(20.40 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane předsedo, já se omlouvám, ale přeruším vás na chvíli, abych ztišila levou část sálu. Děkuji. Ať můžete pokračovat dále.
Poslanec Tomio Okamura: Děkuji. (Předsedající: Prosím.) Děkuji. No vidíte! To jste mě překvapila. (Pobavení.)
Tak období života nejnákladnější z hlediska čerpání zdravotní péče jsou poslední dva roky života, tedy z toho období života, kdy je nejnákladnější z hlediska čerpání zdravotní péče. Přibližně jednu čtvrtinu nákladů na zdravotní péči člověk spotřebuje v posledním roce života. Samotný věk nelze považovat za významnou determinantu národních zdravotních výdajů. Velké rozdíly v demografické struktuře jsou konzistentní s malým nebo žádným rozdílem ve zdravotních výdajích na hlavu. Tabata a Šimoto, 2010. Evidentně japonská analýza.
Dokonce i kdybychom znali délku života v budoucnosti, tato informace by nám mnoho neřekla o vývoji výdajů na zdraví pro starší občany. Nyní je většina lidí v šedesáti čilá a zdravá, takže žijí aktivním stylem a těší se z důchodu. V minulosti tomu tak nebylo. A teď vzniká ta otázka, proto tady o tom hovořím: Můžeme očekávat, že prodloužení délky života bude probíhat v dobrém zdraví, nebo budou lidé žít v horším zdraví? A to zase je potřeba analyzovat z hlediska těch důchodů a udržitelnosti systému.
Mimochodem když už tady máme paní předsedkyni, ale teď smířlivě, paní předsedkyně, vaším prostřednictvím, doufám, že nebudete navrhovat omezení řečnické doby pro poslance třeba na dvakrát pět minut. To by bylo nemilé překvapení, protože já si myslím, že u tak závažného zákona, nebo někdo z vedení Sněmovny, že to doufám nenavrhne, nebo někdo z vládních poslanců, protože já myslím, že je to tak závažné téma, že je potřeba všem poslancům ve Sněmovně nechat čas na to, aby mohli mluvit, jak chtějí. To je můj názor na to. Takže dokud jsem u mikrofonu, tak jsem ještě chtěl vás k tomu vyzvat, když už tedy se naladila trošku pozitivní atmosféra, tak abychom to dokončili. Takže určitě to je moje prosba, to je moje žádost, aby vládní koalice nenavrhla omezení řečnické doby žádného poslance, protože mluvíme o tom, že chcete ponížit důchody. Vláda chce, my jsme proti, téměř 3 milionům občanů, a to není legrace. To není legrace! A já si myslím, že to je tak vážné téma, že by všichni poslanci měli dostat plný prostor se vyjádřit. A o to jsem vás chtěl požádat. A budu pokračovat. A bude to trvat dlouho. Samozřejmě. Ale také ten návrh se týká skoro 3 milionů lidí, které chcete připravit o zákonem dané peníze. To není jen tak. To není jen tak! Není to jen tak. Takže je potřeba, aby veřejnost se plně dozvěděla o vašem návrhu, tím myslím vládním, protože vy si za ním stojíte, a zase také o tom, jak opozice to vidí, že my nechceme, aby byli důchodci okradeni o ty slíbené peníze. A k tomu je potřeba dát podle mě legitimní prostor, protože se to týká skoro třetiny občanů České republiky a s rodinami téměř všech tím pádem.
Takže budu pokračovat. Existuje dobrý důvod věřit, že čím žijeme déle, tím méně jsme v průměru nemocní. Jak jsme se smrtí bojovali stále úspěšněji, docílili jsme většího rozšíření nemocí bez smrtelných úrazů. Nyní si nemoci mnohem více uvědomujeme a lékařská věda zjišťuje řadu nových, zvlášť nervových chorob, o kterých lidé neměli ani tušení dříve. Celkově však s prodlužováním života v rozvinutých i rozvojových zemích jsou lidé stále zdravější. A znovu říkám, mluvím o těch důchodech. Mluvím, proč ta legislativní nouze, jako je to úplně mimo realitu, i ten váš návrh, ten vládní návrh, myslím tady vlády. Takže prostě já vám říkám, že proto tady už o tom mluvím, teď se blížím, už vlastně mluvím skoro sedm hodin, ale ještě nehodlám končit pochopitelně, ale chtěl jsem jenom říct, že dávám tady kompletní pohled na to, že lze řešit udržitelnost důchodového systému, aniž byste okrádali jako vláda, aniž by vláda okrádala důchodce o slíbené peníze, a naopak můžeme důchodcům ještě přidat. Naopak ještě můžeme důchodcům přidat. A tady je potřeba zhodnotit všechny faktory - zdravotní jsou tam aspekty, jsou tam sociální aspekty. Proto o tom tady hovořím. Takže ne že mluvím tady o nemocích a o zdravotnictví, všechno je to o těch důchodech pochopitelně. Takže samozřejmě čím budou lidé déle žít a mít méně dětí, budou více investovat do vlastního lidského kapitálu, tedy i lidského zdraví, říká Lomborg, 2006. Jak lidé bohatnou, cení si zdraví více a chtějí spotřebovávat více zdravotnických služeb, zatímco rozvoj technologie u některých nemocí pomáhá snížit náklady léčby, například očkování, u jiných však náklady zvyšuje.
