Čímž se dostávám k poslední části European Health Data Space, tedy o tom jakémsi sdílení dat. My v České republice data sdílíme. My je sdílíme dokonce možná jedni z nejvíc v Evropě, když to přeženu, a to v případě obrazové dokumentace. To, co je v České republice a na Slovensku, protože to je společný projekt těchto dvou zemí, a není nikde jinde na světě, je, že mohu okamžitě z jakékoliv nemocnice, z jakéhokoliv zdravotnického zařízení do jakéhokoliv zdravotnického zařízení v České republice nebo na Slovensku bez ohledu na to, jestli je státní, městské, krajské, soukromé, prakticky on-line, ihned odeslat obrazovou dokumentaci. Mohu takhle získat dokumentaci jakéhokoliv pacienta, pokud s tím pacient souhlasí, z nemocnice v Košicích a dostat ji okamžitě v nemocnici v IKEMu, což strašně zjednodušuje péči o akutní pacienty. Ten projekt funguje už patnáct let. Já jsem se kdysi na tomto projektu, tehdy jako akademik, podílel za Masarykovu univerzitu, jsem jeden z koordinátorů, a nebyl to politický projekt. To propojení je dáno dvěma systémy. Jeden je akademický systém, druhý systém je zdravotnický. Oba dva ty systémy jsou extrémně levné, takže se do nich mohou zapojit i praktičtí lékaři, v podstatě kdokoliv. A my jsme tímto způsobem vytvořili kdysi v České republice, pro vaši představu, velmi širokou pětiproudovou dálnici ve dvou směrech, kdy zatím využíváme jeden pruh, a to ještě málo. Mohli bychom ty čtyři další volné pruhy využívat k tomu, abychom stejným způsobem posílali i ostatní zdravotnickou dokumentaci, pokud se nám podaří - a zase já se omlouvám, že vás zdržuji odborným vysvětlováním, ale velmi si vážím toho, že jste tady v takovém počtu a jste ochotni to poslouchat - pokud by se nám podařilo standardizovat zdravotnickou dokumentaci, tedy pokud by například formát HL7 nebo DASTA byly českými standardy, tak jak je všude ve světě, a kde v celé Evropě tyto standardy mají v zákoně nebo ve vyhlášce, ale my je nemáme vůbec nikde. Proto první věc, co jsem udělal, že jsem to nařídil metodickým pokynem, a chtěl bych, abychom toto vydali alespoň vyhláškou, lépe zákonem, což je ale velmi komplikované, protože musíme první mít přesně zmapovanou situaci ve zdravotnických zařízeních.

A jak to souvisí s European Health Data Space. Z obecné roviny European Health Data Space, tedy možnost, že když se český občan odstěhuje na měsíc, na dva, na půl roku do Portugalska, za ním přijde jeho zdravotnická dokumentace a tam v léčbě v nějakém souhrnu budou moct pokračovat, nebo naopak, když nějaký cizinec z Evropské unie přijde sem, tak jakýkoliv, prostřednictvím vaším, lékař, jako je gynekolog pan doktor Janulík nebo vy, bude moct mít jeho dokumentaci, vypadá jako dobrý nápad. Stejně tak je užitečný nápad, aby vědecké instituce mohly s těmi daty spolupracovat, protože u vzácných onemocnění, kdy ten absolutní počet nemocných v Evropě řádově je v desítkách tisíc, není možné postavit klinickou studii jinak než na celoevropské úrovni a jinak není možné nastavit optimální léčebné protokoly pro tato vzácná onemocnění. Samozřejmě tady vidí průmysl farmaceutický a zdravotnický průmysl určitý prostor pro využití, velmi zajímavý prostor pro využití. Z praktického hlediska - co to pro nás znamená. Je to výborný nápad, který Česká republika podpořila, a v rámci předsednictví jsme dva body posunuli dál. Ale já měl jedno velké "ale" s takto silně vztyčeným prstem (Gestikuluje.): nesmíme dopustit, aby to znamenalo finanční náklady pro jednotlivé země, protože abychom mohli data sdílet, musíme je zanonymizovat, a zanonymizování dat není ve většině případů automatický proces. Tedy můj požadavek jako předsednické země byl: bavme se o té vědecké, medicínské stránce, která pomáhá vědcům a pacientům, ale paralelně s tím musí probíhat velmi tvrdá debata o ekonomice, protože není možné, abychom vymysleli něco, co pak bude stát jednotlivé státy třeba stovky milionů, ne-li miliard.

