(22.20 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Co chci tady zmínit z hlediska legislativní nouze? Tady dneska několikrát ze strany opozice zaznělo, byly tady judikáty, které tady byly v době vlády Petra Nečase, v době, kdy Ústavní soud v roce 2011 rozhodl o tom, že tenkrát svým nálezem jasně řekl, že ta legislativní nouze tehdy byla nepřípustná. Jenomže tady nikdo z vás neřekl jednu podstatnou věc. Tehdejší vláda měla možnost ten reformní balíček udělat v řádných termínech a stihla by to, ale oni se tenkrát rozhodli bez ohledu na to, že by byli pod nějakým velkým časovým tlakem, jít cestou legislativní nouze. A proto ten nález Ústavního soudu to takto vyhodnotil. Já jsem mluvil i s lidmi, kteří byli velmi řekněme zblízka tenkrát u toho projednávání Ústavního soudu, a ta situace je neporovnatelná, protože my tady jsme v situaci, kdy ta významná změna nastala 10. února, od té doby vlastně vláda koná a máme ten čas do 23. března. Kdybych já tady měl prostor daleko většího času, tak samozřejmě budu velmi rád, když to nebudu muset předkládat ve stavu legislativní nouze a vést tady tuto debatu s těmi obrovskými obstrukcemi. Ale bohužel takový prostor tady nemáme. A já jsem tady jasně deklaroval, že v letošním roce jsme měli ambici a cíl upravit valorizační schéma trvale, dlouhodobě, aby bylo valorizační schéma nastaveno lépe i s poučením z roku 2022. Počítali jsme s tou mimořádnou valorizací, ale v jiných částkách a s jinými dopady na státní rozpočet. A ta změna opravdu nastala s výstupy o inflaci za leden roku 2023.
Já myslím, že to jsou celkem jako srozumitelné postupy, kroky, které tady prezentuji. Mrzí mě, že některé výpady, které tady byly řečeny, opravdu už šly nad rámec nějaké racionality a toho, jak jsme jako vláda komunikovali ať už v době prezidentské kampaně, i po ní. Já jsem se tématům, která nejsou úplně příjemná, ale která je nutná sdělovat, nevyhýbal. Mluvil jsem tady v průběhu celého podzimu o principech důchodové reformy, o tom, kam to má směřovat, že prostě když neuděláme důchodovou reformu, tak po roce 2035 budeme směřovat k deficitům v důchodovém systému, které budou znamenat finanční náročnost dalších zhruba víc jak 300 miliard korun, které prostě na tom pojištění nevybereme, budeme je muset doplnit ze státního rozpočtu, nebo budeme muset ze státního rozpočtu logicky omezovat výdaje na jiné části, ať už je to třeba oblast sociální, zdravotní, nebo investice do dopravní infrastruktury. A prostě je nutné udělat ty reformní zásahy, i když to není příjemné. Ale prostě holt nemůžeme jako politici, kteří vidí tu realitu, vidí to, kam se to do budoucna posune, říkat, že to prostě dělat nebudeme, že to prostě ještě počká. Ono to nepočká. Já si myslím, že je férové říct vůči generaci dnešních čtyřicátníků, třicátníků, dvacátníků a mladších, jsou prostě věci, které i když nejsou úplně na první poslech příjemné, ale jsou důležité pro to, aby tady byla v budoucnu férovost, předvídatelnost toho systému, zajištění důstojné penze, a to si myslím, že je nutné prostě tyto kroky udělat.
Budu velmi rád, když v tomto ta debata bude opravdu racionální. Bude výrazně méně emoční. Já jsem se také díval na zápisy z jednání toho týmu, který vedla za minulé vlády Danuše Nerudová, díval jsem se také na pozice, které tam hájili jednotliví experti i z tehdejších koaličních stran, jak za ANO, tak za ČSSD, nebo za SPD, tak abychom opravdu měli nějakou kontinuitu. Myslím si, že v zásadě ty principy, na kterých chceme ty parametry toho návrhu důchodové reformy rozvíjet, vlastně vycházejí z toho, na čem už tehdy byla shoda.
