(9.30 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Chtěl bych se soustředit pouze na jednu jedinou věc a to je zřízení jakéhosi rozhodčího soudu při Národní sportovní agentuře. Tam bohužel, ačkoliv se pan kolega Haas snažil, tak ty moje pochybnosti nerozptýlil, protože já se domnívám opravdu, že ta pravda a ten právní výklad je někde jinde. Opravdu považuji za kontroverzní legislativní počin, který je v rozporu se zákonem č. 216 z roku 1994 o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, jestliže se nějaká instituce uvnitř Národní sportovní agentury nazve soud. A může být jakkoliv ta věc dobře míněna, odůvodňována, tak je to v rozporu s legislativou České republiky a je to v rozporu i s dalšími dokumenty. On tady pan kolega Haas zmiňoval vlastně už tu reakci olympijského výboru.
Já jsem se ocitl díky těm několika připomínkám na poli, které mi není vlastní, do kterého prostě nepatřím a ani nemám aspiraci tam patřit, a to je to složité sportovní prostředí, složité prostředí různých sportovních organizací a vzájemných vztahů. Já jsem se chtěl soustředit pouze na právní výklad a jsem opravdu přesvědčený o tom, že ten článek, který tady byl, pokud vím, taky zmiňován, který vyšel 27. listopadu, který je nazván Chystá se další černá rána pro sport, má svůj reálný základ, protože je tady jedna zásadní změna. Tady dochází k tomu rozhodčímu soudu, k jeho působnosti, nejen v oblasti dopingové, ale i v oblasti disciplinární. Na to konto se ozval olympijský výbor, nejenom on, a tvrdí, že je to zásah do autonomie spolkové, že je to v rozporu s Olympijskou chartou a že je to v rozporu v podstatě už se základními ústavními principy, v rozporu s občanským zákoníkem, který také zaručuje autonomii zapsaných spolků, a vede to až k absurditám, kdy by se musely měnit stanovy jednotlivých spolků a kdy by vlastně ten orgán, ten rozhodčí soud, když to tedy domyslíme až do úplných konců, by tedy byl zřejmě orgánem, který by musel být výrazně posílen, aby zvládl veškerou agendu v nějakém reálném čase.
Respektuji pana doktora Brodce, který reagoval, má nějakou erudici a odpovídal olympijskému výboru. Nicméně argument, že ten rozhodčí soud vlastně nevzniká, že už vznikl na základě vnitřního předpisu NSA, a že vlastně teď ho ten soud jenom... tedy pardon, soud, a teď ho v zákoně jenom potvrzujeme, při vší úctě to přece nemůže myslet vážně. Jestliže... já jsem se tady dokonce dopátral nějakého dopisu ještě bývalého předsedy Národní sportovní agentury, prostě informoval sportovní svazy 9. 12. 2021, že končí arbitrážní komise - proti čemuž já nic nemám, kdyby se to jmenovalo komise a nedocházelo tady k záměně pojmů - a že vzniká Národní rozhodčí soud pro sport. Už tenkrát bylo velmi kontroverzní vůči judikatuře a vůči soudu, aby vznikalo něco, co se jmenuje soud.
Já prostě nechci tady... chci vysvětlit těm sportovcům, kteří to možná myslí dobře, že se prostě nemůže používat to slovíčko soud, to je alfa omega toho mého vystoupení. Ačkoliv je pan doktor Brodec odborníkem, zároveň je předsedou, jestli jsem se tedy správně na to díval, toho rozhodčího soudu současného - tak prosím vás, to nemůžeme brát nějakou nezávislou odbornou analýzu nějaké třetí strany. To je prostě názor člověka, který je ve střetu zájmů, který je zúčastněný na tom procesu, stejně jako je zúčastněný olympijský výbor a v rámci tady té debaty nám chybí analýza nějaké třetí osoby skutečně právní. A co já jsem konzultoval v rámci řekněme svých osobních kontaktů a v rámci prostředí ústavních právníků, skutečně by se tady založila pro oblast sportu neodůvodněně jakási výjimka, jakýsi odlišný právní režim řešení sporu. To se tady snažím na vás apelovat, to není podstata toho zákona. Ten zákon je o něčem jiném, sportovci čekají na něco úplně jiného. Ale tohle se nepovedlo, a když my to schválíme, vědomě schvalujeme právní chybu.
