K té směrnici. V čl. 1 směrnice se hovoří o tom, že účelem této směrnice je stanovit minimální normy pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí. To už jsem tady říkal. Co se hovoří pod pojmem dočasná ochrana? To je ten terminus technicus, který tady používáme, je to to vízum dočasné ochrany. Prosím vás, nezaměňovat to s azylovým zákonem, který Česká republika má přijatý, kde je vízum nějakého dočasného strpění a podobně. Tento institut, opravdu o tom hovoří tato směrnice a bylo to implementováno do všech lexů. Dočasnou ochranou rozumíme řízení výjimečné povahy, které v případě hromadného přílivu nebo bezprostředně hrozícího hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, poskytuje okamžitou a dočasnou ochranu těmto osobám, zejména pokud existuje určité riziko, že azylový systém nebude schopen vypořádat se s tímto velkým přílivem.

To přesně se v České republice stalo. Máme určité kapacity odboru azylové, migrační politiky. Ti lidé, když sem začali přicházet, než vznikl lex Ukrajina I, tak jsme začali uvažovat o tom, že bychom jeli podle azylového zákona, který je trošičku odlišný, trošku jinak stanoví parametry, trošku jinak stanoví podmínky těch cizinců z hlediska třeba místa pobytu, plnění určitých náležitostí, a hlavně jsme to opravdu kapacitně v tom obrovském množství, přílivu v těch prvních týdnech nebyli schopni podle azylového zákona zvládnout, a proto se aplikovala a poprvé se použila tato směrnice.

Pokud tedy nebudeme schopni se vypořádat podle azylového systému, musí přijít nějaký jiný nástroj, a to je lex Ukrajina, který jednotlivé členské státy Evropské unie po nějaké dohodě začaly aplikovat. A k tomu já se také ještě dostanu, o té aplikaci, protože tady tato zastřešující nebo ta střešní evropská směrnice hovoří obecně a potom každý členský stát si může upravit ty podmínky podle nějakých svých dalších upravujících věcí. A tady zase třeba za nás říkám, že my mnohdy jsme opravdu velice štědře nastavili ty parametry a máme určité indicie, že ta štědře nastavená ruka v sociální oblasti, v humanitárních dávkách a v těch dalších věcech bohužel některými těmi příchozími byla zneužita. (Hluk v sále.)

Pro účely této směrnice tou dočasnou ochranou pro nás je zavazující tady v čl. 2 písm. i), kde se hovoří, že osoby prchají z oblasti ozbrojených konfliktů, takže přesně na to jde aplikovat lex Ukrajina.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás zase přeruším. V sále je hluk, že si i ostatní poslanci stěžují na to, že neslyší. Poprosím opět ty hloučky kolegů a kolegyň, aby případně přenesly diskuse z lavic v sále do předsálí. Děkuji. Platí to jak pro levou část sálu, tak pro pravou. Kolegové, prosím.

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já se pokusím zase pokračovat, protože to není úplně jednoduché.

V té směrnici dál se dostávám do kapitoly 2, kde pro nás opět je důležitá doba a trvání poskytování dočasné ochrany. Může se někdo ptát kolegů, máme tam 23. březen 2023, tady jednoznačně hovoří evropská směrnice, která je pro nás transkripční, to znamená, jsme členové Evropské unie, musíme to nějakým způsobem tedy dodržet. A tady to opět byl dodrženo, že aniž je dotčen jiný článek této směrnice, trvá dočasná ochrana jeden rok. Takže my v březnu příštího roku se dostaneme na ten první bod, na takový ten první punkt, a to je, že tady budou ti běženci jeden rok, pokud není ukončena zase podle čl. 6, který zase stanoví, kdy, za jakých podmínek ta dočasná ochrana se ukončuje, například že ten válečný konflikt skončí, jak jsem na něj upozorňoval, protože to jde aplikovat přesně na ukrajinské běžence, tak může být trvání automaticky prodlouženo o období v délce šesti měsíců, ovšem nejdéle o jeden rok. My tady v lex Ukrajina IV hovoříme za nějakých podmínek, kdy bude docházet k prodlužování (víz?) osob, které už tady jsou na území, a to je ten elektronický formulář - (k tomu) já se potom dostanu v paragrafovém znění - že ve své podstatě předpokládáme, že válečný konflikt nebude ukončen. Nedojde tedy k tomu, aby podle směrnice dočasná ochrana byla ukončena, a předpokládáme automaticky, že prodlužujeme u těch osob, které už jsou na našem území a mají přiznaný status dočasné ochrany, automaticky o jeden rok, to znamená do 23. března 2024... 2023 tedy, to bude ten rok, a je tam napsáno o další rok do 23. března 2024. Takže takový ten nejzazší termín, kdy potom s těmi cizinci bychom museli začít nakládat nějakým jiným způsobem - buď se dohodne Evropa, že upraví tuto směrnici, nebo už bychom museli přejít do klasického cizineckého zákona, začít o nich hovořit jako o cizincích třeba s dlouhodobým pobytem na území České republiky, kde zase už na ně pohlížíme i z pohledu nějakých dávek, ubytování, náležitostí, a to úplně jiným způsobem, ano? Takže zatím víme, a vy předkládáte návrh, že automaticky bude prodloužen tento status pobytu cizinců s vízem dočasné ochrany do 23. března 2024. A s tím musíme počítat, musíme se na to připravovat, to je to, co my upozorňujeme. Musí se na to připravit sociální systém, musí se na to připravit školský systém, musí se na to připravit obce z hlediska zajištění ubytování, že ty osoby, pakliže tam válečný konflikt bude trvat a ony prchly z té oblasti z důvodu, aby si zachránily svůj život a podobně, tak tady budou minimálně pobývat až do roku 2024.