Ačkoliv evropská populace stárne, je současně mimořádně zdravá. Tento faktor je klíčový pro konkurenceschopnost, protože dnešní hospodářský růst... Já bych možná poprosil o klid, jestli můžu, kolegové, protože já už nechci moc zvyšovat hlas, víte?
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já bych také poprosila. Já tedy na to navážu, zrovna kolegy z vašeho klubu, pana poslance prosím jmenovitě. Jeho hlas je takový hřmotný.
Poslanec Tomio Okamura: Ano, ano, právě proto jsem to řekl tady sám už.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak můžete pokračovat. Prosím.
Poslanec Tomio Okamura: Teď jste mě trošku doplnila nad rámec. No dobrá. (Pobavení.) Takže dobré.
Ačkoliv evropská populace stárne, je současně mimořádně zdravá. Tento faktor je klíčový pro konkurenceschopnost, protože dnešní hospodářský růst je tažen spíše lidskými než fyzickými zdroji. Střední délka života je vynikající proměnná jak pro obecné zdraví, tak jeho ekonomický potenciál. Vyhlídka na delší život podporuje investice do vzdělání a znalostí, a tak podporuje produktivitu. Zdraví znamená bohatství. Generace dnešních Evropanů je fyzicky robustnější a vzdělanější než kdykoliv předtím. Evropané proměnili získaná léta života ve volný čas. Ve Francii vzrostla střední délka života od roku 1960 o osm let, ale důchodový věk ve stejné době poklesl o sedm. Mezi lety 2070-2004 se délka důchodů zvýšila v Německu o devět let, ve Španělsku o deset let. Z hlediska evropské historie říkají ekonomové Bloom, Köning a Fink, že starší lidé jsou v podstatě historicky nejzdravější a mají vlastně v podstatě nejvyšší životní úroveň, což samozřejmě ve srovnání se středověkem a podobně, ale to znamená, že tu životní úroveň my chceme udržovat a chceme ještě zvyšovat samozřejmě. To neříkám proto, že bychom měli tady stagnovat. Tady jenom cituji ekonomy.
A co by to mělo znamenat pro politiky, tahle situace? Veřejná politika by měla tady podle autorů, taky opět jsou to západní ekonomové, tak by se měla populačnímu vývoji přizpůsobit, nikoliv se jej snažit měnit. Samozřejmě tím, jak se zvyšuje průměrný věk dožití, tak se otázka dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti dostala do politické agendy a vlády samozřejmě mohou na stárnutí populace zareagovat různými způsoby. Samozřejmě jednou z variant, ale to v České republice není pro SPD tématem, je zvyšování daní. Ale český rozpočet má, může osekat zbytné výdaje, ale Fialova vláda to prostě nechce udělat. To je ten problém. Takže tady není potřeba zvyšovat daně v České republice. Samozřejmě... A to je tady. Vláda může ušetřit, přesně. Vláda může šetřit, šetřit na zbytných výdajích. To ale vláda nedělá. Otázkou je, a to tady správně říkají ekonomové, že je sporné zvyšovat daně, protože by to znamenalo vyšší daňové zatížení na osobu v produktivním věku, a to i tady ekonomové rozporují, že to nemusí být ten správný model samozřejmě. A my si myslíme, že to právě není ten správný model, že tady jsou v České republice ještě úspory v systému. Ale v systému právě na těch zbytných výdajích. Ale už jsem o tom mluvil asi před pěti šesti hodinami v úvodu svého projevu. ***
