Je zodpovědností každé vlády, aby při sestavování návrhu zákona o státním rozpočtu vycházela z platných právních předpisů a v případě, že považuje za účelné dosáhnout jejich změny, aby včas realizovala své oprávnění podat odpovídající návrh zákona, jehož prostřednictvím by dosáhla požadovaných změn. To je přesně ono. Tady vláda měla podat novelu zákona o valorizaci důchodů do legislativního procesu už na podzim loni. A nemůže říkat, že nic nevěděla, protože česká banka jasně věděla, a minula se pouze o 1 %, že v letošním roce bude inflace kolem 18 %. A ty predikce byly dopředu dlouho jasné. Nevím, proč to vláda neudělala. Je možné, že to bylo kvůli prezidentské volbě nebo kvůli dalším věcem. Nechtěla naštvat občany před prezidentskou volbou. Ale to není argument.

A to, co jsem tady říkal, říká Ústavní soud. A říkáme to i my. Pokud vláda chtěla šetřit na výdajích na důchody, měla zákonnou úpravu na změnu valorizačního schématu předložit v minulém roce na podzim. Je to zcela evidentní. My bychom s tím nesouhlasili, protestovali bychom, bojovali a argumentovali bychom proti tomu a samozřejmě bychom proti tomu také hlasovali. Ale byl by to od vlády alespoň férový postup a férová hra, mimochodem i proto, že by své záměry na snížení reálných důchodů odhalila před komunálními, senátními a hlavně před prezidentskými volbami. To je to, o čem jsem teď hovořil.

V souvislosti s příslušnými nálezy Ústavního soudu považuji za důležité zmínit i to, o čem tu hovořila například kolegyně Šafránková, a to je ta skutečnost, že Ústavní soud tehdy opakovaně vyjádřil vážné pochybnosti o samotné ústavnosti aktuální právní úpravy institutu stavu legislativní nouze, která od té doby nebyla změněna. Přeloženo: Ústavní soud sice nepřímo, ale docela zřejmě a jasně sdělil, že tu část jednacího řádu Sněmovny, která se týká stavu legislativní nouze, považuje za protiústavní. Dalo by se říct, že šlo i o přímou výzvu zákonodárcům k tomu, aby tuto úpravu změnili, nebo o výzvu poslancům či senátorům, kteří si myslí něco podobného, aby proti této úpravě podali ústavní stížnost, protože Ústavní soud sám o sobě bez návrhu nemůže příslušná ustanovení k zákonům změnit. I tato skutečnost jasně hovoří pro to, abychom ve věci zkracování legislativního procesu a k využívání jeho nestandardních forem postupovali nanejvýš opatrně a využívali jsme jej co nejméně, pokud vůbec. Ústavní soud dokonce explicitně uvedl a má za to, že by Poslanecká sněmovna měla zvážit novelizaci svého jednacího řádu v ustanovení týkajícím se právě úpravy stavu legislativní nouze tak, aby byla ústavně konformní, tedy v souladu s ústavou.

Dámy a pánové, i na evropské a mezinárodní úrovni, například Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jsou práva parlamentní opozice chráněna skrze ochranu základních a politických práv příslušníků parlamentních menšin. Obdobně tomu tak je i v České republice. Ústava České republiky sice výslovně nezmiňuje institut parlamentní opozice a z jednacích řádů se o parlamentní opozici pod termínem nevládní politické strany zmiňuje pouze jednací řád Poslanecké sněmovny. Přesto lze s oporou v ústavně normativním demokratickém principu uplatňujícím se i v požadavku na demokratičnost vnitřních parlamentních procesů a procedur učinit závěr, že výše zmíněná práva parlamentní opozice, to je práva nevládních parlamentních politických frakcí či jednotlivých poslanců a senátorů, jsou v Ústavě České republiky a v ústavně konformně interpretovaných jednacích řádech obou parlamentních komor buď explicitně vyjádřena, například články 27, 28 a 30 Ústavy České republiky, anebo jsou v Ústavě České republiky imanentně přítomna právě pro normativní, hodnotové a závazné působení demokratických principů.

