(15.10 hodin)
(pokračuje Robert Králíček)
Potřebujeme předvídatelné, stabilní a efektivní územní plánování a rozhodování o povolování staveb. Dnešní společenské a ekonomické prostředí si žádá, aby stavební právo stanovilo jednoduchá, aplikovatelná, vymahatelná a srozumitelná pravidla, a to nejen velkým veřejným institucím, ale i občanům, kteří rovněž čelí dopadům této turbulentní doby.
Veřejné stavební právo zároveň musí vytvořit prostor pro vytváření společné znalostní a hodnotové báze, nutné pro formulování, projednávání a naplňování strategií správy území s možností flexibilnějšího hledání odpovědi na nepředvídatelné výzvy současnosti. Je nezbytné, aby nová právní úprava jasně vymezila dnešní nejasnosti právní odpovědnosti aktérů v celém procesu správy území. Musí také umožňovat zapojení v západním světě běžně aplikovaných nepřímých nástrojů správy území, zejména jde o dosud zásadním způsobem podceněné ekonomické nástroje a parametry územněplánovací činnosti.
Potřebujeme spravedlivé vyvážení rolí, odpovědnosti a nástrojů v nové úpravě stavebního práva. Chceme nejen zajistit péči o přírodu a krajinu, půdu, vodu, historické a kulturní dědictví, architektonickou kvalitu a kulturní hodnotu vystavěného prostředí, to vše chceme efektivní, dostupné a udržitelné. Česká republika se k této péči zavázala v Davoské deklaraci na závěr konference evropských ministrů kultury, pořádané ve dnech 21. a 22. ledna 2018. Tématem konference byla kvalitní stavební kultura. Od té doby v Evropské unii vznikla řada dokumentů, materiálů, vizí, návodů, postupů a směrnic.
Pořád ale platí a v souvislosti s válkou více než kdy jindy, že veřejné stavební právo musí umožnit výstavbu staveb strategického a klíčového významu staveb dopravních, zejména železničních koridorů, dálnic, jiných pozemních komunikací a další infrastruktury, jako jsou produktovody a soustavy sítí, přehrad a jiných. Stavební právo musí umožňovat řešení bytových potřeb občanů nebo řešení absence staveb občanské a další vybavenosti území. Stavební právo by také mělo každému umožnit spolehlivě zjistit, jaký veřejný zájem či zákonná úprava v určité konkrétní situaci dané území chrání, jakým způsobem a za jakých podmínek může být území využito pro zamýšlenou výstavbu. Nepotřebujeme razítka, potřebujeme stavby.
Samotný pojem rekodifikace je spojen se zásadními změnami, nikoliv jen s úpravami stávajícího stavu. Domnívám se, že k tomu ale novela sklouzla, a diskuse nad ní je proto velmi potřebná. Rád bych, abychom zde v Poslanecké sněmovně měli dostatečný prostor s touto klíčovou legislativou prodiskutovali svědomitě a důsledně hovořili o přínosech a nákladech a předvídatelnosti, jednoduchosti, srozumitelnosti. Každá věta, kterou si v zákoně přečtete, by měla mít jednoznačný a jasný obsah tak, abychom se vyhnuli nekonečným přezkumným řízením pro formalistická či jiná nevýznamná pochybení. Nemůžeme již dopustit další bobtnání složkových předpisů, nekoordinované vršení požadavků na stavebníky bez dostatečného času na přípravu na změnu bez posouzení, zda dané opatření vyváží náklady, kterými je podmíněno. Příprava na elektromobilitu například dle sdělení investorů vyvolává vícenáklady na každé parkovací stání, tedy na každý byt vyšší než milion korun. Neměli bychom nad tím mávat rukou a měli bychom hledat řešení, která by byty lidem přiblížila, nikoliv vystřelila do naprosté nenávratné nedostupnosti. Hledejme proto rozumná užitečná systémová opatření.
Nesmíme však v žádném případě rezignovat na právní jistotu, a to jak stavebníků, tak dotčených osob. Prioritou by mělo být, aby se při tomto rozhodování vedlo co nejméně správních řízení a vznikalo co nejméně správních rozhodnutí, tedy jednoduchost a přehlednost. Cílem by mělo být přesunutí pozornosti od formalismu a vedení samostatných procesů k věcné podstatě staveb, jejich umisťování do území a s tím souvisejících dopadů na okolí.
