(22.20 hodin)
(pokračuje Tomáš Müller)
Možná si tady špatně rozumíme. Já nevím. Vy se smějete. Ale já jenom říkám, aby nám tady nebylo podsouváno, že na té národní úrovni neděláme vůbec nic. Udělali jsme úsporný tarif, řešíme single buyera, státního obchodníka, abychom mohli pro obce, města, prostě jim nabídnout cenu. Bude se řešit vlastně i příspěvek pro firmy, podnikatele. Toto děláme na národní úrovni. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena s faktickou paní poslankyně Peštová. Prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Omlouvám se. Kdyby pan poslanec nic neřekl, tak já nevystoupím. Ale já jsem řekla, kde je to nařízení vlády, což je prováděcí předpis toho, co říkáte, že bude v praxi uvedeno v život? Kde je? Jak to budete dělat? Kde je to nařízení vlády? Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Není žádná faktická poznámka, vracíme se tedy k rozpravě, kde je přihlášen s přednostním právem pan ministr Bek. Ještě než vystoupí, načtu další omluvu, a to pana poslance Milana Wenzla z důvodu nemoci, a to dne 2. 9. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr pro evropské záležitosti ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rád bych sněmovní opozici poděkoval za tuto osvěžující příležitost ke shrnutí dosavadních kroků vlády v oblasti evropské spolupráce, která, jakkoli vzdáleně se může domácím pozorovatelům někdy jevit, má ve skutečnosti zásadní vliv na život v naší zemi. V případě středně velkého členského státu, jakým je Česká republika, přitom platí, že síla jeho hlasu v evropské debatě se odvozuje především od toho, jaký respekt si sama aktivně získá a jak obratně dokáže se svými partnery vyjednávat.
Za 18 let, která uplynula od vstupu do Evropské unie, se tato naše schopnost v rámci evropského společenství proměňovala. Někdy byla naše role aktivnější a viditelnější, jindy jsme zůstávali více na okraji evropského dění. Troufám si však tvrdit, že žádná česká vláda dosud nepřebírala od svých předchůdců správu evropských záležitostí v tak prekérní kondici jako náš kabinet na konci roku 2021. Tedy pouhých šest měsíců před zahájením druhého předsednictví v Radě Evropské unie. Jakkoli jsme slýchali hodně silných slov o prosazování českých národních zájmů, reálná vyjednávací pozice předchozí vlády byla ve skutečnosti slabá.
Lze se tomu divit v situaci, kdy byl bývalý premiér ve flagrantním střetu zájmů, navíc trestně stíhaný pro podezření z poškozování finančních zájmů Evropské unie? Kdy jeho hlavním evropským programem byl primárně jeho osobní prospěch? V situaci, kdy se jeho rétorika pro domácí publikum dramaticky lišila od toho, co říkal na půdě unijních institucí. Kdy si nejbližší evropské spojence hledal mezi vládami, které se otevřeně hlásí ke konceptu neliberální demokracie a balancují na samé hraně evropských standardů právního státu. Souběh těchto okolností přispěl k tomu, že se Česká republika postupně v povědomí evropských partnerů přesunula mezi státy, na něž se lze jen obtížně spoléhat, a vůbec nelze očekávat, že by konstruktivně přispěly k formování společné evropské budoucnosti.
Mám-li proto hovořit o úspěších v evropské spolupráci, musím na úvod připomenout, že od počátku jsou všechny snahy vlády v této oblasti vedeny v souladu s programovým prohlášením snahou vrátit České republice pověst spolehlivého a respektovaného partnera. Jen s takovým profilem totiž můžeme v sedmadvacítce členských států vystupovat jako aktivní hráč. Důvěra se snadno ztrácí, zatímco získat ji zpět je zpravidla obtížný a dlouhodobý proces. Věřím přesto, že díky obrovskému úsilí celé vlády můžeme již nyní sledovat, jak se vnímání České republiky uvnitř Evropské unie mění.
Zásadní kroky k této změně vláda podnikla již v prvních měsících svého funkčního období, když dokázala rychle zaujmout jasné stanovisko k ruské agresi na Ukrajině a svůj postoj konzistentně a efektivně mezi evropskými státy prosazovat. Zároveň novou geopolitickou situaci promítla do priorit nadcházejícího předsednictví, které široce konzultovala se zástupci většiny členských států.
