Dívám se na ten čas. Poslední inspirace nebo poslední nějaký dobrý příklad, který bych vám chtěl nastavit jako zrcadlo. Když jsme tady v roce 2018 novelizovali v dopravě liniový zákon, tu možnost většího vyvlastňování pro stát, tak já jsem šel za předsedy všech poslaneckých klubů, včetně tehdejší opozice, všichni jsme na hospodářském výboru nad tím seděli, všichni jsme se dohodli a šli jsme spolu potom na tiskovou konferenci. A to si myslím, že je korektní práce napříč Poslaneckou sněmovnou, ne to, co nám předkládáte dnes! Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další vystoupí v pořadí, tak jak jsou poslanci a poslankyně přihlášeni, pan poslanec Lacina. Prosím.

Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Já jsem nevěděl do poslední chvíle sem do té debaty vstupovat nebo dát dostatečný prostor kolegům, kteří mají o téma zájem a budou chtít k němu ještě určitě mnoho mluvit. Já bych se chtěl trošičku podívat na ten základní rámec a malinko do historie, připomenout, že média veřejné služby, kterým se nepřesně říká veřejnoprávní média, vznikla před druhou světovou válkou ve Velké Británii a svůj klíčový význam sehrála až po druhé světové válce v denacifikovaném Německu, kde samozřejmě vznikla ta potřeba, aby ta média, která vehnala Německo do druhé světové války a celou Evropu s ním, byla co nejdál od té vládní moci. A tak tenkrát vznikl koncept médií veřejné služby a ty rozhlasové a televizní stanice, nakonec ZDF i ARD tu máme dodnes a fungují souběžně s komerčními médii v tom takzvaném duálním systému, který se v Německu jednoznačně osvědčil.

Tenhle model, ten duální vysílací model, převzala Česká republika po roce 1990. Dneska tady někdo mluvil o tom, že by ho zajímalo, co by na to řekli autoři tehdejších zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Tak já shodou okolností ty klíčové reprezentanty tehdejšího procesu znám docela dobře a myslím, že nám dneska v tomto zvláštním souboji, kterým tady procházíme, poměrně významně drží palce. Jde totiž o to, že média veřejné služby, pokud jsou silná a pokud jsou nezávislá, tak jsou klíčovým stabilizačním faktorem parlamentní demokracie. To je to, proč je to pro nás tak důležité.

Už tehdy v devadesátých letech vznikla potřeba i v České republice oddělit média veřejné služby, co nejdál je dostat od aktuální vládní moci. A já vím bezpečně, že už o to usiloval Pavel Dostál, který měl velmi silné postavení ve vládě Miloše Zemana už od roku 1998. A právě proto, že těch konceptů, o kterých se tady zmínil pan Kolovratník, bylo tolik, tak bylo vždycky strašně jednoduché říct: a ještě máme tuhle možnost nebo tuhle možnost a tuhle možnost, prostě rozbít tu ambici dotáhnout tuhle věc do úspěšného konce. Nedotáhl ji Pavel Dostál, nedotáhly ji další politické garnitury.

Já bych možná prostřednictvím pana předsedajícího se zeptal pana Kolovratníka, proč něco takového nedotáhli kolegové z ANO v posledních osmi letech, kdy byli ve Sněmovně velmi silní? Proč se nepodívali na televizní poplatky, které jsou ve stejné výši už drahně let od roku 2005 a 2007, ty Českého rozhlasu a České televize? Zdá se mi skutečně, že jste se tomu tématu vůbec nevěnovali až dodneška, kdy jste se do toho tématu tak zásadně pustili.

No a máme tu paradox. My jsme se dnes dostali do situace, že vláda chce oslabit svůj vliv na Českou televizi a Český rozhlas a opozice jí v tom brání. Já od rána přemýšlím o tom, co je za tím, a ještě si to přemýšlením možná nechám, zdá se, že toho prostoru na to bude dost dnešní noci. Ale musím říct, že potom tady sleduji ještě jeden paradox - tady se zcela obrací význam slov. Tady někdo tuneluje význam slov a tvrdí nám, že my vyvoláváme polskou nebo maďarskou cestu té veřejnoprávní televize v Polsku nebo v Maďarsku. Ale přece ten návrh, který zdecimoval polskou televizi a udělal z ní v zásadě komerční televizi, tak pod velmi podobným návrhem je tady podepsán jako poslaneckou iniciativou předseda hnutí ANO. A pak tady máme maďarskou cestu, kterou se Maďarsko vydalo po jedněch nepodařených volbách, které dopadly velmi zvláštně, pod premiérem Orbánem autoritářským směrem. A kdo se tak zhlédnul v premiérovi Orbánovi maďarském? Kdo si ho sem vozil před parlamentními volbami v roce 2021? Opět to předseda hnutí ANO, které nám tady dneska vysvětluje, jak my chceme táhnout Českou televizi, Český rozhlas a český mediální systém polskou či maďarskou cestou. Tak to je opravdu zvláštní paradox, v tom se, musím říct, ztrácím.

