(11.00 hodin)
(pokračuje Michal Šalomoun)
Jenom terminologicky: pokud se hovoří o tom, že Legislativní rada vlády, kterou já považuju za tu velkou, za auditorium těch dvaceti, třiceti profesorů, tohle neposuzovala. Posuzoval to vládní odbor, vládní legislativa, takže spíš hovořím za vládní legislativu.
Dělal jsem si tady poznámky. Polemika daň, odvod - no, v zásadě záleží, jakou optikou se na to díváte. Pokud se na to díváte nějakým lingvistickým pohledem, tak to daň není, protože se to daň nejmenuje. Pokud byste na to uplatnili optiku nějakých evropsko-právně-procesních procedur, kde to opravdu neschvaloval ECOFIN jednomyslně, ale schvalovala to Rada pro energetiku, tak pak to tedy daň v této optice není. Nicméně pokud na to mám použít tu optiku právní, tak jsem se ji učil na právnické fakultě, která vlastně zhruba říká to, že pokud je něco na základě zákona, je to příjmem nějakých veřejných rozpočtů, tak je to buďto daň, nebo je to poplatek. Rozdíl mezi tím je ten, že daň je bez protiplnění a poplatek je s protiplněním. Problém je, že my to stejně ani důsledně nedodržujeme, třeba poplatek ze psů je typická majetková daň z toho psa. Stejně si myslím, že vést tu polemiku, jestli to daň je, nebo není, možná až tak užitečné není. V mé optice to spíš daň je a tak, jak by se na to asi díval Ústavní soud, kde by to eventuálně mohlo narazit, si myslím, že by to spíš posuzoval optikou daňovou. To posouzení by asi reflektovalo čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, to, že daně a poplatky mají být realizovány na základě zákona. Zde tedy zákon máme, je to zákon energetický, takže toto by asi splněno bylo.
Pak je tady to, co bylo nazváno dvojím zdaněním. Děkuji panu místopředsedovi Havlíčkovi, že to trošku posunul jinam, že je to spíš jako dvojí zatížení. Ale stejně si myslím, že tohle v ústavněprávní rovině až tak problém není. My v ústavněprávní rovině nemáme nikde zakázané dvojí zdanění. Koneckonců jsou daňové oblasti, kde dvojí zdanění máme. Když na alkoholu máme spotřební daň a DPH, také je tam v zásadě dvojí zdanění. Asi vhodnější než hovořit o dvojím zdanění je možná lepší mluvit o nadměrném zdanění a tady ta obava může být namístě. Takovou obavu měla i vládní legislativa a chtěla, aby její předkladatel na vládě vysvětlil, k tomu se ještě dostanu, což si myslím, že vysvětlil.
A ještě jednou k tomu dvojímu zdanění. Tady asi není problém, když by bylo více daní, které by se sčítaly, ale v konečném důsledku by neměly takzvaný rdousící efekt namísto toho, kdyby byla pouze jedna daň, a ta by ten rdousící efekt měla. Proč se hovoří o rdousícím efektu? To vychází z judikatury Ústavního soudu, a nejen jeho, i Spolkového ústavního soudu v Německu, který daňovou problematiku posuzuje asi následovně. V daňových oblastech se ústavní soudy drží docela velké zdrženlivosti v rámci derogačních zásahů, a to z důvodů, že se nechtějí dostat do pozice jakési stínové vlády a nechtějí určovat to, zda ta daňová procenta jsou - jako že by měla být - o jedno procento výš nebo níž, ale stejně si nakonec musí určit nějakou linii, za kterou už není možno zajít. V podstatě to posuzují z hlediska zákazu extrémní disproporcionality a ta hladina pro ně tehdy, když by to jedno zdanění, tady asi kumulace zdanění, ke které může dojít, když by to vytvořilo nějaký smrtící koktejl, který by měl ty rdousící, někdy se mluví o škrtících účincích, když by vlastně to zdanění mělo nějaký konfiskační efekt. Já mám za to, že to tento návrh zákona nemá.
Tak, jak předkladatel vysvětlit, ty stropy jsou tam vlastně konstruovány tím způsobem, aby zahrnovaly jednak vlastně náklady na výrobu té energie, ale i nějaký přiměřený zisk, takže ti, na které toto zdanění nebo tento odvod dopadá, vlastně nebudou nuceni to dělat pod cenou, nebudou nuceni na to doplácet a nedostaví se tam ten konfiskační efekt. A pokud je ještě další obava v tom, jestli ten koktejl s windfall tax v tomhle ten rdousící efekt nemůže přinést, tak z mého pohledu nemůže, protože i když se odvod odvede tímto způsobem, je nastaven tak, aby ty subjekty, na které to dopadá, byly v nějakém přiměřeném zisku, a teprve následně by mohly, kdyby ještě měly dostatečný zisk, tak aby na ně dopadala windfall tax, tedy 20 % nad míru toho, co obvykle vydělali v posledních čtyřech letech, tak i tak by to žádný smrtící koktejl nebyl.
Pak tady byla otázka ohledně toho, proč je tam celý rok 2023, a nikoliv jenom polovina, když to nařízení uvádí jenom polovinu roku 2023. Na to já jsem se také ptal na vládě. Bylo mi vysvětleno to, že ty společnosti, na které to bude dopadat, tak vlastně jejich produkty a přemýšlení se prostě realizuje v průběhu celého roku, mají to naplánováno na celý rok, a že by bylo vhodnější to udělat takhle. K tomu se nakonec vláda přiklonila. Je samozřejmé, že to, co jde nad rámec tohoto roku - nehledě k tomu, že to komise možná bude prodlužovat - ale o tom by možná věděl víc pan ministr Síkela. To se týká i dalších věcí, kdy vlastně se tady ten odvod uvaluje i na ty, kteří v tom nařízení nejsou. Pak to samozřejmě adaptace nařízení není, je to ryze národní opatření, pan ministr už to tady v úvodním slově říkal.
Ptali jste se mě na to, jestli Komise nemůže zahájit řízení. V zásadě Komise může zahájit řízení s členským státem kdykoliv, když shledá to, že je tu nějaké porušení unijního práva, nejčastěji asi, že v právní úpravě je něco, co zavání nějakou diskriminací, a to diskriminací tedy i z důvodu státní příslušnosti. Tady v tom nejsem v tom věcném detailu, ale mám za to, že to by asi v tomto případě nebylo, že u nás tedy je vlastnictví těch elektráren a tak různě rozvrstveno mezi různé zahraniční společnosti, že by se snad Komise nemohla domnívat, že je to výslovně zaměřeno vůči těm cizím, a nikoliv těm národním. ***