Za pomoci ústavně konformní interpretace jednotlivých ustanovení jednacích řádů ve světle výše zmíněných požadavků vyvěrajících z aplikace principů, které musí ovládat a splňovat řádný legislativní proces, lze i z aktuální podoby jednacích řádů obou komor seznat, že jejím účelem je tato práva opozici garantovat. A proto i já nebudu už moc dlouho mluvit, aby zbytek opozice měl právo ještě se k těmto návrhům zákona vyjádřit. Ale dovolte, abych to ještě dokončil.

Za náležitý lze tudíž považovat jen takový legislativní proces, který umožňuje racionální diskusi, slyšení všech stran a otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových, podpořených možností aktivní participace účastníků na jeho průběhu. Proto je třeba vymezit a konkretizovat výše předestřená práva parlamentní opozice, která garantují parlamentní menšině aktivní i pasivní účast v parlamentních procedurách. To proto, že její garance a realizace jsou jednou z nezbytných podmínek naplnění požadavků kladených na řádný a férový demokratický legislativní proces. Já doufám, že Ústavní soud bude strážcem tohoto řádného a férového demokratického procesu.

Jedna z rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy zahrnuje do okruhu těch práv parlamentní opozice, která se pojí s její účastí na legislativních procedurách, kromě garance její prosté účasti v parlamentním projednávání spojené s možností hlasovat i právo aktivně vystoupit v rozpravě, o čemž tady mluvíme, že ještě mnoho mých kolegů v opozici nemělo právo vůbec dnes vystoupit a vyjádřit se k projednávanému bodu, a dále i garanci možnosti ovlivnit samotnou projednávanou agendu parlamentní schůze, která by tak neměla být pouze v rukou vládnoucí většiny, docílit zařazení nového bodu na pořad jednání či naopak možnosti její blokace nebo oddálení projednávání určitého bodu programu cestou takzvaných obstrukcí. Takže vidíte, že i ty obstrukce jsou součástí normálních demokratických řádů různých parlamentních shromáždění, například Parlamentního shromáždění Rady Evropy. To považuji v souvislosti s dnešní mimořádnou schůzí za velmi, velmi důležité.

Nepřiznání některých z práv, která jsem uvedl, parlamentní opozici, respektive faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž i ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Důležitá je i vyváženost práv vládní většiny a protivládní menšiny. Tento požadavek je mimo jiné i projevem takzvaného principu vlády na čas, kdy by jak současná vládnoucí většina, tak i opoziční menšina měly mít na paměti, že do jedné či druhé skupiny nenáležejí navždy a že současná vládnoucí většina se může brzy ocitnout v pozici parlamentní menšiny a naopak. Už několikrát jsem to tady během dneška vysvětloval vládnoucí většině, že prostě za tři roky se může stát, že budou nevládnoucí menšinou a budou se zase snažit změnit řád a budou tvrdit, že je vůči opozici nedemokratický. Proto by nemělo docházet k přijímání takových rozhodnutí, která by fakticky znemožňovala výkon práv garantovaných jedné či druhé jmenované skupině.

A teď závěrem uvedu ještě něco k ústavním kritériím pro vyhlášení stavu legislativní nouze a projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání podle § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Nebude to žádná teorie. Použiji pouze formulace a jejich parafráze bez narušení podstaty a smyslu sdělení.

Poslanecká sněmovna jako celek, a to je důležité, má stav legislativní nouze i samotné zkrácené jednání plně ve svých rukou. Má právo při projednávání programu schůze stav legislativní nouze i zrušit nebo se rozhodnout, že se nebude jednat ve zkráceném jednání, pokud usoudí, že podmínky pro jeho vyhlášení pominuly nebo podmínky pro zkrácené jednání vůbec nejsou dány. Není to tedy žádná danost či povinnost na věčné časy. Jedno a druhé není to samé. Stav legislativní nouze nerovná se, nebo nemusí se rovnat, automaticky zkrácené jednání o příslušném návrhu zákona. Stav legislativní nouze v konečném důsledku znamená i narušení či relativizování demokratických principů ovládajících legislativní proces proto, že z důvodu rychlosti přijímání předkládaných vládních návrhů zákonů je znemožněna důkladná příprava a seznámení se s projednávanou materií a celkově jsou omezeny a zkráceny parlamentní procedury rozpravy. ***