Když jsme před dvěma měsíci v pořadí druhé české předsednictví zahajovali, věděli jsme, že před námi neleží lehký úkol. Po první třetině můžeme s jistotou říci, že jsme se dosud tohoto úkolu zhostili se ctí. Vláda dosáhla řady hmatatelných výsledků a plníme to, co jsme si v prioritách dali za cíl. Českým politikům a diplomatům se už během prvního měsíce předsednictví podařilo dosáhnout řady úspěchů, ať už se jednalo o návrhy, které schválili ministři členských zemí, o shodu na úrovni velvyslanců či jednání s Evropským parlamentem. Bylo to právě české předsednictví, které během více než dvou set jednání moderovalo diskusi a posouvalo ji ke konkrétním výsledkům.
Největšího úspěchu dosáhli čeští vyjednávači na konci července. Za rekordních šest dnů od představení návrhu Komise dokázali vyjednat dohodu na snížení spotřeby plynu. Na svém mimořádném zasedání ji téměř jednomyslně schválili ministři energetiky zemí Evropské unie. Patnáctiprocentní úspory plynu jsou zatím podle dohody jen dobrovolné, pokud by ale nastal akutní nedostatek, stanou se povinnými. Cílem přijatého nařízení Rady je snížit závislost Evropské unie na ruském plynu, který je využíván jako zbraň s cílem rozdělit sedmadvacítku.
Dalším hmatatelným úspěchem v oblasti energetiky bylo hlasování Evropského parlamentu o delegovaném aktu v taxonomii v Evropském parlamentu počátkem července, které podpořilo zařazení jaderné energie a zemního plynu mezi přechodové zdroje energie. Ačkoli se nejednalo o práci samotné Rady, ale Evropského parlamentu, i zde čeští představitelé jménem předsednictví vstupovali do jednání s klíčovými představiteli Evropského parlamentu a výsledné hlasování ovlivnili ve prospěch jak evropského kompromisu, tak i českých zájmů.
V nadcházejících týdnech bude role českého předsednictví v koordinaci evropského postupu na poli energetiky naprosto zásadní. Vyjednávání evropských řešení, která za mírových časů trvají měsíce, v současné turbulentní situaci vyžadují bleskovou rychlost a ráznost. České předsednictví se této potřebě rychle přizpůsobilo a koordinuje sedmadvacítku v dennodenním přímém kontaktu s Evropskou komisí i klíčovými členskými státy. V reakci na raketový růst cen energií předsednictví rozhodlo o svolání další mimořádné Rady ministrů energetiky na 9. září.
Zřetelnou prioritou českého předsednictví je pomoc válkou zmítané Ukrajině. Velvyslanci členských států proto pod českým vedením schválili v pořadí již sedmý sankční balíček. Měl by Rusko dál ekonomicky oslabovat a Ukrajinu tak v boji podpořit. Rozšířená opatření obsahují mimo jiné zákaz dovozu zlata ruského původu do Evropské unie, zmrazení aktiv banky Sberbank nebo uvalení sankcí na další jednotlivce a subjekty aktivně podporující ruskou agresi. Státy Evropské unie se zároveň v závěrech o zahraničních manipulacích s informacemi a vměšování shodly, že zesílí svou aktivitu v boji proti hybridním hrozbám, které Evropské unii hrozí nejen ze strany Ruska.
Kromě sankcí schválila Rada Evropské unie také další makrofinanční pomoc Ukrajině ve výši 1 miliardy eur. Vedle toho dostane válkou zmítaná země vojenský materiál za dalších 500 milionů eur. Od konce února tak Ukrajina dostala na obranu celkem 2,5 miliardy eur. Díky české diplomacii se také podařilo ve zrychlené proceduře schválit opatření, které umožňuje nadále používat řidičské průkazy vydané na Ukrajině. Po praktické stránce se tak zjednoduší každodenní život nejen milionů uprchlíků, ale i úřadů, které jim nebudou muset vydávat nová řidičská oprávnění.
Čeští diplomaté také zvládli dojednat společnou pozici všech členských států k návrhu FAST-CARE. Ten cílí na další pomoc regionům Evropské unie, které přijaly velké množství uprchlíků z Ukrajiny nebo se potýkají s nepříznivými hospodářskými dopady agrese Ruska. Návrh by měl zjednodušit uvolňování evropských financí v této oblasti. České předsednictví ho na podzim začne projednávat s Evropským parlamentem. ***