Já tedy nechci tady po dohodě číst celý ten článek, který odpovídá i tomu, co si o té věci myslím, kde vlastně už rozebírá jednotlivá ustanovení - jestli jste připraveni na debatu, já ty argumenty mám. Ale vy všichni máte možná dopis pana Kejvala, vy všichni máte usnesení olympijského výboru - vy máte, protože vím, že mi to pan poslanec Haas posílal mailem, jestli včera nebo předevčírem jsem se na to díval. Už mám i nějakou další reakci na stanovisko pana doktora Brodce, kde se především poukazuje na to, že opravdu to není nezávislý právní názor, ten nám tady chybí. Můžu říct, že ústavní právníci, které jsem oslovil, říkají, že to je špatně, že kdyby se to jmenovalo komise, nikdo neřekne půl slova, ale vy tady zřizujete rozhodčí soud, který spadá pod Národní sportovní agenturu, který nemá žádnou právní subjektivitu, který vychází z Národní sportovní agentury, když se podíváte, jakým způsobem je složen, a podstatné je, že řeší nejen dopingovou agendu, ale i disciplinární agendu.
Já jsem potom... říkám to na rovinu a fér, že se mi to nelíbí do té míry, že kdyby toto mělo projít, tak se pokusím nalézt dalších 20 svých kolegů a podám podnět k Ústavnímu soudu, aby to přezkoumal. Je to skutečně záležitost právní a já do toho nemluvím těm sportovcům. Já jsem se dostal na nějaké bitevní pole, se kterým prostě nechci mít nic společného, jsou tam asi nějaké zájmové skupiny, někomu to vyhovuje, někomu ne, ale podstatný je rozpor se zákonem č. 216 z roku 1994. Pak jsou tam faktické námitky k tomu, jakým způsobem by to mělo fungovat a že to svým způsobem může ochromit činnost jednotlivých spolků, které rozhodují disciplinární delikty na prvním stupni a ten rozhodčí soud má být vlastně až odvolací instancí.
Z tohoto důvodu na tomto místě, protože teď je ta správná rozprava, navrhuji, abychom opakovali druhé čtení, a buď abychom tam trochu změnili terminologii - já nevím, jak moc to spěchá, ale prosím vás, nepouštějme z Poslanecké sněmovny něco, o čem je, myslím si, závažná část odborné veřejnosti přesvědčena, právní veřejnosti, že to není v pořádku. Vy budete říkat, že ve sportovním právu je to dobře, ale sportovní právo je disciplína, která je, když budu hodně laskavý, velmi mladá, která prostě nemá... to není samostatný obor práva. V tuto chvíli je to prostě nějaká specializace a ti, kteří se jí nezabývají, mají možná trošku širší vhled, širší pohled na věc a říkají, že tímto způsobem to nelze a je to velmi, velmi kontroverzní. Já tady navrhuji opakování druhého čtení a už předtím tedy zazněl ve druhém čtení můj návrh na zamítnutí toho zákona. Já jsem opustil naprostou většinu svých argumentů a koncentruji se jenom na to, že ten Rozhodčí soud pro sport není v pořádku z hlediska legislativního. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji. Návrh byl zaznamenán. Nyní přistoupíme k dalšímu řečníkovi a tím je pan poslanec David Šimek, připraví se pan poslanec Pavel Klíma. Prosím.
Poslanec David Šimek: Dobré dopoledne i ode mě. Já jsem strašně rád, že po roce se konečně tento zákon dostává sem do Poslanecké sněmovny, do třetího čtení. Mám z toho obrovskou radost, že to není zákon, který by se šil horkou jehlou a kde skutečně celá skupina tvůrců při přípravě toho zákona nejenom že diskutovala se sportovním prostředí, a jak i Karel Haas zde zmiňoval, většina připomínek, které sportovní prostředí dalo, byla do tohoto zákona implementována. Stejně tak si myslím, že tento zákon je klasickou a dobrou ukázkou toho, že tvůrci diskutovali se všemi zástupci politických stran zastoupených ve Sněmovně, všichni mohli vložit své připomínky a musíme si říci, že v podstatě všechny byly implementovány do tohoto zákona. Proto mě trochu mrzí tady kritika toho, že některé politické strany tento zákon nepodpoří, protože v podstatě se na jeho tvorbě podílely a teď nechtějí podpořit to, co mohly ovlivnit, a tu promarněnou příležitost, pokud tady zmiňujeme, bohužel promarnili ti, kteří mohli do toho mluvit, a této příležitosti nevyužili. ***
