(21.00 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Co se týče další reakce na tu válku, tak bych chtěl říct, že jsme stáhli několik desítek českých diplomatů z Ruska, z Ukrajiny, probíhala poměrně dramatická evakuace. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tom podíleli. To také nebylo úplně jednoduché a zvládli jsme to, zvládli jsme to na jedničku. Dneska už opět máme diplomatickou přítomnost zpátky na Ukrajině. Je tam velvyslanec, který je schopen dále kooperovat, dělat politiku v Kyjevě, pomáhat s návštěvami, pomáhat s politickými vztahy vůči Ukrajině, které jsou naprosto klíčové. A chtěl bych říct, že na Ukrajině jsou ohromně vděčni České republice, neskutečným způsobem vděčni. Takovou míru vděku jsem opravdu dlouho nezažil. Oni si uvědomují, že i díky České republice jejich země dokáže obstát ve válce s Ruskem, velmi dobře si to uvědomují.
Já jsem byl na Ukrajině dvakrát za tu dobu, co jsme ve vládě, poprvé tři týdny před válkou, z toho vznikla ta vtipná fotka s helmou, která se blbě připevnila. Mně to nevadilo, byl jsem rád, že to aspoň pomohlo to téma nějakým způsobem zpopularizovat a zároveň ukázat, že situace tam opravdu není jednoduchá. Jenom pro zajímavost, ta fotografie vznikla ve stanici Luhanské, to je dneska oblast, která je hluboko v okupovaných územích. Víceméně toto město bylo bombardováno a obsazeno v jednom z prvních dnů toho znovuobnoveného konfliktu, tedy když se Putin vydal dobývat Ukrajinu 24. února 2022.
Podruhé jsem byl na Ukrajině teď v červenci. Byl to opravdu velice silný lidský zážitek, protože po celonoční cestě vlakem do Kyjeva jsme se ocitli ve městě, které úplně normálně žije. Neřekli byste, že je to metropole země, kde zuří válka, až na takové drobné rozdíly. Kdo někdy byl v Kyjevě, tak by ho možná překvapilo, že tam bylo trošku méně lidí a aut, a na ulicích stály vystavené trosky tanků jako trofeje. (Poslanec Foldyna projev hlasitě komentuje.) Když jsme potom jeli za město, pár desítek kilometrů, tak... Pane poslanče Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího, jistě máte možnost potom se přihlásit do debaty a zareagovat na mě, jistě máte toto právo. Takže jsme prostě vyjeli za Kyjev zhruba třeba do města, které bychom v českých podmínkách mohli přirovnat ke Kladnu. Polovina tohoto města byla zdevastována ruskými bombami, raketami, z té poloviny zničených domů 30 % nenávratně. Byli jsme na letišti v Hostomelu, kde proběhl jeden z prvních výsadků, desítky kusů zničené ruské techniky, kdy Ukrajinci kladli odpor neskutečným způsobem. Koneckonců, toto letiště bylo také svědkem jednoho z mnoha příkladů ruského barbarství, zničeného letadla Mrija, největšího letadla na světě. Samozřejmě ho zničit nemuseli, udělali to jenom proto, aby způsobili další ekonomické škody Ukrajině.
Samozřejmě ta nejhorší zvěrstva, zvěrstva, kterých se dopouštěla nacistická vojska, tedy vyvražďování, systematické vyvražďování obyvatel, proběhla v obci, která byla poblíž, v obci Buča, kde ruská armáda systematicky vyvražďovala obyvatelstvo - nacistické metody čištění země. To se odehrávalo letos, před několika měsíci. A zde my stojíme, jednáme o nedůvěře vládě, protože vám asi přijde, že je to jenom něco, co máte v televizi, jako obrázky, nebo už jsou lidé znudění, už je nebaví se na to dívat. Ale to je realita. A pokud Putin bude moci, vydá opět stejné rozkazy. A aby nebylo mýlky, nešlo o žádný omyl, jedná se o systematickou metodu, kterou ruská vojska postupují. Ta jednotka dostala ocenění od samotného ruského prezidenta a pak je poslali znovu na frontu, aby někde na Donbasu zahynuli a nemohli o tom mluvit. Takhle funguje, takhle spotřebovává lidi současný ruský režim, to je princip ruského imperialismu. Věřím, že Ukrajina zvítězí, a věřím, že Česká republika a česká vláda tomu napomůže pomocí, kterou dodáváme, protože je to v našem vlastním zájmu.
