(15.50 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Ty národní tituly nikdy ve svém objemu nemohou nahradit evropské zdroje, které tvoří významnou část investic v regionech a v územích. Proto by měly být velmi přesně zacíleny, nedívat se na to pohledem rozdělení do tří úrovní krajů - Praha, ty středně rozvinuté a pak tři kraje strádající - ale měli bychom mezi nimi naprosto přesně cílit na jednotlivé oblasti a snažit se skutečně vyrovnávat ty rozdíly. Takže ono to není o tom, že když se někde uvolňují peníze, kterých není mnoho, tak automaticky tím vzniká nárok úplně všech, protože přece neostrouhají, ale měli bychom ty zdroje mířit velmi přesně. A protože jich do budoucna, tak jak Česká republika i třeba v evropské oblasti již nebude čistým příjemcem a poměr se změní, měli bychom umět začít zapojovat řekněme další finanční nástroje, ať už jsou to instituce domácí, národní, rozvojová banka, mohou to být vlastně šablony a nástroje, které používá Evropská investiční banka, skutečně zvětšit ten objem peněz, který za podobných pravidel lze používat jako peníze investiční v rozvoji měst a obcí a zejména v rámci pomoci těm dvěma regionům.
A já jsem tady zahlídl pana hejtmana, Moravskoslezský kraj jede a já jsem za to velmi rád, ale ta situace Karlovarského kraje v rámci těch projektů, i Ústeckého kraje, je vlastně dlouhodobě tristní. A já bych i v následujícím roce, ať už je to přímá dotační politika v rámci národních titulů, či programy, které míří právě na tyto regiony z evropských titulů, tak bych skutečně chtěl, aby ty projekty spíše šly směrem k menším a středním řešitelům a rozprostřeli jsme je do území i včetně pomoci jednotlivým městům a obcím, které mají největší problém v těchto oblastech právě s přípravou projektů do momentu, kdy jsou schopny žádat o nějakou dotaci či finanční pomoc.
Já si myslím, a jenom bych to chtěl zmínit, protože to byla práce spousty lidí na Ministerstvu pro místní rozvoj, nám se podařilo dosáhnout v průběhu našeho předsednictví průlomu při projednávání změn pravidel pro evropské dotace. Tak jak rostly ceny v důsledku inflace, války na Ukrajině, tak projekty, které byly rozpracovány ještě v tom období, v podstatě přestaly mít ekonomické krytí, protože věci se zdražily, nebylo možné je v daném čase ať z důvodů finančních, tak třeba z důvodu nedostatku určité komodity, stavebních materiálů či lidí dokončit. My jsme zahájili ještě před naším předsednictvím... byli jsme ti, kteří iniciovali debatu za Ministerstvo pro místní rozvoj a následně to vlastně došlo až ke schválení Evropského parlamentu, prosazení balíčku, který nakonec nesl název FAST-CARE, kde jsme skutečně zachránili tisíce kvalitních projektů v regionech na celém území Evropské unie, neboť ty státy i po tom velmi volaly. V České republice přímo ohrožených projektů bylo zhruba za 32 miliard korun. Možná bych teď jenom krátce zmínil, v tuhle chvíli vlastně dobíhají. To zpoždění bylo objektivně dáno i třeba z důvodu poměrně ničivého zásahu tornáda, kdy v danou chvíli bylo potřeba rekonstruovat v rámci obcí zasažených tornádem velké množství objektů, jak těch soukromých, tak obecních, kde v danou chvíli jaksi i chyběla buďto materiálová, nebo lidská kapacita stavebních firem, ale dokončujeme i proces pomoci obcím zasaženým tornádem. Reagovali jsme na situaci požáru v Hřensku a spustili jsme - a tam nám po minulé vládě tedy nezbyly peníze a byly tam dodány - pomoc obcím zasaženým povodní, kdy se snažíme reagovat i řekněme na ty domácí situace související se živelními pohromami.
