(20.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Stanislav Berkovec a připraví se paní poslankyně Karla Maříková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji příjemný večer, tedy v mezích možností. Já bych chtěl poděkovat za to, že ta debata je teď kultivovaná. Myslím, že taková by měla být, a hlavně by měla být v případě tak důležitého zákona podle mě mnohem delší.
Víte, ve mně ten předložený sněmovní tisk vyvolává takové rozporuplné pocity. Já jsem z něj rozčarovaný a smutný. Rozčarovaný jsem z toho, že vlastně přes odpor legislativních právníků, Legislativní rady vlády, ministerstev se vláda snaží opravdu ho prosadit silou za každou cenu, a smutný z toho, že si opravdu nemyslím, že by to byl nejdůležitější zákon... Pardon. (Poslanec Kubíček mimo mikrofon namítá, že v sále není přítomen žádný ministr a nelze pokračovat v jednání.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, pan ministr mě požádal, zda si může odskočit na toaletu. (Poslanec Kubíček z pléna namítá, že v tom případě tu nemá být při jednání jako jediný ministr.) Chcete-li, mohu přerušit jednání schůze. (Ano.) Dobře. V tom případě (k poslanci Berkovcovi) vám potom protáhnu čas vašeho projevu a do 20.05 přerušuji schůzi, než se dostaví pan ministr. (Po minutě vchází do sálu ministr Baxa.) Prosím, pane poslanče, můžeme pokračovat v projednávání. Pan ministr se již dostavil. Prosím, pokračujte ve svém projevu.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Tedy abych se vrátil k tomu, proč jsem smutný. Protože si nemyslím, že to je opravdu nejdůležitější legislativní norma, kterou teď potřebujeme. Já jsem přesvědčený o tom, že všichni chodíte mezi lidi, myslím tím mezi normální lidi, a když třeba přijdete do nějaké venkovské autodílny, kde si chlapi v poledne zhltnou studenou svačinu a přes den vypijou dvě vychladlé kávy, a když se jich zeptáte, co si myslí o České televizi a o novele zákona, tak vás patrně pošlou někam, maximálně se jadrně vyjádří k nějaké části programu. Ale velmi kvalifikovaně vám popíší, co je trápí a jaké zákony je trápí, protože to je pro ně důležité. A určitě tato novela ani není důležitá pro prosperitu této země.
Když se na to podíváme podrobněji, tak text novely trochu připomíná takové nějaké sociální inženýrství. Tři konzervativně se tvářící strany, tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, se rozhodly rozbít vlastně dvacet let fungující systém pro volbu rady České televize a Českého rozhlasu. Vlastně už třicet let volí členy obou mediálních rad Poslanecká sněmovna a jednadvacet let se volí na základě návrhů zájmových organizací a spolků. Tady bych se chtěl taky zastavit. Já si myslím, že ta desetiletá lhůta, nebo podmínka desetileté existence těch spolků je determinující a diskriminující. Samozřejmě jsme zažili ve volebním výboru takové spolky, které se založily, a ještě než to mělo platnost de iure, tak se hlásily jako kandidáti třeba do nějaké mediální rady. To bylo samozřejmě účelové a to zamítám. Ale deset let si myslím, že je opravdu hodně.
Nedočetl jsem se v důvodové zprávě, co je na současném stavu špatného. Vláda pětikoalice chce vlastně tento způsob změnit a zdůvodňuje to programovým prohlášením vlády. Já jsem v minulém volebním období patřil k těm, kteří říkali ano, nechť zasahuje do volby mediálních rad také Senát. Je to proto, že vlastně v době vzniku toho zákona jsme ještě neměli dvoukomorový parlament. Ve světě jsou různé způsoby. My máme veřejnoprávní systém, který já považuju za velmi demokratický. Někde jsou systémy vládní, někde do toho zasahuje i prezident. V každém případě nejsem přítelem takových těch hurá akcií, protože co si budeme povídat, volba členů rad přesahuje délku našich mandátů a přibližně co dva roky dochází k obměně třetiny radních, takže jakýkoliv zásah tento cyklus naruší a ohrozí řádné fungování mediálních rad.
Díky loňským obstrukcím stran současné vládní koalice jsme skoro vyřadili Radu České televize. Podle toho, co říkali ti zkušení, kteří tady zažili mnohem více let v Poslanecké sněmovně, tak se nikdy nestalo, aby pevně zařazený volební bod, což byla tato volba, byl takovýmto způsobem, takovýmto tristním způsobem a tak dlouho, několik měsíců, obstruován. To prostě nemá obdoby. A teď se vám podařilo - vám, tedy vládní koalici - zejména díky veřejné volbě prosadit jména, dejme tomu, vašich favoritů do Rady České televize. Ale právě vy ponesete zodpovědnost za další vývoj v České televizi.
Budoucnost České televize není rozhodně tak růžová, jak ji ještě v únoru letošního roku líčil generální ředitel České televize pan Petr Dvořák členům Rady České televize. V únoru v dlouhodobých plánech popisoval, jak do konce roku 2024 díky možnosti odpočtu DPH, kterou jsme v rámci novely zákona o dani z přidané hodnoty schválili, bude televize fungovat bez výrazných omezení. Na konci května potom oznámil celkem drsné škrty skoro za miliardu korun za dva roky. To je pro představu přibližně tolik, jako kdyby vláda snížila státní rozpočet o 130 miliard, tedy v tomto poměru. Člověka napadne, co se muselo stát, že došlo u managementu České televize k takovému obratu? Ceny energií rostou od loňského roku, takže to by dobrý manažer měl odhalit a zakalkulovat správně a včas. Já myslím, že tu odpověď musíme hledat někde jinde.
Česká televize nám svůj ekonomický stav popisovala růžověji, než jaká byla skutečnost - teď jsem to řekl možná dost elegantně. Léta jsme slyšeli o vyrovnaném rozpočtu, ale ve skutečnosti a za tichého souhlasu rady, nebo díky nevědomosti členů Rady České televize, docházelo k čerpání miliardových rezerv, které vznikly za éry ředitele pana Jiřího Janečka. A takové hospodaření ovšem skončilo. Z rezerv nelze žít věčně. A možná se konečně na Kavčích horách dopočítali k tomu, že příjmy budou klesat, nebudou mít peníze na běžný provoz a na smluvní i splatné závazky, což by se projevilo už na konci roku v okamžiku, kdy rada bude schvalovat rozpočet na rok 2023. A to by pro televizi, která plánuje výrobu minimálně na dva roky dopředu, mohlo být pozdě. Ano, generální ředitel by se mohl řídit dlouhodobým plánem, pokud by mu radní neschválili rozpočet, ale tím by vlastně ten černý Petr zůstal v ruce jemu a byl by to on, kdo by uvrhl televizi... (Hluk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče. Poprosím v levé části sálu o ztišení. Děkuji. Prosím, pokračujte. ***
