(11.00 hodin)
(pokračuje Jan Lacina)

Dovolím si vám připomenout, že ty ambice, aby se rozdělil Parlament nebo Poslanecká sněmovna, abych byl přesný, s nějakou jinou institucí, nebo aby se to přeneslo obecně úplně někam jinam, tyto ambice tady byly už od poloviny devadesátých let, ale protože těch metod bylo vždycky více, tak se od devadesátých let tahleta věc nikdy nezměnila. Vždycky se o ní jenom hodně hovořilo plamenně, konaly se desítky seminářů, nakonec vždycky ta ambice zhavarovala.

Dovolím si připomenout svým kolegům z klubu ANO, že i oni, někteří z nich byli podepsáni pod pokusem změnit tento systém ve volebním období 2013 až 2017. Doufám, že si dobře pamatuji, že pod tím byl tehdy podepsán, pod tím návrhem, tehdejší poslanec pan Martin Komárek, ale také současná členka Poslanecké sněmovny paní poslankyně Válková, kteří přišli tehdy s tím takzvaným bavorským modelem, to znamená, že členy mediálních rad dodávají vyjmenované instituce. I tento pokus zhavaroval, protože nebyla shoda na tom, které by ty vyjmenované instituce měly být.

Dovolím si připomenout, že se svou představou přišel také Senát v období pro nás, pro tuto Sněmovnu, předešlém. To je něco, čemu pracovně říkáme Smoljakova novela. Ona není úplně Smoljakova, ale David Smoljak byl ten, který s ní předstupoval nejčastěji před veřejnost a kde skutečně byla ambice, aby se Poslanecká sněmovna a Senát dělili o tu volbu v poměru 1 : 1. Toto je skutečně autonomní novela Ministerstva kultury, která podle mého názoru řeší všechny ty podstatné věci. Myslím, že až ji přijmeme, tak ten efekt oceníme ve vzdálené budoucnosti, protože samozřejmě příští Poslanecká sněmovna určitě bude vypadat nějak jinak, složení Senátu bude také jiné. Ale to, že se dělí to rozhodování, respektive ta volba, mezi více než jednu instituci a že si obrazně řečeno kapři v Poslanecké sněmovně vypouští svůj rybník, to je něco, co je relativně velmi unikátní, a proto já této předloze velmi fandím.

Dívám se ještě do poznámek, jestli mám něco podstatného, co bych tady rád zmínil - ano, ještě poslední věc. Zároveň bych chtěl avizovat, respektive podtrhnout to, co už možná avizoval ve své předešlé řeči pan ministr kultury Baxa. Druhou naprosto nezbytnou podmínkou nezávislosti médií veřejné služby je jejich trvale udržitelné financování. Proto jsem velmi rád, že se na tom už začalo pracovat v malém pracovním týmu, který pan ministr svolal, a že i to je v procesu, neboť samozřejmě samotný způsob volby radních je jen určitou částí nebo segmentem toho, o co bychom rádi usilovali, a to jsou silná, nezávislá, sebevědomá média veřejné služby, která doplní silný institucionální rámec, který v České republice máme. A proto zde také máme dramaticky vyšší míru parlamentní demokracie než například obyvatelé v Polsku a v Maďarsku. Omlouvám se, že jsem to řekl takto jaksi z vyššího pohledu, ale cítil jsem potřebu tento průchod posledními třiceti lety naší společnosti učinit. Díky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Jedna faktická poznámka, alespoň zatím jedna. Pan poslanec Juchelka.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Já navážu na poslední větu mého ctěného kolegy, pana poslance Laciny, skrze vás. Tak to, prosím, v tuto chvíli neměňme. Pokud máme větší míru demokracie než v Polsku a v Maďarsku podle vašich slov, tak to prosím neměňme, nedělejme to a nejděme jejich cestou, kde také skrze Poslaneckou sněmovnu, Parlament, respektive Sejm, se snažili skrze zákon veřejnoprávní média veřejné služby nebo média veřejné služby nějakým způsobem sešněrovat. Ale nechme to takhle, pokud to takhle vy máte a cítíte, tak to určitě prostě pojďme třeba posunout a dejme to až jako součást té velké novely. A opravdu do toho takhle nesahejme, když sám říkáte, že máme vyšší poměr demokracie než v Polsku a v Maďarsku, poněvadž já se to domnívám taktéž, a nechci jít právě cestou tady těchto dvou států. Byl jsem tam v Polsku právě v polské televizi, v polském rozhlase, byl jsem se tam podívat, mluvil jsem s jednotlivými aktéry v minulém volebním období, a bohužel ten váš vládní návrh půjde úplně stejnou cestou, jako to šlo tam, bohužel.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou chce reagovat pan poslanec Lacina.

