(12.10 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Druhá oblast samozřejmě je soukromá sféra, kde asi lze úspěšně argumentovat, že pokud vlastník nechce přicházet o majetek, může dobrovolně zavést ten systém. Je k tomu potřeba nicméně doplnit, že whistleblowing nechrání jenom zájmy majitele té firmy, jenom majetek firmy, ale chrání i různé veřejné zájmy, například bezpečnost ve farmaceutickém průmyslu, bezpečnost léků, a to jsou ty příklady, o kterých tady byla už řeč, Davida Grahama, který upozornil na výrazné negativní účinky léků, které způsobovaly smrt desítek tisíc osob, a v takových případech samozřejmě chceme, aby i soukromá sféra měla mechanismy na to, aby se takovéto případy odhalily, řešily a aby se zastavil ten negativní účinek. Takže v soukromé sféře jsou samozřejmě ještě vedle toho zaměstnanci. To můžou být různé příklady šikany na pracovišti a takovýchto dalších případů, kde může být užitečné mít tyto případy také dokumentovány.
Takže o těchto dvou oblastech působnosti zákona z hlediska přestupků a povinnosti přijímat a vyřizovat anonymní oznámení v rámci veřejného, případně soukromého sektoru se ještě povede debata. Já se na tuto debatu těším. Doufám, že budeme mít dostatečné datové podklady tak, abychom vycházeli z relevantních údajů. Na druhou stranu je potřeba říci, že právě v oblastech třeba anonymních oznámení, v situaci, kdy se to činí anonymně, přímá zkušenost třeba z těch platforem, prostřednictvím kterých dneska se ta oznámení činí, je velmi omezená. Nemáme přesné statistiky ohledně toho, jaká část těch oznámení je nebo není anonymní v situaci, kdy by se ten člověk mohl rozhodovat. Typicky platformy vybízejí svoje uživatele, aby oznámení činili anonymně tak, aby minimalizovali právě rizika, která mohou vyplývat z prozrazení identity a z následných represivních opatření vůči tomu člověku, který se snažil zachránit veřejné peníze.
Takže doufám, že návrh zákona se nám podaří projednat rychle, a protože už dneska jsme ve skluzu oproti povinnosti ten zákon implementovat, je to zákon, který je v čele žebříčku zákonů, kde dlužíme implementaci, a hrozí nám za to pokuta, takže bych chtěl poprosit, abychom k tomu byli maximálně vstřícní. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Brázdil. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo a ve své faktické dovolte mi jeden dotaz. Pane ministře, prosím vás, chápu to dobře - nemám právní vzdělání, oznamovatel, anonymní oznamovatel neboli anonymní bonzák, člověk, který anonymně může bonzovat. Tento anonymní bonzák, jeho smyslem může být i někomu ublížit a bude anonymní. Je tam něco v tom zákoně, co umožňuje nebo spíš znemožňuje takovému člověkovi, aby tak konal, aby byl za to potrestán, aby to nebylo jenom to, že se někomu znelíbíte, chcete mu ublížit a vy anonymně bonznete. On to může udělat, ale proti tomu se nedá bránit. Promiňte, nejsem právník, tak jenom jestli by to šlo nějak vysvětlit. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další do obecné rozpravy se hlásil pan předseda Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, pane ministře, paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové, povedu tady tentokrát trochu polemiku uvnitř vládní koalice a já myslím, že souvisí částečně i s věkem a zkušenostmi, jaké kdo máme se světem. My starší, kteří jsme zažili minulý režim, jsme na to udavačství a bonzáctví takoví mnohem citlivější a máme pocit, že to je věc, kterou bychom neměli za každou cenu podporovat.
Ano, přichází nám tady nějaká norma z Evropské unie, kterou pan ministr zcela správně předkládá v podstatě v minimalistické verzi a říká, pojďme to zkusit. Jestli si někdo myslí, že se tím svět vylepší, pojďme to zkusit. Já jsem přesvědčen, že se ani touto normou svět nevylepší, ale vím, že mám tento závazek vůči Evropské unii, tak ho chci splnit, ale chci ho splnit v tom minimalistickém - to, co po mně Evropská unie žádá.
Objevují se nápady, jak by se to mělo šířeji, hlouběji rozšířit, pokud možno na všechna oznámení a na každý přestupek. A teď si člověk klade otázku, jestli opravdu přestupek, za který hrozí pokuta 500 korun, má být něco, kvůli čemu máme přijímat zvláštní zákon, který má zasahovat nejenom celý veřejný sektor, ale samozřejmě i celý soukromý sektor, a vytvářet tam nějaká zvláštní pravidla ochrany takového oznamovatele, jestli náhodou jeho zaměstnavatel nejel o dvacet kilometrů na padesátce rychleji nebo pomaleji nebo něco podobného, když tam začnu zahrnovat všechny ty přestupky. A to samé se bohužel týká těch anonymních oznamovatelů. Není úplně pravda, že by některé státní úřady, které mají ty prověřovatele, nebyly zahrnuty zejména anonymními oznámeními. Je to zase velmi běžné v této společnosti, že si pořád někdo anonymně na někoho stěžuje a podezírá ho, jestli ten druhý náhodou není ten špatný. Nejčastěji to dělají ti, kteří sami se tak někdy chovali, podle starého pravidla "podle sebe soudím tebe", tak velmi často jsou právě ti udavači, a zejména ti anonymní udavači ti, kteří sami už někdy něco takového provedli.
Jenom prosím, abychom v tomto byli střídmí, abychom neměli pocit, že musíme obsáhnout celý svět v jednom návrhu zákona, abychom skutečně splnili to, co po nás žádají evropské předpisy, a abychom nepřeháněli a nepodněcovali k tomu, co nejvíc žalujte a udávejte. A oblíbené slovo, které pan poslanec Michálek v té souvislosti používá, je kauza Dozimetr. Já samozřejmě o ní nevím vůbec nic, jak vznikla, ale asi tak polovina pražských radních a náměstků se veřejně chlubila tím, jak to byli oni, kdo podali to trestní oznámení, takže předpokládám, že to nebyli žádní anonymní oznamovatelé, ale členové bývalé pražské rady, kteří si na sebe navzájem nebo na nějaké další podávali trestní oznámení. Takže kauza Dozimetr rozhodně nebyla otevřena na základě nějakých anonymních oznámení. Ta se nám jenom líbí, protože dneska tak pěkně frčí.
Jsem připraven projednat v ústavně-právním výboru, ale budu teď a budu ve druhém a třetím čtení žádat Sněmovnu: zavádíme nový institut, zaveďme ho v minimální podobě, a pokud zjistíme, že funguje a je k něčemu, tak ho můžeme rozšiřovat. Nemáme to dělat obráceně, okamžitě si brát velké kladivo. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo se další hlásí do sloučené rozpravy k bodům číslo 18 a 19. (Poslanec Vondráček se hlásí s faktickou poznámkou.) S faktickou? Ty jsou tu dvě, pan kolega Michálek jako první a poté s faktickou poznámkou vystoupí pan kolega Vondráček. Pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Já s velkou částí toho, co říkal pan předseda Benda, souhlasím. Je potřeba si uvědomit, že i naše společnost je citlivá vůči udavačství v případech, kdy jsou oznámení zneužívána k tomu, aby někdo někomu uškodil, a v reálném případě nedošlo k ohrožení veřejných zájmů. Je potřeba říct, že to mělo dvě mince. I za komunismu to mělo dvě mince. Jednak tam byli udavači, kteří se špatným zájmem udávali jiné lidi, ale současně tam byli třeba i disidenti, kteří upozorňovali, dávali veřejná oznámení k tomu, že upozorňovali na to, kde režim sám porušuje vlastní zákony. A to si myslím, že je potřeba, to je ten smysl. To jsou ti lidé, kteří si zaslouží ochranu, ti, kteří upozorňují v tomto řekněme oprávněném zájmu. ***
