Vždycky se řekne tak jednoduše, pokud jsme zvýšili normativy na bydlení zejména pro jednočlenné a dvoučlenné domácnosti, má to rozpočtové dopady. Je to správné rozhodnutí? Je to správné rozhodnutí. A jsme si vědomi těch rozpočtové dopadů. Pokud pravidelně nebo opakovaně jsme zvýšili životní a existenční minimum, tak to má dopad do šesti sociálních dávek, a tím pádem vyšší výdaje v sociální oblasti. Otázka zní - je to správné rozhodnutí? Je to správné rozhodnutí. Ano, a takhle můžeme probírat jeden rozdíl za druhým a ta rozhodnutí, která velmi často tady činíme v Poslanecké sněmovně, v Senátu, velmi často i za podpory hlasů opozice, a já za ně děkuji, tak vedou k prohloubení schodku. Ale otázka zní - máme nebo musíme udělat tyto kroky v této době? A odpověď zní - máme a musíme je udělat v této době. Tak to je.

Pokud myslíte, že je nemáme a nemusíme udělat, tak budu rozumět, že proti těmto krokům budete hlasovat, případně že budete navrhovat ty strukturální změny v této době, ano? Já říkám jednu věc, že politicky je neprůchodná - a to můžeme přiznat - nějaká velká strukturální změna, jedna jediná nebo dvě, které by řádově šetřily 100, 120 miliard strukturálního deficitu. Není těžké to napsat. To všechno vlastně máme napsané na financích. Těžké je to tady prosadit. A řekněme si otevřeně, jak by vypadala debata v Poslanecké sněmovně. My tomu říkáme změny strukturálního schodku - tak si řekněme ale, co to v češtině znamená? Snížení výdajů mandatorních, které v dnešní době dostávají především naši občané. Žádné jiné výdaje ten strukturální schodek nečiní než výdaje v sociální oblasti, v oblasti zdravotnictví, v oblasti školství. To jsou mandatorní a kvazi mandatorní výdaje. A pokud tady přijdeme s něčím řádově kolem 100 miliard, no tak já... Říkáte, vy máte ty úředníky. No to máme. Já poctivě říkám, že není to složité napsat, složité je to prosadit. Vy jste ty úředníky měli osm let. Ty samé v naprosté většině. Ty samé úředníky jste měli k dispozici. Kolik těch strukturálních změn v dobách, kdy ekonomika rostla před covidem, ať se nebavíme jenom o covidových letech, to znamená v letech 2014 až 2019, kolik strukturálních změn vlády, v kterých vy jste byli účastni, nejdřív jako druhý největší a pak jako největší subjekt vládní koalice, jste navrhli a prosadili? Ano, můžeme se k tomu vrátit, neříkám, že dneska, a můžeme to porovnat. A říkám, a to nebyly mimořádné výdaje, to nebyla pandemie covid, to nebyl válka na Ukrajině, to nebyly utržené ceny energií a hospodářský růst byl velmi dobrý.

Takže pokud chceme vést, a já jsem pro, věcnou a racionální debatu, tak se o tom bavme. Uvidíme, jestli najdeme společnou řeč například v úpravě parametrů důchodového systému. Myslím, že reforma je příliš... To slovo důchodová reforma vyvolává příliš velká očekávání na jedné straně a příliš velké obavy, na druhé straně. Když se na to podíváte racionálně politicky, tak máte jenom několik parametrů, na kterých bude, pokud na nich bude politická shoda, které budou mít ve střednědobém a dlouhodobém horizontu příznivý dopad na bilanci důchodového systému. A samozřejmě, že stojíme po naší zkušenosti s druhým pilířem o širší shodu než pouze - v uvozovkách pouze, ono to není málo - než pouze o shodu ve vládních stranách, protože tyhle systémy si nemohou dovolit změnu s každou změnou vlády. Pokud se efekty mají dostavit za osm, deset let, tak než přijde nějaký pozitivní efekt, zase se změní. A teď nechci hodnotit, kterým směrem a který recept je lepší. Takže naší ambici je, abychom i v této důležité oblasti našli shodu.

Pravda je, a myslím, že tomu rozumíte, že v minulých týdnech a měsících nebyl dostatek prostoru na to vést velkou debatu o změnách důchodového systému. Řešíme přece úplně jiné věci, které nemohl v lednu ještě nikdo, nikdo předpokládat. A já myslím, že jako Česká republika to zvládáme se ctí. Říkám jako Česká republika, neříkám jako vláda. Já ten rozdíl vnímám. A v té záplavě špatných zpráv, protože žijeme v záplavě špatných zpráv, pak potom v tom, že mnozí si libují v černých scénářích, a teď vůbec nemluvím jenom o politicích, ale taky o různých analyticích, tak se podívejte na dubnové, květnové prognózy těchto analytiků, jaká bude cena ropy - 150, 180 eur, jaká bude cena benzinu - 60 korun, 65 korun. Naštěstí to tomu tak není. A ti samí analytici dneska zase mají nové odhady, nové černé scénáře a nevracejí se k tomu a nevysvětlují, co se stalo, že jejich černé scénáře se nenaplnily. A je to dobře.

