A typickým příkladem je ta informace o tom Německu, kdy ministr zdravotnictví Německa řekl, že nakoupí léky - to je kolega epidemiolog, velmi slušný člověk, který dělá politické prohlášení, které je naprosto nerealizovatelné. Protože - možná to ví, vaším prostřednictvím, pan poslanec Farhan, protože pracoval na Ministerstvu zdravotnictví a zná ty systémy v těch zemích. V Německu mají centrální nákup od jednoho distributora a je zcela mimo jejich možnosti provést jakýkoliv nákup, protože nemají podobnou legislativu, jaká je v České republice platná od 1. 12. 2023 (2022?). Tedy jejich stát nedokáže nic nakoupit. Ano, situace v řadě zemí je daleko horší. Já nechci jmenovat a rád pak osobně to řeknu, ale v současné době v Německu je zoufalý nedostatek jedné z naprosto základních a vitálních kategorií léků, který ohrožuje miliony občanů v naprosto základní léčbě. Ten problém je v celé Evropě, ve všech zemích, v každé chybí nějaká kategorie léků. Proto my to monitorujeme s tou skupinou. Proto se soustředíme na ten český trh a proto využíváme od 1. 12. zákon, který máme. Bez tohoto zákona bychom byli velmi, velmi oslabení a nemohli bychom řadu těch kroků udělat. To jsou prostě fakta, která si můžete ověřit. A já, protože si opravdu - a fakt to myslím smrtelně vážně - kolegů nejenom lékařů, ale především kolegů lékařů, ať jsou z jakékoliv strany v této Poslanecké sněmovně, vážím, tak pak mezi čtyřmi očimi - nebo jak se to řekne správně? Očima? Mezi čtyřma očima? Čtyřma očima. Děkuju mockrát. Já jsem trošku nervózní - mezi čtyřma očima si to osobně vysvětlíme. Ale technicky bez toho zákona to nešlo.

Stejně tak ta informace, která tady zaznívá, a já jsem nepopřel, že padla jakási věta od kolegyně Vildumetzové, která ale byla jenom v rámci jednoho dlouhého projevu, tak zase to v žádném případě nebyl nějaký výpadek nebo něco, co by signalizovalo tu situaci. Vzpomeňme si, kdo chodí na zdravotní výbor informovat o tom, jaké jsou léky, jaké jsou výpadky. Koho koneckonců v minulém volebním období poslanci opozice, ale i koalice - a mohl bych některé jmenovat, vy to víte - koneckonců kritizovali, že ty informace nejsou dostatečně přesné a tak dále. Je to ředitelka SÚKLu, je to paní doktorka Storová, to koneckonců všichni víme. A SÚKL je špičkový orgán, má přes 500 zaměstnanců. Paní ředitelka vyhrála, když vedl Ministerstvo zdravotnictví - tehdy odvolali ředitele SÚKLu a pan ministr Vojtěch vybral ve výběrovém řízení paní ředitelku Storovou. A já jsem neměl důvod pochybovat a nemám důvod pochybovat, že je to špičková odbornice, když ji vybral můj předchůdce. No, a přesto tento orgán, který má navíc informace ze všech zemí Evropské unie, má je od ostatních "súklů", má přes 500 - já nevím - 80 zaměstnanců, a vede ho tedy odbornice, která vyhrála konkurzní řízení, státní úřednice, tak přesto tento orgán ještě v půlce, nebo začátkem, v první polovině listopadu informoval nejenom mě, ale i veřejnost: absolutně nic se neděje. Informoval nás takhle na zdravotním výboru, Až když jsem zjistil, že ty informace jsou řekněme lehce optimistické, a zjistil jsem to od lékárníků, ano, zjistil jsem to od veřejnosti, od vás, tak jsem okamžitě konal. Okamžitě jsem konal a během týdne se podařilo zajistit - během týdne se podařilo zajistit 340 000 kusů Nurofenu.

Ty zásoby - a teď hájím SÚKL a hájím všechny ty kteří řekněme v té organizaci mohli mít lepší predikce. Tady se stala situace, že se dovezlo opravdu obrovské množství těch léků, relativně velké množství ve srovnání s předcovidovými roky i velké množství ve srovnání s covidovými roky, o tom se vůbec nemusím bavit. Ono pak po těch covidových rocích tady nebyly zásoby, ale to zase není kritika, je to definování toho stavu, a přesto ta spotřeba byla pak daleko vyšší. Tím vysvětlením není jenom ta nemocnost, tím vysvětlením je určitě i to, že byla jakási panika. Ale jsem rád, že ta situace se zvládá, že se zvládá dobře. My jsme dovezli, ano, 10 000 balení penicilinu pro jeden týden - pro jeden týden. Ta týdenní spotřeba je menší než 10 000 balení. My vycházíme opravdu z tvrdých dat a z tvrdých statistik. A to, že v některých zemích v určitou dobu ten lék je a v jiných není, to je naprosto logické a samozřejmé. Prostě proto, že ty výpadky nastaly v určitou dobu, a pokud ta země měla vyrobenou šarži, to balení v tom jazyce pro svoji zemi, kterou si tedy jejich distributoři objednali předtím, než začaly výpadky, no tak prostě dostala celé množství těch balení. Pokud ta země tu dodávku měla mít vyrobenu v té chvíli, kdy výpadky začaly nastávat, kdy postupně se začal hroutit trh, tak samozřejmě měla v té chvíli problém.