 

Poslanec Jan Lacina: Budu velmi stručný a oslovím vás také prostřednictvím pana předsedajícího. Pro mě je skutečně zarážející, jak se ten jeden a samý proces dá interpretovat úplně opačně. My říkáme, že jdeme cestou k posílení, říkáte, že jdeme cestou k oslabení. To je pro mě skutečně zajímavé a do jisté míry vlastně nepochopitelné, ale můžeme pokračovat v této interpretační válce do naprostého vyčerpání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Žádná další faktická není, tak bych poprosil paní poslankyni Maříkovou v rámci jejího příspěvku k obecné rozpravě. Děkuji.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, v době, kdy díky vládě pětikoalice pod vedením Petra Fialy občané řeší existenční problémy, mnozí z nich přemýšlí, jestli zaplatí předražené energie nebo potraviny. Teď jsem na Primě CNN News četla: "O příspěvek na těžce nemocnou dceru Lauru jsme přišli, můžeme buď topit, nebo jíst, zoufá si rodina." Tato vláda, než aby řešila existenční problémy českých občanů a českých firem, řeší novelu zákona k ovládání veřejného mínění a okleštění svobody slova a projevu. Dává tím krásně občanům najevo své mocenské choutky a co ji skutečně zajímá, že její má víc, než aby se zajímala o občany, tak se snaží mít pod totální kontrolou Českou televizi a Český rozhlas. Zde vidíme, co je prioritou této vlády.

Samotná existence České televize a Českého rozhlasu je určitě společensky zásadní a potřebná. Slouží k plnění kulturních, společenských a sociálních potřeb společnosti, ovšem jen za předpokladu, že zpravodajství bude vyvážené. Styl zpravodajství bývá už dnes často neobjektivní. Stačí, když jsme se podívali, jak probíhala předvolební debata prezidentských kandidátů. To, co si dovolily komerční televize, to je jedna věc, ale to, že si dovolila kandidáty na favority a outsidery rozdělit veřejnoprávní televize, to je myslím už vrchol všeho. I přesto někteří z vás to pořád obhajují a hájí. Cílem veřejnoprávní televize má být poskytování objektivních informací, aspoň standardního chování redaktorů, moderátorů a dalších zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu, jejich nestranného a vyváženého přístupu ve všech možných otázkách řešení v kontextu lidského života. V případě změny zákona si vládní koalice do Rady České televize a Rady Českého rozhlasu bude moci dosadit kompletně sobě nakloněné kandidáty. V kuloárech se už prý začíná mluvit i o nově (novém?) generálním řediteli České televize. Požadavek na to, aby sdružení, která mohou předkládat kandidáty, existovala více jak deset let, je absolutně nesmyslný. Změnou má být i to, že jednu třetinu radních do České televize, kteří se zvýší z patnácti na osmnáct, by příště volili senátoři. Přitom to doposud byla doména Poslanecké sněmovny. Nebude to vůbec demokratičtější, Senát se dlouhodobě neukazuje jako pojistka demokracie. Kdyby Senát neexistoval, vlastně by se vůbec nic nestalo. Vždyť kolika hlasy je mnohokrát senátor zvolen? Mandát prezidenta je asi 2,5 milionu občanů, mandát poslance je v průměru 50 000 občanů, ale senátora může teoreticky zvolit i několik set občanů. Počet členů rozhlasové Rady zůstane zachován na devět, ti budou voleni v poměru šest Sněmovna a tři Senát.

Bude-li tento zákon přijat, tak to bude ohrožení nezávislosti médií veřejné služby. V radách mají být zastoupeny různé názorové proudy, nikoliv jen jeden, vládou doporučený. Pokud budou do rady zvoleni lidé jednoho povoleného názoru, pak nemůžeme hovořit v žádném případě o vyváženosti. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP