(17.50 hodin)
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená hrstko přítomných, vážený pane ministře, já to nebudu extendovat o těch lécích. Vlastně bych měl stejnou otázku, jako měli všichni, co se na ty léky dneska ptali, takže si myslím, že je zbytečné to extendovat. Ale jenom poznámka k tomu. Jasně že ty důsledky nebo ten výsledek, který se teď objevil, je důsledkem dlouhotrvajícího, léta trvajícího stavu obecně v Evropě. Ale není to až tak úplně Evropa, protože já jsem nesouhlasil s vaším tvrzením, že to je tedy i v okolních státech. Nebylo tomu tak, protože já to mám vzdušnou čarou asi 1 100 metrů na rakouskou hranici a minulý týden ve čtvrtek jsem si zajel do rakouské lékárny, kterou mám nejblíž, v podstatě hned kousek za hranicemi, a zjistil jsem, že tam ten problém neřeší, vůbec. Já jsem se ptal magistry, co mají, ptal jsem se, jestli mají problém s nějakými výpadky, jak tomu vy vznosně říkáme - jako že okrajově. Čili moje otázka zní, jak je to možné? Jak to, že v Rakousku nic takového jsem nezaznamenal, a jestli by tedy nebylo dobré v tomto případě se od nich poučit? Oni zase třeba nemají elektronický recept, který my máme, my jsme je předběhli, oni jsou z toho úplně špatní. Ale tady v tomto případě si myslím, že by bylo dobré se nějak od nich poučit, protože tam zjevně ten systém nějakým způsobem funguje.
Já jsem to tady uváděl, když oni mají v reklamě jednu frázi, která tam desítky let je: "O nežádoucích účincích se pobavte se svým lékařem nebo lékárníkem" - to je prostě u každého. To je, co jsem doporučoval, abychom my převzali, a tím je to prostě na desítky let vyřešeno.
Čili otázka zní, jak to, že ve vedlejších státech se to nedělo, a jestli by nebylo dobré se od nich tedy poučit. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan ministr bude reagovat. Máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím, pan poslanec Janulík má a nemá pravdu. Já to zkusím vysvětlit, i když pět minut není dlouhá doba, ale zkusím. Tak první věc je regulátor. Jako máme Státní úřad jaderné bezpečnosti a ten vlastně reguluje cokoliv, co se týká záření - pokud je jakákoliv mimořádná událost týkající se záření, tak se všichni obrací na paní ředitelku, na paní předsedkyni toho úřadu Drábovou, ta to komentuje - stejně tak máme regulátora, co se týče léků, a to je Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ten tu roli regulátora plní, ale řekněme, že nejsou definovány jeho povinnosti tak srozumitelně, aby - a to my všichni víme ze zdravotního výboru, když ty diskuse probíhaly - aby například informace lékařům poskytoval aktivně, aby zjišťoval aktivně, jaké je množství léků v lékárnách na českém trhu. On de facto tu situaci plní tak, že zjišťuje informace od výrobců, kolik toho vyrobili a dodali, a tím to končí. Ale jestli ty léky jsou, nejsou na trhu, kde jsou... Tak jako je regulátor SÚJB, kdyby takto postupoval, tak samozřejmě může dojít k řadě problémů, a to se může stát i v případě SÚKLu. Já teď nechci hledat viníka, byť bych mohl říci svůj názor, nicméně je potřeba jasně definovat povinnosti SÚKLu. Ten úřad má daleko víc zaměstnanců než celé Ministerstvo zdravotnictví, má jich přes pět set, ministerstvo jich má pod pět set.
