(10.20 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Dovolte mi uvést několik skutečnosti, které jsou v této souvislosti ještě snad důležité. Kdybychom tady poslouchali nějaká varování před tím, jestli je tu dostatečná svoboda pro šíření jakýchkoliv informací, tak bych tady připomenul index, který hodnotí svobodu tisku a který sestavují mezinárodní organizace. Asi nejznámější je
index, který dělají Reportéři bez hranic. Podle tohoto hodnocení se Česká republika ocitla na 20. místě na světě, což je výrazné zlepšení v letošním roce proti loňskému roku, ze 40. místa na 20. místo v celém světě, pokud jde o svobodu tisku. Takže nejenom že tady nehrozí žádné oslabování možnosti vyjádřit svůj názor, ale naopak tato možnost je posilována.
Zřídili jsme pozici vládního zmocněnce pro média a dezinformace. Tento tu byl také několikrát zmiňován. Nechci znovu opakovat to, co jsem už říkal v ústních interpelacích. Jeho činnost se soustřeďuje na koordinaci aktivit státní správy, podporuje strategickou komunikaci, zpracovává připomínky k materiálům, které se týkají médií, dezinformací a souvisejících záležitosti a spolupracuje s orgány Evropské unie. Samozřejmě organizuje i ty pozitivní kampaně, které upozorňují občany na dezinformace a na vyvracení skutečnosti, které neodpovídají realitě, jako je třeba zmíněný web Braňme Česko.
Obecně bych chtěl říct, že jedna věc je cenzura, a proti té musíme všichni bojovat, a žádná nehrozí, nikdo ji nezavádí a nikoho to ani nenapadlo. Druhá věc je redakční práce jednotlivých médií, kterou je tradičním způsobem publikování textů a myšlenek odnepaměti, na kterou mají jednotliví vydavatelé, jednotlivé redakce a jednotliví soukromí provozovatelé nějaké služby nepochybně právo. My se musíme bavit jenom o tom, zda redakční práce nepřesahuje do nějaké cenzurní podoby, ale to je jiná debata, to není věc, kterou může takto jednoduše řešit stát nebo do které vůbec by měla a má zasahovat vláda.
Ale úplně jiná věc je, zda má vláda, politická reprezentace, politická strana, každý z nás, právo kritizovat, zpochybňovat názory někoho jiného, nebo zda prostě tu možnost obrany nemáme. Já jsem přesvědčen, že nejenom že takovou možnost máme, aniž by zasahovala do svobody slova, svobody projevu, ale že to i dělat musíme a že to v každodenní realitě také všichni děláme.
Nepochybně se mnou budete souhlasit, že skutečnost, že dva plus dva jsou čtyři, je názor a jiný názor je, že dva plus dva je šest, to je taky názor. Ale ten jeden názor odpovídá nějakému poznání a nějaké objektivní realitě a ten druhý ne. Nelze ani říct, že když tedy jeden říká, že dva plus dva jsou čtyři, a další říká, že dva plus dva je šest, takže nejspíš ta pravda bude, že dva plus dva je pět. Zní to logicky a mezi těmi názory můžeme najít zlatou střední cestu, ale všichni chápeme, že to je nesmysl. To prostě pravda není. Chápeme to proto, že máme nějaké matematické vzdělání, že jsme se něco učili ve škole, že máme nějaké znalosti a jsme schopni toto říct.
Stejně tak pokud nám tady cizí mocnost nabízí nepravdivé informace, které pouští do našeho veřejného prostoru, je povinností naší země, našeho státu, uvádět proti tomu pravdivé informace a uvádět to, jak ty věci jsou, a proti nesprávnému názoru stavět názor, který více odpovídá objektivním skutečnostem a tomu, co se skutečně děje. To si myslím, že každá společnost dělat má a dělat musí. Nakonec proto se i demokratické státy do boje proti dezinformacím pouštějí.
Jsem rád, že toto přesvědčení v české společnosti a v české politické reprezentaci je poměrně široké. Věřím, že je nadále sdíleno širším spektrem politických stran, protože my v této věci skutečně navazujeme na práci, kterou udělala předcházející vláda, když přijala národní strategii pro čelení hybridním hrozbám a akční plán proti této strategii.
Z těchto dokumentů vyplynuly i určité úkoly, které postupně plníme a mezi tyto úkoly patří zpracování právní úpravy pro posílení možnosti České republiky čelit dezinformacím a vytvoření systému strategické komunikace státu, takže tady je určitá kontinuita. Já to říkám bez ironie, naopak s radostí, protože si myslím, že stát má i v tomto smyslu chránit svoje občany a svoji bezpečnost. Jsem rád, že tato širší shoda na této věci existuje.
Ale abych se vrátil k podstatě otázky pana poslance Nachera. Naše vláda opravdu nikdy nezasahovala do svobody projevu, svobody slova a práva vyjadřovat názory. Neděláme to z přesvědčení, nikdy nás to ani nenapadlo a dělat to v budoucnosti nebudeme. Ale to je něco úplně jiného než náš společný úkol čelit dezinformacím a chránit naši společnost před hybridními hrozbami.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane premiére. Má pan poslanec Nacher zájem se přihlásit do rozpravy? (Ano.) Má, výborně. Máte slovo, prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo, naposled. Děkuji panu premiérovi za jeho odpověď. V zásadě ani nevím, z jaké strany začít. Nezpochybňuji - a nespojoval bych pohled na témata, názory na různé věci, s věcmi, jako jsou součty čísel. Tam si myslím, že ten příklad - to se na mě nezlobte - pokulhává. Dva plus dva jsou čtyři, to není názor, to je prostě jasný součet. Mimochodem, viděl jsem i krátké video, jak je dnešní doba politické hyperkorektnosti - tak já to panu premiérovi pošlu - kde je právě takové krásné osmiminutové video. Ten žák ve škole řekne, že dva plus dva je 22, a přijdou tam rodiče a začnou... Nakonec to skončí tak, že tu učitelku vyhodí, protože to je prostě názor toho žáka a ona v něm nerozvíjí takovou tu představivost. Tak já vám schválně to video pošlu, protože to bylo zrovna dva plus dva a skončilo to tak, že jí dali výpověď. Dali jí výpověď a plus dva platy, když už jsme u toho. Ona tehdy řekla, že chce tedy 22 platů v té logice dva plus dva je 22. Já vám to video pošlu, je to docela zajímavé.
Myslím, že to vlastně krásně odpovídá za mě na současnou situaci, že skutečně - a to je ale jiné moje téma - že se v té politické hyperkorektnosti pomalu přestane říkat, že dva plus dva jsou čtyři. Ale já tím myslím něco jiného. Ne součet těch čísel, tam s vámi souhlasím. Já tím myslím názory, obecně názory. To může být názor lidí, jestli vláda třeba dostatečně pomáhá lidem v energetické krizi, ano nebo ne. A když má člověk jiný názor, tak přece automaticky neznamená, že šíří nějakou dezinformaci. To je prostě názor. ***
