(17.20 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Programové prohlášení této vlády bylo z hlediska jeho obsahu velkým varováním. Ale ještě mnohem horší byla ta skutečnost, že je Fialova vláda v některých ohledech velmi brzo začala naplňovat v praxi. A naopak, nenaplnila řadu slibů v tomto prohlášení obsažených, zejména ve vztahu ke zdravotně postiženým důchodcům a rodinám s dětmi. Už na začátku loňského roku jsme za SPD upozorňovali na zásadní dopad růst energií na naše občany. Vláda to zpochybňovala a zlehčovala a odmítla tehdy ceny energií zastropovat, co jsme od začátku navrhovali. Místo toho jste posílali občany na úřady práce pro sociální dávky.
Za velký problém jsme vždy považovala, a mluvila jsem o tom dlouho dobu, i enormní administrativní náročnost v průběhu vyřizování žádostí o příspěvek na bydlení a dalších sociálních dávek a také skutečnost, že dle odborné studie zveřejněné mimo jiné na serveru Seznam Zprávy mnoho osob, které by na tento příspěvek měly mít právní nárok, o jeho existenci ani neví. Tato studie odhaduje, že se jedná až o dvě třetiny občanů s tímto nárokem, tedy zhruba o 300 000 osob, zejména pak o nízkopříjmové seniory. Vláda tento stav nezměnila k lepšímu ani o pověstný milimetr, přestože je to zásadní problém sociálního systému ve vztahu k existenčně nejohroženějším skupinám obyvatel. I proto jsem později iniciovala a prosazovala usnesení, kterým Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila ministru práce a sociálních věcí provedení revize všech formulářů používaných v rámci žádostí o dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a následné předložení výsledků této revize předložila výboru pro sociální politiku. A aby rovněž tomuto orgánu předložil zprávu o aktualizaci podoby těchto formulářů. S tím, jak se pan ministr Jurečka k naplnění tohoto usnesení postavil, nemůžeme být spokojeni.
Dalším velmi asociálním opatřením Fialovy vlády bylo jarní výrazné snížení slev na jízdném pro studenty a seniory. Rozpočtová úspora tohoto kroku přitom byla naprosto marginální. Představovala jen okolo půl procenta aktuálního schodku státního rozpočtu a pouze asi desetinu procenta všech rozpočtových výdajů, ale došlo tím ke zcela nepřijatelnému snížení kvality života studentů a důchodců, kteří se mu nemohli nijak bránit.
V prvním čtvrtletí loňského roku přišla Fialova vláda s vlastním, velmi opožděným návrhem státního rozpočtu na rok 2022. A opět šlo o velmi asociální návrh, který obsahoval značné škrty například v oblasti příspěvku státu na zdravotní pojištění státních zaměstnanců, v objemu prostředků určených na příspěvek na péči o zdravotně postižené občany či o krácení finančních prostředků na náhradní výživné pro rodiče samoživitele. Šlo doslova o facku do tváře těm sociálně nejslabším skupinám občanů.
Vládní koalice a její poslanci posléze ve Sněmovně odmítli náš návrh zákona na ukončení zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými. Šlo o návrh, na kterém jsem spolu s odborníky na tuto problematiku a dalšími kolegy pracovala téměř tři roky. O návrh, který by ani v nejmenším neohrozil žádného slušného a poctivého člověka, který potřebuje od státu pomoc. Náš návrh zákona by současně ani nijak nepoškodil ty občany, kteří z objektivních důvodů nemohou pracovat, tedy naše seniory či zdravotně postižené. Tento návrh byl čistě zacílen na ty osoby, které sociální dávky vědomě zneužívají, nepracují, byť pracovat mohou, a nehledají si práci, podvádějí naše úřady a všechny slušné a pracovité občany, kteří je dlouhodobě a nedobrovolně financují. A umožnil by i ukončení nemravné praxe obchodu s chudobou a působil by proti rozšiřování stávajících a proti vzniku nových vyloučených lokalit.
