(10.10 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Takže ty moje dotazy jsou celkem logické a jasné a odvolávám se na to, že pan premiér je představitelem ODS, která prezentuje svobodu projevu, a je to ten vrchol, který tady ctíme všichni. To znamená, ty dotazy, a s těmi jsem nebyl spokojený, jsou: Kdo bude určovat, co je a co není pravda? Opravdu chce vláda tu kompetenci, kterou by měl řešit za mě jedině nezávislý soud, nasměrovat na organizace, které samy občas šíří, když to řeknu velmi jemně, eufemisticky, černobílý pohled na svět, které zamlčují nepříjemné věci a zdůrazňují ty věci, které se jim hodí? Takové ty vtípky, které kolují na sociálních sítích, jsou bohužel pravdivé, že to, co bylo před rokem fake news, se po roce ukazuje jako pravda. A my tady máme příklady některých věcí, kdy se dokonce mazaly příspěvky, byť na soukromé sociální síti na Facebooku, které se týkaly například Donalda Trumpa a podobně. Ale potom se to právě týkalo i covidu, očkování, může to být i aktuální situace třeba kolem Ukrajiny. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)
A tak vlastně moje základní otázka, a věřte mi, že bych se ptal, i kdyby to byla vláda, kde já bych byl koaliční poslanec, je: Nebojí se vláda, že z původní myšlenky boje proti dezinformacím se může změnit a posunout to, že to bude boj proti nepohodlným názorům? A to mně přijde, že to je velmi riziková věc. Já bych poprosil, jestli by pan premiér na to nějakým způsobem reagoval, protože to si myslím, že to je to nebezpečí, že vždycky je tam nějaký ten cíl. Jednou je to covid, teď je to válka na Ukrajině, pak to může být energetická krize a pak to může být třeba postoj, já nevím, k Lisabonské smlouvě, postoj k různým věcem, které se týkají sociálních nebo společenských, celospolečenských témat, že kdo má jiný názor, tak už šíří nějakou nenávist, dostane nějakou nálepku. A já si myslím, že by vláda v tomhletom měla tohleto rozdělování společnosti spíš utlumovat, a ne podle mě, tak jak já to vnímám, a ne podle mě rozšiřovat.
Takže k tomu směřovala - já jsem ji trochu posunul, tu interpelaci, protože v dubnu, když jsem to měl původně, tak jsem tam mluvil o vypínání serverů. To už je úplně passé, tak jsem to posunul do té obecné roviny, jestli za bojem proti dezinformacím, jestli se to nepromění v důsledku za boj proti v této chvíli a v této době nepohodlným názorům. A pozor, tady se nebavím o politických názorech, jestli volíte toho či onoho, ale o názorech na nějaké celospolečenské věci nebo na nějaké problémy, které jsou ve společnosti. Já vám děkuji, pane premiére.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Táži se, zda se hlásí - ano, hlásí se pan premiér do rozpravy. Prosím, pane premiére, máte slovo, a poprosím kolegy a kolegyně o ztišení. Děkuji.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, myslím, že otázky, které položil pan poslanec Nacher, jsou nepochybně závažné a těmito věcmi se zabývat musíme. Jsem přesvědčen, že veškeré dostatečné odpovědi byly obsaženy v mé písemné interpelaci, ale to je právě věc názoru a toho, v tomto případě naprosto legitimního a korektního, že pan poslanec se domnívá, že tam všechny ty odpovědi, které on očekává, nejsou. Takže se o tom bavíme tady a myslím, že v tomto případě je to určitě namístě.
Pan poslanec tady zmínil nějakou časovou osu. No, to možná budeme muset někdy do budoucna přemýšlet nad tím, jakým způsobem máme tady upraven institut ústních interpelací, protože tam jsou nějaké lhůty, které to potom všechno posouvají dál. A skutečně, jednou jsem se omluvil, ale jednou jsme měli místo řádné schůze mimořádnou schůzi a tak dál, takže se tím zabýváme teď. A souhlasím s panem poslancem, že některé věci, které v jeho původní interpelaci byly, už se vyjasnily, ne ani přežily, ale vyjasnily.
Tady bych připomenul kritiku, která tu zaznívala na vypnutí některých webů. Opakovaně jsem při interpelacích vysvětloval - tedy ústních, v tomto případě skutečně ústních interpelacích - vysvětloval, že vláda žádné weby nevypnula, ale zpravodajské služby daly určitá doporučení, soukromý provozovatel domény na ta doporučení reagoval, dočasně ty weby vypnul. Bylo zde řečeno: O tom může rozhodovat jenom soud. To tak úplně pravda není, může rozhodovat i ten soukromý provozovatel. Ale soud v tomto případě rozhodl, protože byla podána žaloba na tento postup. Rozhodoval Městský soud v Praze 22. července. Městský soud v Praze odmítl žalobu na blokaci dezinformačních webů a v rozsudku mimo jiné stojí, že i při vědomí zaručení práva na přijímání informací jakožto odrazu svobody projevu nelze dovodit veřejné subjektivní právo jednotlivce na přijímání informací z konkrétní internetové stránky. Čili tato věc je vyřešena a nakonec ani k další blokaci těch webů nedochází, byť soud rozhodl způsobem, který jsem tady popsal nebo citoval, a tuto žalobu na blokaci dezinformačních webů odmítl.
Nicméně problém dezinformací a boje s dezinformacemi tady je a my před ním nemůžeme zavírat oči. Úkolem vlády určitě není zavádět cenzuru a já bych byl první, kdo by se proti tomu postavil, a také vládu nic takového nikdy ani minutu nenapadlo, a dokonce nechceme ani nijak limitovat veřejnou debatu. To by nás také ani nenapadlo a mě by to nenapadlo ani minutu a zase bych byl první, kdo by tomu bránil. Ale to, co je určitě potřeba, je čelit nepřátelské hybridní válce, která je na našem území vedena právě i prostřednictvím dezinformací. Tímto způsobem postupují všechny demokratické země a to je v pořádku. A to, co je také potřeba a co si myslím, že je úkolem vlády, která má k dispozici informace, je těm dezinformacím čelit tím, že předkládáme veřejnosti informace, které jsou pravdivé a odpovídají nějaké realitě. Neděláme to tím, že bychom někoho omezovali, že bychom něco zakazovali, a nejsou tady ani žádné náznaky toho, že by něco takového vláda nebo kdokoliv jiný z orgánů státu dělal, a nedělá to ani zákonodárná moc, která by k tomu měla největší kompetence. Nic takového se v České republice neděje, je tu zachována naprostá svoboda slova, naprostá svoboda projevu, naprostá možnost získávat jakékoliv informace odkudkoliv, je tu zaručena i vysoká míra svobody médií. Ale to neznamená, že s dezinformacemi nemáme pozitivním způsobem bojovat a že se na tyto věci nemáme soustředit, protože jinak bychom nedělali jeden z důležitých úkolů, který stát také má, a to je čelit hybridním hrozbám. ***
