(6.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Na úvod začnu parlamentní dimenzí, protože já jsem během včerejšího dne během toho jednání absolvoval několik diskusí televizních a koneckonců bude to i reakce na pana ministra Válka, který tvrdil, že jsme prostě nedodrželi slovo a my jsme ti zlí, kteří vyvolávají hlasování o nedůvěře v době předsednictva. Chtěl bych říct, že za dnešní hlasování si můžou především sami představitelé koalice, a tady ty pseudomorální apely, že chceme destabilizovat společnost v těžkých časech, jsou laciné.
Běžte se podívat do červnových a červencových stenozáznamů, kolikrát byl navržen nějaký bod na jednání schůze, abychom se těm problémům mohli věnovat. Ani jeden jste neschválili. Ani jeden. Pak jsme navrhli mimořádnou schůzi na téma problémů STAN. Neschválili jste program. Pak jsme navrhli mimořádnou schůzi, která se měla zabývat energiemi. Ta dopadla tak, že je odročena na neurčito, protože jste odešli ze sálu a nebylo možné schválit program, a to nemluvím o tom... Mohla byste, prosím vás, paní předsedkyně, vysvětlit panu ministrovi (Lipavskému), ať na mě nepokřikuje?
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nevšimla jsem si, že by tady docházelo k pokřikování, nicméně to je skutečně v rozporu s jednacím řádem.
Poslanec Radek Vondráček: Já ho slyším a ruší mě. Je to dětinské.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím, aby jednací řád všichni dodržovali. Prosím, pokračujte.
Poslanec Radek Vondráček: A pane ministře, když už tedy spolu takhle vedeme tu diskusi, ta schůze byla fakticky svolána na sobotu na půl pátou, jedenáctý den poté, co o ni potřebná poslanecká pětina požádala. To znamená, byl porušen jednací řád. Vám energie nestály ani za pořádný termín nařízení schůze. Vy jste to dali tak, že to vyšlo na půl páté. Dobře předcházela... A já jsem na to jenom upozorňoval, protože ano, mluvili jsme my předtím, ale ono se s tím tak trošku dalo počítat a taky se to dalo nějakým důstojným způsobem odročit. Mohli jsme to projednat. Takže já a další, kteří jsou na tom seznamu, a bylo nás tam 37, tak my teď poprvé od června máme možnost mluvit o tom, co se děje ve STANu, o těch kauzách a co se děje vůbec ve společnosti a co se děje s energiemi, s energetickou krizi, protože na těch neschválených schůzích a na těch normálních, kde jste nám nezařadili body, mohou vystupovat maximálně přednostní práva. A my jich zas máme výrazně míň než vy, protože to, co se dělo s poslaneckými kluby, to jsme vlastně dodneška nedořešili, že paní předsedkyně? Kýve na mě naše paní předsedkyně. Já to můžu říkat s čistým svědomím, protože když my jsme byli ve většině v parlamentu, tak my jsme mimořádné schůze umožnili. Nebylo to příjemné. My jsme věděli, že to bude s prominutím třeba fůra hnoje, ale schůze o Čapím hnízdě se konala, schůze o kauze Bečva se konala, a my jsme dokonce podpořili i program, ale vy umíte jenom válcovat, a tohle je přímý důsledek toho všeho, že to je naše poslední ústavní možnost a podle jednacího řádu, jak si tady na to téma promluvit (potlesk poslanců ANO 2011), protože u hlasování o nedůvěře se nehlasuje program. Tady nás nemůžete odpálit. To je prostě naše právo. A já vás ujišťuji, že ta diskuse na klubu hnutí ANO byla velmi pestrá a ne všichni jsme to chtěli. Prostě dotlačili jste to úplně až do absurdních konců. Takže je to o tom vzájemném respektu tady ve Sněmovně. A vyprošuji si, abych poslouchal v médiích, že Andrej Babiš lhal, že slíbil, že nebude vyvolávat hlasování o nedůvěře. Mimochodem to je věc našeho klubu. To si rozhodli poslanci.
Tak. Já tady navážu na to, co jsem říkal o hlasování o nedůvěře. Chtěl bych zdůraznit, že to není otázka pana Mlejnka, jak se tady někteří snaží jaksi nám vysvětlovat, a že když vlastně odešel, tak se tím všechno vyřešilo. Tohle hlasování je především o osobnostním, komunikačním, ale především manažerském selhání ministra vnitra Víta Rakušana. Kauza Mlejnek je jenom poslední díl skládačky, poslední díl toho seriálu. Z našeho pohledu se natolik znevěrohodnil, že už nemůže být dále ve vedení toho resortu, a bylo by nejlepší, kdyby ten resort předal někomu odborně zdatnému, který by nebyl z hnutí STAN, a sám se věnoval svým kauzám. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Já ne nadarmo mluvím o nějakém seriálu. Já se to teď snažím opravdu zkrátit, protože naštěstí - nebo děkuji kolegovi Maškovi, on to dost řekl přede mnou. Takže prosím vás, v okamžiku, kdy se hnutí STAN objevilo poprvé vlastně v těch světlech reflektorů vlastně díky tomu šikovnému politickému tahu, kdy překroužkovali Piráty, se v takovém počtu poprvé dostali do Sněmovny. Poprvé se na ně upřela pozornost médií. Tak od té doby je to jedna kauza za druhou.