Reforma celého systému by měla přispět kromě jiného také ke zvyšování odborné úrovně profesionality a nestrannosti rozhodování. Je třeba změnit nebo vytvořit kompetence pro uplatnění nepřímých nástrojů správy území, zejména nástrojů ekonomických a fiskálních. Česká republika tyto nástroje dostatečně nevyužívá. Chceme snížit počet druhů řízení, počet samostatně vedených správních řízení, počet přezkumů a omezit byrokratickou zátěž. Současně nemohou být z hlediska věcného upřednostněny pouze zájmy z environmentálních oblastí před oblastí ochrany životního prostředí, pardon, před zájmy, tím, že teprve výsledek samostatného posouzení zájmů z oblasti ochrany životního prostředí bude vstupenkou pro posuzování dalších veřejných zájmů a samozřejmě také přínosu záměru jako celku.
Naším cílem má být zamezení zneužívání a nadužívání práva průtahů, opakování týchž námitek v různých procesech, správnímu i soudnímu ping-pongu a obstrukcím. V tomto smyslu si dovoluji odkázat na závěry RIA, která identifikovala předložený text jako nejhorší možnou z posuzovaných variant, a proto považuji za nesmírně důležité diskusi skutečně vést a odpracovat na půdě Parlamentu.
Vzhledem k rozsahu problematiky se domnívám, že bychom skutečně měli poskytnout výborům dostatečnou dobu pro projednávání návrhu, a to nejméně v délce, kterou zde zmínila paní místopředsedkyně Klára Dostálová. Rád bych také, aby se zákonem důsledně zabývaly všechny příslušné výbory kromě gesčního, včetně hospodářského, ústavně-právního a výboru pro životní prostředí.
Osobně jsem připraven podpořit pozměňovací návrhy, které k řešení identifikovaných problémů novely a odstranění překážek ve výstavbě povedou. Děkuji všem, kteří ještě neusnuli a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji panu zpravodaji. Dalším s přednostním právem přihlášeným je pan ministr Kupka. Máte slovo.
Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zkusím jenom v bodech stručně zareagovat jak na vystoupení paní místopředsedkyně Kláry Dostálové, tak ctihodného pana kolegy. Vnímám jako důležitý pozitivní signál, důležitou pozitivní zprávu, že na straně opozice je vůle spolupracovat na společném konsenzuálním komplexním pozměňovacím návrhu. Tak, jak tady zaznívala předchozí vystoupení, je zřejmé, že cíl je společný, zajistit prostě jednodušší stavební řízení.
Troufnu si přesto připomenout několik bodů. Kdybychom teď, v té aktuální situaci, měli vytvořit novou strukturu stavebních úřadů, vytvořit tak zásadní vstup vůbec do struktury veřejné správy, tak kromě toho, že by to znamenalo dramatické náklady navíc, znovu zdůrazňuji, znamenalo by to také ohrožení stability výkonu rozhodovací správní činnosti. To byl jeden z podstatných důvodů, proč jsme se rozhodli přistoupit k té nezbytné změně. Troufnu si navíc tvrdit, a tady to znovu zdůrazňuju, že změna, jak s ní přicházíme, mnohem víc odpovídá požadavkům samospráv v dobrém slova smyslu, protože bez nich se aktuální změna prostě reálně udělat nedá. Bez toho, aniž bychom v tomto směru dokázali postupovat v souladu a s pochopením jednotlivých úřadů, to prostě nemůže dopadnout dobře. A to ohrožení by spočívalo také v tom, že bychom nemuseli mít pro důležité správní úkony vůbec úředníky, kteří by ta rozhodnutí připravovali.
Chci zároveň zdůraznit, že stěžejní směr ke sjednocení toho procesu sdílíme velmi a budeme se snažit i o to, troufnu si tvrdit, společně v rámci komplexního pozměňovacího návrhu dospět k principu, pokud je možné na jedné úrovni koordinovat, tak je to prostě povinnost těch úřadů, a to ideálně tak, aby se tam podařilo v rámci současného prakticky zavedeného postupu koordinovaného stanoviska vložit jako podmnožinu i příslušné JES, tedy jednotné environmentální stanovisko. To pokládám za velmi důležité.
Chci zdůraznit to, co tu zaznívalo, ve kterých všech bodech je shoda. Je shoda v digitalizaci nesporná, je shoda v řadě principů, jako je zákaz ping-pongu, jako je fikce souhlasného stanoviska, tlak na dodržování lhůt. ***
