(10.30 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
V okamžiku, kdy jsme zajistili to prvotní, aby ta energie byla, tak se teď soustředíme na tu cenu. Ano, zase můžeme zesměšňovat snahu o evropské řešení. A řekněme si otevřeně, kdybychom u všech energií byli soběstační jako u elektrické energie, tak bychom mohli možná zvolit jenom národní řešení, možná trochu sobecké, ale bez rizik. Ale my nejsme producenti plynu. A v těch rafinériích, které patří, ano, jak správně říkáte, PKN Orlen - taky málem patřily panu poslanci Babišovi. Slyšel jsem, že v kanceláři ministra financí jste zhruba před 20 nebo 18 lety přišel oznámit, že nezaplatíte kupní cenu, pane poslanče Babiši, prostřednictvím paní předsedkyně. Tak já nevím, co vás štve? Že jste to nekoupil vy a že to koupil někdo jiný?
Vy jste nám vyčítal privatizaci bývalého RWE. Myslím, že jste popsal majetkovou strukturu, tak jak dneska je, docela přesně. Zapomněl jste říct, která vláda to privatizovala. Ne oposmlouva. Která vláda to privatizovala? Privatizuje vláda. Neprivatizuje Sněmovna ani Senát. Byla to vláda Miloše Zemana. Já to nijak nehodnotím, jenom to dávám do kontextu. Vy, věrný fanoušek Miloše Zemana, tady takhle vlastně kritizujete rozhodnutí jeho vlády, aniž byste ho jmenoval. Tak já k tomu přidám, která vláda to byla. Byla to vláda Miloše Zemana. Unipetrol jste chtěl zprivatizovat vy, pane poslanče Babiši, prostřednictvím paní předsedkyně, nikdo jiný tady z tohoto ctihodného sboru podle mě neměl zájem zprivatizovat rafinérie. Přesto tady křičíte o tom, jak jsme se zprivatizovali. (Potlesk vládních poslanců.)
Bylo to dobré rozhodnutí? Bylo to správné rozhodnutí? Nebylo. To já se shodnu. Ale tehdy, když jste to chtěl koupit, tak vám to připadalo jako správné rozhodnutí státu. Nebudu popisovat a nebudu číst novinové titulky jako vy. Škoda, že jste ještě neuvedl, zda to bylo z vašich novin, nebo z nějakých jiných novin. Že když píšou něco o Andreji Babišovi, všimněte si, tak to jsou lži, pomluvy, kampaň, urážky. Ale se stejnou chutí ze stejných novin používá titulky proti svým politickým odpůrcům. A najednou to nejsou lži, není to kampaň, nejsou to pomluvy, ale je to vytesaná pravda, protože to vyšlo možná v agronovinách. Nevím, neříkal ty zdroje. (Potlesk vládních poslanců.)
K bývalému panu předsedovi Poslanecké sněmovny, který tady tak říkal, ať jsme vstřícní, ať debatujeme o těch bodech. Já jsem pro. Jenom si vzpomeňme, jak to bylo minule. Vždycky tak jednou za devět měsíců jste nám dali, opozičním stranám, myslím, že někdy tři, někdy čtyři hodiny. Zhruba tak jednou za devět měsíců, tak to vychází zhruba dvacet minut měsíčně. Pokud se domluvíme gentlemansky, že u každého začátku schůze nebudete pět hodin vystupovat k návrhu programu a že to využijeme na debatu o nějakém problému, o kterém si myslíte, že je dobré debatovat - proč ne? Pokud vám nestačí interpelace, tak dobře, můžeme se domluvit. Ale pak si nemůžete vzít celý týdenní program do svých rukou a vládě nenechat nic. Myslím si, že nějaká gentlemanská dohoda, jak se budou probírat body, je namístě. Všem nám je jasné, jak to hlasování dopadne. Mně je jasné, protože jsem byl v opozici, že je potřeba vytvořit prostor opozici, aby řekla svůj názor, aby oslovila své voliče, že má jiný nápad, že je proti, že vidí rizika a já nevím, co všechno. Ale nemůže to být tak, že si vezmete celý program Poslanecké sněmovny a neuděláte nic. A pak se hrozně rozčilujete, když přistoupíme například k omezení řečnické doby. Nechci mluvit za celou koalici, mluvím za sebe, klidně tak můžeme dělat. Když si řekneme, že program schválíme za třicet minut, pak můžeme dvě hodiny debatovat o tématu, na kterém se shodneme. Na tom není nic špatného. Naopak myslím, že i my dostaneme prostor například vysvětlovat své kroky.
A ještě jednu věc si musíme říct, kdybychom zvolili to sobecké řešení, a to jsou pohonné hmoty. Ať už jsou ty rafinérie v privátních rukou, nebo u PKN Orlen, nebo státní, jejich produkce nepokrývá spotřebu pohonných hmot v České republice. A jsme závislí na dovozu. Takže to jednoduché řešení, že jednu komoditu si zamkneme - můžeme. A co budeme dělat, když naši partneři zareagují stejně a zamknou jinou komoditu, v které prostě soběstační nejsme? A takové ty rady: jděte vyjednávat a řekněte, my vám nic nepošleme, ale věříme, že vy nám to pošlete - no, to jsou vynikající noty na vyjednávání. Chtěl bych vidět, kdo by to vyjednal. Podle mě nikdo, i kdyby měl mobily na všechny premiéry světa, nejenom v Evropě. (Potlesk několika poslanců.)
Ano, možná se nepovede najít evropské řešení. Možná se nepovede najít evropské řešení, jak zkrotit vysoké ceny energií. Ale jsme povinni to zkusit. Příští pátek je Rada ministrů a příští pátek odpoledne budeme vědět, zda se našlo, nebo nenašlo. My souběžně samozřejmě pracujeme i na národním řešení, kde jsou vlastně dvě možné varianty. Bude částečně řešení na evropské úrovni a to můžeme implementovat, k tomu můžeme něco přidat. Nebude nic na evropské úrovni a budeme to řešit na národní úrovni. Ale neexistuje perpetuum mobile. Kdo jiný by si ho přál víc než mistr financí? Když něco zastropuju, něco omezím a nebude mě to nic stát - to je prostě pohádka. Nic takového není. A my sami musíme zvažovat, než k takovému kroku přistoupíme. A pokud k němu přistoupíme, tak budeme potřebovat změnit zákon a budeme potřebovat případně i podporu opozice. To je vždycky lepší, kdyby se takový mimořádný krok schválil větší většinou než vládní většinou. Tak uvidíme.
Slyším tady často, jak je třeba zdanit a že je to vlastně obdoba toho zastropování. A pak hned slyším, když navrhnu, že bychom mohli debatovat o windfall tax, tak slyším od opozice, že je proti. Že to tedy ne! Já to respektuju. Ale pak současně neříkejte, že si máme vzít z daní. To je prostě buď jedno, nebo druhé. Nemůžu být současně proti zvýšení daní a současně radit vládě, ať zvýší daně. Respektive můžu, nejsem úplně překvapený, ale těžko se s tím pracuje.
Výsledek dnešního hlasování je jasný. Myslím, že jsme to všichni věděli. Ale přesto považuji za užitečné, že ta debata proběhla a probíhá. Myslím si, že je dobře, aby si mohli například občané porovnat vystoupení bývalého a stávajícího premiéra bez ohledu na to, koho volí. (Potlesk koaličních poslanců.)
A chápu, že mnozí neměli čas sledovat osmdesátiminutový projev a sedmdesátiminutový projev. Tomu já rozumím. Ale jak jsem ocenil práci našich stenografů - kdo chce, tak si to může přečíst a sám může posoudit argumentační úroveň, fakta, češtinu, spíš práci s jazykem bych řekl než češtinu, práci s jazykem. (Pobavení v sále.) A kdo je mistr v disciplíně, kterou bychom tady neměli vídat. To jsou lži, demagogie a urážka svých politických odpůrců. Jen do toho. Přečtěte si prosím všichni vystoupení Andreje Babiše a Petra Fialy. Hezký den. (Potlesk koaličních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. A nyní se hlásí s přednostním právem paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Jdu zareagovat na vystoupení pana ministra financí. Nejdřív vezmu asi ty jednodušší věci, které půjdou vysvětlit poměrně snadno a rychle, a pak přejdu k těm složitějším.
Tak revers charge. Revers charge začal prosazovat v rámci boje s daňovými úniky Andrej Babiš jako ministr financí a já jsem to jako ministryně financí dotáhla. Když se podíváte na stránky Ministerstva financí, tak je tam nějaké datum roku 2019. Ano, trvalo to dlouhých skoro pět let, protože to blokovala Francie, protože nám nechtěli dovolit výjimku z daně z přidané hodnoty, se kterou kdysi... kolébkou této daně byla Francie právě. Nechtěli to dopustit. Nechtěli si nechat prostě vysvětlit, že to je... Já jsem několikrát jednala s ministrem financí. Andrej Babiš s ním jednal. ***
