(15.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
A milý pane ministře, že se vyhýbáte komunikaci - nejen s opozicí, s odbornou veřejností - to na tom kulatém stole potvrdila celá řada z nich. Ale potvrdila to i televize Nova, když jste vystupoval, tuším, v sobotu v hlavním vysílacím čase v Televizních novinách, tak tam řekl moderátor, že jste byl několikrát opakovaně na toto téma zván a že jste vždycky odmítl. Takže bojíte se, nemáte co říct, to je to podstatné.
Takže já si dovolím, milý pane ministře, navrhnout - a všichni přítomní - další bod a zařadit ho jako bod číslo 2 dnešního jednacího dne, a to je Výzva k rezignaci ministra Válka. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je tady ještě přednostní právo, se kterým se hlásí pan ministr Válek. Pan poslanec Špičák stahuje svoji žádost o vystoupení k programu, tudíž následuje paní poslankyně Pokorná Jermanová. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji. Paní předsedající, milé a vážené poslankyně, drazí a vážení poslanci, já bych mohl znovu zopakovat ty informace, které jsem poskytl, ale já se domnívám, jednak jsou ze stenozáznamu, koho to zajímá, může si i přečíst. V tak závažné situaci, jako je nedostatek léků a jako je problém s léky - a ten je a je celosvětový, je celoevropský - a pokud ho nevyřešíme v rámci celé Evropy, nejsme schopni ho vyřešit v jednotlivých zemích. Ten problém celoevropský je a já ho celoevropsky řeším. Tak si netroufnu při tak vážné situaci dál laškovat a zlehčovat ji, jenom stručně shrnu, co jsme udělali, děláme a uděláme.
Dovezli jsme několik set tisíc balení různých typů antibiotik, především penicilinové řady, a ano, ne vždy antibiotikum, které jsou zvyklí lékaři předepisovat, je k dispozici, ale vždycky nejméně jedno antibiotikum z této řady k dispozici je. Dovezli jsme navíc půl milionu balení Nurofenu, což je v normálních letech půlroční spotřeba České republiky, tedy ne v covidových letech, ale v předcovidových. Další Nurofen dovezeme.
Jakýkoliv lék z jakékoliv řady, který chybí, sháníme a můžeme to dělat, protože jsme přijali - a to je třetí věc - zákon, kterým mně umožňuje po dohodě s distributorem a výrobcem dovézt lék, určit mu cenu vládním rozhodnutím - a to pravidelně dělám - a pak ten lék pustit do distribuční sítě. Mohu ho koupit v jakékoliv zemi, pokud ten lék ovšem splňuje bezpečnost pro občany České republiky.
A prospektivní záležitost, která pomůže situaci řešit, já doufám, už na podzim, ale v každém případě v následujících letech, protože výpadky léků se opakují - víte všichni, jste členové zdravotního výboru, že každý rok řešíme výpadky léků, delší nebo kratší, typickým příkladem je Pendepon, kdy výpadky Pendeponu provází české zdravotnictví posledních patnáct let, a mohl bych v jednotlivých lécích pokračovat, a ano, experti z jednotlivých stran, kteří zdravotnictví mají na starosti, to jistě potvrdí - tedy připravujeme zákon, který bohužel moji předchůdci nepřipravili, ale já jim to nezazlívám, protože řešili jiné problémy. Ten zákon připravujeme od května loňského roku, teď je v připomínkovém řízení. Doufám, že do Poslanecké sněmovny půjde v prvním pololetí letošního roku a že Sněmovna k němu bude vstřícná a rychlá, a s některými z vás již to předjednáváme - bavíme se s nimi, jestli tedy budeme mít jejich podporu. Ten zákon mně umožní za prvé dát povinnost distributorů mít zásobu léků, za druhé umožní nakupovat léky primárně přes pojišťovny, cíleně, aby mohly tuto zásobu financovat pojišťovny, za třetí mně umožní, abych měl přesný přehled na základě eReceptu - ono to tady zaznělo, ale bohužel to není možné zatím z legislativních důvodů - o tom, jaká je aktuální spotřeba jakéhokoliv léku, jak se ten lék pohybuje v síti. Pomůže mně tedy udělat některá systémová opatření, která zabezpečí Českou republiku proti výpadkům jakéhokoliv základního léku v jakékoliv kategorii.