Druhou prioritou po mém nástupu do funkce ministra zahraničních věcí bylo předložení sankčního zákona, takzvaného Magnitského zákona, na vládu. Původně jsme plánovali, že na tom budeme pracovat po předsednictví. Přece jenom situace ve světě nebyla taková, aby ten sankční zákon měl velkou prioritu, nicméně po zahájení invaze jsme zrychlili tyto práce. Chtěl bych poděkovat, že Sněmovna ho již projednala v prvním čtení a dneska i zahraniční výbor jej poslal do druhého čtení. Čekáme ještě na ÚPV.
K míře spolupráce v bezpečnosti asi koneckonců sluší poznamenat, že to byly právě ty dvě politické strany, které svolaly tu dnešní schůzi, ANO a SPD, které zavetovaly možnost přijmout ten sankční zákon hned v prvním čtení. Mohli jsme už dnes mít funkční platný sankční zákon, mohli jsme už na tom za vládu, za ministerstvo pracovat. Uznali jste, že toto bezpečnostní opatření, kdy zamezíme některým osobám ve vstupu na území České republiky, případně jim zmrazíme majetky, dost často se o tom hovoří právě v souvislosti s některými občany Ruské federace, tak máme dost času, abychom se tady o tom bavili. Máme dost času, abychom tady vedli jednání o nedůvěře vládě, nebojte, my si ten čas na to vyhradíme i za vládu, my se této odpovědnosti nezříkáme. A je to vaše vizitka před voliči, jestli necháte vládu pracovat a hájit zájmy, nebo jestli nás tady budete držet. Ale my to zvládneme. Ten sankční zákon zajistí lepší ochranu lidských práv. Já jsem na tom, a to asi někteří z vás víte, pracoval už jako poslanec v minulém volebním období. Osobně je to pro mě velká výzva dotáhnout to do konce a věřím, že i tento velmi konkrétní bod, který máme v programovém prohlášení vlády, takže to je pro pana poslance Babiše, aby si mohl do své tabulky zanést. Tak věřím, že se nám to podaří splnit a že určitě i nějaké ty osoby nebo entity, které provádí teroristickou činnost, nebo jiné takovéhle nechutné záležitosti proti lidským právům, budeme moci dát na ten sankční seznam.
Myslím si, že platí koneckonců jako poměrně výrazný úspěch České republiky, který nám dělá mezinárodní renomé, že se České republice podařilo nahradit Ruskou federaci v Radě pro lidská práva OSN, v Radě OSN pro lidská práva. My jsme o to hodně stáli, já jsem na tom hodně pracoval, řekněme, že jsem lobboval, kontaktovali jsme na různých úrovních další státy. Podařilo se nám získat i podporu sekretariátu Evropské unie, to znamená, měli jsme vlastně i tuto sílu za námi. Ačkoliv proti nám nebyl protikandidát, protože se jednalo o výjimečnou situaci, tak jsme získali výraznou podporu na hlasování v OSN. Myslím si, že patří opět velký dík všem, kteří se na tom podíleli. A je to do určité míry symbolické, že my nahrazujeme Rusko, nahrazujeme agresora, abychom tam prosazovali hodnotovou politiku, která je jednoznačně v zájmu České republiky. Budeme se tam věnovat tradičním tématům, jako jsou svoboda médií, svoboda shromažďování či sdružování, případně podpora spolupráce s nevládními organizacemi. Já vím, že tady u SPD to téměř znamená sprosté slovo, ale myslím si, že každý, kdo se v životě ocitl v nějaké nepříjemné životní situaci, právě pomocnou ruku mu podaly neziskové organizace, takže já jsem za to velmi rád. Nejsou to prázdná slova, když se pomáhá opozici. Česká republika, Československo, my jsme zažili za posledních sto let padesát let totality. Bez podpory ze zahraničí bychom se nedokázali zvednout, vrátit zpátky do Evropy a stát se členy Evropské unie a Severoatlantické aliance, takže si toho važme a podporujme demokracii a hodnoty i jinde ve světě. Je to v našem vlastním českém zájmu. To budu opakovat tak dlouho, dokud budu moci.
Abychom dokázali sehrávat i aktivnější roli v hájení lidských práv, tak řekněme, máme ještě ambicióznější krok, a to abychom se v příštím roce stali předsedou této Rady OSN pro lidská práva. Je to post velmi prestižní, je to post, který nám dovolí určovat a ovlivňovat agendu, která bude projednávána v této radě. Štěstí přeje připraveným, řekli jsme to dopředu, sháníme podporu. Jak to dopadne, to samozřejmě v tuto chvíli nedokážu říci, ale myslím si, že aby se něčeho dosáhlo, je potřeba ty zdravé ambice mít, a já tohle považuji za jednu ze zdravých ambicí a pracuji na tom, seč můžu. ***
