(17.40 hodin)
(pokračuje Jana Hanzlíková)
My tady dva dny sledujeme snahu projednat tento zákon co nejrychleji. Přitom, jak už jsem zmínila, ty dopady projednávaného návrhu a v podstatě i další zvažované kroky vlády mohou být opravdu zdrcující pro ty, kteří se ve společnosti mohou nejméně bránit. A je to proto, že převážná část seniorů je zcela příjmově závislá na státu. Navíc forma jejich spotřebního koše z nich činí skupinu mnohem citlivější na zdražování základních potravin, léků a služeb. A týká se to v poslední době i služeb sociálních, které jsou pro ně velmi důležité.
Bohužel dosavadní kroky a návrhy této vlády, které směřují k seniorům, nelze v žádném případě označit za sociálně citlivé, jak se k tomu pětikoalice zavázala v programovém prohlášení. Pokud můžu jenom krátce ocitovat, tak v tom prohlášení stojí: Nezbytná opatření, reformy a změny budeme provádět sociálně citlivým způsobem s ohledem na nejvíce zranitelné členy společnosti. Tak tento návrh tomu určitě neodpovídá.
Jak už jsem říkala, projednávaná změna je nesystémovým krokem, protože novela řeší pouze valorizaci v červnu 2023. Má tedy jenom jednorázové užití a nepoužijí se zde obecná pravidla podle zákona o důchodovém pojištění. Znovu tady připomínám, že ta změna valorizací je natolik důležitá, že musí být jednoznačně součástí širší důchodové reformy, která bude podrobně konzultovaná v dostatečném časovém prostoru, a bude nalezen konsenzus nejenom vládních stran, ale také se sociálními partnery a s opozicí.
Co by ale pro každou vládu mělo být pravidlo nepřekročitelné, je dodržování ústavních pravidel. A tady se musím vrátit k legislativní nouzi a k tomu, že je možné ji vyhlásit skutečně za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu anebo hrozí značné hospodářské škody. Když se podívám na základní práva a svobody občanů, tak zákonnou valorizací důchodů určitě nejsou ohrožena lidská práva a svobody občanů. Naopak čl. 10 Listiny základních práv a svobod zaručuje právo na zachování lidské důstojnosti a osobní cti a jednou z oblastí, ve kterých se lidská důstojnost skloňuje, je uvedeno také zajištění určitých pracovních a životních podmínek, což konkrétně znamená i výši invalidního nebo starobního důchodu. Pokud je dnes v naší zemi téměř polovina všech seniorů ohrožena chudobou, je ohrožena i jejich lidská důstojnost a základním úkolem a povinností vlády, která dodržuje ústavní pořádky, je jim poskytnout pomoc a podporu.
V podstatě vláda tvrdí, že tou mimořádnou okolností je stav, kdy hrozí značné hospodářské škody. Podle vlády to tedy znamená realizace zákonem dané valorizace penzí. Tady je ale důležitým faktem, že vládě a především ministrovi financí a ministrovi práce a sociálních věcí je valorizační mechanismus dlouhodobě známý. A určitě mají k dispozici kvalitní predikce, analýzy a čísla, která je s dostatečným předstihem na hospodářské škody upozorňují.
Nelze také opominout ani samotnou skutečnost, že nárok osob pobírajících důchod na důstojné finanční zabezpečení byl důvodem zavedení toho valorizačního mechanismu. Prostředky, které důchodcům stát na živobytí vyplácí, nesmí postupem času ztrácet svoji hodnotu. Tím by totiž docházelo ke konstantnímu poklesu životní úrovně osob, které tyto důchody pobírají.
Co je velmi důležité, tak důchodová reforma by měla být opravdu projednána v časovém prostoru a měl by se najít konsenzus napříč politickým spektrem, ale samozřejmě se sociálními partnery a se zastřešujícími organizacemi. Já bych tady jenom krátce ocitovala, co si v podstatě o tomto návrhu myslí Českomoravská konfederace odborových svazů, která se vyjádřila, že vláda České republiky ignoruje sociální dialog, důležité materiály posílá pozdě a nečeká na připomínky odborů. Podobné vyjádření vydala i Rada seniorů. A Rada seniorů je organizace, která by se k tomuto návrhu měla nejvíce vyjádřit, protože je složena ze samotných seniorů. Také Národní rada osob se zdravotním postižením se k tomuto návrhu vyjádřila s tím, že zásadně nesouhlasí se změnou valorizačního mechanismu, tak jak je navrhován, a protože chápe, že vyplacení důchodů je náročné pro veřejné rozpočty, ale potom měl být tento zákon předložen včas, aby byl řádně projednán. A to si myslím také.
