Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Vy jste přihlášena hned následně, čili propadá, ano? Dobrá. Tak v tom případě poprosím pana poslance Kolovratníka, aby se ujal slova. Tak prosím.

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer. Moc děkuji, pane předsedající, za malinkou chviličku strpení a jdu se pustit do toho a využít svou první část limitu na vystoupení, která mi vámi, kolegy z koalice, byla k tomuto tématu přidělena.

V úvodu svého vystoupení zareaguji, nebo se podívám, vrátím se, a možná s trochou ironie, k tomu, co jsem zaznamenal a co jsem nelibě vnímal v průběhu letošního podzimu. Ta debata dnešní celá je o České televizi, o veřejnoprávní televizi, o její nezávislosti a tak dál, a tak dál. A já si s trochou té ironie říkám a ptám se vás, kolegové, jestli vy to vlastně vůbec potřebujete, když ta Česká televize pro vás, pro koalici, už dělá docela dost. A budu to ilustrovat na jednom příkladu, který je opravdu velmi čerstvý a tady na pozadí dnešní debaty z mého pohledu je stále otevřený a nedořešený. Je to pořad otázky Václava Moravce, konkrétně otázky Václava Moravce z 18. září letošního roku. Necelé dva týdny do voleb, do těch komunálních a senátních voleb.

O mé osobě tady dneska zaznělo dopoledne, když jsme debatovali o tom zpravodajovi, tady Aleši Juchelkovi chci moc poděkovat, že to téma jasně popsal a jasně zvedl, že jsem člověkem, který původně profesí z médií pochází. A je to pravda, já jsem byl v rozhlase přes 12 let a v té branži není žádným tajemstvím, je to realita, že zrovna s lidmi, jako je Václav Moravec, se historicky znám, dokonce si tykáme, takže historicky náš vztah byl normální, osobní, ale také vždy korektní. A co tady ten kolega udělal, co provedl toho 18. září, přátelé, 14 dnů do voleb? No pozval si do svého stěžejního publicistického profilového pořadu České televize, našeho ctěného kolegu, a on tu zrovna náhodou je, pana ministra Martina Kupku z ODS, a teď - pane ministře, nelekejte se, vůbec to nebude proti vám, vy na tom nenesete žádnou vinu - a teď k té sestavě hostů: Česká televize ve svých vlastních pravidlech, ve svém vlastním materiálu interním, který já znám z těch médií, už se používal před těmi 20 lety, když jsem tam působil, tak v části III díl 4 odstavec g) Česká televize definuje ve vlastních předvolebních pravidlech. Otázky Václava Moravce jsou zásadní politicko-publicistický profilový pořad České televize koncipovaný jako debata o závažných aktuálních politických, ekonomických a společenských tématech - a teď pozor - k nimž se vyjadřuje zpravidla odpovědná osoba moci výkonné, popřípadě zákonodárné a - podtrhuji - její opoziční či stínový protějšek dle relevance. Takže v případě účasti Martina Kupky naprosto v pořádku, osoba odpovědná moci výkonné a zákonodárné, to téma, tuším bylo k té energetické krizi a k současným problémům. No a přátelé, opozičním či stínovým protějškem Martinu Kupkovi byla v tomto pořadu Dana Drábová za STAN, Luděk Niedermayer za TOP 09 a řekněme nezávislý zástupce Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Takto byla v jednom z mnoha publicistických pořadů zastoupena opozice.

Já to neříkám proto, že v téhle debatě se chci bavit a věnovat o vyváženosti nebo nevyváženosti zpravodajství a publicistiky České televize. To je téma, které tady zaznívá a bude zaznívat často, ale asi patří možná více do volebního výboru, nebo možná i na Radu České televize, na kterou se já určitě ještě v téhle věci obrátím, a budu prosit a žádat o vysvětlení. Já jsem se ptal osobně pana Moravce, ptal jsem se zástupců vedení České televize, dodneška mi nikdo odpověď nedal. Ale proč tenhle příběh říkám? Já tím příběhem chci ilustrovat ty důvody, abyste pochopili, proč debaty o České televizi vzbuzují takové emoce, proč bohužel chyby a aktivismus lidí ze zpravodajství a z publicistiky České televize poškozují samotnou Českou televizi a proč vyvolávají u nás politiků takovou nevoli a takovou citlivost a možná někdy až přecitlivělost. K tomu (nesrozumitelné) České televize se s tím veze i rozhlas. Proč zkrátka ta nelibost tady je a proč to i poškozuje náš pohled na ta veřejnoprávní média. Naprosto zbytečně v mnoha případech. Je to zbytečné z toho důvodu, že přece debata jak o České televizi, tak o Českém rozhlasu se nemá a nemůže zúžit jenom na chyby aktivistů zpravodajství a v publicistice.

