(23.30 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Nový automatický mechanismus úhrad za státní pojištěnce určitě pomůže pojišťovnám i zdravotníkům lépe plánovat péči, jelikož budou vidět, s jakou částkou mohou pracovat. Ale přijít s ní po snížení plateb je absolutní pokrytectví této vlády, aby poté, co sebrala zdravotnictví 14 miliard, ukázala, že to nemyslela až tak špatně. Stát hradí z rozpočtu pojistné zhruba za 5,9 milionu lidí, tedy téměř za 56 % pojištěnců. Platby za ně tvoří přibližně čtvrtinu příjmů veřejného zdravotního pojištění. Většinu výdajů spotřebují děti, senioři a nezaměstnaní, ale také třeba uprchlíci z Ukrajiny, kteří jsou nyní právě také státními pojištěnci. Více než polovina nákladů jde na zdravotní péči v nemocnicích. Překvapuje mě, že ministr zdravotnictví Válek jakožto lékař vůbec mohl souhlasit s tím, že do zdravotnictví bude putovat méně peněz, když je jeden ze zdravotníků.
Zdravotní pojišťovny nejsou ze snížení plateb za státní pojištěnce vůbec nadšené, protože hospodaří deficitně již druhým rokem, což shrnuje prezident Svazu zdravotních pojišťoven České republiky Ladislav Friedrich následně pro Finance.cz: Původně se na letošní rok počítalo s deficitem 14 miliard korun, který by fondy pojišťoven ještě pokryly, s tím že by na konci roku na účtech zůstalo 9 miliard. Větší část zůstatku by pak navíc již jen kryla doposud nesplatné závazky za rok 2022. Dalších 14 miliard poklesu už ale zůstatky pokrýt nemohou a část nezaplacených nákladů se přesune do dalšího roku. Prostor pro příznivější výběr pojistného od zaměstnavatelů a snížení nákladů je dost úzký, protože za většinou růstu nákladů stojí změna dohodnuté výše plateb a změna úhradové vyhlášky na rok 2022, která zvedla námi dohodnuté výdaje o 18 miliard.
Hrozí tedy, že v příštím roce z finančních důvodů pacienti nedostanou, jak už tady říkala paní profesorka Adámková, nejmodernější léky, nebude jim nabídnuta nejúčinnější léčba. Ale to jsou jen jedny z mnoha následků, které mohou nastat vlivem ekonomické situace, ale také plánovaného snížení plateb za státní pojištěnce. Varovaly před tím Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče a Lékařský odborový klub, Svaz českých lékařů na tiskové konferenci. Dopady to bude mít také na personální stránku. Určitě víte, že už nyní chybí přes 3 000 sester, ale chybí také řada lékařů a dalších zaměstnanců, jak zdravotníků, tak ale nelékařských profesí. V nemocnicích se kvůli chybějícím zaměstnanců zavírají oddělení nebo jejich části, což zhoršuje samozřejmě dostupnost péče. Odkládají se operace a další výkony.
Toto rozhodnutí vlády je určitě velkou chybou. Je motivováno snahou ušetřit, a to za každou cenu, a ministra zdravotnictví, ač já si ho velmi vážím jako odborníka, ale toto rozhodnutí vlády ho staví do pozice slabého ministra, protože si nedokázal uhájit, aby jeho resortu nebylo sebráno 14 miliard. A pro vládu bych měla asi jeden vzkaz: Pokud chcete skutečně ušetřit, tak nešetřete na občanech České republiky a přestaňte posílat peníze na Ukrajinu.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím dalšího přihlášeného a to je pan poslanec Vladimír Zlínský. Máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji. Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení představitelé vlády. Vážený pane ministře, přiznám se, že mé vystoupení bude trošku kontroverzní, tak doufám, že nezhorším váš zdravotní stav, protože se musím přiznat, že lidsky jste mi blízký, jako lékař to dělám nerad, abych někomu zhoršoval zdravotní stav, i když samozřejmě politicky jsme si na hony vzdálení.
Já jsem měl strach, že se budu opakovat, protože tady už bylo mnohé řečeno. Myslím si, že toho nebude až tak mnoho. V něčem se asi opakovat budu, takže se předem za toto omlouvám.
