Poslanec Stanislav Berkovec: Byl by to totiž on, kdo by uvrhl televizi do platební neschopnosti. Proto naordinoval dietu. Jestli správnou, to se ukáže. Těžko dělat závěry, když Česká televize poskytuje pouze kusé informace o hospodaření. Z výročních zpráv se například nedozvíte, kolik stojí vysílání ČT24 nebo ČT Sport. Kolik lidí pracuje ve zpravodajství, kolik peněz to stojí, kolik stojí třeba 40 nebo 55 minut večerních zpráv, 25 minut regionálních zpráv a další a další. To nemluvím třeba o dopravě, která je vlastně zahrnuta v nějakém velikém paušálu, který je rozdělen do jednotlivých produkcí.

A tím jsem se dostal k výročním zprávám televize. Jak víte, dostáváme od Rady Českého rozhlasu a České televize každoročně dvě zprávy o činnosti a také o hospodaření. Každý asi si dokáže propojit, že bez činnosti nelze vyvíjet činnost a bez peněz nelze vyvíjet činnost a že ji nemůžete dost dobře vyhodnotit, pokud nevíte, kolik co stojí. Proto se před šesti lety už objevil poslanecký návrh, abychom dostávali jednu jedinou zprávu, jako je tomu u obchodních korporací, ale třeba i u státního rozpočtu a státních fondů, což známe z naší poslanecké práce. Jednalo se o tisk 708 a já si dovolím přečíst odůvodnění z důvodové zprávy.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já jenom, vašich prvních deset minut uplynulo, to znamená, budete pokračovat druhými deseti minutami, navážete rovnou. Prosím, pokračujte.

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Já si tedy dovolím přečíst to odůvodnění z důvodové zprávy. Novela odstraňuje nelogickou praxi, kdy Rada České televize nebo Českého rozhlasu odevzdává nezávisle na sobě výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření. Přitom v souladu s pravidly zdravého rozumu je jasné, že činnosti a prostředky na ně vynaložené jsou od sebe neodlučné. Oddělení zpráv ztěžuje, ba znemožňuje Sněmovně hodnotit činnost rady. Na sloučení zpráv panuje ve Sněmovně všeobecná shoda, jak ukázala i rozprava nad Zprávou o hospodaření České televize za rok 2013. Sloučení zpráv obsahuje i věcný záměr velké novely televizního zákona, který chystá Ministerstvo kultury. Sloučení podporuje i Rada České televize a Českého rozhlasu a generální ředitel České televize. Novela je předkládána jako poslanecký návrh jen proto, že legislativní práce Ministerstva kultury nebude ukončena včas tak, aby očividně prospěšné změny mohly platit už od roku 2016.

No a víte, kdo byl autorem tohoto návrhu? Byl to náš poslanec, pan Martin Komárek, tehdy předseda volebního výboru. Ale, a to je zajímavé, najdeme pod tímto návrhem i podpis současného pana premiéra Petra Fialy, současného pana ministra financí Zbyňka Stanjury, paní ministryně obrany Jany Černochové, paní ministryně Heleny Langšádlové, paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Dagmar (Markéty) Pekarové Adamové, poslankyně Pavly Golasowské, poslance Víta Kaňkovského - celkem 50 poslanců připojilo svůj podpis pod tento návrh.

Tak já bych se tedy přimlouval za velkou novelu, případně nový zákon o veřejnoprávních médiích. Z mnoha důvodů, o některých už jsem mluvil. V době vzniku zákona jsme neměli dvoukomorový parlament, který by ovšem řešil i jejich financování. Chtěl bych, aby součástí zákona o České televizi a Českém rozhlasu byl v první části popsán obsah veřejné služby, o kterém tady mluvil vážený pan poslanec Lacina, a její rozsah, a v druhé části způsob financování této služby. Příkladem může být Finsko, Velká Británie, Skandinávie. Tohle mi připadá fér vůči občanům v roli diváků, posluchačů a zatím tedy plátců koncesionářských poplatků, aby měli opravdu kontrolu. A odmítám tuhle novelu, protože si myslím, že je evidentně účelová. Nemyslím si, že bychom měli účelově zvyšovat také počet členů Rady České televize, ale obecně jakéhokoliv orgánu, abychom upozadili a zmenšili vliv dříve zvolených členů. Takové praktiky podle mě nemají s demokracií, ústavností a politickou kulturou nic společného. Děkuji za vaši vzácnou pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Přečtu omluvy. Dnes od 20 hodin se ze zdravotních důvodů omlouvá pan poslanec Zbyněk Stanjura. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Karla Maříková. Máte slovo, prosím.

