Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Měla bych dotaz na pana ministra, protože nevím, jestli jsem mu dobře rozuměla, a stenozáznam ještě není zveřejněn. Vy jste, pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, řekl, že chcete, aby ty otázky pro cizince, kteří budou skládat zkoušky, byly zveřejněny. Já si nemyslím, že pak to bude adekvátně odpovídat tomu, jaké jsou jejich znalosti, pokud otázky budou vědět dopředu. Takže prosím, jestli to můžete upřesnit. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. A poslední faktická, k té se přihlásil pan poslanec Zlínský a teď ještě naskočila paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, mě také nesmírně zajímá problém, proč je nedostatek lékařů a zdravotnického personálu, a vy jste to tady zmínil, že se to týká dalších vyspělých států a zemí. Já nevím, jestli jsem viděl nějakou analýzu toho problému, jestli se tím někdo zabýval, proč to tak vlastně je. Vy jste tady zmiňoval nějaké opatření finančního rázu. Samozřejmě, všechna ta opatření zněla logicky, v podstatě nemám zásadních výtek, ale obávám se, že to nebude stačit, protože pokud nebudeme mít správně vydefinováno, proč ve vyspělých zemích dochází k úbytku zdravotníků, a pokud bude tento proces eskalovat a dále progredovat, tak to velmi nepříjemně zapůsobí na veškerou stabilitu našich systémů.

A asi když kousnu do toho kyselého jablka, tak bych tam zmínil to, že třeba klesá prestiž zdravotnických pracovníků, že na zdravotnické pracovníky je kladen ohromný informační nápor, protože musí zpracovat ohromné množství informací, musí pracovat mnoho hodin, navíc ještě ke všemu v noci, tak jestli nad tím vším se nezamyslet, proč se to děje, a nedívat se trošku víc dopředu a řešit tento problém. Ono se to samozřejmě týká i vzdělávání. Je to další kousnutí do kyselého jablka, jestli vzdělávání zdravotníků a lékařů a vůbec spektrum lidí, kteří se podílejí na té ve zdravotnictví, jestli odpovídá současnému vědecko-technickému pokroku a vývoji ve společnosti. Tak i toto téma bych chtěl otevřít. Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, a s poslední faktickou - zatím - vystoupí paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych také ráda zareagovala na některé věci, které tady zazněly z úst pana ministra. Jsem velmi ráda, že ocenil navýšení počtu studentů lékařských fakult, který se tedy promítne již v příštím roce, kdy budou končit. Mluvil tady ale i o nedostatku nelékařského personálu, samozřejmě ať už jsou to zdravotní sestry, fyzioterapeuti a další, kde musím říct, že velkou roli hrají kraje, které dávají náborové příspěvky jak pro zdravotní sestry a tak dále, svým způsobem suplují zčásti věci Ministerstva zdravotnictví, což mě vždy trápilo, a co mě velmi trápí v rámci Karlovarského kraje, a vy to moc dobře víte, že nemá fakultní nemocnici, a říká se, že nemá ani veřejnou vysokou školu, ale on ji má. On má Západočeskou univerzitu a má krásnou budovu v Chebu. Chtěla bych vás vyzvat, abyste se tam přijel podívat, protože je kompletně vybavená, včetně auly. A představte si, že Západočeská univerzita má Fakultu zdravotních studií, kde vypisuje... zájem studentů, zdravotní sestry, fyzioterapeuta. Já jsem si to zjistila a třeba do Plzně se hlásí 450 zájemců a můžou vzít nebo vezmou jich pouze 60. A já se ptám toho děkana, proč nejsou v Chebu? Proč neotevře ročníky v Chebu? Pokouším se o to mnoho let a pan děkan prostě bohužel nechce. O tom to je. Tak jestli byste třeba v tom nemohl být trochu více aktivní, protože myslím si, že právě tyto kraje, kde je opravdu největší nedostatek lékařů a zdravotních sester, tak na tom území už bychom měli všechno udělat pro to (Předsedající: Čas.), abychom tam ty zdravotní sestry a lékaře i ty nelékařské pracovníky měli. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní ještě s faktickou pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Pane ministře, promiňte, hned budete u pultíku, ale chtěl bych reagovat. Zmínil jste to, že když nejsou lidé, posílíme kompetence těch, kteří to doteď nesměli dělat, a tím to nahradíme. To je jeden ze způsobů, kterým také jste říkal, že to chcete udělat. Ale já si myslím, že to není dobrá cesta. Jestliže doteď to nesměli a kvalitní zdravotnictví bylo, a my to dáme na ty, kteří to doteď nesměli dělat, ale už budou moct, tak myslíte si, že tím ta kvalita zdravotnictví poroste? Nevím, já si myslím, že ne.

