(9.10 hodin)
(pokračuje Martin Kolovratník)
Na výbor poslanci navrhli jednotlivě deset individuálních pozměňovacích návrhů. Nakonec čtyři byly staženy a ty, na kterých byla většinová shoda výboru i předkladatele, tedy Ministerstva kultury, byly přijaty. Jak už jsem řekl, jsou v tuto chvíli těmi takzvanými výborovými před druhým čtením a jsou přijaty v usnesení číslo 263/2.
V tuto chvíli, teď na začátku projednávání tohoto bodu v rámci druhého čtení, konstatuji, že v systému jsou od poslanců individuálně pro druhé čtení navrženy další čtyři jednotlivé pozměňovací návrhy, které - jako zpravodaj předpokládám - si jednotliví autoři obhájí a oddiskutují za malou chvíli sami. Děkuji za pozornost v úvodním slově.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Než otevřu obecnou rozpravu, ještě jedna omluva. Petr Vrána se omlouvá z celého jednacího dne z pracovních důvodů.
Ještě jedno oznámení. Pan poslanec Michal Kučera bude hlasovat s náhradní kartou číslo 33.
Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili s přednostním právem pan předseda Okamura a pan předseda Radim Fiala. Pana předsedu Okamuru nevidím, takže požádám o vystoupení pana předsedu Fialu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych přednesl stanovisko k tomuto návrhu zákona za hnutí SPD.
Raketově rostoucí inflace se už meziročně dotýká skoro 20 %. Ceny základních životních potřeb rostou ještě mnohem rychlejším tempem v intervalu mezi 50 a 100 % meziročně, zejména pokud jde o ceny energií, potravin a pohonných hmot. Razantně se zvyšují náklady na bydlení. Hypoteční úvěry na koupi nemovitostí jsou dostupné už pouze pro osoby s příjmy nad 80 000 korun měsíčně. Roste počet exekucí včetně exekucí seniorů. Čím dál více pracujících lidí se propadá pod hranici chudoby. V lékárnách naprosto chybí základní léky, zejména léky pro děti. Statisíce občanů nemají svého zubního lékaře.
Teď jsem čekal, že mě paní předsedající okřikne, že se mám držet tématu, ale já se držím tématu, protože je evidentní, že situace je týden od týdne horší, a my začínáme projednávat v Poslanecké sněmovně místo těchto základních věcí a tohoto servisu našim občanům České republiky zákon o České televizi.
Co dělá vlastně v této situaci vláda? Novináři se nás ptají, proč tady načítáme nějakou dobu svoje návrhy na zákony, které by snížily ceny zemědělských komodit, potravin, pohonných hmot, bydlení a dalších věcí. No, protože máme pocit, že to je problém, a že nám lidé píší, že to je problém a že s tím máme něco dělat. Ale tady ve Sněmovně vládním receptem na všechny tyto věci a vládní prioritou, kterou se zde ve Sněmovně pětikoaliční vláda snaží předřazovat a co nejrychleji protlačit legislativním procesem, je novela zákona o České televizi a Českém rozhlase.