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, v této době, kdy díky vládě pětikoalice pod vedením Petra Fialy občané řeší existenční problémy, mnozí z nich přemýšlí, zda zaplatit předražené energie, či předražené potraviny, tato vláda, než aby řešila existenční problémy českých občanů a českých firem, svolala mimořádnou schůzi k řešení této problematiky. Svolala mimořádnou schůzi na dnešní den kvůli novele zákona k ovládání veřejného mínění a okleštění svobody slova a projevu, a dala tím opět najevo své mocenské choutky a (snahu?) mít pod totální kontrolou Českou televizi a Český rozhlas. Zde vidíme, co je prioritou této vlády.

Samotná existence České televize je společensky zcela zásadní a potřebná. Slouží k plnění kulturních, společenských a sociálních potřeb společnosti. Média veřejné služby, jak uvádí samo Ministerstvo kultury, jsou ve vyspělých zemích považována za součást moderní společnosti.

Jako problém vnímám financování České televize, které je zcela neprůhledné. Tady bych zmínila - proč se třeba moderátoři jako Václav Moravec či Nora Fridrichová stále obávají zveřejnění svých platů a Česká televize je tají? Proč, když jsou placeni z veřejných prostředků? Jsou snad více jak my, ústavní činitelé, jejichž platy jsou veřejné? Nebo vy snad souhlasíte se slovy generálního ředitele, že společnost není připravena na zveřejnění platů prominentních zaměstnanců? Nemá snad 3,5 milionu koncesionářů právo vědět, kam putuje více jak sedm miliard, které jsou vybrány na poplatcích?

Styl zpravodajství bývá neobjektivní a podjatý. I přesto je někteří z vás pořád hájí. Cílem veřejnoprávní televize má být poskytování objektivních informací, aspoň standardního chování redaktorů, moderátorů a dalších zaměstnanců České televize a jejich nestranného a vyváženého přístupu ve všech možných otázkách řešených v kontextu lidského života.

Paradoxně největší hendikep České televize se dlouhodobě nalézá v oblasti publicistiky a zpravodajství. Tím pravým viníkem je zodpovědný a také velice nadstandardně honorovaný vrcholný management, který se vymkl kontrole. Své zkušenosti s objektivitou vysílání veřejnoprávní televize zveřejnila například také Aliance pro rodinu. Cituji: V listopadu 2020 jsme podali stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání i Radě České televize ohledně neobjektivity České televize v informování o dvou zákonech, které leží v Poslanecké sněmovně. Jeden chce uzákonit homosexuální sňatky a druhý naopak požaduje ústavní ochranu manželství jako svazku muže a ženy. Na podporu obou návrhů vznikly petice. Obě měly na podzim 2018 veřejné slyšení v Poslanecké sněmovně a tomu se věnoval jeden celý pořad 90.

Tehdy se obě petice sbíraly pouze papírovou formou a obě měly desítky tisíc podpisů. Petice za ústavní definici manželství začínala později, proto v té době měla o několik tisíc podpisů méně. Brzy se jí ale podařilo překonat hranici 100 000 podpisů a k tomu jsme jako organizátoři udělali tiskovou konferenci. Česká televize tam poslala přenosový vůz, prý do živého vysílání, které se nakonec neuskutečnilo. Důvody sděleny nebyly. Dodnes aliance neví, jestli vůbec někde v České televizi zazněla nějaká zmínka o tom, že tato petice překročila statisícovou hranici v papírových podpisech, o kterých je velmi dobře známo, že mají větší hodnotu než ty internetové. Tam se totiž nedá ověřit, zda jeden člověk disponuje libovolným počtem mailů, které jsou pak brány jako podpisy více osob.

O hnutí za uzákonění homosexuálních svateb se pak v České televizi při různých vhodných příležitostech vždy někdo zmínil, na rozdíl od úsilí ústavně ochránit manželství. V listopadu 2020 ale reportáž v Událostech v regionech přinesla natolik jednostrannou a k podpisu petice nepřímo vyzývající vsuvku, že jsme podali stížnost na neobjektivitu v tomto ohledu. Česká televize dle zákona nesmí zvýhodňovat jednu skupinu obyvatel proti jiné, což se v tomto případě stalo úplně bezostyšně. Jsme proto velmi rádi, že nám v tomto dala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za pravdu. Zároveň jsme podali další, velmi podobnou stížnost. Česká televize k naší lítosti, protože jinak službu veřejnoprávního média respektujeme a vážíme si jí, znovu zařadila, tentokrát do hlavních zpráv 14. března 2021 v 19 hodin, reportáž o homosexuálních sňatcích, kde zmiňovala opět pouze jednu petici a hlavní zdrojem pro tuto reportáž byla znovu jen jedna lobbistická skupina. Na tuto reportáž jsme také od mnohých našich příznivců dostali upozornění, za které jsme velmi vděční, protože i to nám dává motivaci pokračovat v našem úsilí. ***