(17.30 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Jedná se o zvýšení příspěvku na péči hlavně osobám v prvním a druhém stupni závislosti. Těmto osobám byl příslušný příspěvek naposledy zvýšen před sedmi lety v roce 2016 a jejich životní situace je více než zoufalá, zejména poté, co vláda od letošního ledna opět zdražila sociální služby pro osoby v prvním a druhém stupni závislosti. To je už opravdu likvidační a ještě markantněji to sníží kvalitu jejich životů a to bude mít vliv jednoznačně na negativní dopady a jejich zdravotní stav.
Dalším návrhem zákona, o jehož prosazení jsem bojovala, byla snaha o zvýšení rodičovského příspěvku ze současných 300 000 korun na 360 000. S ohledem na výrazný růst inflace a cen základních životních potřeb a nákladů rodin za bydlení, energie, potraviny, pohonné hmoty, dětské potřeby, ale třeba také splátky hypoték a dále považuji navýšení tohoto příspěvku za nejvýš akutní a potřebné. V situaci, kdy se rodiny s malými dětmi, a zejména tam, kde se jedná o rodiče samoživitele, především matky, propadají ve velkých počtech pod hranici příjmové chudoby, přicházejí o úspory a hrozí jim pád do dluhové spirály či exekucí, považuji zvýšení rodičovského příspěvku za nezbytně nutné. Už včera bylo pozdě.
A co pro to udělala vláda? Jedno velké nic. Je už asi nadbytečné říkat, že pětikoaliční poslanci tento návrh SPD opět nepodpořili. Ba co více, svým vědomým postojem znemožnili jeho projednání i projednání návrhu na zvýšení příspěvku na péči, když se nepřihlásili ke svým hlasovacím zařízením, ačkoliv byli v sále Sněmovny přítomni, a o našich návrzích tak nemohlo být z důvodu neusnášeníschopnosti Sněmovny meritorně hlasováno a jejich projednávání se zpozdilo minimálně o půl roku. Kolegové z vládní pětikoalice, spí se vám dobře?
Dámy a pánové, můj výčet by mohl být jistě ještě obsáhlejší. Mohla bych hovořit o agendě sociálních služeb, pěstounů, péče o ohrožené děti, kolabujících úřadech práce a tak dále. Ve všech těchto oblastech vláda premiéra Fialy totálně selhává. Je nečinná. Její pracovní rychlost se nepřibližuje ani rychlosti pohybu šneka ve vysoké trávě. A nepomáhá slušným a pracujícím občanům a firmám, kteří pomoc naléhavě potřebují. Nezaslouží si naši důvěru a také jí mít nebude. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A další do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Vondráček. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Radek Vondráček: (Přináší materiály k řečnickému pultíku.) Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já jsem chtěl demonstrovat, že materiálů mám dostatek, nicméně jsem se rozhodl vyslyšet zčásti výzvu pana předsedy Výborného a pokusím se to své vystoupení nějakým způsobem zracionalizovat, říkal, a zkrátit, protože když se podíváte, tak zbývá 34. Když by vůbec žádná faktická poznámka nebyla a každý by mluvil v průměru 10 minut, tak je to ještě 340 minut - a máme půl šesté. To si asi nepřál nikdo.
Já jenom v úvodu krátce ještě k té schůzi. Já to beru sportovně, zkrátka zorganizovali jste se, vymysleli jste parlamentní techniku, jakým způsobem nepustit opozici ke slovu. My to taky děláme, patří to k Parlamentu, který je podle našeho jednacího řádu bojiště a ne jeviště. Já se dokonce přiznám, že se v parlamentech, kde mají jiný jednací řád, vlastně nudím, a že už jsem jich projel hodně. Tak si myslím, že politický střet tady má pro mě nějakou hodnotu. Takže já vám nevyčítám to, že jste 51. schůzi, kterou jsme svolali my, vlastním způsobem ovládli. Já jenom chci říct, abyste se zamysleli nad tím motivem, že vlastně jediným motivem je na schůzi, kterou svolala opozice, protože nebyla slyšena a nebylo jí umožněno vystupovat, tak na této schůzi jste vlastně udělali to, abyste opozici vytlačili z denního světla. Do sedmi hodin jste včera obstruovali pomocí projevu ministrů, na které nebylo možné reagovat, a dneska se to víceméně s těmi projevy opakovalo. To byly zčásti obstrukční projevy. To, co ti jednotliví ministři řekli, se dalo říct během pár minut. Já říkám znova, respektuji to, akorát se prosím zamyslete nad tím, že když opozice říká, že není slyšena a nemůže mluvit, tak reagujete tím, že ji nenecháte mluvit. Jestli je to opravdu cesta tím správným směrem.