Ministerstvo financí, které projednávaný návrh zákona připravilo, očekává, že tím ušetří cca 14 miliard, slyšeli jsme, že to bude o něco méně, ve státním rozpočtu a že toto nebude mít žádný vliv na kvalitu a dostupnost poskytované zdravotní péče v České republice, jelikož finanční prostředky by nečinně ležely na účtech zdravotních pojišťoven jako finanční rezerva, aniž by byly efektivně využity. Já se tedy pokusím tento myšlenkový konstrukt trošku rozporovat, jelikož si myslím, že vychází ze situace, která již se přece jenom trošku změnila a která již není v současné době postavena na reálných základech a nepredikuje možné problémy, kterým bude naše společnost, tedy i zdravotnický systém, s větší či menší pravděpodobností vystavena díky nestabilitě současného společenského a ekonomického dění u nás i v našem okolí. Já tedy ty jednotlivé predikce své - jsou to mé predikce, přiznávám se, že netvrdím, že se vyplní se stoprocentní pravděpodobností. Některé jsou míň pravděpodobné, některé víc.
Za prvé nelze jednoznačně usuzovat na tempo ekonomického růstu, já už se tedy nebojím říct spíše propadu, a tím pádem nelze přesně předvídat jeho dopady na příjmovou stránku zdravotních pojišťoven a nelze ani jednoznačně usuzovat na tempo inflace a přesně tím pádem předvídat dopady na výdajovou stránku zdravotnických zařízení. Vzhledem ke zhoršující se ekonomické situaci lze předpokládat spíše negativní trendy u těchto dvou parametrů. To by mohlo vést ke zpožďování plateb pro zdravotnická zařízení, a tím jejich propadu do druhotné platební neschopnosti a také k velkému nárůstu jejich mandatorních výdajů. To by mělo velmi negativní dopad na kvalitu poskytované zdravotnické péče těmito zdravotnickými zařízeními.
Dalším negativním důsledkem těchto vlivů může být odliv pracovníků do starobního důchodu, do zahraničí nebo do jiných zaměstnání. Hlavně hromadný odchod zkušených praktických lékařů a pediatrů do starobního důchodu by byl katastrofou, jejich činnost je a ještě několik let bude nenahraditelná.
Za druhé odložená péče. Dá se předpokládat zvýšený tlak na zdravotnická zařízení ohledně provedení zákroků a vyšetření odložené péče z důvodu pandemie covid-19. Toto bude stát zdravotní pojišťovny zvýšené náklady a povede to k tlaku uplatnění různých regulačních opatření, která mají nebo mohou mít zdravotní pojišťovny k dispozici, například porovnávající vlastní příjmy zdravotnických zařízení se srovnatelným obdobím či porovnávající náklady na medikamentózní léčbu a indikovanou péči daného zdravotnického zařízení se srovnatelným obdobím předchozího roku. Otázkou je, jak masivně se odložená preventivní péče projeví na zvýšení nákladovosti zdravotnické péče z důvodu zanedbání zdravotního stavu populace, a tím nárůstu vážných stavů včetně onkologických onemocnění, jejichž léčba je mimořádně finančně náročná.
Za třetí pandemie covid-19. Doposud není jasné, ani nemůže být, jakým způsobem se tato pandemie bude vyvíjet. Zatím vidíme posun směrem k menší patogenitě a věřme tomu, že se tento současný trend včetně rozumného přístupu sdělovacích prostředků i politických představitelů, tady zmíním zase pana ministra, k tomuto tématu udrží i na podzim. Není také jasné, jakým způsobem se na zdraví naší populace projeví pandemie onemocnění covid-19, kdy postupně prosakují z médií hlavního proudu i některých odborných kruhů informace o dlouhodobých nepříznivých následcích prodělání tohoto onemocnění u některých osob. Také není jednoznačné, jaké budou dlouhodobé následky masivní vakcinace očkovacími látkami na bázi mRNA, dlouhodobého nošení roušek a respirátorů a izolace populace.
Teď přijdu k tomu kontroverznímu. Hlavně bych zmínil následky vakcinace, jelikož z některých odborných kruhů se objevují znepokojující zprávy o zvýšeném výskytu tromboembolických onemocnění, autoimunitních neurodegenerativních onemocnění a nejasných úmrtí mladých lidí. Toto by mělo jednoznačně vést k provedení studií nezávislými experty, u kterých lze vyloučit střet zájmů. Tato společnost nemůže dále fungovat bez důvěry, která se vypařuje jako pára nad hrncem dalšími snahami odpovědných orgánů tomuto zabránit. To jsem se dozvěděl od lidí, kteří se snaží tyto údaje získat od těchto organizací. ***
