A dále bych se chtěl pana ministra vaším prostřednictvím zeptat, jak se pan ministr staví k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Evropské unie ohledně evropského prostoru pro zdravotní data, protože tam se tato problematika nějakým způsobem do hloubky řeší. A právě problematika citlivých dat zdravotnických, kdy pacient vlastně nebude mít možnost rozhodnout o tom, že jeho data, byť byla depersonifikovaná nebo pseudopersonifikovaná, půjdou do digitálního prostoru, tak vyvstává v tomto spousta otázek, jakým způsobem to do budoucna řeší. Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. A než dám ještě slovo panu ministrovi, mám zde další faktickou, a to je - pane poslanče Janulíku, vy jste až po panu poslanci Farhanovi, takže prosím o strpení. Pan poslanec Farhan - faktickou rušíte, ano, takže pan poslanec Janulík má nyní možnost vystoupit k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, dobrý den všem. No, nebudu to prolongovat. Podívejte se, tady pan ministr říkal, že se tím nikdo nikdy nezabýval. On v podstatě třeba do toho covidu - samozřejmě mluvím z pohledu terénního doktora, který je v ambulanci - v podstatě nebyl důvod.

My přece jako doktoři dobře víme, že sledovat čekací doby v České republice, to by občas - folklorně se to problesklo někde v médiích, ale když to člověk porovnal se zahraničím, tak to bylo naprosto neporovnatelné. My jsme přece dobře věděli, že ve vyspělých státech kolem nás se čeká na endoprotézu dva roky, a ono to má svoje důvody. A tady prostě sem tam nějaký redaktor napíše něco, nějaký výkřik, jak se čeká. Ono se čeká i třeba z toho důvodu, že by ten pacient mohl zhubnout, ztratit nějakou váhu, a tak dál a tak dál a tak dál. Takže nebyl důvod to v podstatě sledovat. Ale my jsme si na to všichni zvykli, celá společnost, všichni pacienti, doktoři, všichni jsme si na to zvykli, a najednou se to prodlužuje. No proč? Protože za covidu z mého oboru se neoperovalo. Teď jsme sem ještě pustili x (nesrozumitelné), takže přijdou ty pojištěnky, nebudu konkrétní, úplně z jiných států a chtěly by být operované. Já říkám, no moment, my jsme neoperovali naše lidi, a teď je tady najednou mám i já, nějaký v uvozovkách waiting list. A nejsme nafukovací, čili to má všechno jakousi z logických důvodů kapacitu. Člověk může odoperovat, nebo na jednom sále se dá jenom - neděláme čtyřiadvacet hodin denně a tak dál, nebo den má jenom dvacet čtyři hodin v uvozovkách a měsíc má 720 hodin, takže to je ta přirozená limitace.

Ale co mně vadí, je opravdu to, že třeba když tady padla řeč o těch 14 miliardách, kdyby ty prachy ty pojišťovny měly, co by s nimi ty pojišťovny udělaly? No, musely by je rozeslat, rozeslaly by je zdravotnickým zařízením, mohly by je dát třeba do platů a přijmout o něco víc lidí, víc zdravotníků, takže ta kapacita by se trošičku spravila. Ale jsou, ale ne třeba u nás, ale v jiných státech. (Čas.) Děkuju. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Teď to byla celá série dotazů, tak já se pokusím velmi - pokud to půjde - stručně odpovědět.

Pořád, vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, pořád se pokusím být v té racionální, a pokud to jenom trošičku půjde, medicínské rovině, protože byť tedy jsem tady jako ministr, tak pořád jsem profesor radiologie a lékař.

Technicky určitě jsem neřekl, vaším prostřednictvím, pane poslanče, že teď nevím ten termín, jaký jste použil, ale nebyl zájem nebo jak to... předchozích ministerstev. Ono to takhle není, on nebyl důvod. A tady, vaším prostřednictvím, naprosto souhlasím s panem poslancem Janulíkem, vlastně nebyl důvod, proč ta data takto sledovat. Ale byla výjimka, pan ministr Heger, pokud si vzpomenete, zavedl jakýsi parametr sledování objednávacích dob na vyšetření zobrazovacími metodami, a ten parametr se časem ukázal jako naprosto nesmyslný. A dneska si možná v rámci interpelace, pokud se k ní dostaneme, pana poslance Farhana, vaším prostřednictvím, vysvětlíme, proč.

