(11.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
No, a to je přesně to, co my bychom chtěli v podstatě taky, aby vlastně byl co největšímu možnému množství občanů zpřístupněn přístup k elektronickým službám tak, aby mohli připojit podpis k referendu. To znamená, tady v Čechách, prostě je tady nějaká ta identifikace občana a tak dále, je to prostě komplikovanější záležitost pro mnoho občanů, ale kdyby prostě to bylo uděláno tak, že na obecním úřadě člověk ukáže občanku a připojí podpis k tomu, co považuje za vhodné k nějaké petici, tak by to bylo opravdu myslím že velký posun, byl by to velký posun mimo samozřejmě i fyzické podpisy na tu listinu.
No, pojďme se podívat na druhý typ referenda, který mají ve Francii - protože teď jsem popisoval takzvané legislativní referendum - a jedná se o ústavní referendum. To je upraveno v čl. 9 francouzské ústavy a jeho účelem je schválení novely francouzské ústavy. Změna francouzské ústavy může být iniciována prezidentem republiky na návrh předsedy vlády nebo členy parlamentu. Po schválení v obou komorách je návrh novely francouzské ústavy předložen ke schválení občanům v referendu. Je tedy pojistkou změny francouzské ústavy, a tady tedy musím říct, že to je opět zajímavý bod Francie, že změnu ústavy schválí sice, v první fázi ji schválí v podstatě v obou komorách parlamentu, ale následně je ještě změna francouzské ústavy předložena ke schválení občanům v referendu. No, to mi připadá, to mi samozřejmě připadá velmi demokratické, protože ta země patří všem. A teď si vezměte, že Senát v České republice, který má v podstatě minimální legitimitu, ostatně viděli jsme to teď před týdnem, že ke druhému kolu senátních voleb třeba přijde jenom pár tisíc občanů, což samozřejmě každý hlas občanů má stejnou váhu a je to v pořádku, že občané hlasují, nikdy bych si nedovolil zpochybnit hlas občana, ale mluvím o legitimitě Senátu. A samozřejmě potom, když třeba Sněmovna, když u voleb do Sněmovny je účast voličů cca 60 % a volí ji skutečně miliony občanů a teď návrh ústavy blokuje třeba Senát, který v podstatě volil jenom zlomek občanů, tak samozřejmě to všechno vzbuzuje ty otázky, zdali Senát je vůbec namístě. A já si myslím, že samozřejmě na zemi velikosti České republiky, že by tady Senát vůbec nemusel být, to je názor SPD, a právě že tím, tou pojistnou rolí, že by mohl být zákon o referendu. My si myslíme, že by roli Senátu mohl právě nahradit široký zákon o referendu, aby kontrolní moc místo Senátu měli přímo občané, a to si myslím, že je dobrá varianta. Takže to je, takto by to bylo samozřejmě podle mého názoru ideální.
Nicméně ve Francii vypsání referenda se nevyžaduje v případě - a je to vlastně po vzoru i Francie, je to i po vzoru Francie to, co jsem teď řekl - nicméně vypsání referenda se nevyžaduje v případě, kdy prezident návrh předloží na společném zasedání obou komor parlamentu a získá už přímo třípětinovou většinu odevzdaných hlasů. Takže opět je tam taková hezká pojistka. Vzájemně se všichni vlastně jistí vzájemně, aby změna ústavy nemohla proběhnout prostě účelově. A ze změny francouzské ústavy jsou vyloučeny otázky integrity území a republikánské formy vlády. Vidíte, to jsou v podstatě jediné dvě záležitosti, které jsou tam vyloučeny ze změny ústavy. Tak vidíte, jak to funguje ve Francii, a bylo by dobré si z toho vzít příklad alespoň dílčím způsobem.