Je nutné se podívat na to, že novela, kterou tady projednáváme, není jenom o číslech, o šetření, o hospodářských škodách, ale je to především o lidech a o té nejohroženější skupině. Tolik asi za mě, děkuji, a já dám prostor dalším kolegům k vyjádření.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji, a další přihlášený je pan poslanec Volný. Také se zeptám, zda celých deset minut, nebo dvakrát pět chcete využít, pane poslanče?
Poslanec Jan Volný: Paní kolegyně, nastavte mi je tam, i když já je nevyužiji. Ale nastavte mi je tam, ať mám přehled.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Deset, nebo pět? (Deset.) Dobře. Tak prosím.
Poslanec Jan Volný: Tak já bych chtěl, já jsem měl tady připravený asi třicetiminutový dost sofistikovaný projev, chytrý, jak jinak já, pak jsem ho zkrátil na deset a teď opustím i tuto variantu, protože bych chtěl, aby se tam dostali kolegové, a půjdu úplně z jiného soudku.
Prosím vás, legislativní nouze, úplný nesmysl podle mě, zkrácené jednání naprosto zbytečné, protože kdybychom komunikovali a byli opět trochu korektní, tak to vůbec nebylo potřeba. Ale já jsem bytostně, prosím vás, bytostně přesvědčen, že tuto normu vetuje pan prezident zvolený a že se to stejně vrátí do Sněmovny, a pokud jen trošičku štěstí dá, tak se to nestihne. Proč si myslím, že to pan prezident vetuje, i když před chviličkou přišel článek, vy jste to asi viděli všichni, a píše tady komentátor: Pavel nižší růst penzí, valorizace nebude vetovat. Vláda věc odložila, aby byl zvolen.
Kolegové, můžu vám říct, že pan zvolený prezident, jeho administrativa se hluboce, ale hluboce mýlí, a myslím, že se nechala vlákat do dost nepříjemné pasti. Vládní koalici vůbec, ale ani trošku nešlo o to, aby byl zvolen prezidentem Petr Pavel, věřte mi. Jim bylo úplně jedno, jestli to bude paní profesorka, nebo Petr Pavel. Oni měli jedinou vizi, jedinou vizi, aby to nebyl Andrej Babiš. A nahráli to tak, že pozastavili, pozastavili to projednávání této palčivé věci jenom proto, aby nedej bože to nepřineslo Babišovi nějaké body.
Ale co se stalo? Mezi prvním a druhým kolem pan zvolený prezident naprosto logicky začal objíždět regiony, kde nevyhrál, kde měl problémy, to znamená Ústecký a Moravskoslezský kraj, a tam si s těma lidmi podával ruce, Bylo tam mraky, věřím tomu, důchodců, a všem říkal, dejte mi svůj hlas, já budu váš prezident, budu pracovat pro vás, já vás nenechám padnout. Naprosto legální, legitimní. Vůbec mu to nevyčítám. Ale to chudák ještě nevěděl, že za měsíc a půl bude stát před rozhodnutím, aby těm lidem, kterým toto sliboval, vlastně plivnul do očí. Není to jeho vina, to mu nejmíň vyčítám, ale nechal se vlákat touto vládou do takové pasti a bude stát před velice těžkým rozhodnutím, jak začít svoji etapu prezidentského bytí. Já mu to vůbec nezávidím a myslím si, že v něm zvítězí hrdost a čest, kterou by jako voják měl mít, a že ještě přehodnotí tuto věc, a opravdu si jeho administrativa i on uvědomí, jakou loutkou této vlády se stal.
To znamená, to je moje poselství. Musím tady podtrhnout, že i já, stejně jako pan kolega předřečník, nejsem komfortní s tím, co se děje. Cítím se ukřivděný na svých právech, protože toto jsem vám chtěl přečíst. (Ukazuje.) Nebo přečíst, chtěl jsem z toho referovat, měl jsem z to hezký pocit, že tady půl hodiny se vyjádřím. Bohužel jste mi to nedovolili. Takže já dávám teď prostor dalším. Děkuji. ***
