Takže u těch výrobců předpokládáme, počítáme s tím, že tam bude ten - to není zastropování, to jste říkal správně, přestože mnozí novináři psali, že budou zastropovány ceny, to je vlastně práh pro zdanění. A my se snažíme v Evropě, protože ideální by to bylo v Evropě, aby to bylo buď povinné, anebo minimálně dobrovolné, a jsme na dobré cestě, aby dobrovolně členské státy to mohly podle toho zdroje snížit. To znamená, není to jenom tak, že to bude zastropovaná cena, necháme výrobcům cokoliv, a pak by ta kompenzace byla obrovská, ale současně připravujeme kroky, aby ty neúměrné zisky neměli ani distributoři, ani obchodníci. A ten rozdíl mezi tím je to, co je navrženo v tom rozpočtu jako kompenzace.

V ideálním světě, kdyby nebylo prodáno nic pro rok 2023, tak ty dopady na kompenzace budou mnohem nižší pro státní rozpočet. Proto jsem říkal, že předpokládám, že v rámci tří rozpočtových roků by to mělo být rozpočtově neutrální. Protože rok 2025 se v této chvíli z hlediska možných kompenzací jeví mnohem výhodnější než rok 2023 díky tomu, že zhruba tři čtvrtiny produkce byly prodány do konce léta a zůstává tam nějakých 25 % neprodané produkce.

Já myslím, že se v tom rozumíme a že je to jediný možný postup. Ano, můžeme vést politickou debatu o konkrétním parametru, jestli zastropování u tohoto zdroje má být 80 eur, 90 eur, u jiného zdroje 120, u jiného 180. Víme, že z evropského hlediska budou vyjmuta tři zastropování - stanovení daňového prahu, abych mluvil přesně. Vypadá to, že z Evropy přijde jako dohoda členských států, že tři zdroje budou z toho daňového stropu vyjmuty. Logicky plyn, tady je naším národním zájmem odpojit cenu plynu od ceny elektřiny. Druhým zdrojem, který nebude podléhat (nesrozumitelné) stropu, je černé uhlí, což pro Českou republiku je taky výhodné, to si řekněme, ale mnohem potřebnější je to například pro naše severní sousedy pro Polsko. A pak z toho budou vyjmuty vodní elektrárny. Když si vezmu plyn, černé uhlí, vodu, tak z hlediska energetického mixu to nepředstavuje nic podstatného z toho našeho energetického mixu.

A k tomu ještě k tomu kouzlení z těch čísel a co je marketing. Tak já samozřejmě připouštím, že druhá možnost je, ale podle mě je méně transparentní a méně průhledná a méně férová: že tam ty příjmy nezapojím, o to zvýším deficit a pak za půl roku řeknu, podívejte se, jak skvěle hospodařím, deficit je menší než 100 miliard, které jsme naplánovali. Protože takový je efekt. Těch 100 miliard z toho prostě dostaneme. A já jsem přesvědčený, že ten zákon bude platit do konce roku, a dokonce jsem přesvědčený, že pro něj v Poslanecké sněmovně a v Senátu najdeme větší podporu než pouze podporu představitelů vládních stran.

Takže mně přijde spravedlivější a férovější to zapojit na té příjmové straně. Já ta rizika nepodceňuji ani nezamlčuji. Mohli jsme jít tou druhou cestou, skutečně jsme tam mohli napsat a schválit rozpočet 395, pak schválit ještě v letošním roce windfall tax plus ten, oni tomu říkají solidární příspěvek, to znamená od toho daňového stropu navíc z každé vyrobené megawatthodiny. Ale účinnost musí být až od 1 ledna, pokud nebude přijata na evropské úrovni retroaktivita. Je to jeden z návrhů, nejsme jediní, kteří říkají, že z hlediska ústavního pořádku v členském státě je to mimořádně problematické, a v této chvíli už několik dnů nebo několik týdnů analyzují týmy našich právníků, pokud by to bylo v nařízení, jak je to v souladu s naším ústavním pořádkem. To prostě není triviální věc a není to vlastně politické rozhodnutí, protože nařízení je vlastně přímo aplikovatelné ve členských státech.

Takže myslím si, že o tom spor vést nemusíme. Spor je o tom, jestli to tam máme přiznat, ty příjmy, nebo ne. A jediné, co mi opravdu nemůžete vyčítat, že bych nepřiznával příjmy do státního rozpočtu. Přiznali jsme je při našem rozpočtu, počkali jsme do června na pokladní plnění a přiznali jsme příjmy do novely roku 2022. Kdybychom vycházeli jenom z makroekonomických prognóz, které v té době byly k dispozici, tak ty příjmy jsou nižší, a já bych pak mohl na konci roku říkat, že ten deficit je nižší než plánovaný, protože příjmy byly vyšší, než byly ve státním rozpočtu. To je prostě fakt.

