s inzulinovou pumpou v jednotlivých letech, tak v prvním roce tady máme 197 000, což jistě uznáte, že je významně více, než je předpokládaná průměrná suma, kterou vynakládáme. Kdybychom se podívali na další běžné výdaje na léky, které souvisejí s hypertenzí, kterou mají v 70...

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Přeruším vás a podotýkám, dalších deset minut jsme vám teď ještě otevřeli.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane místopředsedo. Nevyčerpám celých dalších deset minut jistě. Kdybychom se podívali na ty komplikace, které tuto jedinou diagnózu, kterou jsem vybrala, kterou přinášejí, tak je evidentní, že samozřejmě za prvé snížení platby za státního pojištěnce je nerozumné, a velmi žádám, abyste přehodnotili tuto situaci. Za další, vidíte, že my naopak potřebujeme tyto lidi více léčit, čili nikoli peníze ubírat, ale přidávat. A samozřejmě ve velké většině pacienti s diabetem jsou také pacienti starší, kteří mají řadu multimorbidit k tomu, a v tom případě se dostáváme do situace, kdy samozřejmě ty sumy jsou ještě významně vyšší. Jenom bych chtěla opravdu velmi apelovat na zvážení celé situace, protože chápu, že na sílu samozřejmě můžete tady udělat si velmi rychle v tom nějaký závěr, který se ale domnívám, že by nebyl úplně správný. ***