Z našeho pohledu není možné donekonečna tolerovat stav, kdy mnoho osob čerpá sociální dávky neoprávněně a kdy jsou nedobrovolně z peněz poctivě pracujících daňových poplatníků léta sponzorováni občané vyhýbající se práci a obcházející zákony. Pracující lidé nesmí být oproti těm ostatním neustále diskriminováni. Vládní poslanci si to, hodnoceno na základě jejich hlasování a odmítnutí našeho návrhu, zřejmě nemyslí. Letní měsíce loňského roku byly časem, kdy vláda předložila návrh zákona o jednorázovém příspěvku na dítě ve výši 5 000 korun, který jsme i my za SPD podpořili a předložili k němu řadu pozměňovacích návrhů. Jednalo se ale o návrh nedostatečný, nesystémový a opožděný. Agenda podávání žádostí o tento příspěvek byla pro občany často administrativně náročná a ještě více zahltila již tak nesmírně přetížené úřady práce i kvůli nesmyslnému rozdělování rodin do dvou skupin, z nichž jedna o příspěvek žádat nemusela a druhá ano.
Důležitou kapitolou sociální politiky je problematika důchodového systému, který akutně vyžaduje změny, jež by pomohly našim starobním, invalidním, pozůstalostním důchodcům, zejména hlavně těm nízkopříjmovým. Vládní aktivity v této oblasti se doslova rovnaly nule, anebo dokonce směřovaly proti zájmům důchodců, stejně tak jako úvahy ministra práce a sociálních věcí Jurečky a dalších vládních představitelů o zvyšování věku odchodu do důchodu, zpřísňování podmínek pro valorizaci důchodů a tak dále. Pro nás je neprolomitelnost hranice věku odchodu do důchodu na úrovni 65 let věku naprosto zásadním principem, který by měl být zakotven i do ústavy, aby naše budoucí seniory ochránil před cynicky asociálními vládami typu té současné.
Co se týče důchodové reformy jako takové, tak ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka do své Komise pro reformu důchodového systému jako první ministr v polistopadové historii nominoval pouze zástupce stran vládní koalice a nikoho z opozice, což je samo o sobě docela skandální a odsuzuje to tento projekt k neúspěchu, protože skutečná důchodová reforma, která má fungovat dlouhou dobu, předpokládá konsenzus napříč celým politickým spektrem.
Závěrečné čtvrtletí roku 2022 bylo bohužel charakteristické prudkým zhoršením sociální a příjmové situace širokých vrstev českých občanů. Příčinou a hlavním důvodem tohoto stavu byla naší vládou absolutně nezvládnutá energetická krize kulminující astronomickým růstem cen elektřiny a plynu a opožděnou a naprosto nedostatečnou vládní reakcí na něj. Vláda se pokoušela následky tohoto kritického stavu napravit novelou zákona o státní sociální podpoře, ke kterému jsem za SPD podala řadu pozměňovacích návrhů, protože vládní předloha byla opět absolutně nedostatečná a nekvalitní. Mé návrhy se týkaly úprav nastavení příspěvku na bydlení - šlo o zvýšení horní hranice měsíčních uznatelných nákladů na bydlení ve všech typech bytů z hlediska vlastnictví či pronájmu. A dále pak o návrat k předchozí praxi, kdy byly normativy na bydlení stanoveny zvlášť pro jednočlenné a zvlášť dvoučlenné domácnosti. Sloučení těchto dvou kategorií dohromady ze strany vlády se stejnou výší normativů totiž poškozuje nízkopříjmové dvoučlenné domácnosti. Ještě výraznější zvýšení těchto normativů jsem považovala za nezbytné zejména z důvodu enormního růstu cen energií, který vládou stanovené normativy dostatečně nereflektovaly. Všechny tyto návrhy vládní koalice smetla ze stolu a poslala statisíce domácností do energetické chudoby a do velmi kritické situace z hlediska jejich schopnosti hradit dlouhodobě náklady na bydlení. Hořké plody tohoto vládního přístupu budeme sklízet ještě velmi dlouho.
Vláda a ministr práce a sociálních věcí rovněž naprosto rezignovali na jakoukoliv vlastní legislativní činnost ve směru nutné pomoci sociálně ohroženým skupinám občanů. Příkladem budiž situace zdravotně postižených občanů a rodin s nejmenšími dětmi. Jelikož vláda se svým rozsáhlým servisním aparátem nebyla schopna za celý rok připravit a předložit zde vlastní návrhy, snažila jsem se ve Sněmovně projednat a prosadit za SPD mnoho návrhů zákonů na pomoc těmto skupinám občanů. ***