Musíme si říct, že máme českou firmu Zentiva - ona není česká, ale vnímá ji naše veřejnost jako českou firmu. Česká firma Zentiva vyrábí sirup pro děti na léčení, řekněme, na řešení teplot nebo nachlazení, který je variantou - mohl by být variantou toho Nurofenu. Těch výrobků, které jsou variantou Nurofenu, je daleko víc. Ale tento sirup není na českém trhu. No proč? Protože Zentiva ho nemá zájem registrovat na českém trhu. Já neznám ty důvody a budu se o tom bavit s vedením té firmy, proč nechce registrovat tento sirup na českém trhu. Odpověď zní, že dominantní postavení na českém trhu má právě výrobce Nurofenu a jim se nechce na ten trh pronikat.

Těch vysvětlení je celá řada, těch důvodů je celá řada. A pokud se budeme bavit bez emocí, a opravdu by to byla debata o tom - a tady vaším prostřednictvím, já jsem velmi sledoval debatu o vysokých školách a chtěl bych poděkovat za velmi korektní debatu ve smyslu problematiky filozofických fakult. Já jsem se o tom bavil s Martinem Barešem, děkanem... rektorem Masarykovy univerzity, člověkem, kterého si osobně extrémně vážím, stejně tak se o tom budu bavit s paní rektorkou Karlovy univerzity, čistě jenom z těch důvodů, že i lékařské fakulty jsou součástí toho systému. Tak tady je to odborný problém a jsem rád, že ta debata je odborná, že se tady snažíme najít nějaké řešení a všichni si uvědomujeme, že to řešení není vůbec jednoduché, že je komplikované. A je jedno, který ministr má zrovna v té chvíli tu problematiku na starosti, protože tady je potřeba řešit to komplexně. A pan ministr školství to velmi správně definoval. A - vaším prostřednictvím - pan poslanec Rais velmi dobře diskutoval a moc se mně to líbilo.

Tak já si myslím, že pokud se oprostíme od těch emocí spojených s odvoláváním vlády - a z logiky věci, když my jsme odvolávali předchozí vládu, také i tady samozřejmě ty emoce byly - tak opravdu Česká republika udělala pro zajištění trhu, a není to jenom kvůli tomu, že jsem ministr, to já bych to takhle, ale to kvůli tomu, že mám to štěstí, že se nám podařilo v loňském roce připravit legislativu, která mně umožňuje něco naprosto unikátního: v podstatě koupit jakýkoliv lék, dovézt ho do České republiky, stanovit mu v naprosto extrémně krátké době úhradu a ten lék mít na trhu. Ten zákon kdybych neměl, tak jak ho nemají moji kolegové, tak bych nic nenadělal.

No a poslední věc, o které bych se chtěl stručně zmínit, jsou ty pohotovosti. Ano, tady je potřeba říct, že téma zdvihl pan hejtman Kuba, já jsem za to velmi rád, ale ze zákona, a ten zákon všichni známe, a z prováděcích vyhlášek, a také je všichni známe, prostě odpovědnost za pohotovosti mají kraje. A teď já neříkám, že ten zákon je dobře napsaný. Neříkám, že ten zákon kvalitní, ale ten zákon vyžaduje konsenzuální přístup jednotlivých asociací, tedy praktických lékařů pro dospělé, praktických lékařů pro děti a samozřejmě praktických specialistů, a krajů, a my musíme hledat řešení a definici problémů, jaký je rozdíl mezi urgentním příjmem a pohotovostí. A to je odborné téma, které spolu diskutujeme. A asi se shodneme napříč všemi politickými stranami. Ti, kteří se tou problematikou zajímají, musíme hledat způsob, vybalancovat tu představu, že by každý lékař, který je praktik, který tedy není v nemocnici, měl nějakým způsobem zajišťovat pohotovost, a přitom si uvědomit, že nám stárne ta populace lékařů a my nemůžeme chtít po lékaři v seniorním věku, kdy prostě jsme rádi, že se stará o registrované pacienty, aby ještě sloužil ty pohotovosti. Navíc musíme hledat i ten problém, že lékař, pokud tu pohotovost slouží v nemocnici, měl by být smluvním, měl by být zaměstnancem té nemocnice. A sloužit pohotovost před 30 lety, kdy nebyla digitalizace, elektronizace zdravotnictví, kde stačila tužka, papír a chorobopis? Dneska, kdy ten lékař musí umět pracovat s informačním systémem té nemocnice, musí se umět dostat do paxu, což je něco, co trvá, na což se musí zaškolit, musí mít svoje identifikátory, musí mít svůj kód, musí mít kartičku, kterou se přihlašuje, a přitom tu pohotovost by měl, nebo službu by měl mít třeba jednou za měsíc, jednou za dva měsíce, to není tak úplně jednoduché.

To znamená, tento zákon se bude muset nějakým způsobem změnit, ale musí se změnit tak, aby byl spravedlivý ke všem těm, kterých se to týká, a má mít jeden jediný cíl. Ten cíl je strašně jednoduchý: zajistit dostupnou urgentní péči a zajistit dostupnou pohotovost pro děti a dospělé v České republice, tak jak to dneska reflektuje ta situace a tak, abychom zohlednili to, že medicína se zásadním způsobem od toho roku, co ten zákon platí, změnila, že je digitální, že je tam telemedicína. ***