Tolik za mne to mé vystoupení. Je to, na co jsem se snažil v jedné části soustředit, a to je ta otázka, proč legislativní nouze, proč je to jiné, než to bylo za vlády Petra Nečase. Jsme v jiném časovém rámci a vlastně nemáme potom ani jiné alternativy. Ale hlavně jsem se snažil tady dát do souvislostí ten dopad na veřejné finance, na to, že neřešíme opravdu jenom rok 2023 a řešíme opravdu dlouhé roky dopředu, které prostě v ten okamžik už nedokáže parametricky nikdo žádnou úpravou nějakým způsobem změnit v to, aby dokázal snížit ten mandatorní výdaj na státní rozpočet. Takže pokud opravdu myslíme vážně, že nám leží na srdci blaho obyvatel České republiky, tak prosím neříkejte, že tady někdo někoho okrádá. Protože ano, každému z nás záleží na tom, aby se naši senioři měli dobře. Myslím, že prakticky každý z nás máme někoho z našich rodičů nebo prarodičů, kdo je v důchodu. A také se musíme podívat na to, aby se také měly jednou dobře i jejich děti, i jejich vnoučata, a ti na to musí buďto dneska vydělávat a mít ty odvody v sociálním systému, nebo to budou muset dělat jednou v budoucnu, a rozhodně budou muset zaplatit tyto výdaje, a budou je muset zaplatit i s úroky. Kdyby tady byl stav, že tato země má půl bilionu korun někde rezervy z předchozích let, tak se můžeme bavit, že úplně dáme rozhodnutí, že prostě tuhle částku do toho systému dáme, dáme i do budoucna, ale takovou situaci tady v této zemi dneska nemáme. Bohužel ji nemáme. Ale nemůžeme ten schodek a ten deficit dál prodlužovat a ten problém ještě zvětšovat. Je potřeba opravdu udělat racionální krok.
A také chci ještě říci a doplnit, když tady zaznívaly různé zkazky, co říkají senioři, tak já musím říct, já mám také spoustu reakcí, samozřejmě mám reakce negativní, mám reakce neutrální, ale mám i reakce lidí, kteří mně píšou, že jsou oni, kteří jsou starobními důchodci, a říkají, máme dokonce podprůměrný důchod. Nemůžeme si vyskakovat, ale zajímá nás to, co po nás jednou budou muset platit naše děti a naše vnoučata, a není nám to jedno. A jestli můžete udělat racionální opatření, tak ho teď udělejte. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vystoupení pana ministra vyvolalo řadu faktických poznámek. Jako první vystoupí paní poslankyně Peštová, poté pan poslanec Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Tak já děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, to, jak jste tady citoval ten nález Ústavního soudu v roce 2011, tak vláda byla pod velkým tlakem. (Ministr ze sálu: To jsem necitoval.) Ne, říkám, že jste ho tady zmiňoval. Zmiňoval. Vláda byla pod velkým tlakem, za prvé měnila mnohem víc zákonů a bylo to spojeno samozřejmě s tím, že sestavila rozpočet a v tom rozpočtu už počítala s tím, že ty nové zákony budou v platnosti. A bavíme se tady o nějakém listopadu 2010, kdy vlastně už měla necelé dva měsíce do konce roku a měla přijmout všechny ty novely zákonů, s kterými ona počítala. Takže ona už jenom tím, že sestavovala rozpočet na zákony, které neexistují, a nepočítala s platnou legislativou, tak už tím porušovala tu ústavu a další a další, a to říkám, to je potom v tom mém projevu, kdy si budeme povídat o tom, co v tom ústavním nálezu bylo.
Ale já se vrátím k tomu vašemu vystoupení, které jste tady měl. Když už jste tady vyprávěl to, co jste vyprávěl, tak proč jste v rozpočtu měl nulu na tu valorizaci? To by byla jedna otázka, která by mě docela zajímala, protože to ve mně zakládá pochybnosti o tom, že to byl čistý úmysl, že jste žádnou valorizaci vyplácet nechtěli.
Další, s jakou inflací počítáte v příštím roce, když tedy má vzniknout ta hospodářská škoda? Vy už tedy predikujete, že ta inflace bude tak vysoká, že vám to způsobí tu hospodářskou škodu, kterou vy tady říkáte.
A potom další věc, co mě zajímá, když jste to dali do mezirezortního připomínkového řízení na dva dny, to znamená, že se vám musely vrátit nějaké zásadní připomínky, a vy jste to vypořádali všechno za sobotu, neděli, abyste v pondělí mohli hlasovat per rollam? Zajímalo by mě, jak jste se s tím vypořádali. Děkuji mockrát.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Nacher, připraví se paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo, pane poslanče. ***