Prostě nemohl bych se jako lékař podívat sám sobě do očí, pokud by nějaký pacient byl ohrožen na životě proto, že lék, který je pro jeho život nezbytný, není. Prostě tak to je, je jedno, kdo si o tom co myslíte, ale takto to je. Proto možná méně chodím do televizí a o to více času věnuji jednání s výrobci, distributory a těmi, kteří nám ty léky mohou dodat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Přeji hezké odpoledne, kolegové, kolegyně. Nyní je připravena a přihlášena paní poslankyně Pokorná Jermanová, připraví se pan poslanec Síla. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych chtěla požádat o zařazení bodu, který se týká prodeje státního majetku, a to konkrétně zámku Štiřín. Všimla jsem si tohoto záměru na stránkách Ministerstva zahraničních věcí a též jsme se na to ptali na jednání zahraničního výboru zástupců Ministerstva zahraničních věcí při projednávání rozpočtu. Bohužel, bližší konkrétní informace jsme se nedozvěděli. V současné době, jak jsem již zmiňovala, záměr prodeje ministerstvo muselo uveřejnit, aby tak dostálo své povinnosti, bohužel učinilo tak velmi nenápadně a ve velmi strohé formě. Nicméně jsem přesvědčena, že prodej takovéhoto státního majetku stojí - nebo by stálo - za mnohem větší pozornost, obzvláště když se ve veřejném prostoru objevují informace o tom, že kupující je již dopředu známý. Jedná se o majetek, jehož hodnota je obrovská, a veřejnost by se měla o prodeji dozvědět maximum informací. Mělo by být proto známo, zda je prodej skutečně potřebný, a také jakou formou bude probíhat. Vláda se ve svých prohlášeních zaštiťuje transparentností, ale v tomto případě ji i při vší snaze hledám marně.
Zámek Štiřín je, jak známo, v majetku Ministerstva zahraničních věcí. S jeho prodejem i s nadhodnocenými fakturami je spojeno už několik korupčních afér z minulosti. Byl vždy lukrativním zbožím. Historicky se už i v minulosti o prodej pokoušeli především zástupci stran, které jsou zastoupené i v současné vládní pětikoalici, prožíváme tedy určité déjà vu. Zámek Štiřín je vzhledem ke své poloze i stavu velmi atraktivním objektem. Je v těsné blízkosti Prahy, dlouhodobě se štědře investovalo jak do samotného zámku, tak i do přilehlých objektů a parku. Park je pozoruhodný i z dendrologického hlediska. Rozhodně se o něm nedá říci, že by byl zanedbaný. Stát ho využíval pro vícestranná setkání, ať už na platformě V4, středoevropských zemí, Evropské unie a podobně. Kromě toho je to příhodné místo pro kongresy, setkání nebo školení. Pro mezinárodní účast je příhodný i tím, že je k němu téměř ideální doprava z pražského Letiště Václava Havla. Cesta totiž zabere i ve špičce zhruba půl hodiny. Kromě toho je využívaný i komerčně, atraktivní je i s ohledem na přilehlé golfové hřiště.
Samozřejmě zastánci prodeje argumentují ohranou písničkou o energetické náročnosti a malé obsazenosti. To je však otázka managementu a správy majetku. Mě by zajímala reálná ekonomická kalkulace bez obecných frází. Troufám si tvrdit, že pro nového majitele bude bezpochyby zajímavou investicí. Nejsem si jista, zda však bude jeho prodej lukrativní i pro stát. Mám odůvodněné obavy, že zvažovaná transakce nebude win-win pro stát, ale spíše pro aktéry, kteří se budou na prodeji podílet jeho jménem.
Veřejnost má právo se dozvědět, jakým způsobem, proč a komu má v úmyslu vláda tento objekt prodat. Určitě by bylo dobré vědět, jaký další majetek státu chce vláda zpeněžit a co všechno zmizí z majetku státu pod pláštíkem nepotřebnosti. Myslím, že v době, než se prodej rozjede do nezvratitelné fáze, je potřeba tuto transakci vyargumentovat a prodiskutovat i na půdě Poslanecké sněmovny. Jak už jsem řekla, právě z tohoto důvodu by se mělo postupovat transparentně, a nikoliv doufat, že si toho nikdo nevšimne. Věřím, že k tomu přistoupíte s tímto vědomím. ***