A není to tak, že se všechno dá naplánovat, nežijeme v mírové době, kdy by i ten samotný proces rozpočtování byl jiný. Rozpočet není cár papíru. Není. A nechci se pouštět do polemiky, jestli je rozpočtově správnější namalovat si ty velké schodky a pak říct, že díky příjmům byly mnohem nižší, nebo naopak. To je o tom, kdo jakou metodu volí. Zažili jsme jednu metodu v minulém volebním období, my používáme jako vláda jako celek jinou metodu.

Já si i pamatuju, mně to přišlo hrozně komické, když bývalý premiér Andrej Babiš tady říkal: My jsme všichni - já se omlouvám, cituji jeho, já bych tak neuctivě o paní poslankyně nemluvil - my jsme všichni byli proti Schillerová a Schillerová ty peníze vždycky našla. To tady říkal na mikrofon bez toho, že by uvedl aspoň paní Schillerová, nebo paní poslankyně, nebo paní předsedkyně. Ale tak to reálně přece nefunguje. Tam nejsou žádné přebytky, které by ministr financí, který na nich sedí a nechtěl z přebytku státního rozpočtu někomu něco půjčit. Pořád se bavíme o dluzích, o výši deficitu. Komunikujeme, co s tím udělá dluhová služba.

No a na druhé straně vy jste byl, pane místopředsedo Havlíčku, prostřednictvím paní předsedkyně, mimořádně skeptický a říkal jste, nemá žádný smysl hledat evropské řešení, to stejně nic nebude. Já myslím, že jste byl zbytečně skeptický. Bude vyřešené na náš návrh prodloužení krizového rámce na příští rok, bude pravděpodobně vyřešená složitá otázka cash flow a marginu. Koho by napadlo před rokem, že hodnota Uniperu rapidně klesne? Podívejte se, jaká na burze byla hodnota Uniperu, a to je nějaká firma, ještě v lednu jaká byla hodnota a jaká je dneska. Koho by napadlo, že německý stát bude za nemalých finančních nákladů tuto mamutí firmu zachraňovat, protože ona roky generovala vysoké zisky?

Takže tohle všechno je reakce války na celou evropskou ekonomiku, nejenom na českou. A mně přijde fakt nefér to neustálé porovnávání těch ostatních členských států. Když jsem se bavil s kolegy ministry financí, tak vlastně titulek "Naše vláda dělá málo, jiné vlády dávají víc" je v různých variacích ve všech členských státech. A vždycky najdete konkrétní opatření v konkrétní oblasti, ve kterých jeden členský stát, například Česká republika, udělal něco jiného než jiný stát.

Tady jsem velmi často slyšel o tom, jak je výhodné snižovat DPH nebo zastropovat některé ceny. Tak se podívejme na vývoj inflace. Já říkám, já nechci prstem ukazovat na jiné, ale evidentně snižování DPH k nižší inflaci nevede. Podívejme se na výsledky Eurostatu za minulý měsíc a poslední výsledky, podívejte se na země, které šly cestou snižování DPH, a porovnejme inflaci u nich a v České republice, kde jsme touto cestou nešli. A ty náklady snižování DPH jsou obrovské a nevedou k nižší inflaci. A to není politické stanovisko české vlády nebo českých vládních stran, to jsou data Eurostatu. Nebudu říkat, že jsme spokojení s výší inflace, to určitě ne, ale to samozřejmě kromě těch příjmů, o kterých tak rádi mluvíte, samozřejmě to zvyšuje i výdaje. Já jsem to říkal minule, kdyby se díky vyšším inflačním příjmům - a já je tak nazývám, inflační příjmy - snižoval schodek státního rozpočtu, tak by byla pravda, bylo by pravdivé politické tvrzení, že vláda inkasuje vyšší daňové příjmy a nedává je zpět občanům. Opak je pravdou. Přestože jsou vyšší daňové příjmy, a ty jsou a jsou poctivě přiznané, tak se zvyšují výdaje. Logicky, já to nepovažuji za chybu.

Když se podíváte, už dneska tu byla debata o rozpočtu roku 2023, i když ona tady bude za pár týdnů v prvním čtení, a podíváte se na výdaje v oblasti sociální pomoci, tak proti rozpočtu 2022 je to asi více než 140 miliard navíc sociálních výdajů a proti novele, kterou budeme schvalovat za pár dnů, je to více než 100 miliard navíc. A to už jsou v té novele ty zvýšené sociální výdaje díky dopadům vysokých cen energií a vysoké inflaci zohledněny. Prostě není pravdivé tvrzení, že ty peníze někde zůstávají a nesměřují zpět k občanům. Směřují tam správně. Proto taky nemáme ten schodek o tolik nižší, jaký já bych si přál ještě v lednu letošního roku. A nejsou to... ***