A teď se dostanu k těm 14 miliardám. Ano, vaším prostřednictvím, pane poslanče, to je opakovaná námitka, nicméně aby se peníze od pojišťoven dostaly ke zdravotnickým zařízením, musí to umožnit úhradová vyhláška, a já, byť Ministerstvo financí mělo trošku jiný názor, byť zdravotní pojišťovny měly zásadně jiný názor - protože pokud si vzpomenete, v dohodovacích řízeních se dohodly na 4 % navýšení - jsem si udělal podrobnou analýzu zdravotních pojišťoven a navýšil jsem v úhradové vyhlášce na dvojnásobek, na 8 %. A to navýšení jde právě na provádění těchto výkonů u screeningů s tím, že s vaší pomocí a vaší zásluhou - protože to byl poslanecký návrh, a za to velmi děkuji - se podařilo zásadně navýšit fondy prevence, které opět mohou být využity cíleně na preventivní programy. Ano, byly tady obavy, že to bude mít fatální dopad na pojišťovny. Ty obavy měla opozice, koalice, odborníci přes financování. Výsledek ale je, že financování pojišťoven ke konci loňského roku dopadlo stejně, ne-li lépe než ke konci předchozího roku. A ano, mea culpa, já to přiznávám, měl jsem být ještě tvrdší a mohl jsem jít na 9 %. Já jsem byl opatrný a chtěl jsem, aby pojišťovny fungovaly dobře, a slibuji, že v příštím roce tvrdý budu.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec Farhan, ale mezitím mi blikla faktická poznámka pana poslance Vladimíra Zlínského. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, já se vrátím k tomu evropskému prostoru pro zdravotní data, protože jsem to zpravodajoval ve výboru pro evropské záležitosti, a tak jsem se snažil to pozorně číst. Samozřejmě, Evropská unie se bude podílet nemalou měrou na financování, ale dá se předpokládat, že celý ten systém bude velmi finančně náročný, a je tam řečena jasná věc, že hlavní tíhu toho financování ponesou výrobci softwaru, případně hardwaru, pokud ty přístroje - a to mají být všechny přístroje zdravotnické připojeny do tohoto systému - tak nedělám si iluze, na koho pak přenesou tito výrobci náklady. A vycházejí mně pouze zdravotnická zařízení.

A ještě jeden dotaz bych na vás měl, prostřednictvím paní předsedající. Já bych se chtěl zeptat, jestli podporujete myšlenku, že pacienti budou mít možnost odmítnout sdílení v sekundárním prostoru zdravotních dat, to znamená, jestli budou moct říct to, co v primárním prostoru, že si nepřejí, aby jejich data byla sdílena ve prospěch nějakého lékaře, tak aby si řekli: My si nepřejeme, aby šly do toho sekundárního prostoru, to je ten prostor, který je pro regulátory a pro biotechnologické a farmakologické firmy a výzkumníky. Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr má zájem reagovat s přednostním právem a poté je přihlášen pan poslanec Farhan.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Velmi stručně. Přístroje jako takové nejsou problém, protože přístroje komunikují s nemocničními informačními systémy pomocí DICOM formátu. DICOM 3.1 je jedna forma, dneska už je to vyšší verze v DICOMu. Umožňuje automatickou anonymizaci. Když to řeknu zjednodušeně, prostým kliknutím na tlačítko jakéhokoliv CT, RTG, MR přístroje mohu zanonymizovat data pacienta prakticky ihned a také se to děje. Ten problém nejsou připojené přístroje, ten problém jsou data generovaná textově, to je problém, protože nemocniční informační systémy, ať už mají jakýkoliv text, mají v České republice specifické, a to je nadlouho a nechci zdržovat, specifické formáty a s tím musíme něco udělat. V našem návrhu, který jsme posunuli do švédského předsednictví, a bezesporu vás s ním podrobněji seznámím v tomto prvním půlroce, jakmile proběhne první jednání ministrů, jsme právě zdůraznili nutnost toho, že ekonomické náklady musí jít buď na úkor těch firem, které ta data anonymizovaná chtějí, anebo případně na úkor vědeckých institucí, které by to měly hradit z grantů, které na to konto budou získávat. V případě pacientů, kdy anonymizovaná data mají sloužit k péči pacientů, tak to samozřejmě musí jít k tíži zdravotních pojišťoven. To je vcelku logické, ale toto, myslím si, že je nejmenší balík dat. Koneckonců, v České republice zásluhou mých předchůdců existuje několik příhraničních projektů, které je už toto realizují. Já bych si dovolil zmínit kraj Vysočina a Rakousko, kde se ten projekt pilotoval a pilotoval se úspěšně. To je k té první části otázky. ***