Takže tři dobré zprávy ze září, které nepublikovala vláda:

Za prvé evropské srovnání. V České republice žije nejméně lidí ohrožených chudobou v rámci členských států Evropské unie. To neznamená, že máme být s tím číslem spokojení, abych nebyl špatně pochopen. To neznamená, že to číslo je tak malé, že by vás to nemuselo zajímat, ale u nás je to asi 11 %, průměr je 20 a nejvyšší je to kolem 25 %.

Druhá dobrá zpráva - jak to zvládá Česká republika a (nesrozumitelné) zaměstnavatelé. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. To je přece dobrá zpráva při té záplavě špatných zpráv. Ano, pravděpodobně poroste, nemůžeme usnout na vavřínech, ale měsíce a roky minulé vlády i naše vláda naslouchaly nebo dostávaly požadavky od zaměstnaneckých svazů, abychom zařídili příchod statisíců nových pracovníků z jiných zemí. Statisíců. I v tak těžké době, jako je dnes, když se podíváte na poslední publikovaná čísla, tak je větší počet volných míst než počet nezaměstnaných. Zase, nepodceňujme rizika toho, že ten trend se může otočit a že ta nezaměstnanost může růst, ale neporoste do katastrofálních rozměrů. Ano, zase ty černé scénáře - neporoste.

A třetí dobrá zpráva, která trošku zapadla v té veřejné debatě, teď nemyslím, že ji publikovala Česká národní banka, nevím přesně, nebo jestli Česká bankovní asociace, to se omlouvám, v září, to znamená k srpnu, byl nejmenší počet nesplácených úvěrů a půjček v historii České republiky. To jsou všechno dobré zprávy, aniž bych podceňoval a zlehčoval závažnost situace, v které v této chvíli se Česká republika nachází.

K pomoci velkým firmám. Každý, kdo o tom něco ví, musí říct, že to je nejtěžší vymyslet to tak, abychom na jedné straně dostáli evropským pravidlům, ale i českým zákonům, abychom vyřešili otázku nepovolené podpory nebo zneužití dominantního postavení na trhu. To nejsou triviální otázky. Slyšel jsem tady v debatě, když jsme hlasovali o nedůvěře vlády, že jsme poslední, kteří nevyužili dočasný krizový rámec. Já neříkám, že od pana místopředsedy Havlíčka, ale padalo to tam. A ve veřejné debatě to padalo. No tak jsme si nechali udělat... Informace jsou staré asi týden a ta doba je dynamická, takže možná nejsou platné, tak pouze dvě země uplatnily plošně možnosti toho krizového rámce. A není náhoda, že to jsou nejbohatší země - Německo a Francie. Pak byly asi tři nebo čtyři země, které je například uplatnily na jeden region ve své zemi, jako Itálie nebo Estonsko. A naprostá většina té pomoci byla ve formě záruk. Záruk. Ty programy u nás taky běží. (Poznámka z pléna.) Nebyla. Nebyla, já vám to můžu přečíst nebo můžu vám dát k dispozici, opravdu dobré zhodnocení stát po státu, říkám, je to asi týden staré, a i ty vlády ostatní reagují a ostatní parlamenty reagují, takže možná že dneska už byl mezitím přijat nějaký zákon, který tu pomoc změní nebo mění, nějaký parametr.

Malý příklad z veřejné debaty v České republice. Když jsme společně snížili spotřební daň na naftu a benzin, tak ano, bylo to o korunu padesát, ten evropský limit. Ke stejnému kroku v té době přistoupilo Německo, a protože tu spotřební daň měli vyšší než my, tak to snížili o osm korun v přepočtu, ale na stejnou hranici jako my. Na tři měsíce, u nás na čtyři měsíce. A čelili jsme v té veřejné debatě tomu, proč jsme to neudělali jako ti Němci, že Němci zlevnili osm korun a my jenom korunu padesát, nepočítám DPH. No ale 1. září to opatření v Německu skončilo, ty ceny se vrátily logicky o těch osm korun nahoru, a už jsem nečetl v té veřejné debatě, po těch třech měsících je to zase o osm korun vyšší, a tím pádem logicky cena pohonných hmot je vyšší.

Takže já jsem velmi opatřený a zdrženlivý v tom, abych tady vyzdvihoval jednu vládu nebo druhou a fakt si myslím, že se to úplně nehodí. Je dobré mít to mezinárodní srovnání, je dobré se poučit ať už z úspěšné, nebo i z neúspěšné cesty, protože některá opatření se ukázala jako neúčinná. To není důvod k tomu, abych já tady od mikrofonu říkal - téhle vládě se tohle nepovedlo. Spíš je to poučení pro nás, když už máme výsledky po několika měsících, a říct - tudy cesta nevede. Anebo naopak říct - tohle opatření funguje jinde, tak proč bychom ho nepoužili v České republice? ***