A další, co by chtěl říct, není tady informace. Říkal jste, na ministerstvu neměli informace, kolik je takových lékařů, makových lékařů, nebyly informace. Ale tady existuje mnoho let, a vy to asi víte, registr, který má Česká lékařská komora, a já jakožto předseda v Olomouci - 2 200 lékařů a víme, kde bydlí, kolik je jim let, jaké obory mají, jaké mají atestace, jestli mají diplom celoživotního vzdělávání, víme na ně mailové... Všechno tam je. Tam je hodně věcí, dalo by se to využít.

A potom ještě drobná poslední poznámka. Když všechno bude jednou prioritou, je-li problém se vzděláváním a všechno je prioritou, tak vlastně není nic prioritou. To se jenom celé takhle posune dál a vlastně z toho nevytáhnete priority. Priorita může být jedna, dvě, možná tři, ale nemůžu všechno nazvat prioritou a všechno to posuneme, tak vlastně to je jenom koule, která se točí jenom zase dál. Možná do kopce, možná z kopce, ale není to podle mě priorita. Ale možná se mýlím. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane ministře, prosím ještě o strpení, protože k faktické se přihlásil pan poslanec Wenzl. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, já jsem rád, co jste dneska tady zhruba před dvaceti minutami řekl, protože víceméně navážeme na to, o čem já jsem tady mluvil v měsíci červnu loňského roku, a týkalo se to podpory ze strany Ministerstva zdravotnictví k tomu, aby do nemocnic okresního typu nebo na periferiích nastupovali absolventi fakult, protože opravdu samozřejmě rozumím tomu, je to o managementu nemocnice, co můžu nabídnout absolventovi, je to o erudici a kvalitě lékařského personálu, a teď jsem opravdu rád, že z vašich úst zaznělo, jak jste zmínil některé ty nemocnice, nebudeme je jmenovat všechny, a že opravdu i ze strany přednášejících na fakultách bude to: Běžte do těch okresních nemocnic, jsou kvalitní. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní se do rozpravy přihlásil pan ministr. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Já se, paní předsedající, vám, kolegyně a kolegové, omlouvám, protože já jsem schopen fixovat maximálně poslední tři interpelace. Byť si dělám poznámky, tak vzhledem k tomu, že to bylo košaté, všecky jsem nebyl schopen si zaznamenat, a tím pádem se předem omlouvám jak poslankyním, tak poslancům, pokud na některé z těch interpelací neodpovím. Není to proto, že bych nechtěl, je to prostě proto, že si to nepamatuju.

Tak zkusím odzadu. Podpora nemocnic. Souhlasím s tím, co tady zaznělo, vaším prostřednictvím, od pana poslance, že opravdu vždycky záleží na zřizovateli a managementu, vedení, majiteli toho zdravotnického zařízení, jakou dělá nebo nedělá personální politiku, zda podporuje některé obory, nepodporuje, jaké nastaví u soukromníků mzdy, u krajských zařízení také často mzdy, platy jsou dány tabulkami, ale ty mzdy jsou důležitější, protože bereme mzdu, nebereme jenom plat. Záleží samozřejmě na zřizovatelích, jakou mají strategii, jestli si ty nemocnice ponechají, pronajmou je, zprivatizují je, a do toho zase to ministerstvo moc zasahovat nemůže. Ministerstvo může zasahovat intenzivně jenom do přímo řízených organizací, ale to v podstatě zase jenom tím způsobem, že vypíše konkurz na ředitele, ale neovlivní, jak ta nemocnice hospodaří. Může jí radit, může s ní debatovat, může na ni tlačit, ale jenom výměna ředitele může něco změnit. Je potřeba si říkat fakta. To ale víme všichni z nás a asi víme, že to tak je.

To, co ministerstvo může, tak může maximálně prosit, žádat děkany lékařských fakult, protože lékařské fakulty nepatří pod Ministerstvo zdravotnictví. Ano, v řadě zemí Evropské unie je ministr zdravotnictví ten, pod kterého patří lékařské fakulty, tak je naprosto běžný standard, že v Evropě, podobně jako to bylo za první republiky u nás, je Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí jedno ministerstvo. Tím, že u nás jsou to dvě ministerstva, je velmi těžká debata o sociálně-zdravotním pomezí. Myslím že, vaším prostřednictvím, paní předsedající, některé poslankyně tady by mohly o tom vyprávět dlouhé příběhy, nebo i poslanci, kteří seděli ve zdravotním a sociálním výboru, také o debatách, které probíhaly mezi příslušnou ministryní a ministrem za uplynulá čtyři léta v předchozí Babišově vládě. Že ty debaty byly místy až nedůstojné, to koneckonců všichni víme. Určitě to není kritika ničeho, prostě situace taková byla. ***