To, co tady, vaším prostřednictvím, řekl pan poslanec Janulík ohledně plánovaných výkonů, je velká pravda. Pokud si řekneme jenom jeden z těch plánovaných výkonů, a teď opravdu se nebavím politicky, ale bavím se jako lékař a bavíme se o kyčelním kloubu, o velmi známém výkonu, tak máme skupinu pacientů, kteří jsou akutní, kteří potřebují ten výkon prostě proto, že si zlomí krček kyčle a jdou na operaci akutně. Tyto termíny nemá smysl sledovat, protože akutní pacient má mít operaci akutně. Ale pak je celá suma pacientů, která má ten výkon plánovaný. Pravděpodobně řada z vás ví, kdyby tady byl některý z kolegů ortopedů, tak to vysvětlí daleko podrobněji než já, že to plánování je jednak podle skórovacího systému, který vychází z nálezu CT, z nálezu RTG, případně CT, ale RTG plus magnetické rezonance, a který posuzuje, jaký rozsah artrózy kyčelního kloubu tam je. Stejně tak to vychází ze subjektivních pocitů pacienta, tedy jakou má bolest, a i ta bolest se objektivizuje pomocí nějakých parametrů. Tedy mám dva pacienty, kteří přijdou k lékaři ortopedovi, oba dva mají artrózu kyčelního kloubu a oba dva časem dospějí k tomu, že mají mít výměnu kyčelního kloubu, jejich stav tu výměnu bude vyžadovat. A teď samozřejmě ten jeden pacient v tom skórovacím systému bude níž a ten druhý bude samozřejmě výš. Pochopitelně dřívější termín dostane pacient, který je v skórovacím systému výš, a později ho dostane ten, který je ve skórovacím systému níž. Proto je samozřejmě optimální, aby pacient, který má potíže s kyčelními klouby, který má jakékoliv bolesti, který má jakýkoliv nález, byl zařazený na něco, co se jmenuje waiting list, a na tom waiting listu může na tu operaci čekat třeba deset let, může čekat poměrně dlouhou dobu.

Velmi podobná situace je s pacienty z jiné kategorie, a to s pacienty, kteří čekají na transplantaci jater, kdy pacient, který má nějaký nález na játrech, typicky jaterní cirhózu, ve stadiu řekněme B, a je velmi pravděpodobné, že dospěje postupně k transplantaci jater, se dostává na waiting list, je sledovaný. Ale dva velmi podobní pacienti, kteří se na ten list dostanou, mohou mít zcela rozdílný termín transplantace nejenom podle dostupnosti jater, ale hlavně podle toho, jak se ten nález vyvine. A je velmi těžké pak to sledování termínů, protože vám se vlastně mísí velmi čistě medicínské kritérium, stav toho pacienta, nález na objektivních zobrazovacích metodách a subjektivní potíže toho pacienta, s tím, s jakým předstihem vlastně se nechá zařadit na waiting list. To znamená, vy můžete mít pacienta, který čeká řekněme čtyři roky na implantaci kyčelního kloubu a figuruje v tom seznamu waiting listu, a ano, má čtyři roky, kdy čeká na ten kyčelní kloub. Ale nic to nevypovídá vlastně o skutečné délce čekání, protože on čeká prostě proto, že jeho stav dospěl třeba až za tři, za čtyři roky do toho stadia, což ortoped na základě těchto objektivních kritérií posoudí. To znamená, tady bych se chtěl zastat všech mých předchůdců, ať už byli z jakékoliv politické strany, že ono není úplně jednoduché ty parametry nastavit.

A vaším prostřednictvím, pane poslanče, co se tedy změnilo v systému v době covidu. A tím odpovídám, vaším prostřednictvím, i panu poslanci Janulíkovi. Změnilo se to, že jsme si zvykli na denní hlášení profesora Duška, která jsou extrémně podrobná. A teď bychom chtěli podobné podrobné informace o dalších nemocech, například o virových onemocněních. Jenže legislativa, jak v době covidu byla přijímána, byla přijímána poměrně hekticky. Zas to není ničí chyba, protože musela rychle reagovat na nějakou akutní situaci, a není opřena o velký zákon. Vzpomeňte si na naše debaty o krizovém zákonu s tehdejším ministrem vnitra, že je potřeba řešit krizovým zákonem, nakonec z toho byl pandemický. Výsledkem je, že musíme přijmout zákon o registrech, o zdravotních registrech. To je podmínka Úřadu pro ochranu osobních údajů. S tím vlastně diskutuji už téměř půl roku. Na základě toho si musíme říct odborně, politicky, co vlastně chceme sledovat, protože každý ten sledovaný údaj znamená zatížení samozřejmě zdravotnického zařízení, co se hlášení týče, na co to chceme sledovat a jestli to můžeme vyhodnotit. ***