Tato novela zákona mění pravidla hry pro volbu rad dohlížejících na činnost těchto médií veřejné služby. Ptáte se určitě proč - proč je tak důležité změnit zákon o České televizi a Českém rozhlase zrovna v době, kdy nás trápí to, co jsem tady vyjmenoval, a lidé se stěžují, že je pro ně život v České republice čím dál horší a horší. Jestli něco vypovídá o prioritách a charakteru této vlády, pak je to právě tato nulová empatie k problémům občanů a absolutní snaha o ovládnutí veřejného prostoru od státní správy po média veřejné služby. Protože vládu příliš nezajímají občané, znehodnocování jejich úspor, nedostupnost bydlení, ekonomické problémy země, rostoucí zadlužení státu a podobné detaily, přichází se superdůležitým a superurgentním - samozřejmě to všechno v uvozovkách - návrhem na totální překopání pravidel volby do mediálních rad. Ano, pro vládu a vládní koalici je to skutečně naléhavá priorita. Markantněji klesá důvěra ve veřejnosti, minimálně dvě, ale spíše tři vládní strany by se v případě dalších voleb do Sněmovny už totiž vůbec nedostaly a prognóza vývoje pro ně není dobrá, naopak. Co jim tedy zbývá než se pokusit urychleně doovládnout veřejnoprávní média, jejichž důvěra ve veřejnosti mimochodem též strmě klesá, nemluvě o vážných problémech v redakci zpravodajství a publicistiky, kde na sebe vedoucí redaktoři vzájemně podávají stížnosti a nešetří závažnými obviněními. Skutečnost, že pětikoalice ovládá zpravodajství a publicistiku veřejnoprávních médií, je její poslední zbraň v politickém boji a poslední teoretickou nadějí, že v příštích sněmovních volbách nezažije zasloužený výprask. Proto se snaží si tuto výhodu pojistit a prodloužit o další léta i za cenu toho, že na sílu změní pravidla hry v jejím průběhu a ocitne se už poněkolikáté za svoji krátkou, ale pro naši zemi nesmírně škodlivou historii za hranou ústavy.
V této souvislosti si musíme připomenout nedávný exces, veřejnou volbu části Rady České televize zde ve Sněmovně. Špičky vládních stran tímto způsobem bezprecedentně zatlačily na vlastní poslance, aby zvolili předem vybrané loajální vládní radní. Pošlapali přitom jeden ze základních pilířů svobodných a demokratických režimů, svobodu volby, která je plně zajištěna pouze tehdy, probíhá-li tajným způsobem, kdy každý volitel - a je lhostejné, zda je to občan, nebo poslanec - hlasuje tajně dle svého svědomí bez jakéhokoliv vnějšího nátlaku, prostě sám a za plentou.
Mimochodem, totéž ve velkém plánuje vládní pětikoalice i pro volby do Sněmovny a pro volby prezidenta republiky tím, že chce protlačit novelu volební legislativy, která by do českého právního řádu zavedla takzvané korespondenční hlasování, které tajnost a svobodu volby znemožňuje, a navíc dává obrovský prostor pro nejrůznější volební podvody a manipulace a znevěrohodňuje volby jako takové a důvěru občanů v jejich výsledky.
Ale vraťme se ještě k volbě, která proběhla tady ve Sněmovně. Možná že kdyby byli zvoleni radní tajnou volbou a všichni vládní poslanci hodili v této tajné volbě hlas těm pravým, správným radním, tak by tato novela na stole ani nebyla. Ale tím, že ani vlastní poslanci pětikoalice nechtěli volit tyto radní a nebyli by zvoleni, muselo dojít k té volbě aklamací, to znamená, že se tady zvedaly ruce. Pětikoalice tak pochopila, že ve Sněmovně během tohoto volebního období v následujících čtyřech letech nemá šanci zvolit další loajální radní do rad České televize a Českého rozhlasu. Proto tady projednáváme v legislativním procesu tuto volbu nových rad do České televize a Českého rozhlasu.
Co se tam tedy změní, co jsou ty hlavní věci, které se změní? Nejdůležitější je, že část radních České televize a Českého rozhlasu bude volit Senát. Ano, už nebude tady žádná taková tajná volba, nebude nic, protože v Senátu pětikoalice zatím nemá opozici a v Senátu je jakákoliv volba senátorů jistá, takže veškerá ta v uvozovkách šlamastyka, kterou tady pětikoalice prošla při volbě radních, se už nebude konat. To za prvé.
Za druhé, touto novelou se zvyšuje počet radních pětikoalice z patnácti na osmnáct. To znamená, že si okamžitě po schválení tohoto návrhu zákona zvolí svou většinu v Radě České televize a Českého rozhlasu. Oni tedy nechtějí ani čekat, až některým radním skončí mandát a až odejdou a budou se volit noví, ale okamžitě raději zvednou z patnácti na osmnáct, aby měli jistotu, že v této radě mají většinu. To znamená, to je druhá věc, která je součástí této novely. ***
