(17.20 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Mnohokrát jsem byla v posledních týdnech konfrontována s dotazem novinářů, proč hlasování o nedůvěře vůbec vyvoláváme, když je dopředu znám výsledek, jestli to prý není zbytečné jednání, zbytečná ztráta času. Musím říct, že tato otázka mi přijde zcela absurdní. Za prvé, při této logice bychom se nemuseli účastnit žádného hlasování. Nemělo by smysl navrhovat jakýkoliv zákon a vlastně bychom mohli udělat radost paní předsedkyni Pekarové Adamové, zalézt do kouta a šoupat nohama, jak po nás chtěla. Údělem opozice prostě je, že má menšinu, že hlasování často prohrává. Přesto ale máme odpovědnost vůči našim voličům. Výsledek asi dokážeme odhadnout, počítat do 108 umíme všichni, ale všichni jsme se také určitě v politice setkali s tím, že nějaké hlasování dopadlo jinak, než jsme očekávali. Každý poslanec má své svědomí a odpovědnost vůči lidem, kteří mu dali ve volbách hlas. A toto hlasování má jedno veliké specifikum. Každý z nás se na konci dne bude muset postavit a po všech těch argumentech, které zde zazní, po všech těch kauzách každý bude muset jasně říct: pro návrh, nebo proti návrhu. Jinými slovy, každý poslanec bude muset jasně říct, jestli po tom všem má vláda Petra Fialy stále jeho důvěru, zda má jeho důvěru Vít Rakušan, jehož hnutí stíhá skandál za skandálem a který svými špatnými rozhodnutími ohrožuje bezpečnost České republiky, zda má jeho důvěru ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, který si očividně neví s touto stávající situací rady. Že zaspal, na vše reaguje s několikaměsíčním zpožděním, už přece veřejně říkají i jeho kolegové z koalice. A hlavně, zda má jejich důvěru sám premiér Petr Fiala, který tomu všemu přihlíží se stoickým klidem.
To ale zdaleka nejsou jediné důvody, proč náš poslanecký klub chce vaší vládě vyslovit nedůvěru. Když se coby stínová ministryně podívám na vaše programové prohlášení, zjistím, že to není nic jiného než naprosto zbytečný dokument, ze kterého neplníte vůbec nic. Začnu popisem - předpokládám, že to chápete - problematiky veřejných financí, které jsou mi nejbližší. Jedním z prvních kroků, které nová vládní koalice udělala, bylo to, že nás uvedla do nejdelšího rozpočtového provizoria v historii této republiky. Tímto rozpočtovým provizoriem uvedla vládní pětikoalice celou veřejnou sféru do období, kdy nebylo zřejmé, na co jsou a na co nejsou finanční prostředky, s čím se může počítat a s čím se nemůže počítat. Již v programovém prohlášení vlády pětikoalice zmiňuje, cituji: "Postup státu musí být pro podnikatele a občany předvídatelný." Toto rozpočtové provizorium samozřejmě nemělo s předvídatelností absolutně nic společného.
Již v tuto dobu vládě v důsledku inflace spadlo do klína přes 62 miliard korun - tehdy, když se schvaloval ten první rozpočet, stávající, pořád platný - na příjmové straně státního rozpočtu. Na výdajové straně státního rozpočtu následovaly tupé marketingové škrty. Snížení investic o 15 miliard jsem pokládala za škrt zásadní. Investice jsou oblastí, která se projeví až v budoucnu, investujeme hlavně pro naše děti. V rezortu zdravotnictví byly opět hloupě škrtnuty výdaje z 24 na 18 miliard. Ale za nejšílenější škrt jsem dlouhodobě považovala já sama, ale i laická a odborná veřejnost, stejně tak jako prezident republiky snížení plateb za státního pojištěnce. Za tento zásadní škrt, který ve svém důsledku ohrožuje kvalitu a dostupnost zdravotnické péče, o který jsme bojovali ještě minulý týden, avšak pětikoalice tento svůj nebezpečný škrt na sílu své stoosmičky prosadila. To, že o žádnou úsporu nejde, jsem již vysvětlovala několikrát a stále si za tím stojím. Dalších 9 miliard korun pětikoalice škrtala na platech v dobách mimořádné inflace, na platech veřejných zaměstnanců, což jsou samozřejmě policisté, hasiči, kterým se zvedlo - ano, určitě mě opravíte - 700 korun. To je opravdu za to, jak jim děkujeme za všechny ty zásahy. Úřady práce, Česká správa sociálního zabezpečení, uklízečky, školníci, nepedagogové, bez kterých nemůže fungovat žádná škola, to byly důsledky těchto škrtů. Samozřejmě jsem je všechny nevyjmenovala. Zapisovatelky - nula. Takže reálná mzda se samozřejmě propadá. A takto bych mohla pokračovat položku po položce. Zase si to zrekapitulujeme, až tu bude novela zákona o státním rozpočtu. Reálně však pětikoalice, a teď poslouchejte, seškrtala výdajovou stránku rozpočtu o 34 miliard. Žádných 100 miliard, jak se nám snaží namluvit, a kvůli těm 34 miliardám tupých škrtů jsme měli nejdelší rozpočtové provizorium v historii České republiky. Arogantnost v této vládní koalice byla již v této době naprosto zřejmá, nemluvě o tom, že od prvního momentu bylo jasné, že předložený rozpočet, a také jsem to tady opakovaně řekla na plénu, bude muset být novelizován. Pro mě to byl cár papíru už ve chvíli, kdy ho tady pětikoalice odhlasovala, myslím ten první rozpočet. (Potlesk poslanců ANO 2011.) Bylo jasné, že ten schodek bude mnohem, mnohem vyšší. Aktuální novela státního rozpočtu, kterou schválila vláda a poslala sem do Poslanecké sněmovny, ta o ní bude počítám neprodleně, ve velice krátké době jednat, počítá s příjmy vyššími o 127,2 miliardy, než bylo v našem původním návrhu rozpočtu, ale i tak je schodek tohoto rozpočtu ve výši 330 miliard! A to ještě si řekneme za chvíli - dneska poslalo Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury na vládu návrh rozpočtu na rok 2023. Také velká taškařice, za chvíli.
Pane nepřítomný ministře Stanjuro, kde je ta rozpočtová odpovědnost, které jste měli před volbami plná ústa? Kde je ta konsolidace? Kde jsou reformy, které povedou ke snižování, a třeba i postupnému? Já rozumím, že jste v těžké krizi, my jsme také byli v těžké krizi. Ale kde jsou nějaké navržené reformy? My na rozdíl od vás jsme za rok 2020 byli v situaci, kdy ekonomika propadla minus 5,5 % HDP. Vy pořád jste v situaci přes veškeré tyto problémy, že ekonomika roste, a díky inflaci 17,5 %, která je čtvrtá nejvyšší v Evropské unii, máte nadstandardní příjmy, v podstatě vám padají do klína. A ten lepší výsledek, před chvílí jsem komentovala pokladní plnění, současná pětikoalice dosahuje výhradně díky navyšování příjmů. Dnešní čísla: Schodek 231,1 miliardy, příjmy - je tam o 99,1 miliardy více, výdajů asi o 66,9. Takže to je přece jasné. Navíc v této době přesně před rokem jsme dávali do covidové pomoci firmám ještě zhruba asi 57 miliard a příspěvkovým organizacím, což jsou třeba i sociální služby, šlo o 6,4 miliardy navíc. Takže tak je to s tou rozpočtovou odpovědností, s tou konsolidací. ***