A já už jsem tady říkal tu svoji historku s Janem Farským v minulém volebním období, kdy jsme se dohodli na zipu. První vystoupil Petr Fiala, druhý Andrej Babiš a pak se měl dělat zip, akorát já jsem ten zip načal tím, kdo se přihlásil první, a to byla Alena Schillerová. A přišel za mnou velice rozhořčený Jan Farský a říká, co jsem si to dovolil, že na začátku mluví dva za hnutí ANO. Tenkrát byla ještě navíc úplně jiná rovnováha mezi počtem přednostních práv. Vy jich máte mnohem víc dnes. A uplynou tři roky a já mám pocit, že se bavím s pacienty s amnézií, že si to prostě nepamatujete. Tak si, prosím vás, ti, co jste tu byli, tak si zkuste vzpomenout, jaké to bylo, a zkusme se podle toho k sobě chovat, protože opravdu demokracie je o tom, že se ta opozice a koalice střídá. Ach, to nešťastné střídání vlád. Ale jestliže vám osm let něco vadilo, a strašně moc vadilo, tak proč to ještě krát dva teď děláte nám? A proč není aspoň nějaká teoretická možnost se na grémiu vždycky na nějakém postupu domluvit?
Tahle schůze opravdu není o tom, že bychom dělali nějakou kampaň. Tahle schůze dokonce není ani o nedůvěře vládě, protože my víme, jak to dopadne, to hlasování, ale zbylo nám to jako jediná možnost, jak vystupovat a nebýt omezeni tím, že nám neschválíte program nebo neschválíte bod. Je to nadužívání jednacího řádu, mně se to nelíbí a já doufám, že se to nestane zvykem, jak se pomalu stává zvykem, že nadužíváte mimořádných schůzí k projednání nějakých vládních priorit. Taky to není dobrá cesta. A základem všeho je, že chybí komunikace mezi opozicí a koalicí. Dneska to není o čisté nedůvěře vládě. Já jsem přesvědčený, že tato vláda důvěru nemá, že už v okamžiku svého zvolení pro ni hlasovalo jenom 43 % obyvatel a všichni ostatní hlasovali proti ní. A určitou matematickou shodou okolností je tady pohodlná většina 108, mimochodem, s mnohem lepším volebním výsledkem. Premiér Topolánek měl pouhých 100 mandátů. To znamená, je to opravdu další věc, která by spíš měla vést vládní koalici k pokoře, a ono to dopadlo přesně opačně.
V současné době vláda dělá všechno pro to, aby důvěru ještě nadále snížila, a úplně devastujícím způsobem vystupuje tak, že vlastně odmítá ve veřejném prostoru připustit, jakkoliv připustit, že se třeba něco úplně nepovedlo. Vždyť co by se stalo, kdybyste řekli, že některé opatření, některá opatření nevyšla na 100 %? Ale my jsme si tady vyslechli dvoudenní přehlídku o tom, jak je všechno úplně super a že jste neudělali žádnou chybu. Já myslím, že vás to pomalu dohání, a dohání vás to i v tom veřejném prostoru.
Moje téma, které jsem, pro které jsem podepsal žádost, anebo ten návrh na svolání mimořádné schůze, je právě svoboda slova v České republice, kdy navzdory mým opakovaným návrhům, opakovaným interpelacím, opakovaným snahám o nějakou mimořádnou schůzi, tak jsme nebyli vyslyšeni. A já už jsem o tom tady podrobně hovořil. Já se zas můžu odkázat na nějaký rozhovor pana Hanouska, který už tady byl zmiňovaný, že vznikl tým KRIT, že mají vznikat ty týmy na všech ministerstvech a že to všechno má koordinovat nějaký vládní zmocněnec a že tady má docházet k nějakému omezování svobody slova v dobrém úmyslu. Pan ministr Rakušan tady aspoň minulý týden byl, aspoň mi odpověděl tedy, kolik lidí je v KRITu a co tam tak zhruba dělají, ale zároveň také odkázal, že všechno ví pan premiér, protože je to koncepce vládní, nikoliv koncepce z Ministerstva vnitra. Já bych chtěl připomenout, že opravdu v tom veřejném prostoru to žije, a mám tady - zkusím to nějak zrychlit - mám tady třeba komentář pana docenta Kudrny, ústavního právníka, který tady konstatuje, že si i občané všimli, že už tady vlastně proběhly tři vlny snah vlády nějakým způsobem omezit svobodu slova a přístup k informacím. A mají jedno: přesvědčení, že je nutné omezit svobodu slova z politických důvodů, protože řada vyjadřovaných názorů je problematických, a jsme svědky konkretizace způsobů, jak se to má dít. ***