Já budu velice stručný. První díl nebo určitý prolog, to byla nátlaková schůzka pana Rakušana s bývalým policejním prezidentem. My už se vlastně nikdy nedozvíme, co si tam říkali, ale asi to musela být síla, protože ze sboru po tolika letech a z pozice policejního prezidenta se neodchází lehce, ale pan Švejdar si to vyhodnotil, že za takového ministra tam opravdu asi nemá co dělat. Ale to ještě nebylo to hlavní, kvůli tomu bychom asi dneska nehlasovali.
Druhý díl byl pochybný sponzoring. Vlastně dodneška se ty tři miliony nějakým způsobem dostatečně nevysvětlily. Ta pavučina vztahů a osob nebyla vysvětlena. Když nám někdo řekne, že peníze přišly z právnických osob, které mají české IČO, tak to je přece logické, protože podle zákona to ze zahraniční osoby ani nemůže přijít. Ale to je ten úplný základ, ale kde se ty peníze vzaly? Kde se vzali kyperští sponzoři? Bohužel všechny kontroverze kolem pana Michalika skončily. Já respektuji to, že zemřel, a pro mě to tím pádem není téma, které bych tady otvíral, protože nemůže se případně bránit.
Díl třetí, asi nejsledovanější, nejpopulárnější, to je díl Hlubuček. Dnes už víme, že pan Rakušan věděl o tom, co se děje. On minimálně v únoru byl upozorněn paní Marvanovou a neudělal nic. Dál přihlížel. Ten klientelismus a korupce, to bylo to nejhrubší zrno. A ptala se paní redaktorka, když jsem byl v nějaké televizní debatě, že jsou vlastně tři možnosti. Buď o ničem nevěděl a neudělal nic. Pak je z mého pohledu nekompetentní. Anebo věděl a neměl sílu cokoliv s pražskou organizací udělat. Pak je zase nekompetentní. Anebo věděl, ale nic neudělal, a pak je tedy špatný předseda a opět nekompetentní. Ty detaily, které potom unikaly ze spisu, nám všem vyrazily dech. Já si myslím, že je to opravdu kokainová špička celého seriálu.
A já plynule přejdu na díl čtyři a to je osoba pana Redla. To byl Krejčířův člověk; člověk zapojený do gangsterských praktik, a byl to organizovaný zločin opravdu v té krystalické podobě. To nebyly žádné bílé límečky. To byly vydíračky, to byl tvrdý zločin. A ukázalo se, že fungoval v podstatě jakoby takový šedý personalista, uplatňoval vliv v personální otázkách. V podstatě se zjistilo, že jeho otec byl i u kolébky STANu, že byl jedním z designérů toho celého hnutí.
Následoval díl pátý - šifrované telefony. Z vlády odchází Petr Gazdík. Pan Rakušan si asi myslí, že to tím zachránil, že tím to skončilo a že je všechno skvělé. Ale to se mýlí, protože to stále graduje, to se stále zhoršuje. Víte, co je nejhorší? Že pan ministr vždycky zatlouká, zatlouká, a pak tedy konečně připustí chybu, když už to opravdu je nezbytně nutné, když už ho média k tomu přitlačí a ta opozice, pak se tedy nějakým způsobem srdceryvně omluví, a pak nic. Když ho nedonutí média a nechytí za ruku, tak neudělá nic. A já se zeptám, já jsem se chtěl zeptat, on tady není, to je naprosto potom bezúčelné tady to vystupování ve čtvrt na sedm ráno. Udělal si STAN aspoň nějaký vnitřní audit? Ví se aspoň, kolik těch personálních nominací vlastně pochází z té Redlovy skupiny a od něj? Víme vůbec, kolik lidí ve státní správě někde sedí? Jestli třeba nějací političtí náměstci nebyli doporučováni panem Redlem? Zajímá se o to někdo? Mělo prostě zájem to hnutí STAN udělat pro to něco opravdu od podlahy? Já říkám, že ne, nebo o tom nevím. Takže zase čekáme, až něco vyplave na povrch. ***
