(15.40 hodin)
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, samozřejmě už tady diskutujeme o tom návrhu zákona a všech těch konsekvencích nějakou dobu a samozřejmě se k tomu vyjadřují i právníci, ústavní právníci, a teď mám na mysli konkrétně posouzení podmínek pro projednání tohoto tisku ve zkráceném jednání, ať už se jedná o to, co jsme tady projednávali, to znamená použití stavu legislativní nouze, anebo obecně zkrácení podmínek. Pojďme se tedy na to podívat, jak se na to dívají někteří právníci, které známe z veřejného prostoru.
Ústavní právník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Marek Antoš říká, že použití stavu legislativní nouze v případě tlaku na tuto změnu zákona o důchodovém pojištění není vhodným nástrojem, že jde o zneužití tohoto institutu. Podle jeho názoru vláda rovněž neudělala kroky potřebné k tomu, aby stavu legislativní nouze předešla. To, že nedělá nic a zareaguje až v situaci, kdy je potřeba reagovat rychle, to vládu neopravňuje k tomu, aby použila tento mimořádný prostředek. Nejsou totiž naplněny mimořádné okolnosti, říká také doktor Antoš.
Ústavní soud se problematiky přijímání zákonů ve stavu legislativní nouze dotkl v několika svých nálezech. Mimo jiné formuloval tezi, že při posouzení otázky důvodnosti vyhlášení stavu legislativní nouze disponuje Poslanecká sněmovna širokou mírou uvážení. Tato míra je dána již samotným účelem tohoto institutu, kterým je umožnění bezprostřední reakce zákonodárce na určitou mimořádnou událost, v jejímž důsledku hrozí zákonem předpokládané závažné důsledky pro základní práva a svobody, bezpečnost státu anebo majetkové hodnoty.
Byť je institut vyhlášení stavu legislativní nouze výhradně zákonným institutem, je třeba jej vykládat prizmatem principů, které jsou odvoditelné od normativního principu demokracie, to znamená čl 1 odst. 1 Ústavy České republiky, a proto musí být podmínky vyhlášení stavu legislativní nouze interpretovány velmi přísně a velmi restriktivně. Důvody jeho aplikace musí být nesporně legitimní a ústavně kvalifikovatelné a ověřitelné. Její hodnocení musí podléhat těm nejpřísnějším měřítkům. Za účelem zamezení svévole, či přímo zvůle - vidíme v těchto dnech - vládnoucí většiny musí být takové důvody podrobné, řádně a přezkoumatelně vyložené tak, jak to vyžaduje doktrína omezování základních práv a jak plyne z nároků kladených na spravedlivé rozhodování.
Stejně přísnými měřítky, jsou-li již konkrétní důvody vyhlášení stavu legislativní nouze posouzeny jako legitimní a ústavně ověřitelné, je pak nezbytné poměřovat i respektování všech práv a principů ovládajících legislativní proces, tentokrát v rámci procedury předvídané pro stav legislativní nouze zejména proto, že v jejím rámci dochází jednak ke zřetelnému zkrácení legislativních procedur a omezení práv parlamentní opozice, jakožto i k relativizování demokratických principů řádného legislativního procesu. I proto jakékoliv jejich další krácení či omezování práv a principů je třeba považovat za mimořádně závažné, neboť hrozí popření práv opozice i samotného demokratického principu, což by mohlo ovlivnit vážně a trvale samu kvalitu demokracie přinejmenším v jejím vnímání občany. To mimo jiné říká i nález Ústavního soudu z roku 2011.
Je třeba ještě jednou zdůraznit, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Musí být ale dle Ústavního soudu naprosto zřejmé, jaké konkrétní důsledky hrozí podle vlády pro hodnoty vymezené v ustanovení o podmínkách pro vyhlášení stavu legislativní nouze a následného zkráceného legislativního jednání, tedy co odůvodňuje závěr o hrozbě značných hospodářských škod nebo ohrožení základních práv a svobod nebo bezpečnosti státu. Já doufám, že nikdo nenazve to, že vláda bere reálné důchody seniorům, že to nikdo nenazve hospodářskou škodou. To si myslím, že by bylo opravdu nešťastné. Tyto důvody přitom nesmí být svévolné a konkrétní návrh zákona, jehož projednání ve zkráceném jednání vláda navrhuje, musí představovat vhodný prostředek k zamezení vzniku či trvání předmětného ohrožení veřejného zájmu. Nic z toho v případě vládní novely zákona o důchodovém pojištění nepochybně naplněno není.