Pochopitelně návrh, který já chci předřadit na dnešní schůzi Sněmovny, zákon o referendu, tisk 8, my jsme si, to je vlastně kompilace právě dobrých bodů různých návrhů z různých demokratických zemí. Pojďme se podívat, jaká je situace v Německu, protože opravdu, proč to tady takhle rozebírám a zdůvodňuji ten svůj návrh na předřazení toho bodu, no protože když slyším ty lži představitelů vládní pětikoalice a s nimi spřažených novinářů - a zároveň jedním dechem dodávám, že řada novinářů je slušných, není spřažena s vládní koalicí a snaží se vyváženě psát - že zákon o referendu je špatně, že to není demokratické, a tady zástupci a podporovatelé vládní pětikoalice říkají, že někteří občané jsou hloupí, že nemůžou rozhodovat o referendu, a uráží ještě občany elitářsky, to se opravdu nedá poslouchat. To se opravdu nedá poslouchat, protože jestli je z tohletoho pohledu chytřejší například předsedkyně Sněmovny paní Pekarová Adamová, která doporučuje jako řešení energetické krize ze strany vlády, doporučuje občanům, aby si vzali dva nebo tři svetry, tak to mi připadá vysloveně hloupý návrh, který by běžného občana opravdu nenapadl, že by toto mělo být řešení energetické krize. To je šílené úplně. Takže se pojďme podívat na to Německo. Ačkoliv čl. 20 odst. 2 základního zákona Spolkové republiky Německo, německé ústavy, výslovně stanoví, že státní moc vykonává lid mimo jiné prostřednictvím voleb a hlasování, obsahuje jinak německá ústava také ustanovení o lidovém hlasování, a to v čl. 29 týkajícím se změny členění spolkového území na země. V tomto případě jsou však oprávněni hlasovat pouze občané na území, kterého se změna má dotknout, nejde tedy o celostátní hlasování. Jiné lidové hlasování se na federální úrovni hlasovat nemůže.
Ano, já to tady čtu z toho pohledu a avizoval jsem to na úvod, že jak v které zemi to mají upravené různým způsobem, ale zákon o referendu tam prostě je. Zákonodárnou iniciativu má podle čl. 76 odst. 1 pouze spolková vláda, poslanci Spolkového sněmu, tedy Bundestagu, a Spolková rada, tedy Bundesrat. Lidová iniciativa tedy není na federální úrovni možná. Ale pozor, znovu říkám, budeme mluvit o zemské úrovni, kde už je to samozřejmě v Německu jinak. Právě proto lidová hlasování jsou upravena na zemské úrovni, a to v právních řádech všech spolkových zemí. Úpravy v jednotlivých zemích jsou velmi rozdílné. Jako příklad lze uvést Bavorsko a Braniborsko, takže na tyto dvě spolkové země se pojďme tedy blíže podívat, jak to tam vlastně funguje.
Základy jsou dány v zemské ústavě, jejíž čl. 71 stanoví, že návrhy zákonů předkládá zemská vláda, poslanci zemského sněmu nebo lid - takzvaná lidová žádost, Volksbegehren. Podle čl. 72 odst. 1 zákony přijímá zemský sněm nebo lid takzvaným lidovým rozhodnutím. Čl. 73 vylučuje z příjímání lidovým rozhodnutím - tedy lidové rozhodnutí rovná se referendum - státní rozpočet, ten musí být přijat zemským sněmem. Postup při podávání lidové žádosti, respektive lidového rozhodnutí, upravuje přímo zákon v § 62 až 82.
Jaká je tam procedura v podstatě k referendu? Mluvím o Bavorsku. Návrh na povolení lidové žádosti se podává zemskému ministerstvu vnitra, stavebnictví a dopravy. Musí se jednat o vypracovaný a odůvodněný návrh zákona, opatřený podpisy 25 000 oprávněných voličů. A tady bych chtěl zdůraznit, mám to tady v poznámce, že jsou to neověřené podpisy, jo? Takže opatřený neověřenými podpisy 25 000 oprávněných voličů. Jejich oprávnění volit se prokazuje při podání návrhu. Ministerstvo tuto lidovou žádost, žádost občanů, jinými slovy, zveřejní a určí čtrnáctidenní lhůtu, ve které mohou voliči žádost podepsat, takže ta lhůta je tady 14 dní, takže na spolkové úrovni v Bavorsku je poměrně krátká, dá se říct. ***
