(6.10 hodin)
(pokračuje Radek Koten)
Jinak řečeno, Ústavní soud bude akceptovat procesní autonomii Poslanecké sněmovny ohledně legislativní nouze jen tehdy, pokud je aplikována určitým způsobem. Ústavní soud tím nálezem zrušil snížení platů jen u soudců. Pokud by býval prohlásil neústavnost postupů s legislativní nouzí, musel by pro procesní vadu zrušit snížení platů všech představitelů státní moci, jichž by se novela týkala. Podmínky vyhlášení legislativní nouze jsou upraveny v článku (paragrafu?) 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny následujícím způsobem. Cituji: "Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze."
Za dodržení dalších rigidních procedurálních podmínek spočívajících ve dvojím plenárním hlasování potvrzujícím nezbytnost krácení jednání je možno návrh zákona v rámci stavu legislativní nouze projednat zkráceným postupem. Ústavní soud výše uvedeným způsobem ve svém odůvodnění v podstatě k těmto podmínkám přidal další podmínku. Touto podmínkou je to, že i když má příslušná zákonem stanovená většina v Poslanecké sněmovny za to, že jsou podmínky splněny, musí se ohlížet ještě na to, zda si totéž myslí i Ústavním soudem stanovená relevantní část opozice Poslanecké sněmovny. To je velmi důležité. Pokud se však zformuje opoziční názor proti názoru, že jsou podmínky pro vyhlášení, popřípadě trvání legislativní nouze splněny, je potřeba přistupovat podle Ústavního soudu k podmínkám restriktivním způsobem.
Tímto přístupem byla legislativní nouze Ústavním soudem v nálezu týkajícím se snížení soudcovských platů modifikována. Podle Ústavního soudu nestačí, aby Poslanecká sněmovna o existenci legislativní nouze dvakrát hlasovala. I když bude existence legislativní nouze hlasováním, tedy většinově, potvrzena, pak pokud bude zformována relevantní opozice, nestačí dodržení procedury k tomu, aby byl zákon ve zkráceném jednání přijat.
Jinými slovy, Ústavní soud říká, dosavadní zákonná úprava není správná. To, zda se má jednat zkráceně, musí potvrdit nějaká více kvalifikovaná většina, a to bez ohledu na skutečné důvody legislativní nouze. Ústavní soud se tak vyjádřil de lege ferenda v tom smyslu, že zrychlený legislativní proces by měl být upraven jiným způsobem. Pravděpodobně nejlépe tak, jak je už upravena procedura vyslovení souhlasu v prvém čtení: Pokud nesouhlasí dva kluby nebo alespoň 50 poslanců, není možno postupu použít. Vyjádřil tedy názor, že zrychlení legislativního procesu je možné jen v mimořádných případech, které se vyznačují zejména tím, že s mimořádností souhlasí i opozice, jinak se musí jednat běžným způsobem, bez ohledu na to, jaké škody opozice obstrukcemi nebo jiným zdržováním způsobí.
Ještě bychom se tedy dostali k tomu účelu stavu legislativní nouze. Je třeba vycházet z toho, že institut stavu legislativní nouze byl zaveden do jednacího řádu Poslanecké sněmovny už při jeho originálním přijetí v roce 1995. Tento institut byl tehdy jediným nástrojem pro zrychlení legislativního procesu. Ústava neobsahuje žádné podrobnosti týkající se délky a postupu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, nicméně ústava neupravuje ani počet plenárních čtení, ani lhůtu na projednávání návrhu zákona ve výborech, ani druhy legislativních rozprav v plénu či výborech. Jediným detailem parlamentního legislativního procesu, který ústava reguluje, je třicetidenní propadlá lhůta, ve které musí zákon projednat Senát. Z tohoto důvodu ústava neobsahovala ani žádné instituty pro zkrácení legislativního procesu, neboť by tak předcházela budoucí zákonnou regulaci.
V době schválení ústavy v roce 1992 samozřejmě neexistoval ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, který institut zkráceného jednání posléze převzal po inspiraci z jednacího řádu Sněmovny do ústavního textu s tím, že v případě uvedeném v ústavním zákoně o bezpečnosti, to je v případě, kdy je vyhlášen mimořádný stav, nemusela být vyhlašována legislativní nouze, a přesto se mohlo konat zkrácené jednání o návrhu zákona. Zkrácené jednání se muselo zavést v rámci mimořádných stavů, tedy buď válečný stav, nebo stav ohrožení, přímo Ústavou, a to proto, že obsahuje speciální zkrácení ústavní senátní třicetidenní lhůty. Tato ústavní regulace zkráceného jednání neměla žádnou souvislost s tím, jak má vypadat legislativní proces v případech jiných. Nijak nesvědčila pro to, že by v ostatních běžných případech, mimo tedy vnější bezpečnost státu, nemohl či mohl být legislativní proces zkrácen. Z toho vyplývá, že argument Ústavního soudu, který tvrdí, že ústavodárce považoval za potřebné zkrátit legislativní proces jen v případě mimořádných stavů a jinak je zkrácené jednání zavedeno jen obyčejným zákonem, a tím snad méně legitimně, neodpovídá skutečnosti.
Ústavodárce v roce 1999 novelizoval ústavu pro účely mimořádných stavů a koncipoval zkrácené jednání tak, aby nebylo v tomto případě nezbytné předem vyhlašovat stav legislativní nouze. Tím ve skutečnosti dosavadní obecnou procedurální úpravu o zkráceném jednání zjednodušil pro případy vnější bezpečnosti. Přitom bral v úvahu dosavadní praxi, která vycházela z toho, že pokud je přijat velmi rigidně procesně upravený stav legislativní nouze, bylo dosud možné zkrácené jednání v mimořádných situacích aplikovat i pro účel bezpečnosti státu. Zkráceně řečeno, Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky využil znalostí z aplikování stavu legislativní nouze a zkráceného jednání a zakotvil jej v modifikované podobě do ústavní novely.
Nyní zde tedy máme vznik toho institutu stavu legislativní nouze. Ten byl tedy před přijetím ústavního zákona o bezpečnosti České republiky jedinou zákonem upravenou možností, jak zkrátit, alespoň tedy v Poslanecké sněmovně, legislativní proces v rámci jednacího řádu z roku 1995, s výjimkou případů přijetí zákona na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti, kdy nebylo potřeba vůbec vyhlašovat stav legislativní nouze. Je potřeba si uvědomit, že jednací řád z roku 1995 zcela nově zavedl trojí plenární čtení a tím se legislativní proces značně prodloužil. ***