Za velmi důležitý považuji i mezinárodní evropský kontext úpravy zásadního omezení legislativního procesu. Pojďme se tedy na to podívat, jak to tady už někdo citoval, jak to vypadá v sousedních zemích. A nebudu uvádět příklady z Maďarska a Polska, i když i to bych mohl a bylo by to zajímavé. Když ale zároveň vím, že někteří představitelé a hlavně představitelky vládní koalice, eufemisticky řečeno, tuto zemi a její současnou vládu a premiéra příliš nemilují a kolikrát mi to tady zřetelně dávají najevo, použiji příklady z jiných sousedních zemí, vládní koalici daleko bližších. Institut stavu legislativní nouze totiž není českým specifikem. Obdobné instituty jsou zakotveny v ústavách - nikoliv tedy jen v prostých zákonech jako u nás, a to také o ničem svědčí - Spolkové republiky Německo a Rakouska. Při komparaci těchto institutů v daných zemích je zcela zřejmé, že jejich účel, úprava jejich využití, ústavněprávní limity i četnost aplikace se od institutu legislativní nouze upraveného v našem právním řádu značně odlišují.
V Německu stav legislativní nouze vyhlašuje pouze spolkový prezident na návrh spolkové vlády s předchozím souhlasem Spolkové rady, tedy horní komory německého spolkového parlamentu Bundestagu. Prezident ovšem není povinen vyhovět návrhu na vyhlášení stavu legislativní nouze. Disponuje jako koncový politický a ústavní hráč vlastním politickým uvážením, a tedy vlastní politickou odpovědnostní. A pozor, toto ustanovení nebylo nikdy v historii Spolkové republiky Německo použito a aplikováno.
V Rakousku je institut legislativní nouze na spolkové úrovni předvídán článkem 18 odstavce 3 až 5 spolkového ústavního zákona. Toto ustanovení tvoří právní základ řešení výjimečných situací, kdy zákonodárný orgán na spolkové úrovni není z různých důvodů usnášeníschopný. Stav legislativní nouze je vymezen jako situace, kdy si odvrácení zřejmé a neodčinitelné škody pro společnost žádá dle rakouské ústavy okamžité přijetí usnesení Národní rady, což je dolní komora rakouského parlamentu. V takovém případě může spolkový prezident na návrh spolkové vlády přijmout odpovědnost svou a Spolkové rady, vlády, takzvaným prozatímním nařízením, jímž může změnit zákon a přijmout opatření k odvrácení škody. Tato prozatímní nařízení nesmějí měnit ustanovení spolkového ústavního zákona a nesmějí představovat trvalé finanční zatížení státu, spolkových zemí, jejich okresů nebo obcí ani finanční závazek občanů. Dále se nesmějí týkat zcizení státního majetku, oblasti pracovního práva - a pozor - práva sociálního pojištění, což je mimořádně zajímavé právě vzhledem k novele zákona o důchodovém pojištění, se kterou dnes přichází česká vláda.
Ústavní soud ve svém nálezu z roku 2011 uvádí, že odůvodňuje-li vláda potřebu přijetí návrhu napadeného zákona ve zkráceném jednání a ve stavu legislativní nouze negativními důsledky vyplývajícími ze skutečnosti, že její návrh zákona o státním rozpočtu s těmito změnami nepočítá, nelze takovou argumentaci z hlediska zákonem vymezených důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze považovat za přijatelnou. Já jsem přesvědčen o tom, že je to přesně tento případ. To považuji také za velmi podstatné zde sdělit. ***