Existuje na to jedno takové hezké slovo, které budu opakovat panu kolegovi... panu kolegovi... předsedovi volebního výboru, častěji... Juchelkovi - mně furt naskakuje to jelly fish, omlouvám se - Juchelkovi, samozřejmě, a to je slovo licoměrnost. Uslyšíte ho ode mě, pane kolego, teď častěji, protože to je slovo, které velmi dobře popisuje to, co se tady odehrává.

Já bych chtěl ještě říci jednu věc, právě proto, že mám nějaké vazby k zakladatelům té novodobé české parlamentní demokracie po roce 1990 a často mám příležitost s některými z nich o tom mluvit. A oni říkají: my jsme postavili ty silné instituce státu a úkolem vaší generace je naplnit je kvalitními lidmi. A je pravda, že díky tomu, že ty instituce jsou silné, tak my jsme se nevydali ani polskou, natožpak maďarskou cestou.

Víte, které jsou to instituce? Za prvé je to dvoukomorový parlamentní systém a Senát, který zabránil několikrát v historii této země té možnosti vydat se tou maďarskou cestou, protože v Maďarsku je jenom jednokomorový parlamentní systém a jedny volby, které (když) dopadnou extrémně, znamenají, že se ocitnete na skluzavce mimo parlamentní demokracii. Do tohoto systému silných institucí patří samozřejmě Ústavní soud, který několikrát zasahoval do českého volebního systému. Patří do toho Nejvyšší správní soud, který nedávno konstatoval, že jedno z významných rozhodnutí Rady České televize bylo nezákonné, a určitě se k tomu na půdě Parlamentu budeme velmi brzo vracet, to vám tedy slibuji naprosto s jistotou, a patří do něj samozřejmě silné instituce, média veřejné služby, Český rozhlas a Česká televize. My usilujeme o jejich nezávislost. Říká se tomu velmi lidově, že kapři jsou naprosto překvapivě připraveni vypustit si rybník a někdo jim v tom brání. A já se ptám - proč? A možná dostanu tento večer ještě od vás na to odpověď. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Kolovratníka. Než pan Kolovratník přijde k mikrofonu, přečtu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Mádlová Ivana od 19.30 hodin ze zdravotních důvodů. Pane poslanče, vaše faktická poznámka.

Poslanec Martin Kolovratník: Teď budu opravdu reagovat tak, jak to ve faktické poznámce má být, a možná pana poslance Lacinu překvapím upřímností. Ano, já tu kritiku beru do jisté míry. Když jsem vás poslouchal, vzpomněl jsem si na to z našeho pohledu první volební období, období 2013 až 2017. Tak ano, přišli jsme do Sněmovny, to téma už leželo na stole, vzpomínáme si, a byť jste nebyl ve Sněmovně, tak jste v té branži se pohyboval. Už tehdy rezonovaly veřejným prostorem debaty o výši koncesionářských poplatků, o fondu televizním, který se postupně vyčerpává, a tak dále. Ale na rovinu, když si na to období vzpomenu, tak to prostě nebyla priorita. Byla tu koaliční vláda ANO, KDU-ČSL, sociální demokracie, věnovali jsme se, pamatuji si to moc dobře, primárně řadě zákonů s Rekonstrukcí státu, měnili jsme ten legislativní proces, v té branži, které já se věnuji, jsme se věnovali třeba právě liniovému zákonu, zákonům o dráhách a dalším. Přišlo druhé období, menšinová vláda, a opět - možná to byla priorita už větší, ale byla tady nějaká politická sestava, připomínám to nešťastné období někdy od jara, konce jara přes léto 2021 před volbami, kdy - opět to, pane kolego, vám vyčítat nemůžu, ale vyčítám to zástupcům tehdy demobloku, nebo jak se nazýval. Tady zkrátka půl roku téměř byla blokována volba radních, to znamená, to téma bylo extrémně výbušné, extrémně citlivé. A byl tady covid. To není výmluva, prostě byla tady realita těch jednání Sněmovny v rouškách v poloviční sestavě, s párováním, se zkracováním té doby ne kvůli nějaké síle koalice vůči opozici, ale kvůli nějaké efektivitě jednání. A tohle zkrátka nebyla priorita, protože to bylo tak citlivé, že to bylo tak výbušné. Prostě sebekriticky přiznám, že takhle ta dvě období uběhla. Ale když to chcete měnit, a to znovu opakuji, pojďte prosím v pohodě, v klidu s námi. Vždyť teď nic nehoří. To je všechno, co chci říct. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vracíme se do obecné rozpravy. Přihlášen je pan poslanec Brož, připraví se pan poslanec Hrnčíř. Prosím. ***