Druhý problém je, že ta situace opravdu byla ve všech zemích. Já jsem osobně hovořil s několika ministry - rakouským, finským, francouzským, německým - ale konzultovali jsme to i cestou jiných orgánů těchto zemí a ta situace byla ve všech zemích, jenže se šířila v těch zemích postupně. Proč? Teď to vysvětlím. Vy víte stejně dobře jako já, prostřednictvím pana předsedajícího, že jakákoliv firma nevyrábí ty léky pro všechny státy naráz, ale vždycky vyrábí jednu šarži pro jednotlivé státy. V té chvíli, kdy se objevily ty problémy, třeba pro Rakousko už byla šarže vyrobena a pro Českou republiku ještě vyrobena nebyla. Pokud došlo k výpadku API nebo došlo k nějakým problémům na trhu, nastala tato situace.
Ten druhý problém je, že plány výroby se pro jednotlivé trhy dělají podle odhadů, které jsou 12 až 18 měsíců zpátky, protože si musíme říct, že ten problém nepostihuje centrové léky, onkologické preparáty, drahé preparáty, ale postihuje volně prodejné léky, což je naprosto absurdní, protože pokud se vám na trhu - když použiju hloupý příklad, ale použiju ho - objeví nedostatek čokolády Milka, co se stane? Okamžitě všichni výrobci začnou vyrábět tu čokoládu a bude jí nadbytek. Ale tady se to nestalo, protože byť je to volně prodejný preparát, může se u nás prodávat, není problém s cenou, tu si určuje trh, tak stejně výrobci ten preparát vyrábějí zhruba rok a půl s velkým předstihem a prostě nejsou schopni výrobu nějakým způsobem dohnat.
Třetí problém, který byl, a to byl problém. My jsme v letech 2020 a 2021 objednávali strašné množství těchto léků. Ty důvody byly různé, ale prakticky když si vezmete, že antibiotika mají expirační dobu dva roky třeba, tak tady vlastně nebyly žádné zásoby, protože spotřeba byla nějaká, a my jsme těch léků objednávali malé množství z logiky věci, protože klesly respirační choroby, soustředili jsme se na covid. To znamená, ta situace teď je ve všech zemích stejná. Jsou země, které jsou na tom dramaticky hůř než my. Typickým příkladem je Německo, které má centrální nákup, centrálně nakupuje od jednoho distributora tyto léky, a tím pádem když jim ten jeden vypadl, oni je nemají. V některých případech je na tom lépe Slovensko, v řadě případů hůř, takže slovenští občané sem jezdí nakupovat. Ale pokud ta situace je řešena jenom v jedné zemi a není řešena na celoevropské úrovni - což jsme okamžitě zdvihli v rámci našeho předsednictví, jsem teď psal dopis, teď už je to čtrnáct dní, švédské ministryni a stejně tak jsem se obrátil na evropské orgány - pokud to budeme řešit jenom v jedné zemi, tak řekněme, že v České republice bude dostatek léků a na Slovensku ne. No, co se stane? Slovenští občané sem budou jezdit a ty léky si budou buď kupovat, anebo se slovenskými předpisy fasovat, protože toto v Evropě možné je, tomu de facto nic nebrání. To znamená, my musíme zajistit krátkodobě dodávky pro české občany, a to děláme, střednědobě upravit legislativu tak, abychom měli zásoby u distributorů, aby se situace v budoucnu neopakovala, dlouhodobě dostat farmaceutickou výrobu do Evropy tak, abychom byli soběstační a nedostali se zase do problémů. A Česká republika v tom musí být průkopníkem.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, na sekundu přesně. Pan poslanec Janulík má zájem ještě o doplňující otázku? (Nemám.) Už ne. Pokud už ne, tak v tom případě končím projednávání dnešního jednacího dne, protože podle jednacího řádu může být poslední interpelace podána nejpozději v 17.55 hodin a v tuhle chvíli máme už 17.57 hodin. Konstatuji, že jsme pro dnešní jednací den ukončili projednávání ústních interpelací.
Děkuji všem za pozornost i za spolupráci a připomínám, že zítra se sejdeme v 9 hodin a budeme pokračovat v této schůzi. Na shledanou.
(Jednání skončilo v 17.57 hodin.) ***