Já potom se ještě projdu dál tou směrnicí a chtěl bych se dostat k čl. 25, kdy v čl. 25 hned v odst. 1 se hovoří: "Členské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity společenství. Vyjádřit číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob." V obecných rysech, to znamená, my - tady nic nebránilo, abychom řekli: Česká republika má 10,5 milionu obyvatel, říkal jsem, že standardně bychom zvládli - a věřím, že i by mi to potvrdil pan hejtman Vondrák - že dejme tomu 250 000 obyvatel, 250 000, rozloženo na čtrnáct krajů, bychom nějakým způsobem byli schopni možná kvalitně ubytovat, zapojit do systému školského, zdravotního a podobně. Ale my v lex Ukrajina IV, přestože bychom tu možnost tady měli, dát tam nějaký ten strop, tak my ho tam nemáme. My jsme se ptali mnohokrát na bezpečnostním výboru, kolik tedy opravdu přijde těch lidí? A pan ministr Rakušan nám říkal, že on to není schopen predikovat. Já to na jednu stranu chápu, ale opravdu, krajina má 40 milionů obyvatel, a kdyby se každý čtvrtý Ukrajinec sebral, a vzhledem k tomu, že ti lidé většinou chodí tam, kde mají nějaké kořeny, tak my to tady nemůžeme zvládnout, ano? A jestliže někdo tvrdí, že bychom to zvládli, tak tady říkám zcela na pultík, že to nezvládneme. "Vyjádří se tedy číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob" - takže my jsme už dávno mohli říct, a máme předsednictví v Evropské unii: Ano, už jsme velice otevřeli svoji náruč, chovali jsme se možná lépe, než jsme se chovali v době migrační krize v roce 2015, kdy nám to západní státy vytýkaly, že jsme tehdy v té přílivové vlně se chovali, jak jsme se chovali, že ano, nechtěli jsme kvóty z nějakých důvodů, nechtěli jsme třeba tolik spolupracovat, ale v této části té migrační vlny jsme se zachovali velice vstřícně. Přijali jsme půl milionu žadatelů, poskytli jsme dočasnou ochranu skoro půl milionu osob, možná ještě něco zvládneme k tomu, ale proč bychom si tam ten termín nedali, nějaký tedy ten údaj, když nám to tady ve své podstatě ten čl. 25 nabízí?

Pro přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. To znamená, nic nebránilo, aby pan ministr Rakušan řekl: Česká republika je na svém stropu, nezlobte se, kolegové, ale další běžence z Ukrajiny už nepřijmeme, protože oni, když ti lidé už dorazí k nám, požádají si na KACPU a začne běžet s nimi již to řízení o poskytnutí, neposkytnutí dočasné ochrany, tak potom už s tím cizincem i podle těch směrnic nemůžete jen tak manipulovat, nemůžete ho přemisťovat, on už má určité nárokové věci, například za účelem sloučení rodiny a podobně, a není to tak úplně jednoduché. Takže tam je trošičku smůla, že jsme k tomuto nepřikročili ještě v době, kdy jsme byli předsednickou zemí.

Čl. 26, bod první: "Po dobu trvání dočasné ochrany členské státy vzájemně spolupracují s ohledem na přemístění bydliště osob používající (požívajících?) dočasné ochrany z jednoho členského státu do druhého" - tady je to, o čem hovořím - "a s výhradou souhlasu osob". To znamená, že ty osoby už se k tomu můžou nějakým způsobem vyjadřovat a už s nimi potom hůře jste schopen manipulovat, ano, kdybychom zjistili, že - já nevím - Bulharsko má třeba větší kapacity nebo Slovensko má uvolněné kapacity, už s nimi tolik nemůžete manipulovat, kterých se to přemístění týká. ***