Tady připomenu - a teď budu mluvit jako ten, kdo tam těch 12 let pracoval - vždyť jsou to média, která, například televize, která se věnují naší kultuře. Česká televize je největší filmový producent. Potřebuje peníze na tvorbu, na původní, vlastní tvorbu České televize, na vůbec budování, pěstování našeho kulturního zázemí, podhoubí. Český rozhlas dělá velmi dobrou podobnou, stejnou práci ať na celoplošných stanicích, nebo i v regionech, odkud z regionu působím a kde jsme už v té době, a dodneška to trvá, podporovali mladé umělce, hudebníky, tu mladou tvorbu. Obě média se starají přece o kulturní dědictví naší republiky. Digitalizují archivy. Zkuste si představit, kolik peněz stojí třeba jenom digitální kopie, vyčištění jakéhokoliv z historických černobílých filmů. Ty náklady jsou v jednotkách milionů na každý film

A teď se vracím k tomu meritu svého vystoupení a těch dnešních faktických poznámek. Znovu a trpělivě opakuji, kolegové z koalice, potřebujeme debatovat o tom, co ta veřejnoprávní média dělají, co mají dělat, co po nich chceme. Jak má vypadat ta veřejná služba, kterou si platíme, kterou si dodnes platí všichni občané? Proč asi velké množství, a nechci tady teď házet těmi či jinými čísly, je zkrátka se službou, s tou veřejnoprávní službou veřejnoprávních médií nespokojena? Jak by to mělo vypadat, aby ta spokojenost byla většinová a maximální? Tohle jsou otázky, které si máme klást

Kdybych se podíval do podkladů, ale myslím, že to zvládnu i z hlavy, a podívám se třeba na tu výši koncesionářských poplatků, tak ten televizní se naposledy valorizoval, (nesrozumitelné) to v těch předchozích debatách tady dneska zaznělo, někdy naposledy kolem roku 2005. Rozhlasový se, přátelé, neměnil možná od roku 1997. A když do té debaty vložím ilustračně svoji vlastní osobní zkušenost v těch dobách veřejnoprávního manažera těch médií, tak my když jsme zakládali Český rozhlas Pardubice, tu regionální stanici, v roce 2001, bylo to po vzniku nových krajů, tak průměrná mzda redaktora zpravodajství v tom regionu se tehdy pohybovala, když ti lidé nastupovali, někde mezi 18, 19 možná 20 tisíci. Dneska ta průměrná mzda bude v tom (mediánu?) určitě dvojnásobná, určitě to bude 38, možná 40 tisíc. Poplatek koncesionářský, zdroj peněz, těch 45 korun v případě rozhlasu, se dodneška od té doby nezměnil. A přece tohle je i téma, kterému bychom se měli věnovat. Chceme ten poplatek zvyšovat, anebo nechceme? Z jakých důvodů? Chceme, aby NKÚ měl nad těmi veřejnoprávními médii větší kontrolu? No asi chceme. Pamatuji si ty debaty tady už z minulého volebního období, a z různých důvodů jsme nakonec tu debatu nedotáhli.

A tohle všechno znovu a znovu trpělivě dokola opakujeme. To jsou přece témata, která si zaslouží, ta debata, kterým se máme věnovat. Ale zkrátka, kolegové, ve vší úctě, přinést sem rychlou poslaneckou novelu z nějakých důvodů věnující se pouze Senátu nebo pouze té změně způsobu volby radních, to je naprosto nesmyslné. Znovu se vás ptám, znovu tu vyzývám - a tohle míří primárně na pana ministra Baxu. Pojďme si říct, co chcete měnit. Chcete tedy změnu způsobu volby nebo nominace těch radních? Moje jiná zkušenost z role předsedy volební komise. Těch způsobů, těch kombinací je ohromné množství. Připomenu Nejvyšší kontrolní úřad. Návrhy, které Poslanecká sněmovna ať tedy u prezidenta NKÚ, nebo jeho zástupce posílá prezidentovi. Opačně ombudsman, veřejný ochránce práv a jeho zástupce. Prezident a Senát ty návrhy posílají do Sněmovny ke schválení. Velká mediální rada, tam zase volí Sněmovna, posíláme k podpisu nebo ke jmenování premiérovi, předsedovi vlády, který teoreticky tu nominaci nemusí přijmout.

Už tady taky dneska v debatách zaznívala VZP. Taxativně zákonem dané počty, jak je VZP, správní rada, dozorčí rada obsazována vládou a Poslaneckou sněmovnou po změně volebního období. Přece těch demokratických pojistek, trojnožek, čtyřnožek, jakkoliv je nazveme, je ohromné množství. Ale nedává mi žádný smysl - za prvé - obsahově to, co navrhujete vy. A za druhé, tohle mi nedává smysl, udělat to nějak bez debaty, bez dohody s opozicí, víceméně náhodně. ***