Na jaře minulého roku, kdy zazněl z území požadavek v rámci řešení krize na Ukrajině, která dala do pohybu zhruba 400 000 lidí, zejména matek, dětí, starších, kteří přišli na území České republiky, a nakonec, a to si myslím, že je dobrá vizitka České republiky, soukromého sektoru, krajů, obcí, jednotlivých rezortů, tak se nám podařilo těmto lidem poskytnout dočasné ubytování. Postupně dochází k jakémusi převodu již do standardního režimu, tak jsme připravili program na navýšení kapacit, veřejných ubytovacích kapacit, které měly řešit primárně právě situaci související s lidmi prchajícími z Ukrajiny, kde podpořené byty nebo získané kapacity samozřejmě ve finále potom, až válka jednou skončí, a věřím, že skončí, budou sloužit obcím, ergo kladívko občanům České republiky, jsme spustili tento program. Nakonec ten titul byl čerpán pouze z jedné čtvrtiny, a i přesto vygeneroval nové bydlení pro zhruba 2 000 lidí. Po debatě s městy a s obcemi tento program chceme i v rámci strategie, neboť ta válka stále nekončí, upravit tak, aby pro obce byla atraktivnější, abychom skutečně dokázali i navýšit řekněme ty obecní kapacity, které v tuto chvíli budou sloužit třeba k zvládnutí ubytování lidí, kteří prchají před Putinovou válkou, ale samozřejmě zůstanou v majetku obcí a budou potom sloužit k posílení toho bytového fondu.
My bychom chtěli zároveň ještě otevřít debatu ohledně samotné realizace projektů podpořených z EU, a pokud bude potřeba vzhledem na ten vývoj krize, tak předložit vládě návrh na revizi strategického rámce, a to s ohledem na připravovanou revizi Národního plánu obnovy a podpory v rámci REPower EU, nebo třeba možnosti využití půjčky z nástroje pro oživení a odolnost, přeloženo do řeči vnímání, jak o tom hovoříme, Národnímu plánu obnovy.
Já mám poměrně ještě důležitou agendu, která pravděpodobně mým opozičním kolegům nebude úplně milá, ale myslím si, že to byla důležitá agenda, s kterou jsme se museli poprat hned po nástupu vlády Petra Fialy, která teda skončila nakonec úspěšně - úspěšně pro Českou republiku. V červenci minulého roku došlo ze strany Evropské komise k rozhodnutí, že ono auditní řízení ke střetu zájmů, který se týkal bývalého premiéra Andreje Babiše, Evropská komise uzavřela. A tento krok ukončil víc jak tři roky trvající řízení, během kterého česká strana za minulé vlády tvrdohlavě odmítala přijmout klíčové závěry Evropské komise. Díky tomu, že se nám podařilo všechny ty věci napravit, taky i z mého pohledu, a promiňte mi, že do toho vnesu tohleto osobní, fakt skončila jako nevídaná ostuda mezinárodního charakteru. Protože být označený za stát, který nenakládá s evropskými penězi správně, a ještě to mít postavené na osobě premiéra, byla velmi diskomfortní situace. Závěry Evropské komise vedly skutečně k tomu výkladu, na který jsme upozorňovali již před čtyřmi roky, že skutečně využití pouze svěřenských fondů, i když to měl předchozí nebo minulý pan premiér Babiš řekněme podloženo nějakými právními analýzami, nikoliv však analýzami, které by měly podle mě váhu názoru jednotlivých rezortů, tak my jsme se snažili to zjištění reflektovat. Apelovali jsme na minulou vládu. A samozřejmě Evropská komise nám položila na stůl podmínky, které Česká republika musí naplnit, aby nebylo ohroženo čerpání evropských dotací.
Ten střet zájmů nás stál spoustu práce. Tuhle energii jsme mohli věnovat jiným tématům. Jenom ty objemy, které se týkaly samotného holdingu Agrofert, byly zhruba okolo 2 miliard korun ročně, včetně tedy ještě... nebo když k tomu ještě připočteme veřejné zakázky. Nyní česká strana díky krokům, které jsme učinili jako vláda, zákonům, které jsme dotlačili do konce, tak Česká republika dodržuje předpisy ke střetu zájmů. Zavedli jsme všechna doporučení. A ze závěrečného dopisu je zřejmé, že Evropská komise tenhle posun k férovému a čistému dotačnímu prostředí oceňuje.
Jinak zákon o střetu zájmů zakazuje, aby společnosti, které ovládá člen vlády, získávaly dotace a veřejné zakázky. To je trošku smutná část toho příběhu, protože například v rámci dotačního programu IROP některé společnosti koncernu v letech 2017 a 2020 dílčí zakázky řešilo, je to zhruba 43 milionů z evropských fondů. A nám i po závěrech, které jsme dostali od finančního controllingu, nezbývá, než na základě toho auditu a všech dostupných stanovisek neproplatit těchto 43 milionů korun z evropských fondů a vlastně spolu s kraji nebo s těmi, kteří čerpali nějakou dotaci, ale měli subdodávku právě z firem, na které se vztahoval střet zájmů, to nějakým způsobem vyřešit a pravděpodobně to skončí vymáháním těchto částek, neboť v tuhletu chvíli jsou obce nebo ti řešitelé spíše takovým rukojmím. ***